Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Listopad 2013

Kočičí rok 2013

29. listopadu 2013 v 17:31 | JzM |  Fejetonky

Když jsem naposledy psal o kočkách bylo jich celkem 16. Starý čičak, čtyři z roku 2012 zachráněne před smrtí utopením a dva toulaví kocouří, kteří k nám chodili dělat přírodní povinnosti vyvolané mrouskáním. Jejich devět potomku s toho pět na půdě a čtyři v kotelně.
Hodně se toho změnilo.Ještě předvčírem si bezzubý ČÍČÁK chodil pro svou každodenní porci mléka. Ale popořadě. Skončilo mrouskáni a cizí kocouři vzali roha a nechali obtěžkané čičiny tahat svá velká břicha po zemi.Pak zmizela malá černá kočka, a protože to byla matka pětí koťat tak zemřely i ony.No zůstal jen ČIČÁK a jedno z koťat 2012.. k tomu dvě kočky celkem z 9 koťat . Jedno černé, tak zase bude čert a druhé prskané, jako voják v maskáčích.Před několika dny jsem našel ČIČÁKA, který s námi byl deset let, mrtvého na silnici. No a tak si tady žijem. Jestli kočky zmizely, nebo byly přejety nevím, ale ČIČAKOVI budiž země lehká.
Abych nezapoměl objevuje se tu černá kočka a je docela možné, že je to jedna ze zmizelých z generace 2012

U mne se mají ty kočky které přežijí,tak dobře, že mohou dělat balet.Loví myši,krysy a ptáky .



TT...Panenka malenka.

28. listopadu 2013 v 12:12 | JzM |  Pozdravy z minulosti....

S oblohy se sypala předzvěst vánočních radosti a pokládala na zem bílou peřinu. Sledoval ji každý den, ale neměl odvahu se přiblížit. Její kulich zářil do prostoru svou červení a vyvolával v jeho duši podivné teplo. Nevyznal se v sobě, ani ve svých pocitech. Tušil, že je jen jedna polovina a bez té druhé, že je nic. Již v jeho osmi létech ho k druhému pohlaví něco neodolatelně přitahovalo. Rozběhl se za ni a se smíchem ji strhl kulicha z hlavy. Její tmavé vlasy se okamžitě pokryly bílým popraškem sněhových vloček, jako babiččina buchta cukrem. Byla tak sladká ve své dětské nevinnosti. Najednou se ji v očích, objevily slzy, které se zatřpytily v odlesku pouliční svítilny. Potahovala nosem a tiše vzlykala. Nechápal, že malé ženy nejsou stvořeny pro klučičí provokace. V jeho duši zavládl zmatek a on se zkroušeným pohledem podával kulicha uslzené holčičce. Vytrhla mu ho z ruky a vyplázla na něho červený jazyk. Trčel ji z bílého obličeje, jako otevřená rána. Bylo to jeho první setkáni s holčičí falešností a zasáhlo ho to do hloubi jeho malého srdíčka. Už nikdy se na ni nepodíval při cestě ze školy, i když kolem schválně házela své svůdné úsměvy. Za rok se se svou maminkou odstěhoval do jiné čtvrti, kde přišly další malé čarodějnice plné falešných úsměvů, ale on už byl opatrnější.

Z důvodu, že Badoo mělo poruch a mi se tento komentář líbil, umísťuji ho pod TT .
Gabi.
Ako bývame nepochopené..:-D Ja som ako školáčka sa tiež naprehtala sĺz. Mala som dlhé mierne ryšave vlasy ( nenávidela som ich, ale nedávala strihať - páčili sa môjmu otcovi, pre neho som bola jeho zlatovláska :-)) Nosila som zopnutý tzv. "konský" chvost na hlave, ktorý bol naozaj dlhý ako konský. Jeden spolužiak ma nim stále priväzoval k stoličke. Rehotala sa na tom , keď som vstala aj so stoličkou, celá trieda. Na gymnáziu som sa otcovi vzoprela a dala sa ostrihať. Nikto, okrem otca, mi moju farbu vlasov predtým nechválil...a keď ich nebolo, tak sa ma šofér autobusu, neznámy chlap, spýtal, kde mám tie nádherne vlasy. Zmohla som sa iba na šepot, že " v taške". Keď sme sa po 20 rokoch znova stretli so spolužiakmi, tak ten, čo mi najviac " ubližoval" mi povedal, že som bola jeho veľkou láskou, ale nevedel mi to ako inak dať najavo a potom som mu zmizla vo svete. A ja som nechápala...Tak veru, naozaj ste vy muži z Marsu a my, ženy, z Venuše. :-D

Kočky

26. listopadu 2013 v 21:51 | JzM |  Fejetonky
Když před týdnem tragicky zahynul nejstarší zvířecí člen místní komunity měl jsem v úmyslu napsat historii kočičího roku 2013.

Wisla podzim 2013

23. listopadu 2013 v 21:52 | JzM |  Foto-Atmosféra
Za těch pět let co jsem objevil Aquacentrum ve Wisle jsem toho o něm napsal až až a vzhledem k tomu, že se nic mimořádného nestalo ani se neobjevila žádná bytůstka, kterou by stalo za to vzít sebou na výlet samostatně ,tak snad jen obrázek z dnešního posezení, pod pyramidou v recepci hotelu Golombievski.
Za zmínku pro budoucí generaci a domácí špiony snad stojí jen to, že si Wanda koupila v hotelové prodejně, krásný perlový náhrdelník z Benátského skla .

TT...Oholená prsa.

23. listopadu 2013 v 9:34 | JzM
Když jsem uviděl Butha v jednom dílu seriálu Sběratelé kostí pobíhat holého a zakrváceného, jako kdyby zrovna vylezl matce z vagíny, zalíbil se mi jeho vzhled holátka. Hned druhý den jsem přidal k místům na svém těle, které si holím i prsa. Když mi navrhla před léty přítelkyně Liana(Titran a Natalie), abych si oholil přirození, byl jsem překvapen, ale když jsem uviděl a ucítil její hladkou broskvičku, pochopil jsem, proč to chce. Já jsem totéž později přenesl na svou expřítelkyni JJ( Jája a Já).
Když jsem se chodil sprchovat v práci do společných sprch a viděl to neupravené roští, které roste chlapům na prsou a všude po těle nedivil jsem se LI., té krásné a kultivované ženě, která jen omylem narazila na barbara, jako jsem já, že to po mne chtěla(Taky mne naučila při močení sedat na desku jako ženská a od te doby nemám poprskané nohy ani vecko). Docela nedávno mi JJ řekla, že mám chlupaté ruce. Opálení a černé chloupky dělaly ruce staršími a tak jsem si je oholil. Byla to jedná, z mnoha neustálých výtek, kterýma mne zaplavovala po tři roky moje expřítelkyně JJ, ve které jsem ji dal za pravdu. Oholené ruce vypadají mladší a chvilička jednou za týden současně se stříháním hlavy mne nezabije. Prsa přišla na řadu s toho důvodu jako poslední, protože mi začaly zarůstat až ve čtyřiceti létech (puberta). Do té doby jsem vypadal jako miminko. Vždyť kdo mi uvěří, že ještě ve dvaadvaceti létech mi nechtěli nalít v restauraci pivo. Někde jsem se dočetl, že takový chlap jako JÁ se nazývá metrosexuál. Šedesátka na krku a jezdit metrem s mojí klaustrofobií už nezačnu a tak zůstanu jen u toho sexuála dokud to půjde. Oholte si nejen prsa chlapi vypadáte mladší a větší, kdo by to nechtěl. Teď už se počítá každý rok(den). Carpe diem



TT...Nemám rád velký kozy.

21. listopadu 2013 v 10:34 | JzM |  Povídky
Byla to krásná žena umělkyně, učitelka o třinást roků mladší než já, ale měla jednu vadu. Šestky prsa. Já, který preferuji velikost jedna až dvě, jsem jen z těžka polkl. Při trojkách začínám pochybovat jestli jsem na správném místě a počínaje čtverkama začínám mít strach, že jsem zabloudíl v opilosti do statku, kam jezdím obden pro mléko.Je to jen můj pocit, a mám kamaráda, který je na tom naopak, čím větší tím lepší. Prostě tisíc lidí tisíc chutí. Jednou před dávnými léty, jsem měl v ústech chlupatou kozu. Znáte to jak se vám dostane do úst pár chlupů od kočky? Bylo to velmi podobné. Prskal jsem, jako mimino, když dostane poprvé strouhanou mrkvičku. Nějak jsem byl v té době vybíravý a moc se mi to nelíbilo. Mladý a blbý, netušil jsem, že se dají prsa depilovat. No a tak jsem se věkem ustálil na dané velikosti. Jenže podstatná není ani tak velikost, ale citlivost, a když se vám pouhým žmouláním, laskáním, sáním, dovede uvést ženu k orgasmu, tak si můžete říct, jsem dobrý.Člověk(muž) by měl dělat všechno, aby ženě bylo dobře a byla spokojena, ale ani to není zárukou, že si žena nenajde někoho jiného. Prsa neprsa, ženy jsou tvorové z jiné planety a je třeba si v mozku nechávat koutek, do kterého se může muž ukrýt, když už se to nedá zvládnout.JzM

P.S.Jak pravíl klasik: Ženy neví co chtějí a nedají pokoj dokud toho nedosáhnou.

"Zabouchněte za sebou dveře!" Řekla Dr.

19. listopadu 2013 v 22:33 | JzM |  Jája a Já


Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekávají, že budeme reagovat tak, jak by zareagovali na našem místě oni, a proto si v naprosté většině případů nemůžeme porozumět a pochopit se ...

Vše co nás potkává jsme kdysi zaseli.Jen reakce málokdy následuje brzy po akci.A tak výsledek vždy nevnímáme, jako odezvu na konkrétní čin.To co se nám děje nyní,a to,co už se stalo je následkem předchozího jednání či myšlení......
Co číhá za dveřmi ???

Že by další JJ:-(

Smrt v přímém přenosu.

18. listopadu 2013 v 11:05 | JzM |  Fejetonky
Ptá se mne soused.
"Nechybí ti kočka?"
"Nevím." Odpovídám.
"Tři tady jsou a starého Čičáka nevidím, ale včera tu byl."
Tak se běž podívat na konec zahrady, tam jeden leží na cestě, ten největší."
S podivným pocitem, jako když člověk ztratí starého známého jdu na silnici.
Je to on. Vykrmený. Od té doby co jsme začali kupovat mléko ve statku přibral a začala se mu lesknout srst.Už neměl zuby s neustálych soubojů s jinými kocoury, a kdyby neměl srst bylo by vidět tělo plné jizev. Včera jsem si ho chtěl vyfotit, ale zmizel dříve než jsem si donesl fotoaparát.
Nikdy nevíme, kdy se vidíme naposled.
Dnes už mi neuteče. Vydržel tady 10 let. V místě, kde nejdelší životnost kočky je jeden rok.
ČÍČÁK skončil stejně, jako 13 letý Rex loni na jaře. Toulají se, jako já, a tak jen doufám, že mne při některé toulce, nepostihne podobný osud.
Díky ČIČÁKU za věrné služby a za ty krysí ocasky, které jsi mi nosil na zápraží, jako podíl na kořisti.


Vánoční kaktus.

16. listopadu 2013 v 22:36 | JzM |  Wanda a Já
V odpoledním slunci rozkvetla do nebývalé krásy, už nejedná květina ve sbírce mé ženy. Valentina dobrotivá, jak ji veřejně a bez ironie říkám, vyzařuje tolik dobroty, že je úplně cítít ,jak ji rostlinky nasávají plnými doušky.Jen jednou byla zimní zahrada ohrožena ,a to když manželka odjela v létě na 14 dní do Francie. Mé výlety květiny neohrožují, protože je vždy někdo doma.

Vánoce jsou již ukryté za olysalým bukem bez listí, který se tváří, že se nemůže dočkat sněhové peřiny. Případal jsem si dnes jako chudák, když jsem si v Kauflandu kupoval deset rohlíku a dvě dvěstěgramové kávy po 76kč za jednu.
Nějak na ty jejich debilní hrátky na konzum a inflaci přestávám mít náladu a je mi jedno jestli si ČNB dovalvuje korunu, nebo ne. Moje matka zažila několik měn a všichni ti pitomci co mysleli na zadní kolečka a šetřili na stáří, zaplakali. Několika tisící procentní inflace jim pohltila většinu úspor, že dnes nemají ani na léky. Ještě před několika měsíci jsem si myslel, že půjdu po dvaceti létech zpět do města na byt, ale dnes jsem rád, že si mohu v klidu na zahradě střihat trávu.Moje investice se vyplatila.Mám dvě slepice to znamená šest korun denně . Jsou lepší než vláda, přidaji mi k důchodu(jednou) 180 kč měsíčně.No a když zase něco zdraží osobně si vysedim kuřata.

Foto...Johanz

Desáté rozloučení.

16. listopadu 2013 v 20:13 | JzM... Foto...internet |  Jája a Já


Posledním společným třídenním Wellnes, v říjnu na horách, ukončila Jája náš vztah, tentokrát už s mým, byť nepříliš tichým souhlasem.
V hlavě mi buší kovadlinky minulosti. Tisíc dvě stě malých i velkých úderů. Tisíc dvě stě dní vzpomínek, které nelze vymazat. Nelze je přikrýt, nelze je vyplivnout, nelze je zapomenout. Ozvou se v nejnevhodnější chvíli. Zajiskří, a po nervových drahách vletí do žaludku, kde se zakroutí a vybudí žlázy k činnosti.

Fotomontáž...Johanz

Adrenalin obalený do chemického obvazu sice nestačí vybudit poplach, ale přesto stáhne žaludek do malého klubíčka. Každý střípek vzpomínek, slepil s těchto malých kamínku, velký balvan, který stahuje záda k zemi. Desatero rozchodu useklo notný kus z mého života i z života JJ. Jenže i když to skončilo a dozvuky jsou kruté, STÁLO TO ZA TO. Byl to jeden velký, dlouhý souboj lásky a nenávisti dvou DRAKŮ (1952 a 1964) Přesto si myslím, že není ještě konec té šílené jízdy zvané (Jája a Já) a že DRACI nabírají sílu k poslednímu rozhodujícímu dějství.

JzM

Než to TT smažu.

16. listopadu 2013 v 12:15 | JzM
S prominutím, ale ten kdo vymýšlí TT se asi tentokrat špatně vyspal, nebo dostál od někoho zakázku na průzkum.(Že by ČSFD)Tolik krásných tématu se dá najít počinaje dušičkama,podzimem,nakupní horečkou,mrazem a a a všechno je lepší než téma, na které se dá odpovědět ve dvou větách. Tak se polepšete, nebo vyhlaste témata tak, aby si rozhodli Blogeři v anketě to je přece snadné...Vyhlasíte deset témat a my budeme hlasovat.Každý týden se jedno téma přidá, a to které má nejvíce hlasů bude TT.JzM

Canafest 2013...3

11. listopadu 2013 v 10:41 | JzM |  Fejetonky
Ztráta

Usedám na polštář mezi ostatními polštáři, které jsou plné odpočívajících těl. Sleduji nějaké pochybné show s ochutnáváním konopného pití, které se odehrává na podiu před námi. Pokládám si reklamní tašky na podlahu vedle sebe. Za pět minut mám těch kecu plné zuby, tak beru tašky a odcházím. Po několika minutách mi podvědomí nahlásilo, že něco není tak jak má být. Váhově mi to nějak nepasuje. Koukám, že jedna taška mi chybí a zrovna ta, ve které jsem měl konopný olej a jiné drobnosti cca za 1000 korun. Vracím se zpátky k sedačce a tašku nikde nevidím. Všichni kolem se tváří neutrálně a tak jdu ještě nakouknout do filmového sálu . Taky nic. V duchu se loučím s nákupem a jdu znovu kolem sedaček směrem ke stánku s olejem. Nikde nic. Vykládám co se stalo prodavačce a ta mi s politováním prodá zboží znovu. Po desíti minutách už rozloučený a smířený ze ztrátou procházím kolem sedacích polštářů a vidím jak si zrovna ti tři co seděli za mnou předávají tašku. Ta konopná holka nahlíží dovnitř. I když nemám jistotu, že je reklamní taška moje přesto vlezu mezi sedací polštáře a říkám ji.
"Není to moje taška?"
Dívá se na mne překvapeně, asi nečekali, že se tam po čtvrt hodině znovu objevím a říká.
"Já se zrovna dívám" Podává mi tašku.
Beze slov uchopím tašku za uši a odcházím.
Tak to nakonec pro mne dopadlo dobře, jako vždy když doopravdy o něco jde a já se nechám vést podvědomím.

Canafest 2013...2

10. listopadu 2013 v 11:51 | JzM |  Fejetonky
Ve vycházejícím slunci trčí k nebi věže kostelů, jako kopí balistických raket připravených k obraně civilizací.Podobnost čistě náhodná.Za okny se míhá úrodná krajina Hané zaplavena řepkou olejkou a genetický modifikovanou kukuřici, ve které jsou ukrytá malinka polička konopí.Krčí se ve strachu před sousedem, místním policajtem, nebo jen náhodným kolejdoucím. Tajné výpravy s kanystrem na zalévaní plným vody předurčuji, každé rande s konopím k úspěchu. Voda ta životodárná tekutina pomáhá překonat dobu začátků, kdy rostlinky potřebují péčí jako miminka.Zatím co (ne)mocní tohoto světa bojuji o to, který národ v tom zápase o ovládnutí světa zvítězí, tyto národy by nejraději hledali odpovědi o smyslu života a existenci vesmíru. Jedině rande s kytkou, dokáže na tuto otázku odpovědět a žádná raketa odpověď nepřinese.

Foto...Johanz

Předchozí:

Canafest 2013

9. listopadu 2013 v 5:28 | JzM |  Fejetonky

V létech, kdy se život začíná klonit ke svému konci, nebo podle úhlu pohledu k novému začátku, se člověku zdají ta ukoptěná snažení všech těch aparátčíků sloužících jakémukoliv režimu směšná. Už to vidím, že se na CANAFESTU, do kterého mne uvrtal Zdeněk s pily a nakonec z důvodu prodeje rozmítačky nejede, sejdou na randeti, snad všichni přisluhovači režimu, počínaje bývalými, pokračuje současnými a konče těmi, kteří o tom, že budou přisluhovat, ještě neví. Budou se mátožně pohybovat mezi zájemci o konopnou kulturu, s ušima napnutýma a odposlechem zapnutým. Tito dnešní kyborgové s kamerou v oku si v zoufale snaze zasloužit od svých chlebodárců svou skývu chleba, se neštítí udat bratra, jen aby neumřeli hlady. Neumí totiž nic jiného než ten tajný skřet ze Švejka, sledovat všechno kolem sebe. Poznáte je podle popsaných klotových rukávu, na kterých mají napsaná jména svých obětí. Tak na toto rande já dnes za chvílí odjíždím PENDOLINEM, na které jsem si koupil jízdenku v Lídlu za dvě stě korun, platnou na celý den a tak to zpátky možná vezmu přes Brno. Tak vzhůru na rande se životem.Večer rozsáhlá reportáž včetně fotek. JzM

Co dodat Canafest byl tak nacvakaný lidma, že v jednu dobu jsem se nemohl hnout dopředu ani dozadu a to byl pro mne signál k ústupu. Cestou z Holešovic přes Václavské náměstí a na Hlavní nádraží mi tak ztuhly klouby , že jsem riskoval a jel dvě zastávky tramvají a jednu metrem i přes to, že jsem utratil peníze do posledního halíře. Zatím jednu fotku, která se vymyká fotografií obrovského davu. Více zítra.

Foto...Johanz

Rozchody

3. listopadu 2013 v 22:59 | Internet |  Jája a Já

Rozchody bolí , ale ztratit někoho,
kdo tě nerespektoval a neuměl tě docenit,
je ve skutečnosti "výhra", ne ztráta.

Foto...Johanz

Fero a Jano

3. listopadu 2013 v 10:06 | JzM |  Pozdravy z minulosti....

Fero a Jano, močili vedle mne každý z jedné strany.
Opilí, jako čerti jsme se vraceli z vedlejší vsi, zpět na stavbu pionýrského tábora, který naše firma stavěla pro děti svých zaměstnanců. Na prkénku u rybníka, v těsné blízkosti stanu, opuštěně leželo asi dvacet žabích stehýnek, které Fero uřezal žabám, které jsme mu nachytali. Prý je to skvělá pochoutka. Stehýnka smutně koukala do tmy, a o zbytky žabích těl se rvali v rybníku dravé štiky. Šli jsme po opuštěné cestě roztažení od krajnice po krajnici. Celá naše třída tesařů hulákala, jako kdybychom chtěli zahnat náš atavisticky strach, který pocházel z dob, kdy ještě v lesích žili medvědi a jiné dravé šelmy. Ze tmy se proti nám vynořila postava našeho slovenského mistra. Občas se v jeho řeči vyskytlo pár slovenských slov, jako například teď.
"Čo tu revete chalani?"
"Majster všietko je v poriádku a celá skupina se vrácia na stanoviště "Řekl Fero napůl česky a napůl slovensky.
Mistr, který už měl taky upito, jen něco zachrochtal pod nosem a připojil se k našemu hulákání.
O tom, že jsme v dědině u hospody naházeli do rybníku všechny konve od mléka, jsme takticky pomlčeli. Zítra už odjíždíme do Brna a tak nás ruka spravedlnosti mine.

Jediný rozdíl.

1. listopadu 2013 v 10:43 | JzM |  Fejetonky

V posluchárně naši policejní školy se postavilo vedle sebe několik žen.
Pozorně jsem si je prohlížel, abych zjistil, která z nich je Slovenka a která s nich je Češka. Byl to takový úkol, který jsme dostali v biologii. Tradovalo se, že náš profesor biologie a forenzní antropolog si tak zkouší naše vědomosti, než nás pustí do pitevny. Tak Číňanku jsem poznal hned její typické šikmé oči, které kulila na naší třídu, vyjadřovaly příslušnost k největšímu národu na světě. Indiánku jsem poznal taky podle toho, že byla stará jako Amerika a asi poslední, kterou našli mezi živýma. Další byla černoška, tady to bylo snadné. Již barva její kůže napovídala, že její předci nepřijeli s bíle Evropy ve výletní lodi ale v podpalubí přikování k řetězům z černé Afriky a je potomkem otroku, na noze měla náramek asi v upomínku boje za svobodu. Zůstaly dvě a já se nemohl rozhodnout. Byly krásné a mladé. Vzdávám se, ale ještě se na něco zeptám.

Mám to, poznal jsem Slovenku. Její vysoký hlas zvyklý halekat s Malé Fatry na Velkou Fatru ji prozradil.