Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Leden 2014

Smrt přichází v zimě... TT Zima

29. ledna 2014 v 18:21 | JzM |  CARPE DIEM

Mráz útočí společně s větrem ze všech stran. Probouzím se ve dvě hodiny v noci. Začíná neděle 26.1.2014.
Cítím neklid a začíná se mi zhoršovat dýchání. Všichni kolem spí a tak na sebe háží pár věci, kousek tabletky a lapajíc po dechu nastupuji do auta. Už při nastupování cítím, že to nebude uklidňující projížďka, ale přímý směr do nemocnice. Dech se mi zkracuje a a vidím čím dál tím hůř. V Krásném poli u pumpy už nevidím ani na krok a popadám dech. Necítím zimu, necítím nic. Intuitivně zastavuji a zatahuji ruční brzdu. Upadám do ztracena, slepý a bez vědomí. Nevím kolik doby uplynulo, ale proniká ke mně hlas.
"Pane je vám něco?" A vzápětí.
"Už jsem zavolal sanitku, za chvíli tu bude"
Nemocnice kam jsem nedojel je tři kilometry daleko, ale já čas nevnímám.
Vidím červené uniformy, které mne vytahuji z auta, a pokládají na vozík. Zima kolem mne ztrácí svou moc a najednou je kolem mne světlo a teplo. To už se boří do mé ruky injekce.
"Auto vám dáme k pumpě" Říka jedná s červených uniforem.
Ještě jednou zavane mrazivý dech zimy, když celá posádka naskakuje do záchranky a my se rozjíždíme směrem k fakultní nemocnici v Ostravě Porubě.
Urgentní příjem otevírá svou náruč a přijímá mě do své profesionální náruče.
Za tři roky je to potřetí co mi v této nemocnici zachránili život. Intervaly se zkracují.
Tímto chci poděkovat posádce záchranného vozu, který zasahoval kolem druhé hodiny u pumpy v Krásnem poli a také doktorům a sestrám(bratrům) kteří měli službu na urgentním příjmu a také sestrám na Kardiologii A .
A hlavně neznámému řidiči, který zastavil u mého vozu v noci a přivolal pomoc. Bez jeho pomoci bych tam v té tmě umrzl, nebo se udusil.
Díky JzM

Ps: Tentokrát jsem zase unikl. ale na jak dlouho.

Já chci domů...

25. ledna 2014 v 20:06 | JzM |  Foto-Atmosféra
Foto Johanz Nikon D3100

David a Já 1997

25. ledna 2014 v 8:45 | JzM |  Pozdravy z minulosti....
Jak ten čas letí.

Foto Johanz Zenit TTL samospoušť

Láska je láska...TT

25. ledna 2014 v 8:29 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Přes jeho klady i nedostatky ho miluji. Koho? Přece život. Jeho neskutečné kotrmelce, které posledních pět let zaznamenávám na blogu.
Problém je v tom, že po posledních narozeninách se mi zdá, že už jsem překročil Rubikon. Přesně v tom smyslu, jak jednou na základce řekla učitelka chemie. Pozor na kysličník uhelnatý, aby jste se, ráno neprobudili mrtví.
Tak mohu říct i já. Pozor na nešťastné lásky, aby jste se jednoho rána neprobudili mrtví.
Mrtvý v přeneseném smyslu slova může být také bez života.
Vysátý psychicky.
To se stalo mi. Po třech létech neustálých střetu s mou přítelkyní (rubrika Jája a Já) zůstala ze mne jen prázdna skořápka. Jsem jako slimák, který se zbavil ochranné ulity. Jsem zranitelný. Ploužím se bez života mezi regály obchodu a hledám svou ztracenou pozitivitu a vtip. Dřímají někde ukryté a čekají na novou příležitost.
Jenže něco mi našeptává. "Zabodni svou hůlku do sněhu, užil jsi si dost. Dohnal jsi to co jsi v mládi zameškal. Užívej si motorky, lyží a a a a a ženy už nech na pokoji.
Za tři měsíce od rozchodu s JJ jsem zestárnul o deset let. Vypadám na tolik kolik mi je. Nečekám, že se může zopakovat to, co už se stalo a tak přemýšlím, jak dál. Ale jak zpívá Lucie Bílá ...
LÁSKA JE LÁSKA

Dodatek: Přece jen jsem se něčemu s JJ naučil. Opět jsem objevil krásu vína.
CABERNET SAUVIGNON - St-Martin- Francie...úžasný zážitek po snídaní.

Fene Fattale...TT

23. ledna 2014 v 23:05 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Zamiloval jsem se do ni na první pohled. Jeji roztomilá něžná tvář mi roztahovala koutky úst k smíchu. Miloval jsem ji a později i její dceru. Spali jsme vedle sebe a obě se ke mně tlačily, každá z jedné strany. Nikdy se nehádaly a když jsme šli na procházku, věděly kde je jejich místo. Jenže moje štěstí netrvalo dlouho a jednoho dne se matka zřítila ze stráně a zabila se. Vzniklo sice podezření, že spáchala sebevraždu , (soused říkal, že to už se mnou nemohla vydržet), ale všichni svědčili pro mne, že jsem se k ní choval slušně a tak se to nevyšetřovalo. Všechnu svoji lásku jsem přenesl na dceru, a když se mi jednou zatoulala (přece jen je trochu prostoduchá) popadala mne panika.Starám se o ni pořád, jako o dítě a nechápu že se někomu nelíbí. Pravda má sice protažený pysk, jako krysa a je zarosta, jako Yeti, ale jeji vlasy jsou jemné, jako samet a co je nejdůležitější nepadaji. Vzpomínam si, že takové jemné vlasy měla i moje sestra, kterou jsem miloval stejně . Láska je složitý cit ať už patří člověku, nebo psovi. U lidí je podmíněná mnoha faktory, kdežto psovi stačí, když ho máte rádi.Na památku Mrtvých...kavaliru Geryho a Heňulky,křížence Rexe, rotvajlera Ronyho a Jorkširky Happy a žijící PEGGY...

Škrtiči.

19. ledna 2014 v 14:35 | JzM |  Fejetonky

Je půl deváté ráno. Ležím spokojeně na břichu a čtu si knihu o stoletém muži, který uprchl z penzionu ve Švédském někde. Peggy tiše odfukuje, a s hlavou na mé ruce si čte se mnou. Idylka, která mne už dlouho ráno nepotkala. Z ticha jsme vyrušení hlasitým křikem ozývajícím se ze dvora. Vyskočím až si Peggy učurne do postele, jak se lekne, a přidá se se svým jekotem. Z okna vidím, jak sousedův pes chce jednu z mých dvou slepic přepasírovat přes plot k sobě a ukončit jeji plodný život. Vyřítím se ve slipech do ranního chladu a začnu se přetahovat o moji slepici s jezevčíkem. To už se přidává i druhý jezevčík, který to zatím jen pozoroval a chytá slepici přes plot za krk až lapá po dechu. Několik dobře mířených ran přes čenich ho donutilo uvolnit sevření. První se zřejmě polekal, nebo jsem mu možná v zápalu boje taky jednu uštědřil a pouští slepičí křídlo. Peggy přestává ječet a obíhá kolem zraněné slepice, jako kometa. Ta odchází rozčepýřená a kvokajíc strachy. Dýchám, jako stařičký sentinel a hlavou mi kmitne myšlenka, jestli mne nepicne pro jednu slepici. Po deseti minutách se trochu zklidňuji a přemýšlím, jaké škody mi už napáchali nejen sousedovi psi. Když byl pánem tohoto dvora rotvajler RONY, nedovolil si žádný pes, ale ani zloděj překročit hranici usedlosti.
JzM Ostrava pod mrakem 3 stupně celsia.

Poslední noc...TT

18. ledna 2014 v 17:56 | JzM

Kolem stromů, které zakrývají výhled k potoku, se plíží nejasný černý stín. Svítí si čelovkou, kterou dostal před léty od manželky k narozeninám. Jeho chůze je nejistá, jako jeho budoucnost. Pod pravou paží nese lepenkovou krabici od bot, ve které ukrývá celou svoji minulost. V levé ruce svírá těžký rýč s násadou ze železné trubky. Jeho kroky jsou pomalé a na zádech nese kříž pokory s nápisem poslední sbohem. Zastavuje se pod dubem, který byl rozložitý už v době, když jeho babička byla ještě dítě a běhala kolem v rozevláté sukýnce, s červenou mašli ve vlasech. Opatrně pokládá papírovou krabici na zem vedle mohutného kořene trčícího ze země, a kope hluboký výkop o něco větší než krabice.
Hlína se vrší kolem, jako vzpomínky v hlavě, a sem tam její část spadne zpět. Muž je trpělivý protože ví, že není kam spěchat. Zvedá víko papírové rakve a zamíří světlo čelovky do jejích útrob. Na rozprostřený papírový sáček, který vytáhl z kapsy, vysypává obsah krabice a opatrně ji prázdnou vkládá do připravené jámy. Usýchající hlína se drolí i při neopatrném pohybu, ale dovnitř se nic nedostane. Muž postupně bere do ruky předměty ze sáčku, prohlédne si je a ukládá je na dno krabice. Fotografie přítelkyně Perly, která zahájila tu dlouhou řadu lásek, v něm vyvolá nostalgický úsměv. To bylo dávno a on v té době ještě věřil v lásku. Lvíček s gumy, sloužící jako přívěšek ke klíčům, kterého dostal od své druhé životní Femme Fattale z lásky a který zároveň posloužil, jako nástroj jeho pomsty v době, kdy ještě netušil, že na to stačí síla myšlenky, zapadl vedle fotografie. Kamínek z Bílovce si lehl vedle zlomeného srdíčka ze stříbrného plechu od letní lásky plné romantiky v ŠENOVĚ. Drátěný motýlek potažený barevným tylem od Motýlka mu připomněl krásnou a jemnou ženu, která mu pomohla překonat krizi, když ho opustila Li. Uschla růže s dosud pichlavými trny, mu připomněla Růženku, pěknou vdanou paní hledající štěstí v objetích mužů. Do náruče porculánového čertíka s vyplazeným jazykem, kterého dostal od JJ, si ulehla panenka Woodu zbavená karmických přikázání a připomínající mu jeho třetí životní Femme Fattale. V té době už dávno věděl, že sílou myšlenky dokáže pomáhat i ubližovat, a že nepotřebuje žádné berličky z tichomořských ostrovů k podpoře svých cílů.
Nasadil na rakev víko z papundeklu, přikryl ji papírovým sáčkem a pomalu na ni vrstvil vykopanou hlínu, ležící na okraji hrobu. Udusal ji do malého kopečku a zasadil kříž, který zarazil do země přineseným kladivem. Ulehl na zem a položil si hlavu na navršený kopec z hlíny. Zhasl čelovku a pohlédl na oblohu. Nad nim svítily hvězdy severní polokoule a on si jen pomyslel o životě.
"Pání to byla jízda."
Byl konec další etapy života. Nad jeho hlavou, na kříží osvětleném jen svitem měsíce, a vzdálené pouliční svítilny, bylo napsáno.
JÁJA A JÁ.
Jeho dech se zpomaloval, až se zastavil docela. Jen Peggy tiše kňučela a olizovala mu nos, nedědíc co se děje. To jen MATRIX uzavřel další kapitolu.

První noc...TT

17. ledna 2014 v 16:28 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
"Pojď raději do Šentala!"
Říkám k Mirkovi, který mne vede nocí, jistým krokem na "popraviště." Přeskakujeme s pomocí přisunutých popelnic, vysokou cihlovou zeď, posetou nahoře skleněnými střepy.Střepy jsou již otupené časem a tak nám nehrozí žádné zranění.
"Dej pozor, aby nás nikdo neviděl." Říká Mirek a rozhlíží se kolem.
Seskakujeme ze zdi a ocitáme se v úkrytu za márnici.
Vzhledem k tomu co nás čeká, nemyslíme na ty tisíce mrtvých, kteří prošli tímto místem a vychazíme na otevřený prostor. Tady už nám nehrozí žádné nebezpečí, protože nikdo nepozná že do tohoto místa nepatříme.Je začínajíci noc 17.1.1975 a schyluje se k osudové události. Vcházíme do několikapatrového internátu, ve kterém bijí desítky srdcí, každé svým tempem.
Také mé srdce bije poplašeně a přiznám se, že se toho setkání docela bojím. Smluvený signál vyťukaný na dveře a dveře se otevírají. Majka, Mirkova přítelkyně se mu vrhá do náručí a za ni stojí její kamarádka Wanda. Stojím beze slov, jako zaražený a koukám do těch nejkrásnějších a největších oči, jaké jsem kdy viděl. Dlouho do noci , zatímco Majka s Mirkem zabrali postel, jsme seděli naproti sobě a mlčky se hypnotizovali očima. Poprava SVOBODY, se konala za přítomnosti všech mých kamárádu o tři měsíce později.Dnes po 39 létech mohu jen napsat, že jsem si dobře vybral. Vzácný člověk, který vydržel mojí neposednou povahu tolik let, a kdo ví kolik ještě máme před sebou. JzM

Tímto tempem jsem za chvíli na konečné.

11. ledna 2014 v 23:46 | JzM |  Fejetonky
Dnes celý den, se ti tři v mé hlavě pořád dohadují. Kdo bude vítěz? Pudy, JÁ, nebo NADJÁ. Sakra kdybych to věděl, jaký ten život bude, tak jsem ještě ve stadiu spermie, trochu zbrzdil. Jenže kdo může vědět jestli všechny ty malé chvějíci se potvůrky deroucí se na světlo , nejsou jen spolupachatele, kteří společně s vajíčkem mají za úkol vytvořit schránku pro duši. Tak v tom případě bych si moc nepomohl, a jediné čeho bych tím zbrzděním docílil by byla maximálně změna velikosti nosu, nebo něčeho jiného.


Foto...Johanz. Třebovická střela.

Něco málo od odborníka.

9. ledna 2014 v 16:23 | JzM |  Rebeka
Z Komentářů....

Bolesti dělíme na fyzické a emoční. Tělesné bolesti upozorňují rozum na situace ohrožení těla. Takové situace lze identifikovat smyslovými orgány a najít řešení.
Emoční bolest jsou pro logicky myslící a na faktech stavící rozum zcela matoucí. Rozum znamená zdánlivé příčiny (např. vás někdo opustil) a vytuší jejich dopad (např. milostné soužení). Ale nedokáže oboje postavit do logické souvislosti. Proč to tak bolí, když je člověk odmítnut? Můžete to vysvětlit čistě věcně a logicky? Nikoliv. Je to totiž problém, jehož zdroj nelze odhalit smysly. Proto rozum ponechaný sám o sobě nenajde promoční bolesti žádné účinné řešení kromě jediného: napříště se podobných situací bát a pochopitelně se snažit takovým událostem předcházet.
Když něco zabolí, řešením je ústup, nebo - když to nejde jinak - obrana. Jakmile situace pomine, pak ji jako vzpomínku - nebo jako film vyvolávající příslušné citové prožitky - uloží do paměti, aby se v budoucnu něco podobného včas rozpoznalo a dalo se tomu zabránit. :-)

Lucidní snění...TT

7. ledna 2014 v 15:29 | JzM |  Sen nebo jiná realita?

Sen, možná inspirovaný večerním čtením knihy...

"Já a obranné mechanismy" od Anny Freud.

"Pro mne už nezůstalo žádné jídlo? Ptám se nesměle hostitelky, koukaje do prázdných hrnců a do dřezu plného špinavých talířů.
Jen ve velkém pekáčí se lesklá olejem a posypaná kořením, velká kýta nachystaná k pečeni.
Hostitelka se zatvařila rozpačitě, ale pohotově to vyřešila.
"Jdeme do obchodu stejně potřebuji něco dokoupit." Vzala do ruky tašku a nedala nic na mou obhajobu, že to do večeře vydržím.
Vedle samoobsluhy stojí bufet, kde kde kdysi chodil můj strýc na pivo a který už dvacet let neexistuje.Ani strýc ani bufet.
Hostitelka zmizela v obchodě a já jsem zjistil, že se mi ztratila PEGGY.
"Peggy, peggy," Volám pořad dokola.
Všude se pohybuje plno malých psů, ale každý má nějakého pána.Přicházím ke kanálu do kterého nakukuje nějaký muž a mává na mne rukou.
Dole v hloubce leží Peggy na zádech a kouká nahoru.Svlékám si bundu a po hromosvodu? lezu dolů k Peggy.
"Prosím zavolejte hasiče, kdybych neměl sílu vylézt zpět nahoru."Říkám směrem k čumilům. Dolu to šlo snadno (jen mne mimoděk napadlo aby tu nebyl plyn) a Peggy naprosto v pořádku se ke mně tulí, jako by mne neviděla měsíc.
Nějakým záhadným způsobem se ke mně přivine a společně snadno vyšplhame zpět na zemský povrch.
Když nenajdu hostitelku vrátím se zpět k ní domu a vyprávím svůj příběh, divě se, že se nikdo nediví...

Byl to jen sen, umocněný mými opakovanými večerními sugescemi..."PAMATUJI SI SVÉ SNY"

Ps: Happy matka od Peggy zahynula pádem z mostu na led.


Riziko...TT

6. ledna 2014 v 22:29 | JzM
Rizika, která sebou nese lidský kontakt, ta jsou víc než kompenzována tím co můžeme získat.
Učíme se od ostatních lidí a jsme učitele pro ostatní. Pokud je naše role skončena a to v jakémkoliv vztahu, vztah končí. Je jen na nás jestli si vezmeme ponaučení, nebo si zopakujeme lekci ještě jednou znova. Největší brzdou našeho vývoje, jsme my sami. Nedokážeme se oprostit od pocitů zlosti a nenávisti, nebo od pocitů dobra a lásky. Někde tady na blogu, jsem už dávno při nějaké příležitosti napsal, že VESMÍR se živí našimi (lidskými) emocemi. Emocemi dobra a zla. Vesmír je neskutečně vynalézavý ve vyvolávání utrpení. Čím větší pocity štěstí tím větší utrpení, když situace, která štěstí vyvolala, pomine. Kyvadlo boží spravedlnosti se kymácí z jedné strany na druhou a pumpuje tak do vesmíru, který je živou bytostí, životodárnou energii, bez které by vesmír přestal existovat. Vesmír by bez lidí byl jen pustou Saharou ohnivých koulí bez uvědomění sebe sama. Jen lidská existence dává vesmíru rozměr.
Ps: Co bylo dřív? Člověk nebo vesmír? Mohl vesmír existovat, když si ho nikdo neuvědomoval?

I v lednu je jak v Máji.

6. ledna 2014 v 11:39 | JzM |  Foto-Atmosféra
Foto... Johanz 6.1.2014


Magické datum.

4. ledna 2014 v 21:02 | JzM |  Fejetonky
V Ostravě dne 4.1.2014 v 21.00
Magické datum pro smlouvu s bohem.Nechám se inspirovat.

Déšť bubnuje s proměnlivou intenzitou na polykarbonátovou střechu vikýře zimní zahrady.
Květinám se spokojeně lesknou listy. Jsou nakrmené a napité. Ochrchideje jsou před rozkvětem a na citroníku již rostou první citronky velikosti hliněných kuliček. Ohřívám si rajskou polévku a přemýšlím čím se nechat inspirovat do nového roku. Včera jsem byl upozorněn, že se oblékám, jako by mi bylo třicet. Copak lidé v mém věku maji přestat žít. Jednou jsem své dceři řekl, aby když mne poprvé uvidí v tesilových kalhotech, zastřelila. Přemýšlím nad téměř uzavřenou kapitolou života.
Je lepši otevřít smlouvu s dobrem nebo zlem? Jenže obojí je nutné a tak je nejlepší padesát na padesát.
Zlo vás donutí nenechát si dělat(srát) na hlavu a dobro vás zastaví, aby jste to s pomstou moc nepřehnali.
Hodím si mincí, jenže aby mince ukázala zároveň obě strany, tak by musela zůstat viset ve vzduchu. Prokázaných zázraku levitace je velmi málo a církev to považovala za zázrak, nebo čarodějnictví, podle toho co se zrovna hodilo do krámu. Udělám to taky tak budu se řídit intuicí to je vlastně nejblíže rozhodnuti boha.


Do roku 2014 vcházím plný:Napětí a nerozhodnosti ve vztazích a v přátelství. Mám problém s nabytím smyslu pro rovnováhu, protože nemám zcela jasné plány, kterým směrem chci jít. Potřebuji vyvážit dvě důležité věci ve svém životě a nedokáží se rozhodnout.

Věštba pro rok 2014 pro JzM

2. ledna 2014 v 10:00 | Hermekrator |  Tarot Draků

4. Císař

Pro nadcházející rok mám docela příznivou věštbu a tak se nechám touto kartou inspirovat.
Již mi nevýcházejí OKOVY, jako poslední tři roky. Osud nabírá jiný směr.

Císař, Pán draků, je silný ve svém klidu a chápání vesmírných zákonů a vesmírného propojení celého stvoření. Stejně jako jeho drak-společník vidí kolem sebe i Císař svým třetím okem fyzické i astrální entity a energie. Hnědá barva na tunice a kalhotech naznačuje skutečnost, že se jeho chování vyznačuje zdravým rozumem. Tento rozum je zmírněný duchovním zlatem motivů jeho šperků a oblečení. Přijímá zodpovědnost za svou pozici na duchovní cestě, kterou si vybral, a přitom dohlíží na děti (síla v mystickém středu každého člověka) a reguluje jejich aktivity a také aktivity malých draků (nově vytvořené magické snažení). Hvězdy na jeho koruně symbolizují duchovní vedení labyrintem k duchovní jednotě jak pro něj samotného, tak i pro ostatní, kteří ho budou následovat. Dlouhý meč po jeho boku reprezentuje vůdcovství a spravedlnost, kterou musí být v případě nutnosti připraven bránit. On a jeho společník poklidně sedí v krásné zahradě regenerace a obnovení, ve skrytém duchovním místě, které je cílem všech hledajících.

Váš život bude plynulejší a poklidnější, budete-li rozvíjet vůdcovství a stabilitu ve prospěch pokroku. Můžete být ovlivněni charismatickou osobou. Ve svém zaměstnání byste se mohli dostat do pozice, kde budete mít jistou moc. Je vhodná doba pro převody nemovitostí. Do vašeho života vstupuje vliv Boha. Pokud je v negativním postavení, může tato karta poukazovat buď na touhu kontrolovat druhé nebo na vás samotné pod kontrolou někoho dalšího.



První den roku 2014

1. ledna 2014 v 12:17 | JzM |  Fejetonky
Zalehl jsem do postele asi ve dvě hodiny v noci ještě rozesmáty z celého večera. Hodně jsme se nasmáli při tom, když jsem Petrovi vysvětloval, že Yetti nemůže mít zadní nohy, když chodí po dvou. Hráli jsme hádací soutěž, kdo uhádne osobnost. Největší problém s uhádnutím měli ostatní, když jsem představoval Ježíše. Po dlouhé době jsem se dobře pobavil a zároveň jsem zjistil, že jsem neztratil nic ze svého vtipného glosování situace, která uvádí ostatní k smíchu. Tři deci francouzského Cabernetu, které jsem vypil jiskřilo jižním sluncem a lahodně stékalo hrdlem do žaludku.
V deset hodin dopoledne Peggy už olizovala můj nos a budila mne svým smradlavým dechem. Teď si klidně chrápe na polštáři a občas otevře jedno oko, aby zkontrolovala jestli jsem na svém místě u počítače. Žena mi udělala jednohubky k snídani, zatím co jsem zatápěl v kotli.
Pustím si další díl myšlenky zločince už jeden z posledních. Po těch sedmdesátí dílech jsem poznal všechny způsoby jak zavraždit. No a další seriál si stáhnu už komediální, těch vražd bylo až až.
Přeji si i ostatním do nového roku, aby byl lepší než ten předchozí i když ...Záleží na úhlu pohledu...

JAKÉ SI TO UDĚLÁM, TAKOVÉ TO MÁM