Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Vřískot.

22. října 2013 v 21:40 | JzM |  Fejetonky

Mitchubischi po dálnici má spotřebu benzínu tak kolem dvou litrů a ukrajuje kilometr za kilometrem. Povinný nákup brambor za šest kaček trochu celeru a hurá do Křižanovic kde podle plakátu má být prodejna kotlu. Cena za kotel Viadrus je o osm tisíc menší než na naší straně hranice a to už stojí za to dát kámošovi pětistovku za dovoz.

Na druhé straně silnice je otevřená brána, jako do jiného světa, přes kterou jsou vidět barevné stromy. Peggy s plným močovým měchýřem mi v náručí simuluje epileptický záchvat a tak přecházíme málo frekventovanou cestu směrem k bráně. Dojem vstupu do podsvětí, umocňuje v dáli mezi stromy stojící budova připomínající středověkou tvrz přestavěnou na klášter. Peggy postavena na zem okamžitě zaujímá polohu rozkročmo a připomíná tak mužíka na starých asijských záchodech, kde byla jen díra v podlaze a dvě šlapky na nohy. Peggy je ovšem daleko krásnější než ten mužík.
"Soukromý pozemek vstup zakázán" Překládá manželka lovící své znalosti ze školních škamen.

Neposlouchám hlasu lidu ze zámku ani podzámčí a pod předtuchou ulovení pěkných fotografii vstupuji neohroženě do stínů stromů a kráčím směrem k budově. Každým krokem, i když je modrá obloha a svítí slunce, je větší šero. Cestička se ztrácí pod napadaným listím a já se musím shýbat, aby mi větve stromů nerozškrabaly holou hlavu. Peggy se mi motá pod nohama a kňučí, abych ji vzal na ruce.
"Pojď, vrátíme se zpět" Říká roztřeseným hlasem manželka, na kterou dolehla ponurá atmosféra místa. Zahlédnu šedivé zdi budovy a zaslechnu zvuk z dáli, jako by někdo plakal. Připomíná mi to nářek smrtelně raněného psa. Tak ječela Happy, když spadla z mostu z výšky šesti metrů na led těsně před tím, než zemřela.

Blížím se s fotoaparátem v jedné ruce a Peggy pod paží. Nářek se stupňuje. Najednou se kolem nás rozjasnilo a my vstoupili do plného slunečního světla.
Dvoru, na kterém jsme se ocitli, vévodí bíla socha panny. Křik se line z otevřeného okna. Přistupuji blíže a nahlížím dovnitř. Sestřička karmelitánka krmí postiženou dívku, která ječí a prská kolem sebe. Na ceduli visící na zdi u dveří je napsáno. Klášter pro mentálně postižené ženy.
Najednou se ozve Vřískot, jako by někdo šlápl na vosí hnízdo. Ohlédnu se za sebe a zavelím k urychlenému ústupu. Do zahrady z druhého konce vtrhla skupina třiceti asi tak pětiletých dětí a rozjíveně ječeli na celý svět. Ještě že Mitshubishi nastartovalo na první otočení klíčem. Byl to pěkný výlet plný zážitku o dalších snad příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama