Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Leden 2016

Jak to bylo doopravdy se Sněhurkou, aneb je Donutil plagiátor?

17. ledna 2016 v 6:37 | Johanz z Mallevilu |  Povídky
Jak to bylo doopravdy se Sněhurkou, aneb je Donutil plagiátor?

aneb:

KAKAOVÉ DĚTI KŠEFT STOLETÍ

Když Johanz nemůže spát…


Jednoho dne kdy bylo nad Evropou jasno a dohled na tisíc kilometru, pozvala macecha, která se jmenovala Veronika svou nevlastní dceru Albínu na výlet letadlem. Bohužel se ji nepodařilo sehnat otrávené jablko a tak alespoň zaplatila instruktorovi seskoku, aby dal Albíně, která se tak jmenovala podle nemoci Albinismu, padák, který byl uloženy na hromadě s ostatními vadnými padáky, které zůstaly ve skladech po ministru Kalouskovi, který je za hrst jidášských grošů koupil pro naše vojáky. Naštěstí instruktor nesplnil příkaz královny Veroniky, a ta když viděla, že se padák otevřel tak ji praskla Žilka. Ministr vojenství, ji vystrojil bohatý pohřeb, kdy rakev byla vezena na střeše opancéřovaného vozu za 16 milionu kč z peněz daňových poplatníků.
Albínu náhlý poryv větu zanesl daleko, předaleko na jih a ona přistála na dvoře krále kmene Propan Butan. Tam vyvaleni, jak havíř po opici si tuto exotickou ženu ponechali, jako uklízečku za padesát Bhútánských centu na den.
Oblíbeným jídlem v zemi Propan Butanu byli trpaslíci, což se Albína dozvěděla hned po přistání. Načež se z ní, která měla oblíbené jídlo z vepříku, stala vegetariánka a od té doby jedla jenom ananasy. Když už Albína, které na dvoře začali říkat Sněhurka podle barvy vzdálené hory Kilimandžáro a námrazy v ledničce měla všeho plné zuby rozhodla, se že zahne kramle a od dvora uteče.
Padesát centu na den by dostala i ve své mateřské zemi Česku i když ve mzdách je tato země poslední v EU. Sbalila si kartáček na zuby, seprané vložky, kolečkové brusle a utekla do pralesa, který byl všude kolem, kde se netěžil propan butan. Jednoho dne, asi po týdnu cesty přes hory a doly, potoky a řeky, narazila Sněhurka na pěšinku, která ji dovedla k chaloupce o sedmi patrech. Každé patro bylo tak maličké, že Sněhurka viděla až na stříšku, která byla z vyschlé muchomůrky. Trpaslíci, kteří tam žili poměrně bezpečně, se zaradovali, že mají tak krásného pomocníka a nabídli Sněhurce jeden Bhútán za den, když jim bude pomáhat. Proč ne je to o sto procent více než doma řekla si a zůstala.
Po třech letech, kdy trpaslíku bylo už deset z toho tři ti nejmenší, byli kakaoví, takoví, jako když nalejete mléko do kávy, jistě si to dovedete představit děti? A chaloupka se rozrostla o několik pater, Sněhurka zatoužila jít utratit své našetřené peníze. To však byla chyba. Trpaslíci, kteří neodmítli Sněhurce, žádné přání, ji vypravili na cestu a těšili se na její návrat. Jenže v zemi Propan Butanu se nezapomíná a tak první černý člověk, který uviděl Sněhurku zavolal armádu…to víte ve všech zemích na světě jsou udavači.
Armáda objevila domeček, ve kterém spokojeně žilo sedm černých a tři kakaoví trpaslíci a hned si uvařila ty kakaové k obědu. Byla to taková lahůdka, že se to začalo šířit celou zemi, jako zpravodajská smršť z amerických vysílačů. Mezitím Sněhurka porodila dalšího kakaového chlapečka, kterého ji pomohl vytvořit jeden černý voják, který do té doby kamarádil jen s osly a kozami a moc si to pochvaloval.
Sněhurku podrobili právu útrpnému, aby z ní dostali, odkud pochází, protože davy těch, kteří chtěli mít kakaové děti rostly před branami Paláce a Americké ambasády geometrickou řadou. Sněhurka nevydržela mučení, ale jak správná Slovanská patriotka o něco málo posunula souřadnice GPS a tak se ty hordy doktoru a inženýru, kteří slezli ze stromu vydali na pochod. Do Německa. Poznáte je podle toho, že doktoři mají pazourkové nástroje a chirurgové při bolestech hlavy tuto nejraději amputují.
Tak děti tak to doopravdy bylo se Sněhurkou
Tak vznikly ty proudy, které míří do Evropy v touze mít kakaové děti a jak řekla královna Veronika, ještě než ji praskla žilka. Je to jen touha přírody a vy Sněhurky si zvyknete, no a která si nezvykne, dostane kamenem do hlavy, aby se ji rozsvítilo.

Volně na pohádku komedianta Donutila napsal Johanz z Mallevilu