Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

První polibek...Jája

24. listopadu 2012 v 17:18 | Johanz z Mallevilu |  Sedm koček v posteli.

Kráčíme pomalými kroky přes Třebovický most a za námi zůstává jen ozvěna. Naše kroky po dřevěných palubkách přehlušují utíkající chlapci z vodáckého oddílu, který přistál u mola, kousek za mostem. Čluny jsou naloženy na přívěsném vozíku a poslední auto odjíždí. Ruku v ruce kráčíme do kopce ukrytí před zraky posledních opozdilců. V polovině kopce, kdy jsme si už docela pěkně povídali, mne zarazilo z dálky znějící zahřmění.
" Měli by jsme se vrátit" Říkám k Jarce, která mi mezitím navrhla abych ji říkal JAJO.
Sama mi v zápalu rozhovoru několikrát řekla Zdeníku. Líbilo se mi to, nikdo mi tak v celém mém životě neříkal. Teprve mnohem mnohem později jsem se dozvěděl, že se tak jmenoval její bývalý manžel a ona nás potřebovala nějak rozlišit. Obloha nad námi byla jediný černý mrak. Zablýsklo se a my jsme mimoděk zrychlili krok.
"Dělej krátké kroky!" Sbíral jsem pozůstatky středoškolské fyziky.
Blesky se míhali jeden za druhým a přidal se zvuk hromu. Bylo poznat, že se bouřka blíží k nám.
"Kolem je plno vysokých stožáru, nemusíme mít strach." Řekl jsem k vyděšeně se tvářící JAJINĚ.
Jen jsem to dořekl, zaznělo to ostré PRÁSK svědčící o tom, že tentokrát to bylo těsné.
"Málem jsem si pustil do kalhot." Řekl jsem.
"Já taky" Šeptla a přimáčkla se více k mému boku.
Atavistický strach táhnoucí se od pravěku, zvítězil nad počtem pravděpodobnosti, že budeme zasažení bleskem a my zrychlili ještě víc.
"Ještě sto metrů a jsme u auta a tam nám už nic nehrozí." Uklidňoval jsem Jáju.
Přidaly se první kapky vody, velké jako třešně.
Z železného mostu jsem měl obavu ,ale blesky v tu chvíli měly přestávku.
Jen jsme si otevřeli dveře auta a zavřeli za sebou, spustilo se z nebe peklo. Voda tekla proudem shora dolů. Okýnka jsme nemohli otevřít a dusno se dalo krájet. Těžce jsme dýchali a pomalu se uklidňovali. Nastartoval jsem svého Colta a přesunul se do bezpečnějšího prostředí na opuštěné parkoviště u penzionu.
Jája se na mne podívala svýma oříškovýma očima a opřela hlavu o mou hruď a nabídla mi ústa k polibku. Od prvního přiblíženi našich rtů, mezi námi přeskočila jiskra.
Cítil jsem to okamžitě, protože od rozchodu s Lianou to bylo to co jsem stále hledal bylo to však mnohem intenzivnější. Voněla i bez bez parfému, voněla pižmem dlouho hledající samičky, která našla svého druha.
Byl jsem ztracen na dlouhou dobu a v té chvílí jsem si myslel, že navždy.



Pro JJ od Zdeníka

První polibek
Vesmír se zachvěl, když jsem tě poprvé políbil.
Blesky osvětlovaly křeč okamžiku a tvé rozzářené oči.
Magie věků rozpustila můj výkřik v úderech hromu.
Provazce deště skryly mou slzu, když se kolem mne sevřely tvé rty.
Můj duch tiše šeptal slůvka, až do posledního vzlyku.
Miluji tě.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama