Geniové na prahu nové medicíny...http://www.karelmachala.cz/
LINUS PAULING 1901-1994
Kdo chce, si informace najde a já jen uvedu několik postřehů a svých zkušeností.
Že mi vitamin C pomáhá jsem zjistil už před dvaceti léty, kdy mne velké dávky přírodní grepové
šťávy vysekaly z jedné nemoci, ale to stalo kilo grepů tři koruny, tak s tím nebyl problém. Později v roce 2000, kdy jsem téměř odešel na onen svět po těžké chřipce jsem začal brát denně dvě 500 miligramové dávky vitamínu C. Kluci v divadle, kde jsem tehdy pracoval, se smáli a říkali mi Pilulka. No můžete hádat, kdo z nás šesti neonemocněl. To bylo moje první setkáni s množstvím větším než malé (1 gram)... Doporučená dávka 200 mg je tak akorát na to, aby námořníci nedostali kurděje. I opice mají určeno několikanásobné množství C denně.
Pravda původně mne k objevu práškového céčka vedl pocit, že zbytečně platím za kuličky kyseliny askorbové, které někdo slisuje, aby se rozpouštěly pomaleji. Blbost v žaludku se to rozpustí jedna dvě a jediný přidaný efekt je, že lékárníci i výrobci mají lepší kšeft.
Chvíli to sice trvalo, než jsem našel lékárnu, která mi byla schopna dodat 100 gramů céčka v prášku i s hloupými připomínkami, že to stejně vyčurám. Jenže informace i zkušenost mluví sama za sebe.
Snad ještě pár slov dr. Paulinga, kterému byla ve věku 90 let diagnostikovaná rakovina prostaty,
Konstatoval, že braní vysokých dávek vitamínu C zpozdilo nástup choroby o dvacet let.
Ps: Nemocný člověk vyloučí močí daleko méně Céčka než zdravý a navíc je dobré mít Vitamín C i v MOČI
Děkuji moc za zmínku o mé knize Géniové na prahu nové medicíny. Taky díky (nejen) vitamínu C v gramových dávkách nebývám nachlazený (už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy byl), i když ty bacily běsní v mých nejbližších (kyselý vitamínek do nich dostat není snadné) a já se jich nestraním.