Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Vyrušení v nejlepším.

24. srpna 2013 v 20:04 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Potvrzuji, že je mi více než 18 let, které mne oprávňuji k tomu, abych četl dále...
Carpe diem...Sobota cca 12.00 hod.

Ona:
Zazvonění ohlásilo příchod mého milého, nemilého přítele. Jak mám nazvat člověka, kterého miluji a nenávidím současně. Stál za dveřmi s kytkou, na znamení, že přichází v míru a na tváří mu zářil úsměv v předtuše, že tři dny, které budeme trávit společně na Wellnes Beskydech on jistě nepokazí. Pozvala jsem ho dál a sedla jsem si k počítači.
Řekl jen:
"Koupal jsem se doma, jen si umyju ruce"
a zaujal místo na zemi u mých nohou.
Prohlížela jsem si maily. Musel být chudák po čtrnácti dnech a potom co jsem včera odmítla jeho přítomnost, nadržený jako námořník po návratu z cesty po moři. Chvíli seděl tiše a pozoroval se mnou obrazovku. Viděla jsem, jak mu na zátylku pulsuje žilka. Seděla jsem u počítače jen v kalhotkách. Jinak to ani nešlo v těch vedrech. Dlouho to nevydržel a začal si hrát. Někde ve skříni, našel stimulační přístroj na masáž hlavy. Je to takových dvanáct ocelových drátku na držadle. Každý drátek je zakončený malou kuličkou.
.Přebíhal mi mráz po zádech, když mi krouživými pohyby jezdil po temeni. Měnil rychlost a směr pohybu a vydržel to asi deset minut. Potom se se slovy už mne bolí ruka, sesunul na koberec. Otáčecí židle se se zavrzáním odsunula a On mi sundal poslední díl mého oblečení. Seděla jsem tam úplně nahá přilepená k umělé kůží a se zavřenýma očima jsem čekala co přijde.

On:
Po třech měsících abstinence, kdy jsme se oba mučili svou nepřítomnosti, jsme se před čtrnácti dny "dali opět dohromady". Pozvala mne k sobě na pár slov a skončili jsme v křečích, jako u posledního soudu. Bylo to, jako poprvé. Během těch čtrnácti dnů až do předvčerejška jsem ji přemlouval, abychom něco podnikli v době, kdy její dcera bude u otce a ona bude mít volno. Náhodou našla na internetu Welnes pobyt v Beskydech a dokázala za jediný den všechno zorganizovat. Hlídání jejích miláčků. Zaplaceni voucheru a hlavně přesvědčit sama sebe, že to chce.
On:
Pečlivě dávkována směs cukru a biče mne tři roky spoutávala, jako nezkušeného mladíka, který si našel svou první lásku. Její tělo mi vonělo a chutnalo. Sesunul jsem se na koberec, natočil si ji k sobě a sundal poslední díl jejího oblečení. Popotáhl jsem ji do polohy, kdy opěradla křesla nebránila úmyslu, který jsem měl a věnoval se s pečlivě jejímu klínu. Vzdechy, které se po chvílí začaly ozývat mne nabádaly k tomu, abychom se přesunuli do ložnice. Přesun proběhl v rychle, jako když vojáci mají vyhlášený bojový poplach.
Zalehli jsme na prostěradlo ozáření dopoledním sluncem a věnovali se tomu co příroda vložila do vínku všem lidem proto, aby lidstvo nevymřelo. Můj čas se téměř naplnil, když jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Ten pes co běží kolem otevřených dveří ložnice přece patří přítelkyni jejího syna a nemá tady co dělat. Zaslechl jsem zvuk otevíraných dveří a rychle uchopil vedle ležící zmuchlanou přikrývku a snažil se přikrýt její nahé tělo, bránila se tomu, jako by nechápala co se děje.
Ona:
Proletělo mi hlavou, co blázní s tou přikrývkou, chce mne utlumit, aby nebyly slyšet mé vzdechy, zápasí tady s tou přikrývkou a vypadá, jako Casper když léta vzduchem a straší lidi. Potom jsem uslyšela ten zvuk taky. Otevřely se dveře. Ještě že jsem prozíravě dala řetízek. Cvak narazil řetízek na hranici své délky. Vystartovala jsem z postele a snažila se navléct šaty, které ležely na stolku. Zauzlovaná ramínka zavinila, že jsem strčila hlavu do jiného otvoru a svíjela se, jako červ pokoušejíc se dostat ze zajetí .
Z předsíně se ozýval hlas mého syna.
"Mami děje se něco?"
Odpovídám
" Nejsem tady sama."
A cpu mu přes mezeru ve dveřích Jorkšiírku, kterou jsem mezitím odchytila při oblékání šatů.
On:
Dívám se na ni, jak při navlékání šatu poskakuje na jedné noze a vypadá, jako kdyby tančila tanec svatého Víta. Lítá po bytě z holým zadkem a nahání fenku, která se propasírovala dírou, kterou dovolil otevřít dveře blokovací řetízek a očividně z toho má srandu. Jednou rukou udržuji v pozoru část těla určenou k rozmnožování.
Vrací se a se slovy "Chtěl jen trochu koření" a si sundává šaty. Pokračujeme, kde jsme přestali, ale vzhledem k tomu, že jsme byli přerušení v posledním okamžiku po několika minutách se svalím vedle ni. Jdeme vařit oběd. Jak se ukázalo později všechno zle je k něčemu dobré a my si to později vynahradili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama