Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Seznámení s Wandou

20. listopadu 2012 v 21:29 | Johanz z Mallevilu |  Sedm koček v posteli.

WANDA...FEMME FATALE

1975

Přestalo pršet a Já s Mirkem jsme opustili přívětivý úkryt činžovního domu, v jehož vyhřátém vchodu jsme se ukryli před deštěm, zaplavujícím ulici bahnem z polí. Kapky padající z listí nás skrápěly a vracely se zpět do koloběhu přírody. V té době ještě Nemocnice v Zábřehu stála opuštěná mezi několika domy v lukách. Bylo po žních a letní bouřka se přehnala stejně rychle, jako přišla. Vzduch osvěžený ozonem voněl nedalekým lesem, ve kterém jsme jako kluci honili veverky.
"Dej pozor ta popelnice se viklá tak ať nesletíš"
Řekl Miroslav, jinak zvaný Miro můj nejlepší kámoš.
Vyskočil na popelnici a počkal na mne, až se vyšplhám za ním. Opatrně jsme nahlédli přes zídku, kterou byl výklenek na popelnice obezděn, jestli nespatříme nočního hlídače. V nemocnici končila odpolední směna. Uviděli jsme jen pár sestřiček pospíchajících za svými povinnostmi a vystřídat své kolegyně. Dva skoky, jako když kamzík skočí se skály a rázem jsme byli součásti nemocnice a nikdo nemohl říct, že tady nepatříme. Teď už bez krytí jsme mířili k domovu sester, ve kterém bydlelo snad 160 více či méně krásných koček. Byla to taková přestupní stanice pro holky s širokého dalekého okolí, než se vdají a dostanou byt. Výjimečně tam byla sestřička starší 25 let. Mirková milá, za kterou jsme měli oba zamířeno, bydlela v prvním patře a Mirek mne navnadil na její pěknou spolubydlící.

´Tuk ťuk ťuk...dveře pokoje vpravo od schodiště se otevřely a Mirkovo děvče nás přivítalo s úsměvem.
"Pojďte dál" řekla, chytila Mirka za ruku a vtáhla ho do pokoje. Mne nechali opuštěně stát na chodbě a už se za dveřmi pusinkovali. Rozpačitě jsem zakašlal a vstoupil dovnitř.
"Len si sadni" Zahutorila Mája svým slovenským dialektem holky ze Skalitého.
Jediné volné místo bylo u stolečku, u kterého sedělo mladé štíhlounké děvče a četlo knihu.
"Mohu si přisednout?"
Zeptal jsem se mladé ženy, jejiž hlava byla zakrytá dlouhými hnědými vlasy tak, že ji nebylo vidět do obličeje.

Zvedla ji a já jsem uviděl ty největší a nejkrásněji modrozelené oči ve svém životě. Poklesla mi čelist tak, že jsem vypadal jako vánoční kapr čerstvě vytažený z vody. Můj sesun na židli připomínal spíše přistáni letadla, kterému se neotevřel podvozek.
"Zdeněk"
Zablekotal jsem přiškrceným hlasem dusícího se potápěče, kterému praskl ventil dýchacího přístroje.
"Wanda" Odpověděla klidným hlasem. Bylo vidět, že má zkušenosti s jednáni s pacienty a seznámeni, pro ni není tak stresující, jako pro mne. Upřel jsem na ni své modré pomněnkové oči a vpil se do jejich pohledem. Nepromluvili jsme ani slovo a byli jsme lapeni v osidlech lásky. "Tento vzácný okamžik vznikajícího pouta přerušil Mirek svou necitlivou poznámkou.
"Vstávat mládeži jdeme do Šentala" S námahou jsme od sebe odtrhli oči a vstali. V žaludku mi pochodovaly stresové hormony v rytmu, kterým oznamuje příroda začátek nového cyklu a já vykročil, jako slepý, hluchý a němý za Wandou.
Byl jsem nenávratně ztracen.

ZÍTRA SENÁMENÍ S LIANOU
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama