Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Telepatie v přímém přenosu.

28. prosince 2012 v 18:46 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika

VĚŘTE NEVĚŘTE.
Hledání duší.

To, kdo z nás dvou (Jája a Já) miloval toho druhého více to tady nebudu řešit, ale jisté je, že to ukončila Jája a to jednostranně. Já zůstal viset v prostoru nepřipravený a v půli cesty. Opuštěný a stále zamilovaný. S tím se nedá nic dělat. Zjistil jsem ale, že moje polovina mé duše zůstala stále u Jáji o čemž ona možná ani asi neví a polovina její duše zůstala u mne a důrazně se připomíná svojí přítomnosti.

Co se dnes stalo?
To, že se v esotérice vyznám jistě lépe než většina lidí nikdo nezpochybní, ale která polovina duše mne navigovala, jestli ta moje, která hledala svou druhou polovinu, nebo ta její, která hledala svou druhou polovinu, nebo jestli se potřebovaly spojit všechny čtyři poloviny dohromady, to nemohu posoudit. Jisté ale je, že se jim to alespoň na chvíli povedlo.................

Kolem jedenácté hodiny dopoledne jsem pocítil neklid a musel jsem nastartovat auto a vyrazit.

Měl jsem, ale ještě 4 hodiny času do schůzky z mým kolegou tak proč ten neklid? Neklid mne zavedl před dům mé expřítelkyně a donutil mne obkroužit dvakrát blok. Potom jsem zajel do Intersparu, kde nejčastěji nakupovala. Nakonec jsem skončil v Tescu. Neklid byl čím dál větší a já si říkal, jak to vydržím.

Jáju jsem nikde neviděl, přesto že jsem se intenzivně rozhlížel. Bylo to vleastně už podvědomě, vědomé hledání.

Nikde nikdo nebyl a tak jsem prohodil několik slov se sousedkou, která tam pracuje v čistírně, a jel jsem ke svému pracovišti, kde jsem hodlal přečkat čas. Nejel jsem ani po dálnici, ani po Slovenské ulici, jako obvykle, ale zamířil jsem kolem FUTURA. Na parkovišti u zadního vchodu jsem zastavil vystoupil z vozu a šel ke vchodu do objektu...Vždycky jezdím parkovat zepředu, nebo do podzemních garáží. Neměl jsem tam na zadním parkovišti vlastně vůbec co dělat.

Najednou jsem zůstal jako zařezaný.
Ze zadních dveříse vynořila Jája s Dančou na vozíku. Celou dobu jsem podvědomě tušil, že ji potkám.

Jája se zastavila

"Ahoj co tady děláš? už se zase toulaš?" Ptá se mne JÁJA( V dobách než jsme se spolu poznali jsem volný čas trávil touláním po obchodech)

"Netoulám se, hledám tě!"Říkám Já. Spíše blekotám zaražený, že nastala situace, která nastala. Už se nám to častěji než jednou stalo, že jsme o sobě věděli, aniž by jsme se viděli. Více jsem si to ovšem uvědomoval já, než JÁJA, která v takové věci moc nevěří.

"A co chceš?" Ptá se ona.

"Přišel jsem tě poprosit, jestli by, jsi mi mohla, vrátit mou polovinu duše???" Odpovídám na její otázku.

"Moc ti nerozumím, ale myslím si, že vím, co chceš "Řekla Jája.

Chvíli jsme ještě prolezli obchody, prohodili pár slov a přendali DANČU z vozíku do auta. Na rozloučenou jsem Jáju očichal, objal a přitiskl k sobě. Oběma jsem zamával na rozloučenou a ony zmizely v zatáčce za benzinovou pumpou.

Kdo si myslí, že to je náhoda najít člověka v půl milionovém městě, tak si to může myslet, ale já jsem přesvědčen, že se naše kousky duší potřebovaly na mimosmyslové úrovni spojit a alespoň na chvíli si tak našly cestu k sobě. Dokázaly nás tak spojit patnáct kilometru od domova v čase a prostoru, kde ani jeden z nás neměl v tu chvílí být.


Kde zůstaly duše se ještě pozná, ale myslím si, že nebude tak snadné uvést věci na míru, jakou si přeje náš OSUD JzM
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | 28. prosince 2012 v 21:48 | Reagovat

Spojené duše nelze rozdělit. A karmické vztahy už vůbec ne. Myslím, že u vás konec nenastal a hned tak nenastane :-)

2 alice alice | 28. prosince 2012 v 23:07 | Reagovat

Přiznání je cesta k úspěchu.Konečně jsi přiznal,že ji miluješ a to pořád.
Tak vlastně neřešíte lásku, ale vztah, který nemá budoucnost.Ty jsi ženatý a ona je sama.Nevím co očekáváš?Jak moc ji miluješ a co chceš obětovat?Jak se rozhodneš?To je na tobě?Opustit rodinu asi ne?Mít ji jenom jako milenku to asi
nechce ona?Tak to čtu a nebere to konce.  Až se paní Jája zamiluje do někoho jiného tak bude konec vašeho románku na pokračování.nebo třeba to bude jinak.Tak žijí a prožívají to desítky a stovky lidí. Nejsi sám.

3 alice alice | 28. prosince 2012 v 23:07 | Reagovat

Přiznání je cesta k úspěchu.Konečně jsi přiznal,že ji miluješ a to pořád.
Tak vlastně neřešíte lásku, ale vztah, který nemá budoucnost.Ty jsi ženatý a ona je sama.Nevím co očekáváš?Jak moc ji miluješ a co chceš obětovat?Jak se rozhodneš?To je na tobě?Opustit rodinu asi ne?Mít ji jenom jako milenku to asi
nechce ona?Tak to čtu a nebere to konce.  Až se paní Jája zamiluje do někoho jiného tak bude konec vašeho románku na pokračování.nebo třeba to bude jinak.Tak žijí a prožívají to desítky a stovky lidí. Nejsi sám.

4 alice alice | 28. prosince 2012 v 23:15 | Reagovat

Omluva- pane Zdenku - omlouvám se, klikla jsem dvakrát.
Přeji pěkné zimní dny a v novém roce přeji hodně lásky, ať ji najdete!
Lásku potřebuje každý a v každém věku.
Asi jste starší pán, ale to nevadí, hlavně že po lásce toužíte i v tomto věku.A to je pěkné.

5 Rebeka Rebeka | 29. prosince 2012 v 13:37 | Reagovat

Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů...
Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi. Proto mají různí lidé různé sny. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stejně, ale tak to není. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk sní své vlastní sny,. Proto musíme přijmout rozdíl mezi nimi, musíme respektovat sny druhých ... Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah... Každý vztah se stává živou bytostí, kterou tvoří dva lidé.
     Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Existují dva hlavní zdroje emocí: jedním je strach a druhým je láska... Lze říci, že normální vztah mezi lidmi je založen z pětadevadesáti procent na strachu a z pěti procent na lásce...
Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě strachu, děláme proto, že to dělat musíme a očekáváme, že druzí něco udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musíme něco udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve nebo později se snažíme svým závazkům uniknout. Láska však nezná žádný odpor a ničemu se nebrání. Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat. je to pro nás potěšení...
Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo-připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic neočekáváme; cokoli děláme, děláme proto, že to dělat chceme a také ostatní dělají to, co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to nestane...
Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží-neváží si ani sám sebe. Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat...
Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte, že nejsem dost silný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás; vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát. Řeknu vám: "Dokážeš to, dej se do toho." Tomu se říká soucit a soucit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.
Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek. Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučiníme žádné rozhodnutí, má to důsledek, proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje...
Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plní závazků, plní očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžeme cítit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.
Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání. Nelitujete sebe ani svého partnera... Cítíte se dobře, a proto se jste dobrosrdeční...
Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek. Mám-li strach, miluji druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal, pokud je ke mně hodný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Mám o něm určitou představu, a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a shledávám ho vinným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak si ho představuji. Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás...
Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v manželském svazku, protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o svém partnerovi... Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého pomlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed a ten pak předávají svým dětem. "Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on." "Takoví jsou všichni muži; takové jsou všechny ženy."...
Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel, která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když máme strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se budeme chovat určitým způsobem, mám pocit, že mám povinnost chovat se podle toho. Ve skutečnosti prostě nejsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřímný a když jsem sám sebou, partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě...
Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jste vy a druhou polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo váš partner.. Každý je zodpovědný za svou polovinu. Ať už někoho milujete sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co má v hlavě. Nikdy nevíte, co si myslí a cítí. Nic o něm nevíte. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být zodpovědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze ovládat druhé.
Snažíme-li se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to, že je nemilujeme. Naše láska je sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím se ho ovládat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovládat, protože si ho nevážím. Musím za něho být zodpovědný, protože cokoli se mu stane, může ublížit mně a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není zodpovědný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což neznamená, že mám nutně pravdu.

     To se děje, když máme strach, protože si partnera nevážím, chovám se k němu, jako by nebyl schopen uvědomit si, co je pro něho dobré a co pro něho dobré není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho postarat já. Řeknu mu" udělám to za tebe" nebo "tohle nedělej". Snažím se potlačit jeho polovinu našeho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem. Když to dělám, kde je pak on? Takže to nefunguje...
Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe, takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému mstít, ale vyjadřujete se jasně. Můžete například říci: "Nelíbí se mi, když mě zneužíváš, když si mě nevážíš a když se ke mně nechováš dobře. Nepotřebuji, aby mi někdo nadával. Neříkám, že jsem lepší než ty, ale mám rád krásu. Rád se směji, rád se bavím a rád miluji. Nejsem sobecký, ale nepotřebuji vedle sebe trpitele. To neznamená, že tě nemiluji, ale nemohu na sebe brát zodpovědnost za tvůj sen. Budeš-li se mnou žít, bude to velice těžké pro tvého Parazita (tak nazývá M. Riuz program v mysli, systém hodnot, která nám vštěpila společnost), protože nebudu reagovat na tvé nesmysly. " To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.

6 Gabi Gabi | E-mail | 29. prosince 2012 v 16:07 | Reagovat

[5]: Zdlhave - tazko sa hladaju slova k pochopeniu. Tak ako popisujes, tak lasku chapem aj ja. :-) Pekne.

7 Rebeka Rebeka | 29. prosince 2012 v 16:42 | Reagovat

Gabi, pěkný den.Tak to cítím a slovíčka sama přichází.Je to vyjádření mých pocitů
a nemohu to říci jinak.Díky za tvůj příspěvek. :-)

8 Rebeka Rebeka | 29. prosince 2012 v 16:47 | Reagovat

Uvědomujete-li si, že jen vy sami se můžete učinit šťastnými a že štěstí je důsledkem lásky, která vychází z vás, dosáhnete nejvyšší dokonalosti Toltéků - dosáhnete dokonalosti lásky. Můžeme hovořit o lásce a můžeme o ní napsat tisíc knih, ale láska je pro každého z nás jiná, protože ji musíme prožívat.
Z příspěvku pro Zdenka-závěrečná část-úryvek

Láska není teorie; láska je život. Láska produkuje štěstí. Strach produkuje utrpení.
Milovat se naučíte jedině tím, že budete milovat. Svou lásku nemusíte nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat; stačí milovat.

9 Gabi Gabi | E-mail | 29. prosince 2012 v 18:03 | Reagovat

[8]: Rebeka, pises mi z duse. Dobre pises. Posledne dve vety ... tak jasne ale tak komplikovane  ten stav dosiahnut.

10 Johanz Johanz | E-mail | 29. prosince 2012 v 18:04 | Reagovat

[1]:Já to vím moc dobře....jenže jak píše Rebeka....Zatím co já si uvědomuji, že láska je ta největší hodnota....mnoho lidi se míjí proto že tomu nevěří....Samozřejmě to nebude snadné protože tentokrát ty duše jsou doopravdy spojené.....Zdeněk :-(

11 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 7. července 2013 v 9:47 | Reagovat

Zaujímavé, možno na tom niečo bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama