Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Otevřený dopis přÍslušníkum policie ČR

30. března 2016 v 11:15 | Michaela Holubková 30/3/2016

OTEVŘENÝ DOPIS PŘÍSLUŠNÍKŮM POLICIE ČR

MICHAELA HOLUBKOVÁ 30|03|2016
Vážení ochránci zákona a pořádku,
má následující slova jsou určena vám všem, kteří berete svou profesi především jako své poslání. Vím, že vaše povolání je po všech stránkách velmi náročné. Jste čím dál tím více zavalováni administrativou, pro níž vám pomalu ani nezbývá čas na samotnou práci. Stovky hodin přesčasů, jenž vás připravují o chvíle prožité se svými blízkými. Denně za nás nasazujete své životy, do služby odcházíte s vědomím, že se také možná už domů nevrátíte. A za všechna tato rizika, která podstupujete pobíráte mzdu, která v žádném případě není adekvátní tomu, co vše svému povolání obětujete. A přesto svou práci vykonáváte s láskou a poctivě. Velmi si vás za to vážím, jen je tu ale jedno malé ale. Tedy důvod proč jsem se rozhodla vám napsat.
Vy jste ti, kdo chrání a pomáhají. Já jsem člověk, který stojí pomyslně na druhé straně barikády. A i přesto máme mnoho společného. Máme rodiny, zájmy, měsíc, co měsíc na stole kupu nezaplacených složenek. Náš všední život je stejný. Když vám skončí služba a svléknete uniformu, jste milujícími manžely, partnery, otci, sourozenci, syny, či dcerami. A čím to je? Všichni jsme lidmi, kteří cítí a vnímají. Proto jsme tak jedineční.
To, co mám na srdci, je říci vám několik věcí, na které by jste neměli zapomínat a připomenout si je vždy, když dostanete rozkaz zakročit proti davu lidí. Viděla jsem záznam ze zásahu dne 26.03.2016 na Václavském náměstí a to mě až rozplakalo. Já vím, přišel rozkaz zakročit proti extrémistům a radikálům. Ale dají se staří a invalidní lidé, maminky s kočárky, děti označit za extrémisty? Mají to snad napsané na čele? Jak poznáte, že jsou to ti, proti kterým máte zakročit? Víte, co jsem viděla na těch záznamech? K smrti vyděšenou malou holčičku, která tam byla se svým dědečkem. Pána s bílou hůlkou, ženy, které po ranách zasazených těžkooděnci padaly k zemi. Starého pána, jehož oslepil zásah pepřovým sprejem. Vždyť je to tak nebezpečné používat jej v davu, kde hrozí, že jím mohou být zasaženy třeba kojenci v kočárcích, nebo děti, které tam jsou se svými rodiči. Tito lidé přeci proboha nejsou extrémisté, ale pouze lidé, kteří přišli pokojně vyjádřit svůj názor.
Tak proč ta nesmyslná brutalita? Copak je to nějaké hrdinství mířit zbraní na bezbrannou starou paní? Je hrdinstvím porazit ženu na zem? Je nějaké hrdinství uhodit obuškem těhotnou ženu? Ptám se, nebylo větší hrdinství vyvést slepého pána opatrně z davu, ochránit ženy, děti, staré a invalidní lidi, aby je dav neušlapal? Ano, dnes rozkaz zněl rozehnat dav, ale co příště? Co když přijde rozkaz střílet ostrými? Když budu stát proti vám neozbrojená invalidní žena, dokážete se mi dívat do očí a stisknout spoušť? Opravdu budete střílet do bezbranných lidí? Splníte takový rozkaz? Co vaše svědomí, dokáže se s tím vyrovnat? Dokážete pak žít s pocitem, že jste zabili? Co, když před vámi bude stát někdo vám blízký, stisknete spoušť? Přemýšleli jste nad tím, co by jste udělali, kdyby jste dostali takový rozkaz? Budete střílet, nebo zahodíte zbraň, až se budete dívat do očí babiček, dědečků, maminek, dětí?
Zkuste prosím přemýšlet o mých slovech. Jak jsem jž napsala, to, co nás spojuje, je to, že jsme lidé. Lidé, kteří mají srdce a používají vlastní rozum. Jak my, tak i vy jste obětí tohoto systému. A stejně tak jako nás, tak i vás systém jednou obětuje, až vás přestane potřebovat, taková je bohužel smutná realita.
Velmi vás prosím, přemýšlejte o tom, co jsem vám napsala. Věřím, že i vy máte srdce na tom správném místě. Děkuji vám za pozornost, snad se vám má slova vybaví v hlavě, až dostanete rozkaz.
29.03.2015
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama