Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

První polibek...Wanda

24. listopadu 2012 v 17:17 | Johanz z Mallevilu |  Sedm koček v posteli.

Vzduch byl cítit letní bouřkou a byl promísený vůní ze směsi dehtu a železa z nedalekých Vítkovických železáren.V hospodě u Šentala se k tomu přidal ještě pach ze zpocených mužských těl a vůně z laciných cigaret. Sedli jsme si k jedinému volnému stolu, který nebyl obsazen dělníky z železáren a objednali si pivo.Potřísněný ubrus čpěl Ostravskou desítlou a zaschlými zbytky obědů.Všichni čtyři jsme si zapálili cigarety.Já svou obligátní Mars-ku a Wanda Cleopatru se zeleným filtrem.Seděla naproti mne a její oči, které na mne upírala se leskly, jako zrcadlo. Viděl jsem v nich svůj odraz a to mne fascinovalo tak, že jsem se od pohledu do nich nemohl odtrhnout. Mirek a Mája, tušíc, že se tady odehrává něco velkého si špitali do ouška slova o tom, jak se mají rádi a jen občas k nám kradmo pohlédli. Vypili jsme pivo a hodina utekla, jako voda.Zaplatili jsme 6.8o Kčs za čtyři piva, nechali číšnici, která vypadala ušmudlaně stejně, jako ten ubrus, dvacetnik dýška a vyšli z hluku restaurace do hluku rourovny, která stála na druhé straně ulice a jela na tři směny. Z dálky se blížila s hlukem šišatých kol, tramvaj sedmička, které jsme říkali Komárek, podle její červené barvy. Vozy, do kterých se dalo naskakovat za jízdy, se skřípěním brzd zastavily. Nastoupili jsme do vozu na opačné straně, než byl průvodčí ,aby jsme nemuseli na tu jednu zastávku platit 60 haléřů. Tramvaj sebou škubla a rozjela se. Škubnutí mne přitlačilo na Wandu.Trošičku jsem tomu i dopomohl tak, že jsem se nebránil. Vzhledla ke mně a usmála se, jako kdyby říkala, že ji to nevadí.Mírně jsem se sklonil k jejímu obličeji a docela lehce, jakoby náhodou jsem se dotkl jejich rtů. Hormony v těle se mi vzbouřily. Byl to pro mne úplně nový pocit. Moje nesmělost a nezkušenost potlačena jedním pivem ustoupila a já to zkusil znovu a znovu. Málem jsme přejeli zastávku a kdyby nebylo Mirka jeli jsme až na konečnou do Ščučí a zpět. Po cestě k "sesteráku" Jsme se v každém výklenku do domu zastavovali a jediné co nám vadilo bylo, že se tam už líbali Mirek s Májou. Cesta trvající za normálních okolností pět minut se natáhla na půl hodiny, ale i tak se nám zdálo, že uběhlo jen pár vteřin. Před zadním vchodem do nemocnice, ve stínu slepé lucerny jsme se rozloučili a slíbili si, že v pátek večer se uvidíme.Motal jsem matožně, jako čerstvě narozené kotě až mne Mirek musel zadržet, abych nevlezl pod automobil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama