Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Červenec 2013

Rodinka labutí.

30. července 2013 v 20:54 Foto-Atmosféra
Foto mobilem...Jája Červenec 2013

Zřím tě.

29. července 2013 v 1:52 | JzM |  CARPE DIEM
SARACH A jÁ


Co tě nezabije to tě posíli...Vedro

28. července 2013 v 23:52 | JzM |  Fejetonky

Den začal na 28 stupních ve stínu. Krev vřela už v deset hodin. David kuchtil guláš, ve kterém sluníčko nahradil feferonkou. Já jsem vyrazil na ranní projížďku směrem do Hornbachu. Moje věrná Peggy se tak dlouho lísala, až jsem ji vzal sebou. V Hornbachu jsem nacpal do kapes sáčky na psí hovínka pro jednu známou, která si věčně stěžuje, že nejsou sáčky na sloupcích a ona musí sáčky kupovat. Její dva mopsíci mají sice hovínka jako otylé žížaly, ale i tak. HOVNO JE HOVNO a nikoho nezajímá, jak je velké. Hřebíky na opravu střechy jsem zaplatil u pokladny a hned jsem se dozvěděl, že pokladní manžel jezdí veterány.

Vedro stoupalo ke čtyřicítce, když jsem se vracel domu a proplétal se mezi stovkami aut kolem Porubského koupaliště. Jo motorka, nebo kolo to nemá chybu. Ještě před tím jsem dostal sprdunk za to, že jsem vzal na hovínka sáčky a ona chtěla tašky. Jo člověk se nezavděčí žádné ženské a v příštím životě si dám žádost do čtyřprocentním menšiny...Kdo ví možná to bude už většina až chlapi pochopí že ženské k životu nepotřebuji.

Mezitím David dodělal guláš, do kterého dal svou vlastní vypěstovanou feferonku a guláš měl říz jako kuřecí kousky s KFC. Nevydržel jsem doma a tak jsem jel do Shoping parku, ale už nevím pro co. Byl tam příjemný chládek a tak jsem tam strávil příjemnou hodinku okukováním švarných žen. Jenže jich mám plné zuby tak jsem si jen představoval co kdyby...kdyby...kdyby...

Další má cesta vedla po rozpáleném asfaltu do Motobaru u Hanky. Samozřejmě tam byla spousta známých. Zklamala mne jen Peggy, protože mne opustila z jedním motorkářem Honzou, za kus žvance. No jo ženská. Teď tady spí s plným bříškem a občas knikne ze spánku, jako by říkala...neboj já tě neopustím, jen když mi někdo nabídné lepší bydlo, ale když ten kus žvance byl tak dobrý, ale mám ráda jen tebe. Potvora ženská, filmoval jsem, že odjíždím, a ona z toho stolu ani neseskočila. Carpe diem

Zřícenina Mallevil

27. července 2013 v 7:15 Nezařazeno
Už je to uděláno už je to hotovo nevídáno neslýcháno zítra začnem nanovo.

Foto...Johanz

Zákon o zachování druhu.

26. července 2013 v 9:20 Kmetoviště
Omlouvám se. Nemám ani čas, ani silu na nic... Teď stavím chatku na zahrádce a trávím tam celý den… Vstávám v 5:30. V 6:3 už jsem na zahrádce. V 7 přicházejí stavbaři a pracuji do 16. Potom tam něco poskládám, uklidím a okolo 18. jsem doma… Většinou přicházím natolik unavená, že stačím jen se okoupat najíst, podívat se a odpovědět na maily a padám do postele… Mimo to už rok mne trápí ostruha v patě levé nohy, tak k večeru už ani chodit nemůžu… Už jsem vyzkoušela všechno: rehabilitaci, ozářky, ultrazvuk, injekce, akupunkturu… nic nezabírá… asi půjdu na operaci, ať mi to osekají.



Ohledně zákonu zachování druhu (Váš předešlý vzkaz): příroda to zařídila pro mladé v reprodukčním věku. Pro nás starší platí zákon: postarej se o sebe sám, živ děti až do vlastní smrtí a hledej vnuků (protože v jiném případe děti o tobě nevzpomenou). První budu mít na krku ještě dlouho a druhé ani nechci.

Nezlobte se, ale zachování druhu nemá nic společného s mezilidskými vztahy. Jenomže… každý v tomto státě chce využit a využívá jiného. To se týká i vztahů mezí muže a ženy. Jedni hledají kuchařku, chůvu, sponzorku, "babu" do postele apod., druzi hledají sponsora-pokladničku, všeumělce, milence-supermana (i když tady většina můžu už po 40 je impotentní), blbce, který všechno odskáče a "miláčka" který všechno zařídí (a za všechno zaplatí).

Komentář JzM
Sakra to mám štěstí v 60 a ještě funguji a když to tak čtu ani problémy nemám nic moc, pokud nepočitám ty s láskou k JJ :-)

Žil jsem tak, jak jsem chtěl.

24. července 2013 v 7:56 Kmetoviště

Řekni,co si myslíš a budeš nenáviděn.
Udělej,co uznáš za vhodné a budeš odsouzen.
Dělej co všichni chtějí a staneš se figurkou na hracím poli.
Je těžké být individualitou,stát si za svým a bojovat za to,ale vydrž,jednou si řekneš:
Žil jsem tak, jak jsem chtěl.

Carpe diem.

23. července 2013 v 7:44 | Wikipedie |  Esoterika

Leuconoe, neptej se, je zakazáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně čí tobě.Nezahrávej si ani s babylonskou věštbou.Lepší je smířit se prostě s tím, co život přichystá.Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední která teď omývá skály na pobřeží vlnami Thyrenského moře.-Buď prozíravý, napij se vína.Omez vlastní přání na krátky čas.Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak NEJMENĚ MŮŽEŠ v BUDOUCNOST


Jedna ze sémantických interpretací tohoto rčení ho vysvětluje jako varování s existenciálním podtextem, které vyzývá k maximálnímu využití aktuálních příležitostí, protože čas ubíhá jedním směrem a je zakončen naší smrtí. V tomto je Carpe diem sice částečně podobné jinému latinskému rčení, Memento mori ("pamatuj na smrt"), hlavní poslání tohoto citátu však je upomínat ke kajícnosti a pokoře, což není výrazné poslání carpe diem.

Šťastné narozeniny

23. července 2013 v 0:21 | Rebeka |  Kmetoviště
Milý Zdeníku!
Psychologové tvrdí, že někteří normální lidé, když dosáhnou Tvého věku, tak ztratí zájem o všechno. Ale Ty se nemusíš bát! Ty jsi nebyl nikdy normální! Bývaly to doby velebné, když všechny údy měl jsi ohebné, až na ten jeden... Ty doby však dávno minuly a všechny údy už Ti ztuhnuly, až na ten jeden...Tajemství zdravého a dlouhého života: pravidelný spánek, cvičení a zdravé jídlo, čistota... Ale tajemství šťastného života je úplně jiné: ponocování, sladkosti a alkohol, vášnivé milování a divoké večírky!
Život je hra, ve které vítěz není vždy první a kde získat znamená dát. Proto Ti přeji, můj milý, hodně dní radosti a málo starostí i pochopení přátel.Dále Ti přeji to, co v životě nejvíc potřebuješ - ZDRAVÍ, pak to, co marně hledáš - ŠTĚSTÍ a nakonec to, bez čeho se nedá žít - LÁSKU! To vše a mnohem víc Ti přeji k dnešním narozeninám.

Medaili za trpělivost.

22. července 2013 v 21:58 | JzM |  Wanda a Já
Uděluji za třicetiosmiletou věrnou službu a několikeré zachránění života své manželce Wandě.

Foto...Johanz

Porada.

22. července 2013 v 20:59 | JzM |  Foto-Atmosféra
Tak kluci a jdeme na to tady nás nikdo neslyší.

Foto...Johanz

Siesta

22. července 2013 v 20:56 | JzM |  Foto-Atmosféra
Foto...Johanz

Tak jak to dopadne.

22. července 2013 v 20:05 | JzM |  Fejetonky
Tak už toho mám dost.
Foto ...Johanz
Tak už se konečně polibte.
Foto...Johanz

61....Zítra narozeniny.

22. července 2013 v 19:14 | JzM |  Pozdravy z minulosti....

Z výletu do Hradce nad Moravicí.

Tak zase rok za mnou rok plný lásky, boje a plný zbytečných střetů. Co bude dál, když to mám slíbené až do 96 roku. To znamená ještě 35 let...skoro celý jeden produktívní život. Otec ještě žije dokonce přežil střet s rakovinou.Sakra tuhý kořínek.Vzhledem, že matka říkala ty jsi celý fotr tak se mám na co těšit.Pro jistotu jsem zboural stodolu, aby se uvolnilo místo na a tady ještě nevím CO?
I když kdo ví co je v análech Matrixu zaneseno a jak dlouho svíčka bude hořet.
T

Večer 19.7.2013

19. července 2013 v 21:24 | JzM |  Fejetonky
Foto...Johanz

Večer se mi vydařil. V 18:15 jsem po návratu z práce, hladový, ale spokojený vyrazil směr Motobar u Hanky v Bravanticích. Znám tam čím dále tím více lidí a zodpovědně mohu prohlásit, že muži, ale i ženy na motorkách jsou zcela stejní, jako muži v jiných uniformách. ( potápěči, lyžaři, automobilisté, horolezci, cyklisté, tenisté, atd.)Ostatně i úmrtnost v této kategorii nevybočuje z normy. Jsem rád, že mne přijali, jako jednoho z nich i když cesta k tomu byla dlouhá téměř pět let... Zařazovat lidi podle toho co dělají, nebo jakou mají barvu vlasů, nebo pleti, nebo auta, jakého mají psa,nebo kolik mají koček či veverek je známkou toho, že jsme nic o životě nepochopili. Když jsem před léty koukal z mostu v NEAPOLI na ten obrovský počet motorek skútrů tříkolek, které řídí ženy i muži tak jsem byl překvapen...jistě tam nevládne strach, jako u nás, když řeknete ženě... pojď svezu tě na motorce a ona řekne jej já se bojím....Já se taky bojím jezdit ve výtahu a přesto nechodím do schodu pěšky.
Na kopci u Zbyslavic jsem vyfotil snímek západajicího slunce a pozdravil se s hrstkou pilotů a jejich žen ,malých letadel, kteří mají tak rádi létání, že si na LML postavili stany a udělali si ohýnek s opékáním buřtů.Ráno za svítání, když je bezvětří, nastartuji své stroje a poletí vzhůru do oblak.Já v té době už pojedu za neznámým cílem jen s motorkou,několika drobnýma mincema a creditkou v kapse.Návrat neurčen.

Ráno 19.7.2013

19. července 2013 v 8:48 | JzM |  Fejetonky

Tasmánský čert mezi mýma nohama se vrtí a probouzí mne k životu. Protahuje se ještě v teple pod dekou, ale už vystrkuje hlavičku na čerstvý vzduch nezaprděný ze včerejší čočkové polévky. Kouká na mne svými kukadly, které ji vykukují z rozcuchaných chlupů, a ptá se, jestli ji dnes vezmu sebou do práce. Mám ji raději než kohokoliv jiného. Nezlobí se, když přijdu pozdě domů. Jedeme do Kyjovic pro mléko do statku, kde je mlékomat a ona si sedá do mého klína s hlavou položenou na levé ruce která drží volant a pozoruje přírodu kolem. Je tichá ne jako ten včerejší zuřivec, který štěkal, až uši bolely. Pohlazení a několik milých slov ho uklidnilo tak že i panička se zeptala, jak jsem to udělal." Vždyť vidíte že se bojí musíte s ním mluvit." Pomáhá to i u pejsku, odpovídám na otázku.

Korunky naházené do počitadla odměří přesné množství mléka do láhve a my jedeme spokojeně domů.

Peggy si lehá do košíku, jako by byla unavená z celodenní práce a čeká, až bude čas odjet do Zaměstnání. Jakobs Kronung zalitý horkou vodou s trochou mléka zavoní po kuchyni a osvěží mé ráno. Sluníčko už pálí na plné pecky atomové výhně a mne čeká úmorný den, který si teprve večer zpestřím jízdou na motocyklu a procházkou kolem Zbyslavických rybníků. Západ slunce pozorovaný na LML(letišti malých letadel) Na kopci završí můj den, stejně jako včera. Pokud MATRIX nemá v análech uložený jiný program.


Dobré ráno 8:48 Johanz Ostrava 22 celsijku ve stínu.

Moudro z internetu.

18. července 2013 v 8:50 Kmetoviště

Raději být hladový, než jíst cokoliv a raději být sám, než být s kýmkoliv.

(Omar Chajam, 1048-1131)
Chovej se k lidem tak jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

(Johanz, 1952- dosud) Někdy se to nepovede a i když se chováte ,jako laskavost sama, nepadne vaše chování na úrodnou půdu.
Ps: V jisté naší menšinové kultůře považuji slušnost za slabost.

Obecně ale platí, že moudrý člověk tvaruje druhé svými slovy a pozitívní nadstavení přivolává pozitivní výsledky.Česky: Jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá.

Život je krásný....

18. července 2013 v 0:18 Foto-Atmosféra
Foto internet

Tři roky s Jájou.

17. července 2013 v 21:03 | JzM |  Kmetoviště
Původně jsem byl andělským soudem odsouzen na doživotí. Ta hrstka mých andělu strážných, když viděla, jak se k sobě JÁJA a JÁ hodíme vyřkla jednoznačný soud.Jenže i andělé jsou omylní a tak, když viděli jak se Býk a Lev trápí, začali se slevovat a vyřkli VERDIKT, propuštěn na svobodu, bez možnosti návratu. Tři roky trápení je dost na jeden zpackáný vztah a dostal jsem možnost začít znova.Dnes 1095 dní po seznámení a několik dní po ukončení, věnuji tichou vzpomínku pro JJ. Hodně štěstí má milá bylo to ŠÍLENÉ A KRÁSNÉ. Good Luck
Pro Matrix...ty jsi ale sadista co zase chystáš ???

Motlitba na rozloučenou.

17. července 2013 v 20:44 | JzM |  Fejetonky

"Je to zvláštní pohled, motorkář a v náruči si nese Jorkšira"
Říká člověk, který doprovází tlupu dětí z tábora pod Mária skálou.
"Nesuďte člověka podle uniformy"
Odpovídám směrem k němu.
Pokyvuje hlavou a odchází za svým stádečkem dospívajících děvčat.
Usedám na schody s jistotou, že na mne od někud nevyletí hlídač a BOHU je to přinejmenším jedno.
Přemýšlím o tom, že bych měl zbrzdit svůj let životem, ale potom usuzuji, že je ještě brzo, a že když bude třeba, ON se už o to postará. Připojuji modlitbu za ztracené lásky a zapaluji za ně svící, stejně jako s Hašlerkou včera na hřbitově jejímu otci. Nemá to sice žádný význam pro mrtvé, ale nám to vnáší do duše klid a pořádek. Ostatně mé přesvědčení, že každý jsme svým vlastním bohem s napojením na Matrix,(nezaměńovat s filmem) nebo Akašu, nebo CML, nebo Morfogenetické pole (podle vyznání a víry)mi už nikdo po zkušenostech, které jsem zažil, nevezme. Modlitba o trochu klidu, než to znovu začne, se hodí. Hezký den plný slunce, jako stvořený pro projížďku na motocyklu. Výsledkem je ticho v duši a klid, jaký jsem za poslední tři roky zažil jen na několik okamžiku.
Dnes je to tři roky od chvíle, kdy osud začal psát historii JÁJA a JÁ a 8 dnÍ od chvíle, kdy jsem napsal závěrečný účet v této rubrice posledním dopisem.



Čekání na ŘP

16. července 2013 v 23:44 | JzM |  Fejetonky


Zpocený cestou v přehřátem dopoledni pro fotografii na nový řidičský průkaz se po návratu na dopravní inspektorát vrhám s radosti mezi sedící jednotlivce na studených schodech. Pot zastavuje svou cestu na slipech a příjemný chládek vysušuje záda.

"Co mi to tady ležíte?"
Slyším hrubý hlas znějící z níže položených schodů.

"Okamžitě vstaňte"
Hlasitě mluvicí uniforma komanduje lidí unavené horkem a posílá je do přehřátých čekáren.

Národ naučený poslouchat neodmlouvá, tak že nakonec zůstávám na schodech osamocen.

"Na vás to taky platí"
Obrací se uniforma na mne. Jako jediný odmlouvám, a žádám uniformu, aby mne šla postavit, protože jsem se přilepil.

Říkám. "Paní, když vstanu a vy odejdete, zase si sednu tak že to máte marné. Taky byste to mohla říct trochu slušně, nejme malé děti, ale dospělí lidé unavení horkem a dlouhým čekáním."
(Já sám jsem nakonec čekal tři hodiny.)

Uniforma si brblá pod nosem, že přece mluví laskavě a odchází.

Sedám si zpět na schody, se, kterých jsem se nadzvedl a pozoruji reakce lidí. Většina těch, kteří neotevřeli pusu na svojí obhajobu, si sedá zpět na "své" místo, ale jsou i takoví, kteří už na to nemají odvahu. Pomyslím si jen, máme se tak, jak si zasloužíme. Vydání náhradního dokladu trvá pět minut, jsem volný a odcházím na svobodu, která už na světě vlastně neexistuje.....

Dělání starostí.

16. července 2013 v 23:14 | Doren Virtue |  Kmetoviště

Srdíčko pro Hašlerku

16. července 2013 v 23:01 | Foto Johanz |  Foto-Atmosféra
Foto Johanz

Anděl nestrážný.

14. července 2013 v 23:04 | JzM |  Ba-snění...


Složím svá křídla,
nad tvojí hlavou
zatratím povahu hravou.
Zhasnu tvé oči,
zatlačím víčka,
nad oltářem,
zahoří svíčka,
Zaleji voskem uši tvé,
zastavím dech,
neuslyšíš svůj,
poslední vzdech.
Podvážu bradu
mulem sterilním
uspím svou lásku
pláčem pohřebním.



Když na Woodmana tak jedině BUSEM

14. července 2013 v 20:32 | JzM |  Fejetonky
Foto...Hašlerka 6.7.2013

Naděje....v přímém přenosu.

14. července 2013 v 13:27 | A....a Já |  Milostné dopisy.

Ona
Když zahřeješ mé srdce ledové,
roztaje v Tvých dlaních poprvé,
slzy mi stékají v prachu,
líbat Tě chci, však podléhám strachu…
Chci dotknout se Tvé tváře
a nejsou to jen hloupé fráze.

Co se má stát to se stane,
neboj se ničeho a buď přesvědčena,
že vše je tak, jak má být,
že se stane co se má stát.
Vždyť jsi ŽENA.
Rozpustit srdce ledové na to je třeba hodně lásky,
mráz prohlubuje naše vrásky.
Duše v skrytu pláče po polibcích touží, boji se zklamání.
Zůstat sama to však strach nahání.
Ona
Bojím se tmy, kdy není vidět na krok, bojím se nahoty, že se pak budu stydět. Bojím se nemocí, v nich celé tělo chřadne, bojím se zklamání, když růže ve váze vadne. Bojím se slaných slz, na tváři hrozně pálí, bojím se snů, jež se mi včera zdály. Bojím se přátelství, kamarád někdy zradí, bojím se bolesti, člověk v ní hrozně trpí. Bojím se samoty, když opuštěná jsem, bojím se svého stínu, když spolu po ulici jdeme. Bojím se taky lásky, nemilosrdně vždy raní.

Jsem básnik života i já mám stejné strachy,
ale bez lásky je život prázdný a tak přesto,
že jsem byl zraněný, povstanu a budu hledat novou naději.
Chci znova žít a doufat v klidu, ne si zoufat.
Vstát znovu z popela to by jsi nechtěla?
Život je o boji nemůže žít ten, kdo se svého stínu bojí.
JEDNOU TO PŘECE PŘÍJDE,
KDYŽ SE TO POVEDLO,
ZAS PODRUHÉ TO VYJDE.