Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Samota smrti.

27. listopadu 2012 v 22:56 | Johanz z Mallevilu |  TÉMA TÝDNE.
Brodím se šustícím listím a čtu si v hřbitovním kalendáři. Skláním svou hlavu k fotografii mého dědy a babičky a slzy mi vhrknou do očí. Vzpomínka ve mně ještě po 45 létech vyvolává úder bolesti.

Pokračování


Komentář Rebeky:

Kairos rození, kairos umírání
Chronos - v řecké mytologii vládce času. My, děti euroamerické civilizace, jej důvěrně známe, vždyť ovládá naše dny pomocí hodin, harmonogramů a jízdních řádů.
Řekové však dohlédli ještě o kousek dál. Věděli, že jsou chvíle, kdy má otěže držet nikoli Chronos, ale Kairos. Tento nejmladší syn boha Dia je totiž bohem příznivé příležitosti a nejpříhodnějšího okamžiku. A slovo kairos v řečtině skutečně označuje příhodný čas.

Jedno máme společné ...narození a umírání.
Co si pod tím představit? Příhodný čas maturovat, oženit se, mít děti, pracovat, jít do důchodu? Příhodný čas zasít hrášek? Proč ne. Možná ale taky příhodný čas ztichnout, vzít někoho za ruku, sebrat v babím létě zbarvený list. Třetí kapitola starozákonní knihy Kazatel říká: "Je čas rození i čas umírání; čas sázet i čas trhat (…) čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat; čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat (…)."
To je kairos. Zvláštní čas, který neurčí žádné hodiny. Takový, který se neřídí harmonogramy. Zatímco Chronos přebývá v hlavě, Kairos v srdci. A plyne jinak, po svém.
Pochopila jsem, jak moc se ve smrti odráží náš život a také, že smrt není "strašná", ani umírání. Realita není nikdy strašná - realita je to, co se děje teď, v tomto okamžiku, a záleží jen na nás, jakou tomu dáme nálepku. Lidé většinou investují veškerou energii do přežití za každou cenu, propadají hysterii, když hrozí smrtelný bacil či katastrofa, a tak nějak opomíjejí fakt, že smrti nakonec nikdo neunikne a důležitější je, jak prožíváme přítomnost. Myslím, že skoro všechny chyby, kterých jsem se v tom složitém období dopustila, vycházely ze strachu následovat instinkt, který mi radil opak Lidé to často dělávají: smrtelně nemocné nechávají v nemocnicích, někdy protože se o ně nedokážou postarat, ale většinou proto, že se jednoduše bojí vzít si je domů, bojí se bolesti, bojí se umírání - bojí se důkazu své vlastní smrtelnosti. Chodí za umírajícími do nemocnice na návštěvu a děti nechávají doma, aby si nemocné pamatovaly, jací byli "předtím". Jenže když vidíme někoho umírat, vidíme, jak jeho tělo vypovídá službu, jak s námi přestává komunikovat, jak se obrací do sebe a je už napůl v jiném světě, cítíme, že umírání je přirozené. Není to žádné drama z televizního seriálu, kde tým doktorů křičí povely a jedinou metou je násilím donutit tělo, aby ještě žilo. Umírání je přechod z jednoho světa do druhého a sledovat ho může být i krásné, nejen tragické.Tak jsem se rozepsala..už mlčím.

Poznámka JzM

Smrt zastaví všechny světské myšlenky...je zapomenuta bolest a strádání,žárlivost , chtění,láska,nenávist. Chronos ten vládce, který nám upírá žít nekonečně dlouho, pošle svého sluhu s kosou, aby utnul ten zbytek na kterém jsme lpěli...zbytek lásky, kterou jsme chtěli od života ještě získat a tak zastavit či obelstít ty přesýpací hodiny, které odsypávají poslední zrníčka písku zvaného život. Mladí nepochopí smrtelnost až teprve v nebezpečí vlastní zkázy a mnohdy a ni to ne...proto je mládí zpupné a panovačné. Člověk jehož život již byl několikrát zpochybněn má jiné hodnoty, než peníze,majetek, moc....jsou to láska , pohoda, klid, radost....Jedině své prožitky si odneseme na druhý břeh řeky Léthé....Ještě chvíli ať Kairos vládne mým dním....Chci do Alp,k moři, zažit rozpálené kameny u splavu u Opavice, grilováni u jezera, jízdu s hlavou na rameni, Vůní makového pole. O to pokorně prosím Kairosi a když né, Chronos nechť je mi milostiv, jako byl k mé matce. JzM
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choe Choe | Web | 27. listopadu 2012 v 23:07 | Reagovat

Je mi vás moc líto, ale berte to s nadhledem. Brzy se se svými blízkými zase střetneme, v onom světě. No, teda ne brzy, přeci jen jste ještě mladý, ale věřím, že vaši zesnulý příbuzní se na vás dívají z jiného světa jako andělé a hlídají vás. :-) Věřím tomu. :-)

2 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 23:13 | Reagovat

Díky.

3 Moni Moni | Web | 27. listopadu 2012 v 23:43 | Reagovat

Souhlasím s Choe. Je mi vás líto. :-(

4 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 8:34 | Reagovat

Díky, ale možná jste si nepřečetli úvod na blogu"Autobiografie s prvky FANTAZIE"

5 Rebeka Rebeka | 28. listopadu 2012 v 9:25 | Reagovat

Kairos rození, kairos umírání
Chronos – v řecké mytologii vládce času. My, děti euroamerické civilizace, jej důvěrně známe, vždyť ovládá naše dny pomocí hodin, harmonogramů a jízdních řádů.
Řekové však dohlédli ještě o kousek dál. Věděli, že jsou chvíle, kdy má otěže držet nikoli Chronos, ale Kairos. Tento nejmladší syn boha Dia je totiž bohem příznivé příležitosti a nejpříhodnějšího okamžiku. A slovo kairos v řečtině skutečně označuje příhodný čas.

6 Rebeka Rebeka | 28. listopadu 2012 v 9:29 | Reagovat

Jedno máme společné ...narození a umírání.
Co si pod tím představit? Příhodný čas maturovat, oženit se, mít děti, pracovat, jít do důchodu? Příhodný čas zasít hrášek? Proč ne. Možná ale taky příhodný čas ztichnout, vzít někoho za ruku, sebrat v babím létě zbarvený list. Třetí kapitola starozákonní knihy Kazatel říká: „Je čas rození i čas umírání; čas sázet i čas trhat (…) čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat; čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat (…).“
To je kairos. Zvláštní čas, který neurčí žádné hodiny. Takový, který se neřídí harmonogramy. Zatímco Chronos přebývá v hlavě, Kairos v srdci. A plyne jinak, po svém.

7 Rebeka Rebeka | 28. listopadu 2012 v 9:37 | Reagovat

Pochopila jsem, jak moc se ve smrti odráží náš život a také, že smrt není „strašná”, ani umírání. Realita není nikdy strašná - realita je to, co se děje teď, v tomto okamžiku, a záleží jen na nás, jakou tomu dáme nálepku. Lidé většinou investují veškerou energii do přežití za každou cenu, propadají hysterii, když hrozí smrtelný bacil či katastrofa, a tak nějak opomíjejí fakt, že smrti nakonec nikdo neunikne a důležitější je, jak prožíváme přítomnost. Myslím, že skoro všechny chyby, kterých jsem se v tom složitém období dopustila, vycházely ze strachu následovat instinkt, který mi radil opak Lidé to často dělávají: smrtelně nemocné nechávají v nemocnicích, někdy protože se o ně nedokážou postarat, ale většinou proto, že se jednoduše bojí vzít si je domů, bojí se bolesti, bojí se umírání - bojí se důkazu své vlastní smrtelnosti. Chodí za umírajícími do nemocnice na návštěvu a děti nechávají doma, aby si nemocné pamatovaly, jací byli „předtím”. Jenže když vidíme někoho umírat, vidíme, jak jeho tělo vypovídá službu, jak s námi přestává komunikovat, jak se obrací do sebe a je už napůl v jiném světě, cítíme, že umírání je přirozené. Není to žádné drama z televizního seriálu, kde tým doktorů křičí povely a jedinou metou je násilím donutit tělo, aby ještě žilo. Umírání je přechod z jednoho světa do druhého a sledovat ho může být i krásné, nejen tragické.Tak jsem se rozepsala..už mlčím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama