Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Říjen 2013

Pozitivní afirmace.

31. října 2013 v 11:20 | JzM |  Esoterika
Pětkrát denně a večer před spaním až do usnutí.


Jsem na tom ze dne na den lépe a lépe. Má únava odchází.

Mé tělo je plné energie. Všechno co bylo nemocné se uzdravilo.

Můj dech je hluboký a plní mé tělo blahodárným kyslíkem.

Mé svaly jsou silné a pružné. Cítím se na vrcholu svých sil.

Miluji život a jsem pozitivně nastavený.

Večer když ulehnu, usínám hlubokým a léčivým spánkem.

Ráno se probouzím svěží a odpočatý.

Těším se z každého nového rána.

Peklo

29. října 2013 v 22:29 | JzM |  Jája a Já


Kauzalita...

Nikdy jsem nepátral po tom, co to znamená, ale časem v případě potřeby, se pochopení dostaví. Nic nevzniká bez příčiny. Jednoduše: AKCE VYVOLÁ REAKCI. Nikdy nemůže být reakce bez akce. Jenže vypátrat co spustilo akci (třeba výbuch hněvu) Je někdy velmi složité. Na první pohled by se zdálo, že výbuch hněvu způsobil (manžel, přítel, milenec) Když po sobě neuklidil talíř. Jenže tak to není. Výbuch hněvu pro neuklízený talíř je neadekvátní a neodpovídající příčině. Tady se příčiny řetězí a neuklizený talíř je jen poslední kapka v řadě příčin. Připomíná mi to situací, kdy postupné narůstání tlaku v podzemí, při styku dvou pevninských desek (San Andreas)přeroste v obrovské zemětřesení.

Jestli to chápu správně, tak obecně se říká, že smrt při nehodě je následkem nehody. Následek, ať už jakýkoliv je vždy jen jeden. Příčinou by se mohl zdát náraz automobilu do těla. Nebo bylo příčinou to, že jsme ten den šli jinou cestou než obvykle? Nebo, nebo, nebo. Podle mne příčinou, jakékoliv smrti se stalo prvotní spojení matky a otce a proniknuti spermie do vajíčka. Kdybychom to vzali do důsledku, vrátíme se až do doby vzniku vesmíru.

Neodpustím si poznámku, že se časem vědci objeví geny, které reguluji pocity a vzhledem k tomu, že se geny přenášejí přes generace, ovlivňuji náš život naši rodiče, prarodiče praprarodiče víc než si dokážeme představit. Ale to už je KARMA



Budhismus je úžasně elegantní (víra, učení) kterou jsem "studoval" už před mnoha léty a vysvětluje spoustu situací.Taky mi je blízka tím že budha byl člověk a ne bůh. Každy totiž neseme svého boha v sobě a jsme více méně připojení na Matrix(Akaša)
Ještě se vrátím ke smrti. Je to příčina i následek. Protože smrt každého člověka spouští řadu dalších příčin, které mají své následky a pátrat po příčinach, proč se stalo to či ono, je úkol pro analytické mozky psychologů, které člověk, který má co dělat sám se sebou a těch je většina. Nemá.


Dokud jste nebyli v mé hlavě neznáte peklo.

Nemáte mé noční můry.
Vaše příjemná realita nemá s peklem co dělat.


Wikipedie
Patičča samuppáda je buddhistická filosofická teorie, jejíž název se překládá nejčastěji jako "závislé vznikání" nebo "podmíněné vznikání", a která tvrdí, že všechny fyzické i psychické jevy jsou "podmíněné", tzn. že nevznikají nezávisle samy od sebe, ale že jsou na sobě vzájemně kauzálně závislé.


Přerušení cyklu.
Obecná formulace "podminěnosti" zní:

Se vznikem tohoto,
vzniká i ono,
s ustáním tohoto
ustává i ono,

Zmetek.

29. října 2013 v 14:02 | JzM |  Nezařazeno

Na jaře a na podzim, kdy doznívá zima, nebo začíná padat listí, je dům studený, ale nepromrzá. Stačí zatopit v kuchyňských kamnech. Koupili jsme si jedny se sklem, aby plamínky osvětlovaly náš život. V dávných dobách u mé babičky byly dvířka a plotýnky tak netěsné, že žádné sklo nebylo zapotřebí. Vzpomněl jsem si na to, jak kolikrát kamna byla rozžhavená tak, že plotýnka žhnula rudě. Dnes se mi to nepovedlo ani, když bylo naloženo až po povrch kamen. Začal jsem pátrat po příčině a už na první pohled jsem přišel na to, že ocelová deska, která měla vést plameny na okraj kamen je otočená obráceně. No někdo udělal chybu a protože obdélník jde otočit tak i tak , tak se to stalo. Možná, že ten Ital co kamna montoval si řekl, že to tady nikdo nepozná. Jenže v této zemi není teplo jako v Itálii a tak každý kousek tepla, který neodejde komínem je fakt dobré využít. Udělal jsem si s plechu krytku, která směrovala plameny ne do komína, ale nejdříve na plotnu a potvrdil si tak, že má domněnka byla správná. Teď se pustím do pokusu kamnářskou chybu nepozorného itala opravit. Jak to dopadlo, budu informovat.

Sexuálně pozitívní.

27. října 2013 v 19:45 | JzM |  CARPE DIEM
Nehledejte v tom žádnou nemoc, i když JJ (Jája a Já) i moje manželka říkaly, že jsem nemocný sexem. Ne je to jen věc volby. Buď to ve svém "věku" zabalím, nebo zůstanu sexuálně pozitivní i po šedesátce. Přiznávám se, že mne jednu dobu asi před patnáctí léty trápil problém, proč to nejde, jako v mládí. Teď mne zase "trápí" problém proč to zase jde, jako v mládí. Tak jen pár slov k těm, kteří jsou na tom podobně. Je to otázka volby. Buď být sexuálně negativní, nebo sexuálně pozitivní. Doufám, že jsem vymyslel nové názvosloví pro muže, kterému to ještě funguje a muže, kterému to už nefunguje. Ženy to mají snazší, stačí trochu gelu a uměleckých schopností, Citlivý muž to ale pozná. No a rada na závěr. Nikdy se nevzdávat. Co je pro sexuálně pozitivního muže nejlepší řešení? Samička, která má stejný problém.( Ne kudlanka nábožná) Netrápí ji starosti, jak vyřešit co se vyřešit nedá a nechce změnit svět (muže), který se změnit nedá. Ráda se miluje a nestydí se za to. Jedeme dál a moje volba je jasná. Volím stranu sexuálně pozitivních mužů. Carpe diem

M versus M

23. října 2013 v 20:10 | JzM |  Fejetonky

Dilema v mé hlavě naznačuje, že brzy navštívím psychiatra. Jeho pomoc mi sice volbu neusnadní, ale utlumí alespoň zjitřené nervy. V poslední době se zdá, že jediný kdo mne má rád je PEGGY. Manželka nebo milenka mi volbu neusnadňují. Jediné dvě ženy do kterých jsem se v životě zamiloval...
Volby:
Žádná strana nestojí za to, abych si k vůli ní oblekal sako jakékoliv barvy.Nikdo mne nepřesvědčí, že miliardář se stane filantropem(Berlusconi v Itálií) nebo, že tento národ se pomoci kohokoliv vyhrabe z pod lavičky. Ne... dobře v této zemi už bylo. Skončilo to kuponovou zradou a rozkradením zprivatizovaných podniků.
Ano dobře už bylo a tak opustím neplodné blouznění o politice i o tom, že bych mohl ukočírovat o dvanáct let mladší hysterickou M-ilenku s devíti kočkama a psem a vracím se ke své M-anželce, která to období pěti let přežila s odřenýma ušima a je spolutvořitelkou naší dcery a ostatního majetku.
V Pátek budu volit společně s ní KSČM a zároveň přidám omluvu, že jsem cinkal klíčema v 89 roce. I když jsem nemusel, protože jsem v té době byl již čtyří roky soukromník a majitel jednoho z prvních živnostenských listu.Good Luck mládeží při vylezání z pod lavičky. JzM

Ps: Volební listky jsem si vyzvedl na své trvalé adrese pobytu a nic nebrání tomu je zítra hodit do "urny"

Vřískot.

22. října 2013 v 21:40 | JzM |  Fejetonky

Mitchubischi po dálnici má spotřebu benzínu tak kolem dvou litrů a ukrajuje kilometr za kilometrem. Povinný nákup brambor za šest kaček trochu celeru a hurá do Křižanovic kde podle plakátu má být prodejna kotlu. Cena za kotel Viadrus je o osm tisíc menší než na naší straně hranice a to už stojí za to dát kámošovi pětistovku za dovoz.

Na druhé straně silnice je otevřená brána, jako do jiného světa, přes kterou jsou vidět barevné stromy. Peggy s plným močovým měchýřem mi v náručí simuluje epileptický záchvat a tak přecházíme málo frekventovanou cestu směrem k bráně. Dojem vstupu do podsvětí, umocňuje v dáli mezi stromy stojící budova připomínající středověkou tvrz přestavěnou na klášter. Peggy postavena na zem okamžitě zaujímá polohu rozkročmo a připomíná tak mužíka na starých asijských záchodech, kde byla jen díra v podlaze a dvě šlapky na nohy. Peggy je ovšem daleko krásnější než ten mužík.
"Soukromý pozemek vstup zakázán" Překládá manželka lovící své znalosti ze školních škamen.

Neposlouchám hlasu lidu ze zámku ani podzámčí a pod předtuchou ulovení pěkných fotografii vstupuji neohroženě do stínů stromů a kráčím směrem k budově. Každým krokem, i když je modrá obloha a svítí slunce, je větší šero. Cestička se ztrácí pod napadaným listím a já se musím shýbat, aby mi větve stromů nerozškrabaly holou hlavu. Peggy se mi motá pod nohama a kňučí, abych ji vzal na ruce.
"Pojď, vrátíme se zpět" Říká roztřeseným hlasem manželka, na kterou dolehla ponurá atmosféra místa. Zahlédnu šedivé zdi budovy a zaslechnu zvuk z dáli, jako by někdo plakal. Připomíná mi to nářek smrtelně raněného psa. Tak ječela Happy, když spadla z mostu z výšky šesti metrů na led těsně před tím, než zemřela.

Blížím se s fotoaparátem v jedné ruce a Peggy pod paží. Nářek se stupňuje. Najednou se kolem nás rozjasnilo a my vstoupili do plného slunečního světla.
Dvoru, na kterém jsme se ocitli, vévodí bíla socha panny. Křik se line z otevřeného okna. Přistupuji blíže a nahlížím dovnitř. Sestřička karmelitánka krmí postiženou dívku, která ječí a prská kolem sebe. Na ceduli visící na zdi u dveří je napsáno. Klášter pro mentálně postižené ženy.
Najednou se ozve Vřískot, jako by někdo šlápl na vosí hnízdo. Ohlédnu se za sebe a zavelím k urychlenému ústupu. Do zahrady z druhého konce vtrhla skupina třiceti asi tak pětiletých dětí a rozjíveně ječeli na celý svět. Ještě že Mitshubishi nastartovalo na první otočení klíčem. Byl to pěkný výlet plný zážitku o dalších snad příště.

Listopad 20.10.2013

20. října 2013 v 18:41 | JzM |  Fejetonky

Když odepnu Peggy z vodítka tak začne ječet, jako pavián v zoologické zahradě. Má hlas jako ty slovenské halekačky co volají z hory do údolí. "Marian domou z tej putyky"

Peggy si vynucuje házení aportu. Beru větev o průměru pět centimetru a délce šedesát a háží ho co nejdál. Při vzpomínce, jak skočila pod aport, který ji uvedl na několik minut do bezvědomí, se mi trochu zatřese ruka. Letí zpátky a vypadá jako autojeřáb co před sebou vleče dlouhou rouru. Listí šustí jako podzimní kukuřice, která vysychá na poli, aby posloužila, jako topení pod kotle a není slyšet vlastního slova. Aport zmizel do kopce a to se nelíbilo Peggy a vzdala to. V chatovišti, které při povodních vzala velká voda, už opět kypí život a rodinky opouštějí vyhřáté chaty a stěhují se do vyhřátých bytů. V několika domečcích jsou lidé celý rok. Nebýt chatiček, jsou s nich buď bezdomovci, nebo neplatiči nájemného. Jdeme s ženou v rozestupu asi padesátí metru. Mám vyzkoušeno, že to je vzdálenost, kterou Peggy považuje za hranici, kdy nás ještě chce spojit do páru a běhá od jednoho ke druhému. Větší vzdálenost ji nechává u mně. Hm padesát metru osobního prostoru to není moc. Po návratu z pětikilometrové procházky, poprosím o krupici, kterou z mléka nakoupeného přímo z kravína, uvaří moje žena. Mléko v lednici vydrží čerstvé 7 dni a když zbyde dám ho do tepla na kyšku ve která je tak hustá že v ní stojí lžička.


Dobrou noc.JzM

Úplněk 19.10.2013

19. října 2013 v 21:14 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Obrovský srpek měsíce vyčuhoval z mraků, jako kosa žence z trávy. Jeho načervenalý svit evokoval myšlenky na smrt. Zastavil jsem své Mitshubishi na okraji vodárny v Krásnem poli a prokrastinoval jsem své úkoly na pozdější dobu. Pozoroval jsem východ měsíce a nebýt v povzdálí rozzářeného Globusu se zaplněným parkovištěm, mohl bych si připadat, jako šaman v dávných dobach při vyvolávání duchů. Z diskmenu zrovna znělo HALELUJAH s Cohenem v hlavní roli a podbarvovalo atmosféru úplňku. Z povzdálí houkaly sanitky a přes obrovskou siluetu měsíce přelétl sanitní vrtulník.Při úplňku se stavá o třicet procent více sebevražd , nehod a úrazu. Kolem auta procházel zlatý retrívr očividně bezdomovec. Rozcuchaný plný prachu a osin z bodláku, přes který se prodíral, když hledal svého pána. Na krku měl uvazaný červený šátek s černými puntíky, jako kdyby se chystal snídat, tak aby se nepobryndal.Měsíc mezitím vystoupil nad mraky a jeho barva se změnila na žlutou. Moře zmaru na jeho povrchu bylo vidět i bez dalekohledu, a možna mít oči, jako orel, viděl bych na jeho povrchu americkou vlajku a stopy Apolla. Prokrastinoval jsem půl hodiny,ale byl to pěknější zážitek než o pět minut později v Globusu i když jsem tam viděl mimořádně množství dlouhonohých děvčat. Dobou noc.JzM

Potrat

18. října 2013 v 17:45 | JzM |  TÉMA TÝDNE.

To je ale odporné (odborné) slovo. Moje matka tak dlouho prokrastinovala odchod k potratové komisi až už bylo pozdě a JÁ se narodil. Naštěstí jsem se neprokrastinoval v děloze příliš dlouho a byl venku co by dup už v sedmém měsíci. Červenec je pěkný měsíc, a tak protože nebeská tělesa nemají důvod se prokrastinovat, narodil jsem se do slunečního jasu a tepla. Tím to taky skončilo a nastal můj čas odkládání nepříjemných povinností. Prokrastinoval jsem počínaje narozením až do padesátky, kdy jsem pochopil, že nic není tak horké, aby se to nedalo sníst hned. Odložit aktovku za popelnici a jít za školu to přece není odkládáni povinností. Vždyť škola je každý den. Stejně tak sem tam nepřijít do práce, když polovina národa dělá(la) hovno nemůže nikoho poškodit, obzvláště když máte v zásobě dovolenou a v socialismu se dalo vždycky s většinou lidí domluvit. Když se opakovala situace, že otěhotněla moje žena tak to už žádná prokristanace nepřipadala v úvahu, protože potrat považuji za vraždu. Jedna z mála věcí v mém životě, ke kterým nejsem tolerantní. Pak už to bylo jedno odkládání povinnosti za druhým. Debilní obálky s modrým pruhem, ve kterém vám sdělovali, že budou kácet dřeviny pod elektrickým vedením vedoucím kolem vaši zahrady, až po předvolání k svědecké vypovědí k případu, který jsem ani nenahlásil a ten zlodějíček se přiznal. No svět prokrastinovaný k dokonalosti. Moje poslední prokrastinace bude ta, že až přijde zubatá, tak ji budu oddalovat dokud to půjde.

Velká arkána....Smrt

17. října 2013 v 14:40 | JzM |  Tarot Draků
V úterý ráno jsem si vytáhl před odjezdem do práce jsem si vytáhl jednu kartu z balíčku tak jak to občas dělám. Dnes už netahám co mne čeká s JJ, stejně vždy vychazela karta OKOVY nebo některá karta z MEČŮ znamenající boj a to v takové častosti, že pravděpodobnoost byla téměř nepravděpodobná.
Ten den jsem si vytáhl kartu Představující SMRT.Během dvou hodin se můj život naprosto změnil a to tak, že mi to opět potvrdilo, že karty mi nelžou, ale taky to, že mám schopnosti, které nejsou jen tak pro každého k dispozici.Nemohu napsat co se stalo, přece jen je to veřejný blog, ale jednou to napíšu až situace nazraje.

SMRT...Transformace

Velký drak shazuje svoji černou kůží a šupiny a zjevuje se v nové identitě v zářívě bílé barvě. Křídla jsou triumfálně roztažena a hlava je zvrácena vzad ve vítězném výkřiku při dokončeni úspěšné transformace. Z tmavých bouřkových přichází světlý slunečný paprsek , který osvětluje okamžik vítěztvi .To co možná vypadalo jako bolestná smrt nebo velká ztráta , se nyní ukazuje jako přerod v něco lepšího. Znalosti , vůle a víra v kouzlá pomohly přeměnit smetí ve zlato. Drak se jako bájný Fenix zvedá ze symbolického popela staré existence nebo zkušenosti do nového a světlejšího cyklu života.


Foto...internet

Resumé:
Blíží se důležitá transformace. Neplánovaná událost od vás vyžaduje dramatickou a radikální změnu.Iluze se rozplynuly a vám byla ponechána pouze holá pravda. Do cesty vám může přijít dědictví, nebo nečekaný přísun peněz.

Komentář JzM:
I když samotná událost, která se už stala se může jevit, jako negatívní, může ve svém důsledku znamenat naprostý obrat k lepšímu v závislosti na úhlu pohledu.
Platí totiž i pozitivní varianta pořekadla: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře...
Protože nikdy není tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe.

Energetický upír.

16. října 2013 v 20:21 | JzM |  Jája a Já

Tak jsem se rozhodl, že už budu vyhledávat jen pozitívní nastavené lidi. Připadám si totiž, jako houba, která nasává náladu svého okolí.Je to dáno tím, že mám rozšířené vědomí následkem experimentu s AVS audiovisuálni stimulaci,http://www.galaxy.cz/ který se moc nepovedl i když záleží na úhlu pohledu. Prostě nasávám a neumím vědomí zavřít. Nasávám pozitivní, ale i negatívní nálady. Tak jak jsem se o tom zmínil v předchozím příspěvku do blogu.
Musím vědomě začít vyhledávat lidi, kteří mne jsou schopni rozesmát a naladit na vlnu, na které jsem jel před třemi roky. Pokud na tom zapracuji počítám, že do jara budu zase ten starý rozesmatý Zdeněk s hubou od ucha k uchu, který naučil herce v divadle, ve kterém pracoval, zase se při pozdravu usmívat. Sakra to se jeví dnes jako anomálie, ale když jsem to zkusil v Kauflandu lidi mi úsměv vraceli. Nebylo to naučené jen se mi vrací moje přirozenost.
RESUMÉ úsměv v každé situaci a nenechat se vyprovokovat žádným negativistou, který se mračí na celý svět neznámo, nebo i známo proč.

Následující příspěvek jsem našel o několik minut později a určitě bych ho lépe nenapsal.

Celý příspěvek je ztažený z internetu včetně komentu na konci.
Foto...internet


Negativní lidé jsou jako černá díra. Z ničeho nic se objeví a vysají z vás všechnu energii. Snažíte se zůstat pozitivně naladěni a ve svém středu, ale jejich negativita vás odebírá o životní energii, začínáte být vyčerpaní a kolikrát začnete propadat depresi.

Co s tím? Nejprve je potřeba zvážit, kdo z lidí, s nimiž se v životě stýkáte, je negativní. To však nemusí být tak snadné, jak se na první pohled jeví.

Někteří lidé se zdají být milí a příjemní, avšak ve skutečnosti to jsou jacísi "energetičtí upíři". Jak je poznáte?
- máte najednou pocit, jako byste byli vystaveni nějakému neviditelnému nebezpečí
- cítíte se nejistí, nervózní, nebo ve střehu
- pociťujete mrazení, naskakuje vám husí kůže, i když je teplo, těšíte se, až se rozloučíte
- udělá se vám nevolno

Mezi tyto lidi patří ti, kdo si neustále na něco stěžují, nezavřou pusu a nepustí druhého ke slovu, dramatizují a přehánějí, staví se do pozice oběti, které není pomoci, celý svět se proti nim spikl, nikdo je nemá rád atd.
Také si všímejte, o čem lidé hovoří. Hledají na všem neustále nějaké chyby? Stěžují si, aniž by pro zlepšení stavu něco udělali?
Jakmile zjistíte, kdo z vás vysává energii, můžete učinit opatření, jak se před nimi bránit. Navrhuji deset strategií, jak zacházet s negativními lidmi:

1) Odkud jejich negativita pochází?
Rozumíte tomu, proč je dotyčná osoba tak negativní? Protože nemá ráda svoji práci, je frustrovaná, cítí se chycena do pasti, chybí jí sebevědomí, takže jediným způsobem, jak ho získat, je druhé zraňovat a urážet? Objevíte-li příčinu jejich negativity, snáze jejich přístup pochopíte. Někdo se domnívá, že jediným způsobem, jak něčeho dosáhnout, je pomocí manipulace. Myslí si, že když nebudou naříkat a stěžovat si, nikdo je neuslyší a nebude jim věnovat pozornost.
Nezapomínejte, že jejich negativní chování je odrazem jich samých a vyzrazuje to, s čím se potýkají; odraz toho, čím jste vy, to není!

2) Usmívejte se a nenechte se do jejich hry vtáhnout
Jakmile začnou své bolestínské projevy, jenom se usmívejte a nijak to nekomentujte. Nenechte se do jejich problému zatáhnout. Pokud můžete, odejděte z místnosti. Negativní lidé se vás pokoušejí vytočit, aby si z vás mohli cucnout energie. Nechyťte se do jejich nastražené sítě negativity, protože jak to dopustíte, začnou z vás vysávat energii. Vydržte v pozici pozorovatele. Jako pomůcku si můžete říkat, že vás mrzí, jak je ona osoba nešťastná. Pošlete jí světlo., Pokud ho přijme, je to dobře, pokud ne, není to váš problém.

3) Navrhněte, abyste se začali bavit o něčem hezkém
Jakmile se dostanete ke slovu, zeptejte se např., co hezkého dneska prožili. Někdo si vůbec neuvědomuje, že se chová negativně. Prostě v takovém prostředí vyrůstali a žijí, takže se to pro ně stalo druhou přirozeností a životním stylem. Když jim to nenápadně připomenete, je naděje, že si uvědomí, jací jsou, a začnou smýšlet pozitivněji. Pro chronické stěžovatele a permanentní oběti tak navíc přestanete být přitažliví.

4) Představte si, jak vás obklopuje bílé světlo (nebo že jste zahaleni do ochranných křídel andělů)
Může se to zdát jako drobnost, ale schválně to vyzkoušejte a uvidíte, že to funguje. Zjistíte, že se vás jejich energie nemůže dotknout, protože jste pod ochranou ochranného štítu bílého světla.
Tato technika je účinná i v případě, že negativní osobou je někdo, s kým se nemůžete přestat stýkat. Také se mi osvědčilo opakovat si "Jen když to dovolíš" - čímž mám na mysli, že někdo nás může zranit jenom tehdy, když mu to dovolíme.

5) Je to znamení?
Jste-li na duchovní cestě, zvažte rovněž, zda to není znamení k odchodu a posunu dál. Sama jsem vypozorovala, že někdy mi osud do cesty posílá lidi, když jsem se v nějaké situaci ustálila a nepřináší mi nic nového. Může to být něco jako posel, abychom se nenechali lapit do zlaté klese a pokračovali dál v naplňování svého snu. Tito lidé nám vlastně prokazují službu, protože nám poskytují "nakopnutí", abychom se konečně rozhoupali.

6) Co to vypovídá o vás?
Negativní lidé se z vás snaží vydolovat nějakou reakci. A jediným způsobem, jako toho mohou docílit, je najít vaši Achillovu šlachu, vaše zranitelné místo. Často to bývají pocity viny nebo výčitky, litování něčeho, co jste (ne)udělali, připomínání vašich minulých chyb, abyste cítili provinění či lítost, nebo abyste získali dojem, že vás nikdo nemá rád či že nejste dost dobří. Takže na místě je položit si otázku: "Proč se mě to tak dotýká?" Někdy se můžete o sobě dozvědět díky rozboru pocitů, které ve vás negativní člověk vzbudil, opravdu hodně. Navíc tím, že si to uvědomíte a začnete na tom pracovat, připravujete ony osoby o svůj "energetický spouštěč".

7) Potřeba pocitu potřebnosti
Zvažte, zda to, že trpělivě nasloucháte stížnostem druhého není maskovaným pocitem, že chcete být užiteční. Máte pocit, že vás ten druhý potřebuje? Pokud ano, pak se snažte sami sebe více oceňovat a zjistíte, že se vám to už tak často nestává. Vybírejte si, komu pomůžete. Když budete jenom dutou vrbou, které druzí svěřují své neustávající stížnosti, pak tím nikomu nepomůžete. Dobrým testem je zkoumání pocitu, jak se cítíte po té, co jste někomu "pomohli". Pokud jste utahaní, otrávení, znechucení nebo smutní, pak jste jim dali kus své energie. A to ani jednomu z vás neprospívá.

8) Opakujte stále dokola "Já vím, hm, ale prosím tě" apod.
To vám pomůže vystavět si ochranný val, jakousi stěnu, a druhého by to mělo teoreticky přestat bavit. Je to jenom teorie,. Ale pokud vám ostatní techniky selžou, pak stojí za vyzkoušení.

9) Vaše chyba to není
Možná máte dojem, že byste problémy toho druhého měli vyřešit, nebo jim v tom aspoň pomoci. Ovšem vy nejste za negativitu druhých, ani za jejich život zodpovědní. Nemusíte se cítit vinni, když oni jsou nešťastní. Zbavte se potřeby jim pomáhat nebo za ně řešit jejich záležitosti. Oni stejně žádné řešení nehledají; chtějí jenom vaši energii, takže musíte být silní a nedat jim ji. Můžete jim zkusit říci, že máte nějakou práci, a tak jim nemůžete dlouho naslouchat. Pokud toho nedbají, rázně hovor ukončete. Možná se vám to na první pohled jeví jako bezohledné a nelaskavé, ale proč byste se jimi měli nechat stáhnout? Když se oba ocitnete na dně, kdo vám pomůže zpátky nahoru?

10) Udržujte si elán a soustřeďte se na svoji vlastní energii
Tím, že se budete snažit zůstat vitální a budete si představovat, že jste pod ochranou, pomůže vám to udržet se ve svém středu a nepustit si druhé příliš blízko k tělu. Také platí, že čím méně pozornosti negativním lidem věnujete, tím méně je k sobě budete přitahovat.
"Energetičtí upíři" se z času na čas objeví v životě každého. Je potřeba se naučit s nimi efektivně jednat, a to nejlépe dřív, než se v takovéto situaci ocitnete. Pokud se na to nepřipravíte, připraví vás oni o vaši cennou energii, ať si toho budete či nebudete plně vědomi. Také mají silný vliv na to, zda se nám podaří naplnit svoje sny a přání.
Když si budete sami sebou jistí, nikdo z vás - pokud to nedovolíte - vaši energii nevysaje.

© Ivana Muková
Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením zdroje jitro.bloger.cz

Komentáře: INTERNET

Mmm...z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že výše popsané je vše vícemémě pravda. Jen bych dodal, že se zde zapomnělo na nejčastější podobu "energetického luxování" ;))) nejčastěji používanou ženami, a to jakékoli formy "citového vydírání".
Na první pohled nevinné otázky, či výčitky jsou však v důsledku stejně efektivní, jako pomyslné osiny. Řečeno obrazně i doslovně: "lehce štípnou a čím déle se nechají působit tím hlouběji se zařezávají"... Optimální obranou je humor a nadsázka.

Troufale si dovolím odpovědět na vyřčené otázky... smile
a) Otázka vlivu "vysávačů" je individuální stejně jako lidé sami. Ať již na chvilku, či dlouhodobě.... projeví se většinou tím, že člověk "ztrácí chuť"... na cokoli. Ospalost je (jen) extrémní, projev dlouhého trvání. (pozn. autora. spíš než RedBull nabudí rychleji a líp, dobrý vtip ;)).
b) Ano, bohužel. Pokud si to člověk v sobě zavčasu nevyjasní, tj. ztrácí odstup. Dochází pak k tomu co hezky česky řečeno lze nazvat pravidlo padajícího hovínka, tj. co je činěno nám, činíme i jiným (manipulace, sebelítost, hněv, citové vydírání aj.). Řešením je viz v článku sdělené, zůstat ve svém středu, laskavost a radost... ze života.

Slovo je magie. Můžeme jím potěšit i ranit (požehnání vs kletba). Podstatné je jakou emoci a význam danému slovu dáme.


Vrať mi moji duši.

15. října 2013 v 19:23 | JzM |  Jája a Já

Kirlianová fotografie svědčí o tom, že i rostliny vyzařují AURU

Termín Kirlianová fotografie znám snad už dvacet let a je to pro mne zaběhnutý termín pří focení lidské AURY(Kdysi asi tak deset let, než se ve mně něco pokazilo jsem ji dokázal vidět svým vnitřním zrakem taky). Ruskému vědci prof. Konstantinu Korotkovovi se za pomoci bio elektrografického fotoaparátu podařilo zachytit moment, kdy duše opouští tělo umírajícího člověka a posunout tak výzkum o veliký krok kupředu.

Když jsem před dávném či nedávnem
http://johanz.blog.cz/1208/vymena-dusi , to záleží na úhlu pohledu napsal JJ, aby mi vrátila kus mé duše, kterou mi vzala, tak jsem ještě netušil, jak rychle se moje domněnka o předávání (existenci)duší potvrdí. Pravda zatím se podařilo vyfotografovat, jen jak duše opouští tělo, a o tom, že by se mohla, nastěhovat k někomu jinému tam není ani zmínka,(I když v dějinách jsou známy případy posednutí zlým duchem o hodném se nepíše protože toho si nikdo nemusí všimnout) Jenže já jsem zvyklý, že to čemu ostatní říkají, že je to moje domněnka se nakonec ukáže, jako pravda a tak je to i s duší.(duchem)


Celý článek:




Korotkovovy pokusy s elektrofotonovým fotoaparátem potvrzují, že pokud se lidé vzájemně setkají s nějakým silným záměrem či citem jako je láska nebo nenávist, silně ovlivňují jeden druhého, aniž by si toho byli vědomi. To dosvědčuje i pokus s "pohledem zezadu", kdy se na sledovanou osobu zezadu vždy díval buďto cizí nebo spřízněný člověk (např. snoubenka / snoubenec). Na energetických změnách sledovaného bylo zřejmé, že "cítí", zda se na něj dívá cizí člověk nebo člověk blízký. Je bez pochyb, že se navzájem na energetické úrovni ovlivňujeme. Negativními emocemi neškodíme jen sami sobě, ale bohužel i ostatním. Naštěstí ten samý zákon platí i pro pozitivní emoce, jimiž se vzájemně "dobíjíme".

Padaní do propasti.

6. října 2013 v 20:10 | Rebeka |  Rebeka
Tak tento komentář nemá chybu a měl by si ho přečíst každý kdo zrovna padá ke dnu.

Nyní už vím, že každá propast má dno. Někdy se nám zdá propast bolesti a ztrát bezedná. Faktem je, že není. Je tak hluboká, jak si ji sami vykopeme. Ten, kdo nám bolest způsobil, nás postavil na okraj propasti, a my (podle toho, jak reagujeme) se vrháme dolů. Pokud nejsme stále s danou situací vyrovnáni, padáme znovu a znovu.Záchranou větvičkou, o kterou se můžeme v propasti zachytit, je jedna prostá, ale obtížně vyslovitelná věta: "Chci změnu." Můžeme si to říct, jednou, desetkrát, stokrát, ale nikdy změny nedosáhneme, pokud to opravdu nebudeme sami chtít.Možná je pro nás určitý pád výhodou. Jsme uraženi, ublíženi, a proto také potřebujeme zvýšenou pozornost ostatních, možná nám dělá dobře, že padáme. Pokud si ale opravdu řekneme dost a budeme to pokládat za fakt, věřit tomu, teprve tehdy jsme opravdu na začátku nové cesty k seberozvoji a odpuštění?
Za tím kopcem vychází slunce. Pokud jsme odhodláni jej vidět a cítit jeho sílu, sílu, která nás rovnoměrně naplňuje a vyrovnává misky vah v naší duši, pak budeme skutečně vyrovnáni?
Toto rozhodnutí může trvat dny, měsíce, roky, ale jednou k tomu dospějeme. V jednom teď pocítíme sílu vylézt na povrch. Toto šplhání z propasti se nám najednou bude zdát tak lehké: vždyť stačilo si říct jen jednu větu! K ní je ale dlouhá cesta, na které hledáme to, co jsme ztratili, pocity, které nám chybí, a až se toho všeho nabažíme, je čas šplhat výš.Nebude to ani tak šplhání, jako příjemná cesta na horu. Tou horou nemám na mysli něco, co musíme překonat, ale "jen" pouť ke svému vyššímu já - osobnímu růstu. Za tím kopcem vychází slunce. Pokud jsme odhodláni jej vidět a cítit jeho sílu, sílu, která nás rovnoměrně naplňuje a vyrovnává misky vah v naší duši, pak budeme skutečně vyrovnáni.Najdou se tací, kteří nás budou chtít postavit na okraj propasti, nebo alespoň budeme mít pocit, že nás tam stavějí. Skutečnost je ovšem taková, že se tam stavíme sami svou reakcí. Někdy je přirozená, někdy přehnaná. Tak nebo tak, máme možnost padat - nebo se vydat na pouť!

Bláznivá žena.

5. října 2013 v 13:25 | Facebook |  Kmetoviště

Pravý chlap je ten, který ví, že jsi bláznivá a přesto tě chce.

Nejsem introvert

5. října 2013 v 0:28 | JzM |  TÉMA TÝDNE.

Sobota a neděle utečou příliš rychle a stejně tak týden, měsíc, rok, život. Na co pořad člověk čeká? Na to, že budoucnost bude lepší? Čistší? Nebe, že bude modřejší? Ženy krásnější. Voda průzračnější. Hledání snadnější? To co se v jednom okamžiku, jeví jako výhra, se v druhém okamžiku začne jevit jako smrtelné nebezpečí. Dnes už chápu ten fatalismus některých východních kmenů. Přesto že ho chápu, nedokáží se jim řídit. Pořád si myslím, že přijde něco lepšího krásnějšího intenzivnějšího. Když to přijde nedokážu to vyhodnotit a vzít si ponaučení či to udržet, protože meta se posunula kupředu, nebo vrátila zpět přesně podle toho, jestli jste lekci zvládli nebo ne. Proto to nové heslo v úvodu blogu Carpe Diem. V určitém věku pochopíte, že vaše budoucnost je ve vaší minulosti. Že to co se objevuje před vámi jsou jen střípky posbírané z vašeho života a po překládané jiným způsobem protože na vás čeká již jen poslední cesta. Přesto se na to těším.