Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Den blbec.

21. září 2012 v 20:57 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Volně převyprávěno z doslechu.

Tramvaj se rozjela tak nešikovně, že vesele paničky, které byly omámený prohibičním alkoholem, skončily v kotrmelcích na zemi. Braly to zřejmě z humorem i když jedna z nich krvácela s tržné rány na hlavě. Řidič zastavil tramvaj a zabránil natržené paní v odchodu. Prý to už je dnes druhá zraněná a to si na triko nevezme. Než to všechno sepsali vysloužilci z pohotovostní jednotky dopravního podniku, nebezpečně se přiblížila doba zahájeni divadelního představení, na které jsem jela. Sanitka, která přijela, zlostně houkla při odjezdu, protože krvácející paní, mezitím zaschla tekoucí krev a nebylo co ošetřovat. Další škubnutí a dveře se otevřely před divadlem Antonina Dvořáka v Ostravě. Vypadalo to že představeni stihneme pohodlně a tak jsme se ploužily k výtahu. Hra "KUŘAČKY" se odehrávala v malém sále asi pro padesát lidí. Nastoupili jsme do výtahu s nosnosti 650 kg a čekaly až se výtah rozjede. Pět žen a manžel jedné z nich. Na poslední chvíli se protlačili dveřmi mladí manželé a doplnili tak obsazenost výtahu na sto procent. Pravda a´t počítám jak počítám výtah měl ještě nejméně 150 kilo rezervu v nosnosti.

Dveře se zavřely a já už se těšila na představení, na které jsem si koupila novou halenku a kabátek. Představovala jsem si jak si vychutnávám herecké etudy a tak mne v první chvíli nezarazila slova mé kolegyně, která řekla.
"Nezdá se ti, že ten výtah jede nějak dlouho?"
"Cože?"Zeptala jsem se a vrátila se zpět do přítomnosti.
"Jestli se ti nezdá,že ten výtah jede nějak dlouho?" Znovu opakovala kolegyně.
Než jsem stačila odpovědět, výtah sebou škubl a zastavil se.
Na kontrolce blikalo druhé patro a tak jsme věděli, že ještě nejsme v cíli.
Mladé ženě vyrazily na čele krůpěje potu a její muž řekl.
"Klid miláčku nic se neděje a jistě hned pojedeme dál."
Že to bylo jen zbožné přání jsme poznali po pěti minutách, kdy jsme se neposunuli ani o centimetr.
Manžel mé kolegyně celou dobu už mačkal tlačítko interkomu a volal "Halo" do mluvítka.
"Co se tam děje ozvalo se z interkomu?"
"Nejede výtah asi proto mačkáme ten poplašný knoflík." Manžel kolegyně vrtěl podrážděně hlavou.
"Moment zavolám na VELÍN a někoho tam pošlu."
"Ale rychle je nám tady horko"Řekla Míša
To už jsme byli zpoceni všichni a začínalo se nám nedostávat vzduchu. Mladá paní, která trpí panickou poruchou, byla bledá jako stěna a vypadalo to, že se každou chvíli zhroutí.
Primitiv ve vrátnici pořád opakoval své..."vydržte já vám tam někoho pošlu" i přes to, že jsme mu říkaly ať zavolá hasiče, že je nám zle a nemůžeme dýchat.
Manžel mé kolegyně s nadlidskou silou páčil dveře výtahu, až se mu podařilo roztáhnout je na šířku, kdy se dalo prolézt.
Zklamaně jsme na sebe pohlédly .Za vnitřními dveřmi byly ještě dveře venkovní.
"Nebojte se, když tam jsou dveře znamená to, že nejsme v mezipatře."Prohlásil jeden z mužů zatím co druhý už dával umělé dýcháni své manželce.
Z interkomu se pořád ozývalo nebojte se někoho vám tam pošlu a nic se neděje.
Trčeli jsme tady už téměř půl hodiny .
Venkovní dveře, za které jsme zabrali společnými silami nevydržely ten nápor a pootevřely se na úzkou škvíru. To stačilo na to, aby jsme tam dali ruce a roztáhli dveře na velikost potřebnou k prolezení. Dvacet centimetru k podlaze jsme seskočili a byli na svobodě. Mladý pár zmizel ihned. Druhý pár vzápětí.
Šly jsme po schodech nahoru, ZPOCENÉ, UNAVENÉ a PSYCHICKY NA DNĚ...
Z poza rohu se vynořila uváděčka s vrátným.
"Pssssst"Řekla s mrazivým výrazem v obličeji.
"Hrajeme"
Byla to poslední slova, která na tomto světě řekla.
Můj LUGER dvakrát štěkl .
Zavolejte si VELÍN zašeptala jsem a opustila Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě navždy.



Ps: Stačilo přidržet zapálenou cigaretu u požárního hlásiče a požárníci by tam byli do pěti minut. To je napadlo, ale až na druhý den.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama