Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Hřiby 4.9.2014

4. září 2014 v 19:33 | JzM |  Fejetonky
Ráno probuzen dvěma kohouty překřikujícími se kdo to umí líp, se dovídám, že jdeme na hřiby. Když přijde Marcela tak jdeme do lesa. V projíždějící tramvaji vidím odjíždějící houbaře s plnými košíky hub. Je deset hodin a les je prázdný, jako kostel v obci, kde nevěří ani farář tomu co káže. Po půl hodině mne to nebaví a tak zavelím k odchodu. Kafíčko a pokecík je lepší než les bez hřibů.
Odpoledne 14.00. Prohlašuji, že startuji motorku a žena se připojuje, že chce jet se mnou také. Pomalou jízdou po okreskách, jak je mým zvykem, dojíždím do naší oblíbené části lesa, kde protéká potok, ve kterém si dávám Prieznitzový ponor na nohy. Voda je po včerejších deštích ledová, ale kupodivu čistá, tak to dlouho nevydržím.


"Zastav, půjdu kousek pěšky!" Říká moje žena na zpáteční cestě.
Je mi to jedno a tak zastavuji a zároveň vypouštím Peggy z cestovní brašny. Její štěkot zaplní les do hloubky jistě několika kilometrů. Chtěla by balonek .Tak říkáme všemu co se dá aportovat.
Z lesa slyším.
"Zdenků pojď sem."
Jsem zvyklý na ty poplachy, kdy se nic neděje a tak si dávám na čas.
Jenže v lese mne čeká překvapení. Mezi stromy se usmívají hnědé hlavičky hub, jako kdyby je tam někdo zasadil. Za chvíli je plná taška.

V Kyjovicích vidím, že na zahradě u své chaty, klečí v předklonu naše kamarádka Lenka, jako kdyby se modlila. To mi bylo divné, a tak obracím moto a jedu to zjistit.
Neklaněla se k Mekce, což jistě bude brzy národní povinnost, ale po kolenou vybírala spadané švestky a dělila je na dobré a špatné.
Dali jsme si kafé a vyměnili pár hříbků za pár kousku melounu, probrali všechny důležité informace a za šera odjížděli v chladnoucím vzduchu domů. Teď sedím a datluji dnešní den.
P.S. Malem jsem zapomněl na litr lesních ostružin, které jsme nasbírali u Vaňkova kopce. Jsem od těch keřů popíchaný, jako kdybych strčil ruku do vosího hnízda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama