Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Otčím...TT

19. prosince 2013 v 11:22 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Matka mi v dobré víře našla nového otčíma, když ten biologický sice uznal své autorství a podíl na mém zplození, ale placení třistá korun měsíčně určených soudem, jako výživné, bylo vše co pro mne dělal.
Bylo to v době, kdy už jsem chodil do třetí třídy a můj prospěch se ve škole prudce zhoršil. Byl to frajer s Mariánských hor a stejně jako moje matka, která byla nejkrásnější s pěti sester. Oba se vymykali průměru. Na jejich svatbu mne poslali do pionýrského tábora, abych snad nepohoršoval svatební hosty. Na první pohled jsem byl pěkný chlapec a nechyběla mi ani ruka či jiný orgán, ani jsem nebyl mentálně postižený. Ovšem v té době se nemanželské dítě považovalo za hřích, i když v době po válce bylo mužů mnohem méně než žen.
Po několika výprascích a když se záhadně ztratily devítiocasé důtky, kterýma jsem dostával , zlomil otčím nade mnou hůl. Na dovolené v Tatrách mne před smrtí zachránil jeho bratr, který ho odtrhl ode mne, když používal výchovnou metodu, jako vězeňský dozorce v Dachau.
V létě na koupališti ve Vratimově mne hecovali, to mi bylo asi jedenáct roku, abych skočil z desetimetrové skokanské věže. Neuměl jsem plavat jen tak pět metrů a tak jsem skočil těsně ke kraji, abych se, když se vynořím, měl čeho zachytit. Dodnes si myslím, že podvědomě doufal, že se při tom zabiju, nebo se utopím. Nepovedlo se.
V patnácti létech jsem byl odejít do Brna do učení a byla to pro mne obrovská úleva. Vztahy s mistrem odborného výcviku, Vychovatelkou na internátu, ale i s kuchařkou v restauraci, kde jsme chodili v sobotu a neděli na jídlo, byly úžasné a já poznal, že lidé mohou být i jiní, než zlí. Prospěch se mi zlepšil natolik, že jsem končil první ročník s vyznamenáním.
Když se rozvedl otčím s mojí matkou a našel si o deset let mladší ženu jsem si řekl, že to je dobře. Když mu umřela a on se začal opět stýkat s mojí matkou byla to tragédie, utrápil ji svým chováním, jako všechny kolem sebe... Nakonec, když zemřel, nešel jsem na jeho pohřeb, nebyl žádný důvod.
Uvědomil jsem si při mé poslední návštěvě za matkou na hřbitově, protože VZTAHY přetrvávají i po smrti, že jsem si ani neuvědomil, že ta urna, která tam je vedle matky a sestry je jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 19. prosince 2013 v 11:46 | Reagovat

Zajímavý článek odkrývající vztahy, které už pohasly, přesto v člověku stále hoří něco málo z nich.

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 13:28 | Reagovat

Ano, existuju vztahy, o ktorych sa tu dost malo pise!

3 aedelwe aedelwe | 19. prosince 2013 v 14:13 | Reagovat

Velmi zajímavý a reálný článek.

4 adamová adamová | Web | 19. prosince 2013 v 15:53 | Reagovat

Toho otčíma měl někdo nakopat kamsi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama