Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Pavouk, který kulhal.

17. dubna 2013 v 10:39 | JzM |  Fejetonky

Cestou do stodoly pro dříví, slyším za sebou supění. První myšlenka, která mne napadla, byla "dýchavičný vrah". Otočím se a nikdo, jen to supění neustává. Podívám se pozorněji do místa, odkud supění vychází a ejhle bíločerná kočka s astmatickým záchvatem. Jdu blíže k ní, abych ji pohladil, ale ona přede mnou utíká podivným hopsavým krokem. Bez brýlí to má člověk nesnadné. Šahám do kapsy a nasazuji si brýle do dálky, abych rozeznal, co to vlastně vidím. Králík jako z Ladových obrázku. Nevím, co ta zvířata tady přitahuje, že se hromadí, jako lidé do prvomájového průvodu. Mám starého kocoura, který pamatuje válku v Zálivu Sviní a slyší na jméno ČIČÁK, Čtyři adoptované koťata dnes už kočky, které zachránil zěťák před smrtí v sudu s vodou a dva imigranty kocoury, kteří se usídlili v kotelně a vždycky když jdu přiložit tak mě sledují výhružným pohledem a říkají "nás odsud nevyhodíš. Viděl jsem, jak v těsném sledu za sebou odcházejí, potkan, hraboš polní a hejno myší. Povídali si mezi sebou, že takovou genocidu ještě nezažili. U každého východu z chodby prý číhaly ostré zuby a likvidovaly jejich potomstvo. Hraboš k tomu dodal: Teď ještě přibyl ten králík a sežere, co vidí. No a co nesežere králík, sezobou dvě věčně hladové slepice. Takže naštěstí to nebyl "dýchavičný vrah" jen asociace na horror mistra Kinga


Ps: Zapomněl jsem na toho pavouka z názvu o průměru šestí centimetrů, kterému jsem nezdařeným úderem amputoval dvě nohy. Kouká na mne ze spáry ve zdi a říká si : však počkej, až usneš tak ti vlezu do nosu. Brrr nos plný pavučin. Už jen ta představa mi připomína mumií,zabalenou do plátna a v ní miliony pavouku.Já se na ten film neměl dívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama