Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Prosinec 2013

Přání všem do roku 2014.

29. prosince 2013 v 23:12 | JzM |  Písničky pro lásku....
Nezapomeňme, že přes všechna příkoří, která se nám stávají, je svět nádherné místo k životu.




Písnička, pro všechná zlomená srdíčka....Hallelujah a Happy day

2013...TT

28. prosince 2013 v 10:25 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Pesimista
Těžko hodnotit něco co na vás sesypalo, jako lavina kamení, z pod které se nedá vyhrabat. Několikeré rozchody s přítelkyni, se kterou jsem se pokusil i bydlet, mne vrhaly do depresi, které vyvrcholily rozchodem v říjnu po pěkném Welnes v hotelu Ráztoka. Vzápětí přišla další pohroma, přišel jsem o práci, která sice nebyla nic moc ale i tak od nového roku jsem na pracáku. To že mi přejelo Čičáka a Happy spadla z mostu a zabila se a Rex spáchal sebevraždu skokem pod auto, zřejmě z toho, že měl revmatické bolesti, jsou jen drobné věci. Jenže konec není nikdy a špatné věci mají svoji setrvačnost stejně jako dobré. Včera mi volala žena z práce, že mám hádat, kdo umřel. No vzhledem k tomu, že u nich v práci umírá někdo každý den tak jsem to vzdal. Byla to moje "teta" sestřenice mého vlastního otce. O hodinu později jsem měl telefon, že umřel přítel mé poslední žijící tety, velmi milý pán, který mi mockrát právně poradil a pomohl i půjčkou v dobách kdy jich pochybělo. Před včerejší vítr mi strhl kus krytiny se střechy a tak jsem včera s kladívkem a hřebíky v ruce tajtrlikoval na střeše, kde se neudržíte jinak než na provaze a přibíjel poškozené kusy.
Optimista
Výlety na motorce a lyžování zabíraly hodně času z mého volna. Jezdili jsme k jezeru s přítelkyni a večerní plavání bylo úžasné. Nestrádal jsem po žádné stránce a přemíra emoci někdy zaplavovala mé nitro chaosem. Obrazy, které se odvíjejí v mé hlavě, jsou jako malé žaludeční bomby, které vybuchnou při vzpomínce a zanechají ve mne pocit paniky, že jsem ztratil něco co už se nevrátí. Mocná je ale léčba časem a těším se na nová dobrodružství života i když síly slábnou, ale ta nejdůležitější zůstává. JzM

Tasmánský čert... foto Peggy

25. prosince 2013 v 11:40 | JzM |  Fejetonky
Štědrý den oslavila Peggy radostně. Večeře se zúčastnila i její sestřička Kelly, která na rozdíl od Peggy připomíná čínského mandarína.Bylo poznat, jak Peggynce chybí Happy, která nešťastně spadla před rokem z mostu a zabila se.Honily se společně kolem stolu a když Kelly našla pod stromečkem gumovou pískací kachnu tak to začalo. Štěkaly jedna přes druhou a do toho pištěla kachna o kterou se neustále tahaly. Když jsem kachnu schoval mimo jejích dohled, tak lítaly po domě ještě deset minut a hledaly, kde jim kachna zalezla.
Večer proběhl ve skvělé náladě až na moji malou indispozici před večeří, kterou jsem rozchodil procházkou.
V osm večer děti a vnuci vzali roha, žena usnula s Peggy vedle sebe a dům osiřel, jen z mého počítače se linuly naříkavé zvuky mučených žen ze seriálu myšlenky zločince.

Bitva o teplo.

23. prosince 2013 v 18:53 | JzM |  Fejetonky
Je už sice několik dní po slunovratu, ale zima teprvé začína. Takže každou korunu, kterou nenacpu do nenasytného chřtánu kapitalistu, musím vybojovat vlastní nezdaněnou prací. Celoživotní praxe s řetězovou pilou(tato je již moje třetí) se mi teď hodí. Dokonce jsem si v Lídlu koupil elektrickou brusku na řetězy a tak je prace s ní radost. (pokud taková práce může být radost.
Jak jsem se již jednou zmínil jezdím do kravína na mléko. Mají tam výdejní automat. Soused si vyrobil jogurt v ceně 13 korun za litr a my jsme ho s mým vnukem Davidem trumfli a vyrobili si vlastní sýr....To je teprve začátek odluky člověka od státu.Jednou možná příjde na řadu i vlastnoručně vyrobené letadlo a operace ledviny:-)


Sedm koček v posteli...TT

22. prosince 2013 v 20:04 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Když jsem se blížil k domečku Li, neměl jsem představu, co se bude dít.
Ve své nezkušenosti jsem bral pozvání na čaj, jako pozváni na čaj.
Moje zkušenosti nebyly příliš velké a obával jsem se, abych svým neohrabaným chováním Li nepoplašil.
Domečkem se linula omamná vůně směsi drahých parfému a jejich majitelka zářila úsměvem.
Oblečení, zvýrazňovalo její štíhlost a já v duchu proklínal den, kdy jsem si oblíbil rifle a oranžovou barvu.
Li mi dala nahlédnout do sklenice, naplněné až po okraj čajovými sáčky a dala mi vybrat. Omámený vůní a zjevem krásné partnerky jsem jen něco zamumlal a usedl na pohovku.
Li přinesla čaj a usedla na dva metry ode mne. Rozhovor se rozproudil, a přeskakoval z tématu na téma. V neustálém smíchu jsme se oba dva k sobě natolik přiblížili, že jsem Li uchopil za ruku. Nevytrhla se mi a tak se jsem se naklonil a políbil ji na mírně pootevřené rty. Oběma nám srdce bušila, jako když prérií letí stádo splašených Mustangů. Jak jsme si později řekli tak ani jeden z nás nikdy nic podobného nezažil. Polibek do žlábku klíční kosti rozproudil krev Li natolik, až vyjekla. Využil jsem toho a políbil Li jemňounce na rty až se zachvěla.
"Umíš nádherně líbat." Zašeptal jsem.


Pokračování...


zRaje do Pekla... TT

20. prosince 2013 v 22:11 | JJ....Vztahy |  TÉMA TÝDNE.
Vztahy...v polovině
Pohled z druhé strany.

669 z 1200 dnů.
Stále se jen vymlouváš jak jsi na dně....posuzuješ sám druhé, v jakém jsou klidu?
A dokonce víš, jaké na mě není spolehnutí??? Podíval ses sám na sebe??? Opravdu řekl sis - Je na mě spolehnutí????
Celé manželství utíkáš za něčím a teď jsem ta špatná, že útočím???
Jo jedna tě zklamala opakem a já....:-(
Když jsem byla v Praze,doufala a věřila jsem Ti, že něco uděláš.....a co jsi svedl...
řekl jsi ji...."Takhle to už dál nejde" a pak se vozíš celý den na motorce?
Máš tady stále nějakých 14dní....to je jen těch posledních navíc sis je určil sám....říkal jsi-dáme R. tento měsíc ať si zvykńe v novém bytě ať se nestěhuješ hned...pak výmluvy, že bys raději někam jinam - cloumá s Tebou jen strach....i když je lidský.....
Je hrdinné po tolika letech manželství pak odejít ze dne na den??? Neumíš se ani domluvit...celý se rozsypáváš strachem......promiň, ale je to tak.
Sám nevíš zda s W. žiješ z lásky, setrvačnosti, lítosti, vděčnosti........

Co se týká mých dětí...nepsala jsem o tom, že vrážíš klín mezi R. a mě...jen jsem reagovala na to, jak bys neměl jeho trpělivost na mě....a napsala jsem Ti, jak to je.
A Danča.......vůbec to nemáš lehké a nezávidím Ti to i když umíš dobře hrát...já to však nemám lehčí než Ty...oba víme diagnozu, ale ty ji chápeš více méně po svém....
Ano bral jsi mi čas i určený D. bral jsi to zase hned automaticky, že může být sama, když to udělám jednou..... býval jsi pro mě přednější, i když jsem tím trpěla...ale nejde to praktikovat stále - znám své povinnosti a navíc tu už není ani R....který D.hrozně chybí a pláče.....a pak místo něho Ty....
Ten Tvůj ČAS byl navíc sobecký...vybíral sis ho sám,když jsi JI měl v práci:-(
Ano vařím jen pro 3,je to omluva, že nemám víc,nejsem na to mnoho let zvyklá,byla jsem ve stresu,že přijdeš a já nic nemám, (protože Tvá paměť, kdy že je ta tvá v práci) a teď jsem se snažia Ti vyjít vstříc- jako bys tu patřil a dle toho ses také choval.....jo,každý se nedokáže chovat všude jako doma a Ty to v sobě máš... ber to tak, jak to vidím já....naskočit, protože ze sebe vysoukáš,že přijdeš...vždyť ona je v práci...tohle Ti také nepřipadá sobecké...už jsem Ti mnohokrát říkala o cvičené opičce....neumím to
Milenka zaskakujíc manželku když pracuje????
Nepláču že mi pán bůh nenadělil trpělivost....jsou horší věci....

To bylo moc hezké,že by jsi mě dokázal s D. udělat šťastnou....jako ženatý muž?..Navís stále nevíš co bude .....a až někdy????...jako kdy se uvidíme - brzy?:-))Stále v napětí kdy se dostavíš, .fakt ne - děkuji
Psal jsi také že Ti ujel vlak.....nu což,tak si zůstaň na svém nádraží...já potřebuju z čekárny na čerstvý vzduch
A ještě jsi navíc vyčerpal všechny síly........

Řekneš si zase dopis plný výčitek.........řekni si....Jája



670 den.

Miláčku až skončí našich posledních 14 dnů,
bude mi smutno, bude mi chybět milování,
tvé doteky, polibky, usměv a další krásy,
které umíš nejen pro mne,
ale neboj zvládnu to,
vím, že to máš těžké a s tím jsi v životě nepočítal....
pa těším se na Tebe lasenko.
Jája



Celý příběh v rubrice Jája a Já

Otčím...TT

19. prosince 2013 v 11:22 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Matka mi v dobré víře našla nového otčíma, když ten biologický sice uznal své autorství a podíl na mém zplození, ale placení třistá korun měsíčně určených soudem, jako výživné, bylo vše co pro mne dělal.
Bylo to v době, kdy už jsem chodil do třetí třídy a můj prospěch se ve škole prudce zhoršil. Byl to frajer s Mariánských hor a stejně jako moje matka, která byla nejkrásnější s pěti sester. Oba se vymykali průměru. Na jejich svatbu mne poslali do pionýrského tábora, abych snad nepohoršoval svatební hosty. Na první pohled jsem byl pěkný chlapec a nechyběla mi ani ruka či jiný orgán, ani jsem nebyl mentálně postižený. Ovšem v té době se nemanželské dítě považovalo za hřích, i když v době po válce bylo mužů mnohem méně než žen.
Po několika výprascích a když se záhadně ztratily devítiocasé důtky, kterýma jsem dostával , zlomil otčím nade mnou hůl. Na dovolené v Tatrách mne před smrtí zachránil jeho bratr, který ho odtrhl ode mne, když používal výchovnou metodu, jako vězeňský dozorce v Dachau.
V létě na koupališti ve Vratimově mne hecovali, to mi bylo asi jedenáct roku, abych skočil z desetimetrové skokanské věže. Neuměl jsem plavat jen tak pět metrů a tak jsem skočil těsně ke kraji, abych se, když se vynořím, měl čeho zachytit. Dodnes si myslím, že podvědomě doufal, že se při tom zabiju, nebo se utopím. Nepovedlo se.
V patnácti létech jsem byl odejít do Brna do učení a byla to pro mne obrovská úleva. Vztahy s mistrem odborného výcviku, Vychovatelkou na internátu, ale i s kuchařkou v restauraci, kde jsme chodili v sobotu a neděli na jídlo, byly úžasné a já poznal, že lidé mohou být i jiní, než zlí. Prospěch se mi zlepšil natolik, že jsem končil první ročník s vyznamenáním.
Když se rozvedl otčím s mojí matkou a našel si o deset let mladší ženu jsem si řekl, že to je dobře. Když mu umřela a on se začal opět stýkat s mojí matkou byla to tragédie, utrápil ji svým chováním, jako všechny kolem sebe... Nakonec, když zemřel, nešel jsem na jeho pohřeb, nebyl žádný důvod.
Uvědomil jsem si při mé poslední návštěvě za matkou na hřbitově, protože VZTAHY přetrvávají i po smrti, že jsem si ani neuvědomil, že ta urna, která tam je vedle matky a sestry je jeho.

Minulost

16. prosince 2013 v 13:18 | Myšlenky zločince.Citace. |  Jája a Já

Člověk se musí minulosti protrápit, aby pochopil.


Šťastné narozeniny.

14. prosince 2013 v 22:14 | JzM |  Wanda a Já

"Zítra budeme vstávat o něco dříve."

Zašeptala žena, než upadla do hlubokého spánku, jaký mají jen spravedliví. Převalujíc se ze strany na stranu jsem přemýšlel, na kterém boku budu dnes nespat. Několikeré noční kolečko kolem své osy, ze mne dělají nebezpečný nastroj a hrozím Peggy zalehnutím.

Tak začala noc před narozeninami manželky, příští budou již kulaté. Ještě než jsem odehrál ráno na PC svou první partičku Texas Holden Pokru a vypil turka, byla vůně slepičí polévky rozlezlá do všech koutu bytu. Byl jsem požádán, abych prováděl jen jednoduché věci, na které stačím, jako je nakrmení havěti, a vynesení smetí na kompost. Dnes poprvé od smrti Čičáka, se Čičák II, který převzal jeho vůdcovskou roli, nechal ode mne pohladit. Kdo zná kočky žijící na svobodě, ví jaký je to úspěch. Před dvanáctou se přihrnula, pod vedením mé dcery, tlupa skládající se s jejího manžela a dvou synů...

Všichni včetně mne jsme přes 180 cm vysocí a 90 kilo těžcí a tak jsem navrhl, že by se kuchyň, která má 24m2 mohla nafouknout. Prostorem se začala nést levandulová vůně linoucí se z dárků, která přebíjela vůní polévky a pečicích se kuřat. Dárečky byly pěkné, jen já jsem neposlechl rady ČNB, (české národní banky), abych podpořil ekonomiku nakupováním předražených věcí a odkázal jsem ji (manželku) na dobu povánoční. To, že jsem udělal správně jsem si potvrdil za chvíli na stanici ČAS FM, kde hlásili, že někteří obchodníci již začali zlevňovat. Ostatně jsem už natolik starý a zkušený, že si koupím jen to co chci a myslím si, že ani podúrovňová reklama, mne nedonutí kupovat co nechci. Vypili jsme sedmihvězdičkovou METAXU a tentokrát jsem si ani já nedal ujít malou štamprličku. Když děti odjeli do svého domova sedli jsme si každý ke svému počítači a zatímco žena se probírala CESTYKSOBE.CZ já se koukám na další díl Myšlenky zločince. Na noc jsem ještě zdlabl kousek Marlenky, ale musím přiznat, že makovec pomazaný domácími povidly a politý německou čokoládou z LIDLU upečený manželkou nemá chybu.

Tak zase příště.

V Lídlu...

13. prosince 2013 v 23:35 | JzM |  Foto-Atmosféra
Jako arab nic moc...Vánoce 2013


Nemohu spát.

11. prosince 2013 v 7:00 | JzM |  Fejetonky

Je 5 hodin ráno a já se převracím v posteli, jako lachtan v antarktidě. Peggy projevuje svou nespokojenost tím, že odchází do druhé ložnice za manželkou. Civilizace je dobrá věc a voda ve varné konvici položené na stole a stojící na cestě do koupelny spojené s toaletou, zavaří dřív, než si opláchnu obličej. V 6 hodin ráno už je kafe studené, jako okolní vzduch, neklamná známka toho, že mi nechutná. Dopíjet zbytky instantu je tak na po....., Vylévám půl hrníčku do výlevky a vařím si novou tentokráte turka. Mňam úplně jiná chuť. Špatná nálada po snu, který jsem si zapamatoval se pomalu ztrácí. Rozbitá zadní skla na parkovišti u několika vozidel evokuji problémy. Naštěstí pracovnice pojištovny vytahuje list papíru, který dokláda, že pojistka platí. Datum, které vidím zcela jasně před očima 28. 8. 2008 potvrzuje, že pojistka je platná. Zvláštni je jen osoba pojistitelky, kterou je milenka jednoho mého známého, ke které se později odstěhoval. Když se zeptám své ženy co ji to datum říká, odpoví mi že měl Radek narozeniny a že si mám vsadit. No jo, ale jaké číslo? Do sportky je jich málo ať kombinuji jak kombinuji. Co je ale zajímavé, že když sečtu všechny číslice dohromady dostanu opět číslo 28....počkáme si co se stane v souvislostí s tímto číslem.Každopádně si vsadím. 1,2,10,28,36,38,40...Náhoda je blbec.

Aqualady

10. prosince 2013 v 14:19 | Foto...Johanz |  Foto-Atmosféra
llll

Ráno 10.12.2013

10. prosince 2013 v 9:31 | JzM |  Fejetonky
Božská mana, hezky z rána
kafe Tschibo, boží divo.


Zatímco Peggy rozžužlává plyšákovi končetiny do rozplizlého tvaru, snižuji hladinu božského moku ve svém hrníčku. Z kuchyně na mne vystrkuje holou zadnici manželka, která se tlačí na litinová kamna z Itálie, protože jsem ještě nezatopil v kotli a radiátory připomínají mrazicí boxy. Peggy na mne ječí a připomíná středeční "ZKOUŠKU SIRÉN". Chce abych ji házel plyšáka a já mám někdy chuť ji nasadit náhubek a jen obavy z toho, že bude vypadat, jako Hanibal Lecter, mi v tom brání. Praskající dřevo z kamen navozuje atmosféru vánoc a ohřívá vodu na čaj. Pískající konvice z MADE IN CHINA , která nikdy nepískala, má na spodním okraji rantl, který vytváří mezi plotýnkou a jejím dnem izolační vzduchovou mezeru. Když si představím, že někde ve vesmíru se pohybuje ČÍNSKÉ vozítko, bojím se, že mu na měsíci brzy zatuhnou kolečka. Na záda mi svítí vycházející sluníčko a já si zpívám (ne)spokojen, že jsem opět v pohodě.

P.S. Asi jsem to zakřikl, zrovna odešel vysavač po necelých třech létech do věčných lovišť.

P.S.2 Ten starý co používám v kotelně a mám ho třicet let, stále funguje.

Vitamín C...kyselina askorbová

10. prosince 2013 v 0:26 | JzM |  Knihotéka...

Geniové na prahu nové medicíny...http://www.karelmachala.cz/

LINUS PAULING 1901-1994

Kdo chce, si informace najde a já jen uvedu několik postřehů a svých zkušeností.
Že mi vitamin C pomáhá jsem zjistil už před dvaceti léty, kdy mne velké dávky přírodní grepové
šťávy vysekaly z jedné nemoci, ale to stalo kilo grepů tři koruny, tak s tím nebyl problém. Později v roce 2000, kdy jsem téměř odešel na onen svět po těžké chřipce jsem začal brát denně dvě 500 miligramové dávky vitamínu C. Kluci v divadle, kde jsem tehdy pracoval, se smáli a říkali mi Pilulka. No můžete hádat, kdo z nás šesti neonemocněl. To bylo moje první setkáni s množstvím větším než malé (1 gram)... Doporučená dávka 200 mg je tak akorát na to, aby námořníci nedostali kurděje. I opice mají určeno několikanásobné množství C denně.
Pravda původně mne k objevu práškového céčka vedl pocit, že zbytečně platím za kuličky kyseliny askorbové, které někdo slisuje, aby se rozpouštěly pomaleji. Blbost v žaludku se to rozpustí jedna dvě a jediný přidaný efekt je, že lékárníci i výrobci mají lepší kšeft.
Chvíli to sice trvalo, než jsem našel lékárnu, která mi byla schopna dodat 100 gramů céčka v prášku i s hloupými připomínkami, že to stejně vyčurám. Jenže informace i zkušenost mluví sama za sebe.

Snad ještě pár slov dr. Paulinga, kterému byla ve věku 90 let diagnostikovaná rakovina prostaty,
Konstatoval, že braní vysokých dávek vitamínu C zpozdilo nástup choroby o dvacet let.

Ps: Nemocný člověk vyloučí močí daleko méně Céčka než zdravý a navíc je dobré mít Vitamín C i v MOČI

Narodil jsem se omylem...TT

9. prosince 2013 v 23:56 | JzM |  TÉMA TÝDNE.


Narodil jsem se omylem. Moje matka tak dlouho odkládala odchod k potratové komisi v blahé naději, že mne vypudí přirozeně, až bylo pozdě. Vyhrál jsem svůj první závod v životě. Závod spermií, která se domrská k vajíčku, jako první. Vyklubal jsem se v porodnici v Ostravě Vítkovicích.
Celé mládí jsem si myslel, až do svých 20 let, že jsem Čechoslovák, jako poleno. S přibývajícím časem a změnou zájmu, už v době, kdy jsem pro sebe ulovil samičku, dostatečně krásnou, milou a vstřícnou, jsem začal hledat své kořeny. Jednoho krásného dne, jsem poprvé v životě navštívil svého vlastního otce a dostal jsem od něj originál mého rodného listu. Z něho jsem zjistil, že jsem vlastně Polák a to nejen původem, ale i příslušností...(Matka přísahala republice až už jsem měl dva roky) To bylo radosti na "starém bělidle," kde maminka mé manželky nemohla odpustit mé manželce, že si nevzala Poláka a nechala se sbalit od nějakého přivandrovalce v Ostravě, kde pracovala, a který odmítal dát dítě do Polských škol.
Najednou jsem byl více Polák než moje žena, která je jen původem Polka. Ale abych to zmatené češství uvedl na pravou míru. Můj otec pocházel někde s Hané kudy táhli Turci a myslím i Švédové. Celá ta ostravská kotlina, kde se stýkaly hranice Sudet, Polska, Moravy a Slovenska je jako malá Amerika. Za práci na šachtách tady táhly všechny národnosti i Maďaři ,ostatně jsme kdysi byli RAKOUSKO UHERSKO. Můj děd tady přišel až z Nového Sonče někde z druhé strany Tater. Každý tady jsme taková ta malá pojebaná křižovatka... prostě EVROPANÉ, jako vyšití.

Virtuální vzpomínka na vánoce...

9. prosince 2013 v 23:15 | Před léty...Tereza |  Milostné dopisy.
Zdeníkovi na závěr roku.
Tak nějak rozpačitě.

Tak nějak rozpačitě
tak nějak s otázkami
se ku večeru navracím
možná je zbytečné
tázat se . . .

Je dnes a zítra přijde
list v knize obracím
končila hezky před usnutím
tebou předčítaná kapitola poslední
však jinak zní již onen konec
poté když sny se skončí
a venku se rozední. . .

Lehce si sněží
hledám tě marně v rozednění
dlaň ztratila se
bylo
není. . .

Na rozloučenou, Tereza.

Viděl jsem TĚ Jájo...v Globusu

6. prosince 2013 v 17:20 | JzM
Jedna z nejdelších nocí, se včera prodloužila o výpadek elektřiny což zapříčinilo, že jsem byl již v deset hodin v posteli s knihou v ruce a čelovkou na čele. Nevysvětlitelné záhady od Viktora Farkase dokumentují časové a prostorové anomálie. Zabývají se PSI,ESP a pomáhají mi čerpat a srovnat vědomosti protože člověk nikdy neví všechno. Ve spánku mozek zpracovává informace. Já se potom divím, kde se ve mně rodí schopnosti nejen předvídat, a vykládat karty. Jediný kdo ví a stoprocentně věří, že mám tyto schopnosti je moje manželka, která zažila mnoho případu mých předpovědí odporujících statistické průměrnosti. Také se mi daří přivolávat některé události ať už vědomě nebo podvědomě, ale to už si nechám pro svůj druhy blog, který chystám jen s touto tématikou.
Obnovil jsem blog, který jsem smazal v blahé naději, že se tím "zavděčím" své expřítelkyni netuše ve své zamilovanosti, že ji vadí úplně všechno a že to tak prostě nemůže fungovat. Nedbaje varování karet, které mi nejčastěji v této souvislosti zjevovaly OKOVY (opět vymykající se statistické průměrnosti) že problém není ve mně. Chtít se zavděčit ženě, jejíž životní filozofie vznikla v dlouhodobé nespokojenosti se svým životem, byla nesmírná hloupost a slibuji, že už vždy zůstanu svůj. Brzy vás pozvu na svůj nový esoterický blog.Naštěstí jsou admini na blog cz chytřejší než já a zachovali alespoň název blogu i když jsem dal v administraci "úplně zrušit"...

Johanz z Mallevilu


Co na tom, že se vyhýbám okolí bydliště JJ, jako čert kříží, abych ji nahodou nespatřil a nerozpoutal v sobě znovu vášně, když si matrix děla co chce. Přes to, že jsem nebyl v Globusu téměř měsíc a přes to, že Jája do GLOBUSU nechodí vůbec, potkal jsem ji dnes ve 12.30 v hlavní uličce, jak jde v protisměru po druhé straně regalu. Nevím jestli mne neviděla, nebo se tak jen tváříla, to je jedno, já šel dál a urychleně jsem zmizel. Nechci zažívat už ty stavy krouticího se žaludku, směsi touhy a nenávisti. Dveře, které přede mnou zavírala, nebudu znovu otevírat.
Ať si to zase užije někdo jiný.
Vrací se mi smích a vtip a včera jsem se přistihl, že si zpívám, až se mne žena zeptala co se mi stalo.
Nic vracím se do své přirozenosti.JzM



Viděl jsem TĚ Jájo.

6. prosince 2013 v 13:41 | JzM |  Jája a Já

Potkat ve stotisícovém obvodu navíc v GLOBUSU, do kterého téměř nechodí, Jáju, může být náhoda, ale vzhledem k tomu, že náhody se nedějí předpokládám, že jsem byl opět upozorněn, že to pro mne ještě neskončilo. Vzhledem k reakci mého těla a sevření žaludku se to potvrdilo . Jenže JJ jedoucí vozíkem v protisměru po druhé straně uličky dívajíci se mimo mne ať již náhodou, nebo umyslně mne odradilo se k ní hlásit. Nechci ji potkávat, nejezdím do její čtvrti ani poblíže míst, kde se obvykle pohybuje.Nemá to smysl.Již jednou jsem prosil MATRIX, aby mi ji nepřiváděl do cesty a tak svou prosbu opakuji. Dveře jsou zavřené.Zavřela je ona a já už je po jedenásté otevírat nebudu.

Titran a Natálie

6. prosince 2013 v 11:31 | JzM |  Titran a Natalie


Dlouho jsem nenapsal do této rubriky ani řádek a tak, když včera měla Natálie svátek (Liana) alespoň pár slovíček. Když jsem lítal po lesích nešťastný s našeho rozchodu, netušil jsem, že jednou budu "klidný" k tomu co jsme společně prožili. Tak snad jen, že jsem ji v létě 2013 viděl, když jsem Ne-náhodou, odbočil ke škole, kde učí. Vystupovala zrovna, ze svého nového WW Pola elegantní, jako vždy a krásna (prostě mě to podvědomí vede) První co mi řekla, byla výtka, že mi sedí Peggy na klině. Přesto se mi srdíčko, když jsem nakupoval o pár minut později ve Futuru, rozbušilo zrychleným tempem. Holt je to všechno v člověku ukryté hlouběji než by si pomyslel. Ještě se musím zmínit o tom, že jsem musel přestříkat srdíčko, které jsem po rozchodu s Natalii nastříkal před vchod do hudebky, aby věděla, že jsem nezapomněl. Což mi připomnělo, že bych měl takové srdce nastříkat před vchod JJ byli jsme spolu spojení přece jen déle než tři roky. Co ale nastříkat před mou chalupu, když jsem s manželkou třicet osm let?

Ráno 5.12.2013

5. prosince 2013 v 9:51 | JzM |  Fejetonky

Stratosférický balon na obzoru, ozářený vycházejícím sluncem, září zlatě, a oslepuje jako poklad Inků, když Španělé vnikli do jejich pokladnice. Kočky krmící se zbytky sádla s kuchyně mlaskají, jako vegetariánské krávy v létě na pastvě. Mezi ně strkají hlavy mé dvě slepice, které si raději zobnou chleba se sádlem a naloupané kukuřice ležící již dva dny na zemi si ani nevšimnou. Je jim jedno že mohu dopadnout jako Juraj Jánošík, který byl zajat, když ho zradila jeho milá a za odměnu mrzkého groše mu hodila pod nohy ošatku s hrachem. Do nosu mi voní čerstvě pomleta Tchibovka, kterou mi žena donesla přímo pod nos a já konečně po dlouhé době cítím klid, který jsem tolik potřeboval. Možná to je tím, že si mé podvědomí konečně uvědomilo, že dveře vedoucí zpět jsou zavřené a cesta jinam než kupředu nevede.

Peggy od božího rána si vynucuje házení balonku a svým pofňukáváním vytáčí manželku, která má dost pazvuku v práci a chce mít klid. Vypadá to, že Peggy půjde do košíku a zavřu za ni dveře, aby se uklidnila. Lítá tady s každou granuli FRISKIES, jako kometa, od misky se žrádlem k posteli, na kterou vyskočí granuli sežere a dá si další kolečko. Z kuchyně je slyšet cinkání nádobí, jak žena uklízí nepořádek, který jsem zanechal, když jsem byl včera sám doma a toulal se po okolí. Za chvíli mne čeká cesta do HRUŠKY, obchodu, který nově otevřeli v rekonstruovaném domě, který už dvacet let strašil svojí opuštěnosti uprostřed vedlejší obce. Trochu mi sice vadí jejich ceny, ale zase chápu, že dvojnásobné množství prodavaček na metr čtvereční než v Globusu nebo Kauflandu něco stojí. Opravdu se jim rekonstrukce povedla až na parkoviště, ale nemůžeme chtít všechno. V rozhlase opět upozorňuji na to, že platit poplatky je správné a mne tak napadá, z čeho páni kapitalisti když jste všechny peníze rozkradli. Je ráno prozářené sluncem a já výjimečně nemyslím na smrt. Za 15 dni je slunovrat začátek pohanského nového roku a noc už se začne od 15 prosince o minutky zkracovat.

Johanz Ostrava Jasno +3 stupně celsia

Volská oka.

4. prosince 2013 v 14:40 | JzM |  Wanda a Já
Takový dobrý nápad od Wandy, že jsem i vyjímečně posnídal.Bohužel vajíčka nejsou od mých dvou slepic, neb ony jen žerou a serou.Spí na stromě v noci a přes den zalezou do kotelny a dělají pořád dokola Kvoook...kvoook...kvoook.

Foto...Johanz...Nikon 3100

Wanda a Nikon D3100

3. prosince 2013 v 15:51 | JzM |  Wanda a Já
Pořidil jsem si předčasně vánoční dárek. Doufám, že mi přinese tolik radosti, jako Sony HSC 8 který přestal ostřit a chová se, jako ruský televizor, kterému naskočily barvy až po pořádné ráně pěstí..Přesto se jej pokusím ještě zachránit.
Moje druhá zrcadlovka v životě Nikon 3100...tou první byl Zenit za který jsem v minulém tisícileti dal celou měsíční výplatu.

Foto...Johanz Nikon D3100