Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Lucidní snění...TT

7. ledna 2014 v 15:29 | JzM |  Sen nebo jiná realita?

Sen, možná inspirovaný večerním čtením knihy...

"Já a obranné mechanismy" od Anny Freud.

"Pro mne už nezůstalo žádné jídlo? Ptám se nesměle hostitelky, koukaje do prázdných hrnců a do dřezu plného špinavých talířů.
Jen ve velkém pekáčí se lesklá olejem a posypaná kořením, velká kýta nachystaná k pečeni.
Hostitelka se zatvařila rozpačitě, ale pohotově to vyřešila.
"Jdeme do obchodu stejně potřebuji něco dokoupit." Vzala do ruky tašku a nedala nic na mou obhajobu, že to do večeře vydržím.
Vedle samoobsluhy stojí bufet, kde kde kdysi chodil můj strýc na pivo a který už dvacet let neexistuje.Ani strýc ani bufet.
Hostitelka zmizela v obchodě a já jsem zjistil, že se mi ztratila PEGGY.
"Peggy, peggy," Volám pořad dokola.
Všude se pohybuje plno malých psů, ale každý má nějakého pána.Přicházím ke kanálu do kterého nakukuje nějaký muž a mává na mne rukou.
Dole v hloubce leží Peggy na zádech a kouká nahoru.Svlékám si bundu a po hromosvodu? lezu dolů k Peggy.
"Prosím zavolejte hasiče, kdybych neměl sílu vylézt zpět nahoru."Říkám směrem k čumilům. Dolu to šlo snadno (jen mne mimoděk napadlo aby tu nebyl plyn) a Peggy naprosto v pořádku se ke mně tulí, jako by mne neviděla měsíc.
Nějakým záhadným způsobem se ke mně přivine a společně snadno vyšplhame zpět na zemský povrch.
Když nenajdu hostitelku vrátím se zpět k ní domu a vyprávím svůj příběh, divě se, že se nikdo nediví...

Byl to jen sen, umocněný mými opakovanými večerními sugescemi..."PAMATUJI SI SVÉ SNY"

Ps: Happy matka od Peggy zahynula pádem z mostu na led.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lalibertad lalibertad | 7. ledna 2014 v 16:46 | Reagovat

Máš vážně zajímavý blog, tvůj článek mě opravdu zaujal.Líbí se mi grafika i psaní.
Budu ráda, když se podíváš na můj článek ke stejnému tématu. http://lalibertad.blog.cz/1401/anarchismus

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

Trochu posmutněle jsem četla tento sen...měla jsem agamu vousatou (ještěrka). Měla jsem ji hrozně moc ráda a věřím, že ona mě taky-ráda se ke mě "tulila" spala semnou na posteli atd...předminulou zimu onemocněla neznámou nemocí (ani ve Švýcarsku nevěděli, co to je)a večer před Štědrým dnem jsem se na veterině musela rozhodnout, jestli ji mám dál trápit injekcemi a obtížnou léčbou, i když ji to muselo neskutečně bolet, nebo jestli její trápení neukončit teď a tady. bylo mi 16, a měla jsem zatím největší dilema. podívala jsem se do jejích očí a viděla jsem (opravdu), že je se smrtí naprosto smířená a vypadalo to, jakoby mi děkovala za ty tři roky. To jsem ji viděla naposledy. Jmenovala se Peggy...

3 Kodama Kodama | Web | 10. ledna 2014 v 20:40 | Reagovat

Já nechávám své sny, aby se odehrály a zůstaly mi v mysli, jak se jim chce. Těm, které rychle minou, nedávám význam. Zůstane po nich jen taková vzpomínková šmouha. A z těch, co si pamatuju, bych dvě třetiny rovnou defenstrovala...

4 Johanz Johanz | E-mail | Web | 10. ledna 2014 v 22:57 | Reagovat

[3]: Měl jsem sen který si pamatuji 40 let O_O

5 Rebeka Rebeka | 11. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

Skutečný charakter se neprojeví v pomíjivých heroických činech, ale v úderech, kterými jsme vystaveni ve všedním životě a loučení je chvíle, kdy je potřeba stát se hrdinou. Překonat bolest, vysmát se snům, potlačit slzy a s úsměvem říci sbohem a vědět, že už nikdy....

6 Kodama Kodama | Web | 12. ledna 2014 v 10:41 | Reagovat

[4]: Já měla sen, který si pamatuju dvanáct let... To je většina mého života :D
Ty tvé všudypřítomné afirmace, je to vážně dobré, naprogramovat se takhle? Není lepší ke změně postupně dospět?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama