Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Duben 2013

11.záři.2001

25. dubna 2013 v 11:22 | JzM
.X.
Nad lesy a nad jezery zapadá slunce.
Nad domem jenž bíly si dáva říkat,
zapadá strach.
Brzy ve všem nastane zvrat.
ZŘÍTÍ SE VĚŽE,
prachem lehnou mrakodrapy
a nad troskama byrokratu
tvář sochy svobody zaplane.

Kdo zná historii 11 záři jistě nalezné v těchto slovech, která jsem doslovně napsal 18.7,1973 jistou podobnost .
Stejně jako ve slovech velkého Nostradama vždy nalezneme souvislosti až když událost proběhne.

Vracím se zpátky.

25. dubna 2013 v 10:59

Psaní mne vždy uklidňovalo a tak snad jen pár slovíček.Život je příliš krátký na to než aby ho člověk trávil ve zbytečných půtkách. Je snadnější se přizpůsobit než přizpůsobovat druhé.
Jenže někdy pro samé malichernosti ztracíme ze zřetele původní cíl.
Postupně obnovím blog, který jsem zrušil abych nezvedal žluč své přítelkyni.
Jeho zrušení stejně k ničemu nevedlo, ale to už jsem věděl v předchozím vztahu s LI a tak tentokrát jsem si vše zalohoval.Taky společné bydleni se nám moc nepovedlo.
Zruším jen rubriku o politice a ostatní se pokusím trochu zušlechtit.

Takže už jen poslední věta....ŽENY NEVĚDÍ CO CHTĚJÍ A NEDAJÍ POKOJ DOKUD TO NE-DOSTANOU.

Snad se mi čtenáři vrátí....a když ne je to jen deníček.Rád si čtu co bylo ,
protože pamět po satce je děrava, jako vědro prožrané červotočem.

zRaje do Pekla...

20. dubna 2013 v 4:35 | JzM

zRaje do pekla I.

Duše zRaje utekla
občas se vrací,
zvrací vzpomínky.
Balvany roků,
přestaly být kamínky.
Tlačí ho k zemi
před branou do PEKLA...


zRaje do pekla II.

Vzteklá, plná splínu,
že musí měnit plínu.
Nekonečnost v konečnosti
zkroutila ji všechny kosti.
posraný život...
k zlosti.

zRaje do pekla III.

Smrtelná křeč v břiše.
slova ,
těžce se čtou,
znova ,
se myšlenky přou,
zůstat,
začít znova...

zRaje do pekla IV.

Ďábel ji podal ruku,
polibky ji svádí,
na rtech úsměv
v duší oheň
souboj VÁDI
tělo choří
v pekle hoří.


Pavouk, který kulhal.

17. dubna 2013 v 10:39 | JzM |  Fejetonky

Cestou do stodoly pro dříví, slyším za sebou supění. První myšlenka, která mne napadla, byla "dýchavičný vrah". Otočím se a nikdo, jen to supění neustává. Podívám se pozorněji do místa, odkud supění vychází a ejhle bíločerná kočka s astmatickým záchvatem. Jdu blíže k ní, abych ji pohladil, ale ona přede mnou utíká podivným hopsavým krokem. Bez brýlí to má člověk nesnadné. Šahám do kapsy a nasazuji si brýle do dálky, abych rozeznal, co to vlastně vidím. Králík jako z Ladových obrázku. Nevím, co ta zvířata tady přitahuje, že se hromadí, jako lidé do prvomájového průvodu. Mám starého kocoura, který pamatuje válku v Zálivu Sviní a slyší na jméno ČIČÁK, Čtyři adoptované koťata dnes už kočky, které zachránil zěťák před smrtí v sudu s vodou a dva imigranty kocoury, kteří se usídlili v kotelně a vždycky když jdu přiložit tak mě sledují výhružným pohledem a říkají "nás odsud nevyhodíš. Viděl jsem, jak v těsném sledu za sebou odcházejí, potkan, hraboš polní a hejno myší. Povídali si mezi sebou, že takovou genocidu ještě nezažili. U každého východu z chodby prý číhaly ostré zuby a likvidovaly jejich potomstvo. Hraboš k tomu dodal: Teď ještě přibyl ten králík a sežere, co vidí. No a co nesežere králík, sezobou dvě věčně hladové slepice. Takže naštěstí to nebyl "dýchavičný vrah" jen asociace na horror mistra Kinga


Ps: Zapomněl jsem na toho pavouka z názvu o průměru šestí centimetrů, kterému jsem nezdařeným úderem amputoval dvě nohy. Kouká na mne ze spáry ve zdi a říká si : však počkej, až usneš tak ti vlezu do nosu. Brrr nos plný pavučin. Už jen ta představa mi připomína mumií,zabalenou do plátna a v ní miliony pavouku.Já se na ten film neměl dívat.

Smrt na jazyku.

17. dubna 2013 v 7:42 | JzM |  Fejetonky



Pondělí 15.4.2013
Jsou tři hodiny v noci a já se probouzím neklidný, jako moucha v pavučině. Sedám do auta a jedu, jako vždy, když se mi něco stane do NONSTOP TESCA. Dýchání se mi zhoršuje a já lapám po dechu, jako potápěč, kterému došel kyslík. Voda, kterou jsem si koupil, se zasyčením vnikla do mých útrob, ale potíže se nezmírnily. Tabletka nezabírá ani po půl hodině, a tak si beru další čtvrtku. Při mé nechuti k tabletkám je to nadlidský výkon. Do rána se pohybuji po silnicích a teprve s nastupujícím svítáním se dýchání pomalu zlepšuje, ale mění se na docela silnou bolest na hrudi. Když slyším z rádia, jak létají sanitky, sem a tam, a že to má na svědomí počasí, vůbec mne to neuklidní. Byly doby, kdy jsem si liboval ve vedru i mrazu.
Teprve dnes 27.4. po 14 dnech, kdy se konečně potíže upravily a mi se začalo dobře dýchat, (možná to je tím, že jsem našel doma knížečku s akupresurními body a už třetí den si stimuluji dráhu plic a srdce) uvažuji co to bylo. Astmatický záchvat, nebo angina pectoris, psyché, nebo infarkt. Celý ten den jsem močil, jako vzteklý pes, který značkuje své teritorium a tipuji, že jsem shodil tak čtyři kila. Tentokrát jsem Hrobníkovi z lopaty unikl, ale otevřelo mi to oči, že příště už to může být naposled. Zítra se má zase ochladit