Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Srpen 2013

Dokud má ruka udrží samopal

29. srpna 2013 v 9:24 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Je tady takový bordel.Staneme se bezdomovci ve vlastní zemi.Celá země je rozkradená a milion lidí bez práce. Žižka se v hrobě obrací, kde se ztratil bojovný duch slovanů, kteří se ubránili Švédům,Turkům, přežili Němce i Rusy. Ve vlastni zemi nejsou schopni udělat pořádek.Víme že kuponová privatizace byla vlastizrada.Že to co v teto zemi po druhé světové válce spáchali komunisté je nic proti tomu co se tady stalo za posledních23 let ...to co se tady děje je genocida vlastního národa.Vím koho budu volit...

Ráno 28.8.2013

28. srpna 2013 v 8:01 | JzM |  Fejetonky

Oči zalepené spánkem, třídenní strniště, ztuhlé tělo a připadám si jako bezdomovec. Břitva a teplá voda, trochu kafe, geriavit, céčko, Tribulus terestris a sójový lecitin uvádějí tělo do pohotovosti. Peggy už si vyžaduje nástup do auta na pravidelnou cestu za mlékem do kravína a je tak neodbytná, že si vysloužila jen zavření dvířek v košíku. Vždy před cestou skáče metr vysoko, přitom její oblíbený nápoj je pěna s birrelu. Ostatně třeba ji mate podobnost pěny a mléka, ale nad mlékem ohrnuje na rozdíl od koček nos. Počasí je na draka a pravděpodobnost srážek na iDnes.cz je 50 procent. Bezdomovci budou natahovat igelity mezi stromy a odpadky, které zatím vysušovalo sluníčko, budou páchnout. Někdy děkuji za svůj špatný čich, který pachy necítí a vnímá jen vůně. Když spím jsem co chci být, ale po probuzení jsem ve svém Malevillském hradu. Jsem rád, že nejsem bezdomovec.
JzM Dobrý den

ŽRANICE

26. srpna 2013 v 20:05 | JzM |  TÉMA TÝDNE.


Ticho davu přehlušovala nějaká podivná muzika.Stojím u mohutného reproduktoru a cítím, jak mi basy chtějí přeprogramovat srdeční rytmus.Srdce se svíjí, jako žabí stehýnko při Galvaniho pokusech s živočišnou elektřinou. Vzpomínka na sousedku, která vybíra popelnice, a pražené mandle mi hořknou v ústech. Lidé se valí oběma směry, jako číňane při vchodu do metra,sem tam se sdrcnou,ticho, nikdo se nesměje. Mračouni a konzumenti. Nejsou tady žádní bezdomovci.Jistě je ochranka otáčí zpět k lesu, aby náhodou nepoškodili jemnocit davu.Jsou tady jen ti co roztáčejí kola spotřeby.K čemu to je. Jen na tomto odpustu se sežere tolik, že by to Ostravským lidem bez domova, stačilo na celý rok.Co se dá dělat říkám si v duchu a kupuji si pražené kešu a brambůrky, naprosto čerstvě smažené.Ani bubny nedokáží přehlušit to chrum chrum , tak zni staccato ze všech stran. Slavnost obžerství to je odpust v Kravařích

Arboretum Štranberk

25. srpna 2013 v 9:05 | JzM |  Foto-Atmosféra
Foto Johanz archiv

Vyrušení v nejlepším.

24. srpna 2013 v 20:04 | JzM |  TÉMA TÝDNE.
Potvrzuji, že je mi více než 18 let, které mne oprávňuji k tomu, abych četl dále...
Carpe diem...Sobota cca 12.00 hod.

Ona:
Zazvonění ohlásilo příchod mého milého, nemilého přítele. Jak mám nazvat člověka, kterého miluji a nenávidím současně. Stál za dveřmi s kytkou, na znamení, že přichází v míru a na tváří mu zářil úsměv v předtuše, že tři dny, které budeme trávit společně na Wellnes Beskydech on jistě nepokazí. Pozvala jsem ho dál a sedla jsem si k počítači.
Řekl jen:
"Koupal jsem se doma, jen si umyju ruce"
a zaujal místo na zemi u mých nohou.
Prohlížela jsem si maily. Musel být chudák po čtrnácti dnech a potom co jsem včera odmítla jeho přítomnost, nadržený jako námořník po návratu z cesty po moři. Chvíli seděl tiše a pozoroval se mnou obrazovku. Viděla jsem, jak mu na zátylku pulsuje žilka. Seděla jsem u počítače jen v kalhotkách. Jinak to ani nešlo v těch vedrech. Dlouho to nevydržel a začal si hrát. Někde ve skříni, našel stimulační přístroj na masáž hlavy. Je to takových dvanáct ocelových drátku na držadle. Každý drátek je zakončený malou kuličkou.
.Přebíhal mi mráz po zádech, když mi krouživými pohyby jezdil po temeni. Měnil rychlost a směr pohybu a vydržel to asi deset minut. Potom se se slovy už mne bolí ruka, sesunul na koberec. Otáčecí židle se se zavrzáním odsunula a On mi sundal poslední díl mého oblečení. Seděla jsem tam úplně nahá přilepená k umělé kůží a se zavřenýma očima jsem čekala co přijde.

On:
Po třech měsících abstinence, kdy jsme se oba mučili svou nepřítomnosti, jsme se před čtrnácti dny "dali opět dohromady". Pozvala mne k sobě na pár slov a skončili jsme v křečích, jako u posledního soudu. Bylo to, jako poprvé. Během těch čtrnácti dnů až do předvčerejška jsem ji přemlouval, abychom něco podnikli v době, kdy její dcera bude u otce a ona bude mít volno. Náhodou našla na internetu Welnes pobyt v Beskydech a dokázala za jediný den všechno zorganizovat. Hlídání jejích miláčků. Zaplaceni voucheru a hlavně přesvědčit sama sebe, že to chce.
On:
Pečlivě dávkována směs cukru a biče mne tři roky spoutávala, jako nezkušeného mladíka, který si našel svou první lásku. Její tělo mi vonělo a chutnalo. Sesunul jsem se na koberec, natočil si ji k sobě a sundal poslední díl jejího oblečení. Popotáhl jsem ji do polohy, kdy opěradla křesla nebránila úmyslu, který jsem měl a věnoval se s pečlivě jejímu klínu. Vzdechy, které se po chvílí začaly ozývat mne nabádaly k tomu, abychom se přesunuli do ložnice. Přesun proběhl v rychle, jako když vojáci mají vyhlášený bojový poplach.
Zalehli jsme na prostěradlo ozáření dopoledním sluncem a věnovali se tomu co příroda vložila do vínku všem lidem proto, aby lidstvo nevymřelo. Můj čas se téměř naplnil, když jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Ten pes co běží kolem otevřených dveří ložnice přece patří přítelkyni jejího syna a nemá tady co dělat. Zaslechl jsem zvuk otevíraných dveří a rychle uchopil vedle ležící zmuchlanou přikrývku a snažil se přikrýt její nahé tělo, bránila se tomu, jako by nechápala co se děje.
Ona:
Proletělo mi hlavou, co blázní s tou přikrývkou, chce mne utlumit, aby nebyly slyšet mé vzdechy, zápasí tady s tou přikrývkou a vypadá, jako Casper když léta vzduchem a straší lidi. Potom jsem uslyšela ten zvuk taky. Otevřely se dveře. Ještě že jsem prozíravě dala řetízek. Cvak narazil řetízek na hranici své délky. Vystartovala jsem z postele a snažila se navléct šaty, které ležely na stolku. Zauzlovaná ramínka zavinila, že jsem strčila hlavu do jiného otvoru a svíjela se, jako červ pokoušejíc se dostat ze zajetí .
Z předsíně se ozýval hlas mého syna.
"Mami děje se něco?"
Odpovídám
" Nejsem tady sama."
A cpu mu přes mezeru ve dveřích Jorkšiírku, kterou jsem mezitím odchytila při oblékání šatů.
On:
Dívám se na ni, jak při navlékání šatu poskakuje na jedné noze a vypadá, jako kdyby tančila tanec svatého Víta. Lítá po bytě z holým zadkem a nahání fenku, která se propasírovala dírou, kterou dovolil otevřít dveře blokovací řetízek a očividně z toho má srandu. Jednou rukou udržuji v pozoru část těla určenou k rozmnožování.
Vrací se a se slovy "Chtěl jen trochu koření" a si sundává šaty. Pokračujeme, kde jsme přestali, ale vzhledem k tomu, že jsme byli přerušení v posledním okamžiku po několika minutách se svalím vedle ni. Jdeme vařit oběd. Jak se ukázalo později všechno zle je k něčemu dobré a my si to později vynahradili.

Bůh stvořil sny, aby se nám smál, když s nich procitneme..

22. srpna 2013 v 20:43 | Internet |  Fejetonky
"Vždycky se mi líbily veselé a pestré barvy."
Říkám prodavačce v prodejně United colors of Benetton.
Na trička jsem zatížený a tak jedno bíle s nějakým nejasným vzorem mění majitele a já si ho hrdě nesu o dům dál. Moje další zastávka je Marinaud. Gestem politika překřížením dlaní, přivolávám jednu se čtveřice švitořících prodavaček a nechávám si vysvětlit rozdíl mezi Chanely... Alure Home Sport: clasik,extreme a čert aby se v tom vyznal.Nechal jsem si stříknout všechny tři každý na jiné místo a voníci jako na předvaděčce Chanelu jsem si koupil malý rozprašovač, do kterého mohu nalít trochu z velké lahvičky.Mini kadinka má i mini trychtýřek.To bude peggy vystresovana kdo to vlastně řídí auto.Zvykla na Mercedes nebo Jaguár a najednou tři druhy Chanelu.
Do malé misky jsem si nechal dát kyselinu halurovou, nebo nějak tak na vyrovnání vrásek.Nevypadám sice ještě tak strašně, ale roky jsou roky a mohlo by to vypadat hůř.Peggy mne vítá radostným kňučením že už to v tom podzemí nemohla vydržet, a ja ji za odměnu dávám kousek kuřete z KFC.

Weekend...díl 3 Do třetice všeho....

20. srpna 2013 v 23:48 | JzM |  Jája a Já

Potvrzuji, že je mi více než 18 let, které mne opravňují k tomu, abych četl dále....
Carpe diem...Sobota cca 22.00 hod
On:
v televizi běží nějaký dobrý film,který si stáhla z netu, ale vedle ni se nedá jen tak ležet a nemyslet na sex. Ještě že je tak milá, kdoví kdy se zase situace obrátí a ona si půjde svou cestou kočičí mámy.Zaháním hloupé myšlenky a beru si její dudlík do úst. Osvědčený prostředek jak ji pomalu vzrušit.

Ona:
Jednou mi řekl, že ho matka nekojila a tak si cumláním vynahrazuje frustraci z dětství. Je to příjemné a v duchu si slibuji, že se pokusím ty čtyři dny netratit dobrou náladu. Jedním okem sleduji film a užívám si jeho doteků. Přesunuje se níž a níž a já přestávám vnímat okolí. Nikdy se toho nenasytím.

On:
Někdy když jsem moc nadržený myslím na černé uhlí, abych se hned neudělal. Dnes je to už po třetí a tak se uvolním. Snad už nebudeme utlumovat dechy a nikdo nezazvoní přece jen je už jedenáct hodin.

Ona:
Kde se v něm bere ta zásoba energie, že by to bylo tím geriavitem, který používá už od čtyřiceti. Nebo mu jen pan nadělil velkou zásobu. Nejlepší milenec v mém životě, ale jinak chlap na zabití.

On:
Zase jsem nevzal ubrousky a budu muset vstávat. Holky a kluci se honí v pupíku, ale přes noc bych je tam nenechával. Leží tady bez hnutí, jen oddechuje. To zase bude výčitek, že se tím unavuje ještě, že máme dovolenou před sebou.

Ona:
Utřel mi ubrousky břicho, převalil se na bok a usnul. Ještě že je půlnoc, po čtvrté za jeden den bych toho asi měla moc. Leží tady, jako lazar a spí. Závidím mu, jak bleskově dokáže usnout. Snad se ráno probudí, nerada bych ho měla na svědomí, i když pořád tvrdí, že než aby umřel v domově důchodců, tak raději vypustí duši na ženském těle. Přece jen to nemusí být u mne v bytě. Takové drby se potom nesou s člověkem jako olověná zátěž, kterou používají potápěči, aby nevyplavali na hladinu. Cože už svítá?

On:
Odpadl jsem, jako Ferda mravenec práce všeho druhu. Stály ale ty tři měsíce čekání a abstinence za to. Cože už svítá?

Další část...Klíče


Weekend...díl 2 Ryby

19. srpna 2013 v 23:44 | JzM |  Jája a Já

Potvrzuji, že je mi více než 18 let, které mne opravňují k tomu, abych četl dále....

Carpe diem...Sobota cca 15.00 hod

On:
Vrací se a se slovy "Chtěl jen trochu koření" a si sundává šaty. Pokračujeme, kde jsme přestali, ale vzhledem k tomu, že jsme byli přerušení v posledním okamžiku po několika minutách si lehám vedle ní se slovy"Jdeme vařit oběd."
Jak se ukázalo později všechno zle je k něčemu dobré a my si to později vynahradili.

On:
Vylezl jsem chtě nechtě z postele, překročil několik chlupáčů, kteří nastavovali svá těla paprskům odpoledního slunce, a přešel do kuchyně. Nedokončená, jako od Mozarta mi hrála píseň ve slipech a já se vrhl na ryby ulovené v pstruží sádce v Bělé nedaleko Závady u Hlučína. Ryby držené hladem samy naskakovaly na háček a ten první pstruh nemohl vydržet, až spatří denní světlo a napíchl se na hřbetní ploutev. Místní porybný nedbaje našich protestů že to neplatí, vytloukl několika přesnými údery do zátylku z pstruha život a odložil ho do připraveného kbelíku.

Ona:
Když se do toho vaření uvrtal tak ať se snaží, jestli ten pstruh dopadne, jako jeho zapékané brambory, které jsme jedli téměř syrové tak už ho nenechám nic dělat. Vidím ho v kuchyni strašně nerada. Je to takový ten muž z pátého patra obchodního domu, který prodává muže. Jenže asi ho budu muset reklamovat, protože na cedulce stálo:
"Tento zde vystavený kus má práci, má rád děti, je neskutečně pěkný, pomáhá při domácích pracích a je ďábelsky dobrý v posteli".http://johanz.blog.cz/1308/obchodni-dum-prodavajici-muze
Jen nevím, jestli mi reklamaci na položku, Neschopen při domácích pracích uznají.

On:
Jak to ta moje teta dělala, že ten její Duhový pstruh byl vždycky, jako z interhotelu.
Co jen to říkala?
"Zdendo, pamatuj si, pstruh nechce nic jiného, než jen kmín, sůl a máslo."
Ona:
Patlá se s tím, jako kdyby vařil v interhotelu jsem zvědavá, jak to dopadne. I když voní to pěkně.
Třeba se konečně pochlapí i v té kuchyni.

On:
Loupe toho pstruha, jako kdyby týden nejedla a ty boule za ušima. Vždycky mne překvapuje, jak do ní rychle padají obědy. Jen aby se ji nešprajcla kost v krku, kdo by mi uvěřil, že si to udělala sama.

Ona.
Už zase je v posteli to snad není pravda ten chlap má apetit, jako by mu bylo dvacet a ne šedesát. Tentokrát strčím klíč do zámku, aby se neopakovalo překvapení z dopoledne.

On:
Tiskne se ke mně, a nikdy nemá dost na to jsem čekal třicet let. Říkám si v duchu a sesunuji se do polohy, kterou má ráda. Její jeskyňka se chvěje očekáváním a ona vydává zvuky, tokající samičky. Snad to nebude Kudlanka nábožná. Vzhledem k tomu, že v tomto domě mají i stěny uši nedivím se už, že si mne tak místní ženy prohlížejí.

Ona:
Kdyby nebyl tak dobrý, už bych ho dávno vrátila manželce.






Můj neznámy příteli.

18. srpna 2013 v 22:51 | Rebeka 1.6.2011

Můj neznámý příteli .....


1.6.2011

Můj neznámý příteli .....
asi tak to někdo někde řídí, že napíšeš, já jsem potěšena a zároveň mám čas Ti odepsat a dokonce ráda.
Máš štěstí ty a já.
Vysvětluji, objasňuji ale rozhodnutí je na Tobě. Mám ráda svobodu těla, i ducha svatého.A vůbec svobodu.
Tak líbí se mě na Tobě ta Tvoje nespoutanost (vyjadřuji se jen podle tvých stránek, jinak nevím).
Touláš se křížem krážem přírodou, nepřírodou, světem, řekami, vodami ,loukami , stráněmi...stany- nestany, spaní- nespaní,
vaření- nevaření ....a podáváš k tomu svoje osobní pocity, názory. To je krásné ,...opravdu.Super!
Sem tam zapleteš do toho lásku o to krásnější .....
Jen si myslím proč do toho pleteš politiku ..Já nechci politiku ,Tvoji čtenáři nechtějí politiku ..mají těch keců plné zuby.Vím, vyjadřuješ svůj názor. Ale my tu politiku už známe, máme svůj názor a přece za tu dobu známe i Tebe s Tvým názorem.
Zbytečně plýtváš slova - nezájem ..víme to všichni, čteme tisk, díváme se kolem sebe ....my to víme a Ty také.Není co vysvětlovat ani obhajovat ...zbytečná slova.
Piš o svých pocitech, o kočičkách, zatoulaných holubech, o přírodě ...o jaru a podzimu o tom co prožíváš na zahradě ...no a lásce..pokud je inspirativní .....piš o dění kolem sebe, přece takový jsi ty ..plný dojmů ..dovedeš přijímat okolo sebe plno vjemů a krás ..a najít k tomu slova.Potom se to čte pěkně ..a je krásné číst Tvoje řádečky.
Poslední dobou Ti řeknu nic moc ...láska - inspirativní ????? V žádném případě! Je to jen konstatování nějakého stavu. nemá to "šmrnc" nemá to vůbec nic ..a mě veř ..já nežárlím ..já Ti to jen přeji ...ale něco povznášejícího, krásného, v žádném případě jen ubíjející zvyk a povinnost. Ostatní si přeber sám.....
Jinou ženskou ..určitě !!!!Sorry ...
Víš- každá ženská musí do sebe něco mít i 150 kg Saudkova žena ...ale ???? chce to osobnost ..chce to tak nějak tu ženskou prožít a zažít ...tady v tvém případě u Jaji mě to chybí ...je to nuda ..s tou ženskou se já(na mě ale nezáleží, jsem jen čtenář) se nudím ...prostě se nudím ....samozřejmě s tím Saudkem přeháním ...asi v tvém případě ne ...ale proč ne ..když Ti ta ženská "něco" dá ...ale opravdu dá .......
A nebo možná se mýlím i paní Jája taková silná osobnost je ...ale z Tvých řádku to nevyčtu .....tedy nevím .....prostě to musí být vášeň, oheň , pokora, soucit,nadšení, hysterie, cit, něžnost ....atd ......prostě osobnost ..ne !!!
Práci ..v žádném případě..čekej na příležitost, možná přijde, ale dělat ze sebe .....to nedělej :.........
JInka posílám ..ale nevím jestli už jse Ti to neposlala nevadí, přečteš znovu ....(ber to neosobně ..z moji korespondence)

Když vyznávám ti lásku přes klávesy
to milují Tě moje prsty,
když vyznávám ti lásku mobilem,
to miluji tě ústy,jazykem.
Říkáš,nech si svoje řeči,
já s tebou být chci v milostné křeči
chci s tebou prožívati rána,
nechci jen slovy býti milována,
mám právo dostat,po čem touží žena
vším co je láska býti naplněna.
Jen slova ta pro mě jsou málo,
já chci tvou lásku a tělo,které by mě hřálo.

no a závěrem ....

Chtěl bych do Tebe vstoupit Tvými ústy a Tvým klínem,
zavřela bys za mnou a odměnila doživotím svojí lásky,
chtěl bych být vězněm Tvých úst a Tvého klína
odměň mě vězením své lásky,už nechci na svobodu.

Připadám si jak Taťána z Oněgina ......a nebo ještě jinak ...ahojky ..pěkný den ....
V.

Z Johanz.sBlog.cz 2009

18. srpna 2013 v 22:35 | JzM |  Nezařazeno

Předpodzimní ráno

Podzim se blíží a je to znát.Polojasná obloha a třináct stupňů slibuje, že alespoň z rána bude hezky.Káva tentokrát Nescafe senzatione créma(čim honosnější název tím větší břečka)už voní a já přemýšlím jestli si mám dát kousek zmrzliny MANHATAN, kterou jsem koupil včera večer v Kaufu v akci za 50 korun.Normální cena je kolem 120, ale to je přeháňka za trochu chemicky ochucené smetany.Z dálky slyším kohouta a jemné cinkáni zpátečky, kterou se ohlašuje kombajn z pole, hlásíc že ještě sklizeň neskončila.Vypadá to, že kombajnisté jedou nonstop, aby využili chvilky mezi dešti.Ve vosišti ,které jsem zdecimoval sacím otvorem vysavače je celkem klid a jen sem tam vylétne opuštěná vosa zmateně se rozhlédne a přemýšlí, kde se poděly její družky.Třeba včera měla volno, nebo využila chvilky mezi tím, když vysavač odpočíval a tak si zachránila život.Ne na dlouho, dnes bude vosí genocida pokračovat.Nenechám si sežrat polystyrenovou izolaci, jako loni od sršňů.Volat hasiče tak ti by mi rozebrali půlku verandy. Vyrážím pro ženu do práce včera ji nějak zlobil žlučník a přece jen patnáct minut po dálnici z Marianských Hor je lepší než přes hodinu MHD (Městská hromadná doprava)To hromadná bych vypustil od doby co jízdenky jsou téměř drahší než benzín.Zatím to tam ale nechám, protože i když máme nejdražší benzin v Evropě zdražování není zdaleka konec a tak zápasí MHD s Autem, kdo nás vysaje dřív.
Přeji hezký den.

Z Johanz.sBlog.cz 2009

18. srpna 2013 v 22:30 | JzM |  Nezařazeno

Past na vosy.

V pozadí za mojí hlavou zní rušivý zvuk.Hukot vos znamená smrt .Když jsem to udělal poprvé, maně jsem si vzpomněl na plynové komory v Osvětimi..Nikdo nic netušil a v klidu šli do sprch.Nad hlavama se jim otevřel otvor a tím někdo z SS vhodil plechovku s CYKLONEM B. Až do poslední chvíle si mohli myslet, že jde jen o hygiénu, stejně jako si to mysleli vosy , kterým jsem dal před vletový otvor sací hrdlo vysavače.Na poprvé se jich chytlo nejméně sto a genocida pokračuje.Stejně, jako když jsem poprvé praktikoval Woodu, taky jsem si myslel, že to je sranda.Obecně všichni máme tendenci podceňovat nebezpečí, které nám hrozí a pak se divíme.
Dodatek:Celkem jsem v této bihulibé činnosti pokračoval celý týden než vosiště vyhynulo.

Vše je tak, jak má být.

17. srpna 2013 v 21:56 Esoterika
KAŽDÝ JE SÁM SOBĚ BOHEM.JzM

Poznávejte sami sebe a naučte se ovládat svoje tělo a myšlenky zkrátka nenechte se vést svým egem
a dělejte to co opravdu chcete.
Návrat ke kořenům a k tomu co je pro nás přirozené a jednoduché.


Weekend...díl 1 Vyrušení v nejlepším.

17. srpna 2013 v 10:05 | Napsal: Život |  Jája a Já
Potvrzuji, že je mi více než 18 let, které mne oprávňuji k tomu, abych četl dále...

Carpe diem...Sobota cca 12.00 hod.

Ona:
Zazvonění ohlásilo příchod mého milého, nemilého přítele. Jak mám nazvat člověka, kterého miluji a nenávidím současně. Stál za dveřmi s kytkou, na znamení, že přichází v míru a na tváří mu zářil úsměv v předtuše, že tři dny, které budeme trávit společně na Wellnes Beskydech on jistě nepokazí. Pozvala jsem ho dál a sedla jsem si k počítači.
Řekl jen:
"Koupal jsem se doma, jen si umyju ruce"
a zaujal místo na zemi u mých nohou.
Prohlížela jsem si maily. Musel být chudák po čtrnácti dnech a potom co jsem včera odmítla jeho přítomnost, nadržený jako námořník po návratu z cesty po moři. Chvíli seděl tiše a pozoroval se mnou obrazovku. Viděla jsem, jak mu na zátylku pulsuje žilka. Seděla jsem u počítače jen v kalhotkách. Jinak to ani nešlo v těch vedrech. Dlouho to nevydržel a začal si hrát. Někde ve skříni, našel stimulační přístroj na masáž hlavy. Je to takových dvanáct ocelových drátku na držadle. Každý drátek je zakončený malou kuličkou.
.Přebíhal mi mráz po zádech, když mi krouživými pohyby jezdil po temeni. Měnil rychlost a směr pohybu a vydržel to asi deset minut. Potom se se slovy už mne bolí ruka, sesunul na koberec. Otáčecí židle se se zavrzáním odsunula a On mi sundal poslední díl mého oblečení. Seděla jsem tam úplně nahá přilepená k umělé kůží a se zavřenýma očima jsem čekala co přijde.

On:
Po třech měsících abstinence, kdy jsme se oba mučili svou nepřítomnosti, jsme se před čtrnácti dny "dali opět dohromady". Pozvala mne k sobě na pár slov a skončili jsme v křečích, jako u posledního soudu. Bylo to, jako poprvé. Během těch čtrnácti dnů až do předvčerejška jsem ji přemlouval, abychom něco podnikli v době, kdy její dcera bude u otce a ona bude mít volno. Náhodou našla na internetu Welnes pobyt v Beskydech a dokázala za jediný den všechno zorganizovat. Hlídání jejích miláčků. Zaplaceni voucheru a hlavně přesvědčit sama sebe, že to chce.

On:
Pečlivě dávkována směs cukru a biče mne tři roky spoutávala, jako nezkušeného mladíka, který si našel svou první lásku. Její tělo mi vonělo a chutnalo. Sesunul jsem se na koberec, natočil si ji k sobě a sundal poslední díl jejího oblečení. Popotáhl jsem ji do polohy, kdy opěradla křesla nebránila úmyslu, který jsem měl a věnoval se s pečlivě jejímu klínu. Vzdechy, které se po chvílí začaly ozývat mne nabádaly k tomu, abychom se přesunuli do ložnice. Přesun proběhl v rychle, jako když vojáci mají vyhlášený bojový poplach. Zalehli jsme na prostěradlo ozáření dopoledním sluncem a věnovali se tomu co příroda vložila do vínku všem lidem proto, aby lidstvo nevymřelo. Můj čas se téměř naplnil, když jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Ten pes co běží kolem otevřených dveří ložnice přece patří přítelkyni jejího syna a nemá tady co dělat. Zaslechl jsem zvuk otevíraných dveří a rychle uchopil vedle ležící zmuchlanou přikrývku a snažil se přikrýt její nahé tělo, bránila se tomu, jako by nechápala co se děje.

Ona:
Proletělo mi hlavou, co blázní s tou přikrývkou, chce mne utlumit, aby nebyly slyšet mé vzdechy, zápasí tady s tou přikrývkou a vypadá, jako Casper když léta vzduchem a straší lidi. Potom jsem uslyšela ten zvuk taky. Otevřely se dveře. Ještě že jsem prozíravě dala řetízek. Cvak narazil řetízek na hranici své délky. Vystartovala jsem z postele a snažila se navléct šaty, které ležely na stolku. Zauzlovaná ramínka zavinila, že jsem strčila hlavu do jiného otvoru a svíjela se, jako červ pokoušejíc se dostat ze zajetí .
Z předsíně se ozýval hlas mého syna.
"Mami děje se něco?"
Odpovídám
" Nejsem tady sama."
A cpu mu přes mezeru ve dveřích Jorkšiírku, kterou jsem mezitím odchytila při oblékání šatů.

On:
Dívám se na ni, jak při navlékání šatu poskakuje na jedné noze a vypadá, jako kdyby tančila tanec svatého Víta. Lítá po bytě z holým zadkem a nahání fenku, která se propasírovala dírou, kterou dovolil otevřít dveře blokovací řetízek a očividně z toho má srandu. Jednou rukou udržuji v pozoru část těla určenou k rozmnožování.
Vrací se a se slovy "Chtěl jen trochu koření" a si sundává šaty. Pokračujeme, kde jsme přestali, ale vzhledem k tomu, že jsme byli přerušení v posledním okamžiku po několika minutách se svalím vedle ni. Jdeme vařit oběd. Jak se ukázalo později všechno zlé je k něčemu dobré a my si to později vynahradili.




Pro ochlazení v letních vedrech

9. srpna 2013 v 20:41 Foto-Atmosféra
Foto Johanz...již brzy

Nealkoholička

5. srpna 2013 v 23:10 | JzM |  CARPE DIEM
Moje Peggy se naučila pít nealkoholický BIRREL .Vždycky mi slíže pěnu až na hladinu moku tak, že musím dolévat. Byly tady pokusy dát ji Velkopopovického kozla desítku, ale to jsem rychle zarazil. Ještě tak mít psa, který, když mu klesne hladina alkoholu v krvi, začne být neurotický.

Na lovu žraloků.

4. srpna 2013 v 20:31 CARPE DIEM
foto ...Jája