Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Září 2012

8000...Návštěv

30. září 2012 v 21:32 | Johanz z Mallevilu |  Stalo se (m)iDnes.
Dnes mám takové malé výročí Je to téměř rok, kdy jsem si založil tento blog. Pravda podle některých blogu by se řeklo, že tady je mrtvo, ale osm tisíc návštěv a tříkrát tolik zhlednutí, znamená, že nepíší jen tak pánu bohu do oken.Mám své pravidelné čtenáře, kteří se vracejí, a ty kteři sem zabloudí při svých toulkách INTERNETEM. Možná kdyby mému příteli a spisovateli M.S. vycházeli knihy v takovém nákladu byl by boháč. Musím ještě k te číslici 8000 přičíst ještě dalších 16000 návštěv na starém (sBlogu) než SEZNAM.CZ službu (sBlog) zrušil a donutil tak několik desítek možna stovek tisíc lidí hledat azyl pro své literární a jiné psací pokusy na jiných blozích. Byl to humus a SEZNAM.cz do dnes toto své nekorektní chování nevysvětlil.Ostatně proč taky když to bylo jednostranné rozhodnutí.Tak abych neodbočoval od toho co jsem chtěl napsat. Pokračování.....

Láska....

29. září 2012 v 18:16 | Johanz z Malevilu. |  Kmetoviště

Láska má povznášet a osvobozovat,
ne deptat a ponižovat.

Účtování.

29. září 2012 v 9:28 | Johanz z Malevilu. |  TÉMA TÝDNE.

Téma týdne je "Je mi to jedno".


Nemám moc dobrou náladu a tak fantazíruji, jako by mi to bylo všechno jedno.

Je mi jedno jestli někdo zastřelí prezidenta, nebo jestli prezident pod tíhou výčitek z toho, jak zničil pomoci kuponové privatizace tuto krásnou zemi, spáchá sebevraždu. Je mi jedno jestli člověk, který zavíral doly a hutě na Kladensku a Ostravsku kandiduje do přímé volby na prezidenta ,aby ho lidé zvolili musel by být národ složený se samých idiotu. Jednou je historie všechny pojmenuje tím správným jménem. Všechny ty pohůnky kapitalismu ty Drábky, Nečasy, Sloty ty slouhy, kteří si svou roli jednou dohrají sípajíce na smrtelném loži, stejně tak, jako my všichni dohrajeme svou roli. Co mi ale není jedno, že člověka, který s dětskou pistolkou na hraní, naznačil, jak by to tady mohlo vypadat, kdyby lidi měli zbraně, přiřazují ke KSČM.

Čekal jsem to.

Muselo to přijít.

Stoupající preference KSČM poplašily kmotry a tak vymysleli tento primitivní plán.

Včetně toho, že se tento "AGENT" snažil ukazovat na schůzích KSČM.

To, že ochranka nereagovala, není její chyba, ale zcela evidentní výsledek naplánované akce. Jenže mi je to jedno, protože mám úplně jiné problémy, než jít se zbraní v ruce bojovat s, nebo proti kapitálu. Musím fotit labutě, hlídat Peggy, chodit do práce, sbírat jablka, číst knihy, učit se magii, Prostě žít.... a v tom mi zabrání jen převozník, který už číhá v zátočině... stejně, jako na vás ostatní.

MEMENTO MORI... lidičky.

JzM


Dodatek 21.50...Tak koukám na internetové ohlasy, že i slavné listy dospěly ke stejnému závěru, jako já v dopoledne...moje teorie, že někdo "ATENTÁT" na prcidenta zorganizoval se ukazuje, jako nejcitovanější...

Mafie 2012

28. září 2012 v 16:33 "Politika"
Česká Mafia | Vtipné obrázky

Dřív než budeš soudit.....

28. září 2012 v 13:21 | Internet |  Kmetoviště

Dřív než mě budeš soudit, obuj si moje boty a projdi moji minulost, pociť moje slzy a zažij moji bolest. Projdi roky, které jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já! Za každým vstaň a jdi dál, jako já. Až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit,že mě znáš!

Prohibice.

27. září 2012 v 20:53 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Auto sténá a vrže, jako moje kosti v chladnu. Přece jen už má(jí) nejlepší roky za sebou. Letošní mráz na jaře, spolehlivě zlikvidoval květy všech jabloní v údolí Porubky a jen jedna jediná nezmrzla. Je umístěná v blízkosti silnice a teplo v asfaltu dokázalo překonat ranní mrazík. Naštěstí také alej jabloní u silnice do vedlejší vesnice, přežila tu pohromu a tak mne spolehlivě zásobila nějakým tím jablíčkem. Pravda loni to bylo lepší, ale letošní prohibice postrašila spoustu lidí, kteří si alkohol kupuji a tak jsem sbíral jen roztroušené zbytky. Přesto jsem nasbíral přes sto kilo a tak mi jistě, jako abstinentovi, bude to množství deseti litru CALVADOSU z obecní palírny stačit. Vyrábím s něho ECHINACEOVÉ kapky a zásobuji nejbližší rodinu a přátele. Ostatně kdyby to nestačilo je tady ještě zásoba s loňského pálení.
Pro tento rok pro mne metylová aféra skončila bez zranění. Jo metylalkohol je svinstvo a ví to každý vesnicky palič, jehož otec pálil i za druhé světové války, a to hrozil za černé pálení lihu trest smrti.

Peggy se topí......

26. září 2012 v 20:34 | foto-Johanz |  Fejetonky


Jak se tak valil den za dnem a dělo se tolik věcí, že jsem si ani nevšiml, jak nenápadně kde se vzal tu se vzal, převzal vládu podzim. Počasí tomu nenasvědčuje a já se dnes na dece slunil jen tak slipnutý(ve slipech). Chvílemi jsem usínal ovíván větrem, který mezi rybníky zavítal z hůry, ale myšlenky na poslední dny mi nedovolily usnout. Najednou jsem zaslechl výkřiky

"Pomoc PEGGY se topí...."

Vyletěl jsem, jako torpédo a rychle doběhl na hráz rybníka. Moje žena poskakovala, jako ratlík po břehu a nevěděla co dělat. Peggy se hrabala ve vodě,vypadala jako potkan a snažila se vyškrabat na betonovou hráz. Když běhala po břehu, skočila přímo na zelenou plochu žabinců, netušíc že je pod nimi voda. Naštěstí žena zaslechla cákání a šla se podívat co se děje. Naklonil jsem se nad vodní hladinu uchopil jsem to zmítající se tělíčko za hlavu a vytáhl jsem jej na břeh. Za odměnu se mi dostalo spršky vody a semen žabince přímo do obličeje, když se Peggy otřepala. Odběhla a zase lítala, jako kdyby tančila tanec svatého Víta. Naštěstí se už nepokusila jít pěšky po hladině rybníka za labutěmi.

Už dám s těmi labutěmi pokoj.26.9.2012

26. září 2012 v 19:22 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Nejvěrnější tvor na světě je labuť. Miluje celou duší a bez falše. Neumí lhát ani podvádět. Její život končí smrtí jejího partnera. Vyletí do výšky a střemhlav padá dolů. Kdykoli může rozevřít křídla a zachránit se - ale neudělá to, protože miluje ..

Jistebnické rybníky 23. 9.2012

25. září 2012 v 22:20 | foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
http://imb.lide.cz/lide_photo_big/201209/2520/e7/506210a0e79da390c1fd0300.jpg?type=fresh

10. Kolo

24. září 2012 v 23:30 | Lisa Hunt |  Tarot Draků
23.9.2012 TAROT... Pro JzM

10.Kolo...Změna situace


Drak otevírá svými drápy velkou starodávnou knihu s názvem Čarodějnická kniha života. Jedna strana knihy ukazuje velké osmiramenné keltské kolo, starý symbol skutečnosti, že celý život se točí a vrací se v modelech , cyklech a ročních obdobích. Tento symbolický vzkaz se opakuje i v textu; "Kolo se točí. Nauč se jezdit z draky." Když se kolo otočí a my se vrátíme k určitému modelu energie a konání, říkáme tomu karma. Karma může být pozitivní i negativní, splácející nebo přijímající, můžeme se posunout dopředu i dozadu. Jestliže se naučíme lekci zabalenou v "negativní" karmě, můžeme ji přetransformovat v "pozitivní" a posunout se do dalšího cyklu. Pokud máme postoupit dále na naší cestě životem,musíme mít stále na zřeteli pravdu a být ochotni a vytrvalí při hledání dračích vědomostí o tocích vesmírných energií.

Resumé:

Štěstí a osud se obrací ve váš prospěch. Váš život vstoupil do obdoby změny cyklu, která vám umožní posunout se vpřed anebo sklouznout zpět, což záleží na vaši přípravě a odhodlání. Je čas udělat změny. Rozejděte se s nevyhovujícími milenci, přáteli, a ukončete nevyhovující vztahy nebo povolání.

Konec sezony.

24. září 2012 v 17:43 | Johanz z Malevilu. Foto DominikS |  Fejetonky

Rozbitý nájezd k Moto-baru u Hanky svědčí o tom, že tady jezdí buď hodně motocyklu, nebo že práce nebyla odvedena příliš pečlivě. Dnes v neděli to spíše vypadá na první alternativu. Padesát strojů všech kubatur na parkovišti a neustále přijíždějící a odjíždějící motocykly svědčí o tom, že krásnou neděli využili všichni k jedné z posledních vyjížděk. Peggy mi uchlemtává kávu LATTÉ a na hořký Birrel se mračí a prská. Rozhlednu se kolem a přivítám se se známými. Pro jistotu kývám na všechny strany, protože na rozdíl od ostatních mi už Alzheimer užral kus paměti a pokud nevidím někoho alespoň třikrát tak si ho nezapamatuji. Mne spíše proslavila figurka PEGGY, která si vypuštění s košíku vynucuje hlasitým štěkotem a tím na nás upoutává pozornost.



Další zastávka, která je v kukuřičném poli, vyprázdní můj močový měchýř a zároveň naplní brašnu kukuřičnými palicemi pro mé dvě slepice. Když jsem odjížděl z domova dokončoval pro ně můj vnuk zrovna obydlí, které vystlal deseticentimetrovým polystyrénem, aby jim nebylo v zimě zima. Naprosto přehlíží skutečnost, že spaly celou loňskou zimu na větvích černého bezu a pokouší se je domestikovat. Předpokládám, že se brzy proklovou na svobodu, protože polystyrén je slepičí pochoutka a ony jsou nestále hladové. Taky snižuje cenu vajíček protože pasoucí se slepice jsou na trhu hodnoceny nejlépe.

Foto DominikShttp://imb.lide.cz/lide_photo_big/201209/2319/2a/505f666b2a6ed3230eaf0100.jpg


Přijíždím k Jistebnickým rybníkům a vypouštím Peggy na svobodu.Vrhne se z výšky na zem a dělá své klasické kolečko kolem motocyklu než nabere směr. Žáby ztichly, než pochopily, že to co se ji line z úst, není klapot čapího zobáku a opět zahájily svůj koncert. Uprostřed rybníka ležela labuť s hlavou ponořenou pod vodu a tvářila se mrtvě. Z břehu ji pozorovala druhá labuť a deset mladých ještě docela šedých labuťat.

Nad hlavou mi prolétl bombardér B52, který opouštěl dny NATO a ze tří stran byly na obloze stopy od stíhaček F15 jejíchž piloti zapnuli forsáž, aby se co nejdříve dostali do své letové hladiny, ve které poletí na svá mateřská letiště. Devadesát tisíc lidí opouštělo Mošnovské letiště a hustota provozu byla tak velká, že jsem se málem nevsunul do kolony proudících aut. Začínající zima mne donutila zpomalit ještě více svou jízdu a zkřehlé prsty mi hlásily nutnost vyměnit rukavice bez prstu za plnohodnotnou zimní náhradu. Nezbytné zatroubení na ovečky pod xxxxxxx kopcem, které jim zvedlo hlavy, ukončilo moji letos možná poslední cestu. Peggy seskočila a uháněla na své místo mezi dvěma polštáři a já si uvařil teplý čaj.Stejně jsem nakonec neusnul až někdy kolem dvou hodin a v půl sedmé jsem již spěchal do práce.To už byl zase jiný den.JzM


Den blbec.

21. září 2012 v 20:57 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Volně převyprávěno z doslechu.

Tramvaj se rozjela tak nešikovně, že vesele paničky, které byly omámený prohibičním alkoholem, skončily v kotrmelcích na zemi. Braly to zřejmě z humorem i když jedna z nich krvácela s tržné rány na hlavě. Řidič zastavil tramvaj a zabránil natržené paní v odchodu. Prý to už je dnes druhá zraněná a to si na triko nevezme. Než to všechno sepsali vysloužilci z pohotovostní jednotky dopravního podniku, nebezpečně se přiblížila doba zahájeni divadelního představení, na které jsem jela. Sanitka, která přijela, zlostně houkla při odjezdu, protože krvácející paní, mezitím zaschla tekoucí krev a nebylo co ošetřovat. Další škubnutí a dveře se otevřely před divadlem Antonina Dvořáka v Ostravě. Vypadalo to že představeni stihneme pohodlně a tak jsme se ploužily k výtahu. Hra "KUŘAČKY" se odehrávala v malém sále asi pro padesát lidí. Nastoupili jsme do výtahu s nosnosti 650 kg a čekaly až se výtah rozjede. Pět žen a manžel jedné z nich. Na poslední chvíli se protlačili dveřmi mladí manželé a doplnili tak obsazenost výtahu na sto procent. Pravda a´t počítám jak počítám výtah měl ještě nejméně 150 kilo rezervu v nosnosti.

Dveře se zavřely a já už se těšila na představení, na které jsem si koupila novou halenku a kabátek. Představovala jsem si jak si vychutnávám herecké etudy a tak mne v první chvíli nezarazila slova mé kolegyně, která řekla.
"Nezdá se ti, že ten výtah jede nějak dlouho?"
"Cože?"Zeptala jsem se a vrátila se zpět do přítomnosti.
"Jestli se ti nezdá,že ten výtah jede nějak dlouho?" Znovu opakovala kolegyně.
Než jsem stačila odpovědět, výtah sebou škubl a zastavil se.
Na kontrolce blikalo druhé patro a tak jsme věděli, že ještě nejsme v cíli.
Mladé ženě vyrazily na čele krůpěje potu a její muž řekl.
"Klid miláčku nic se neděje a jistě hned pojedeme dál."
Že to bylo jen zbožné přání jsme poznali po pěti minutách, kdy jsme se neposunuli ani o centimetr.
Manžel mé kolegyně celou dobu už mačkal tlačítko interkomu a volal "Halo" do mluvítka.
"Co se tam děje ozvalo se z interkomu?"
"Nejede výtah asi proto mačkáme ten poplašný knoflík." Manžel kolegyně vrtěl podrážděně hlavou.
"Moment zavolám na VELÍN a někoho tam pošlu."
"Ale rychle je nám tady horko"Řekla Míša
To už jsme byli zpoceni všichni a začínalo se nám nedostávat vzduchu. Mladá paní, která trpí panickou poruchou, byla bledá jako stěna a vypadalo to, že se každou chvíli zhroutí.
Primitiv ve vrátnici pořád opakoval své..."vydržte já vám tam někoho pošlu" i přes to, že jsme mu říkaly ať zavolá hasiče, že je nám zle a nemůžeme dýchat.
Manžel mé kolegyně s nadlidskou silou páčil dveře výtahu, až se mu podařilo roztáhnout je na šířku, kdy se dalo prolézt.
Zklamaně jsme na sebe pohlédly .Za vnitřními dveřmi byly ještě dveře venkovní.
"Nebojte se, když tam jsou dveře znamená to, že nejsme v mezipatře."Prohlásil jeden z mužů zatím co druhý už dával umělé dýcháni své manželce.
Z interkomu se pořád ozývalo nebojte se někoho vám tam pošlu a nic se neděje.
Trčeli jsme tady už téměř půl hodiny .
Venkovní dveře, za které jsme zabrali společnými silami nevydržely ten nápor a pootevřely se na úzkou škvíru. To stačilo na to, aby jsme tam dali ruce a roztáhli dveře na velikost potřebnou k prolezení. Dvacet centimetru k podlaze jsme seskočili a byli na svobodě. Mladý pár zmizel ihned. Druhý pár vzápětí.
Šly jsme po schodech nahoru, ZPOCENÉ, UNAVENÉ a PSYCHICKY NA DNĚ...
Z poza rohu se vynořila uváděčka s vrátným.
"Pssssst"Řekla s mrazivým výrazem v obličeji.
"Hrajeme"
Byla to poslední slova, která na tomto světě řekla.
Můj LUGER dvakrát štěkl .
Zavolejte si VELÍN zašeptala jsem a opustila Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě navždy.



Ps: Stačilo přidržet zapálenou cigaretu u požárního hlásiče a požárníci by tam byli do pěti minut. To je napadlo, ale až na druhý den.



Soudnost....

14. září 2012 v 13:42 | Diana Cooper |  Jája a Já

Soud je myšlenková projekce na jinou osobu, nebo o ní, na sebe sama, nebo o sobě, která neguje hodnotu podstaty dotyčné osoby. Identifikuje druhého, nebo vás samé s tím, co nemáte rádi a co podle vás nemá žádnou hodnotu. Pokud říkáte, nebo si myslíte "Je to paličatý, umíněný člověk", ztotožňujete toho člověka s tím, jak jste ho nazvali. Zavrhujete hodnotu jeho podstaty a označujete ho nálepkou podle jeho postoje nebo chování.
Pokud říkáte nebo si myslíte "Připadám si opravdu ohrožený, frustrovaný, nebo naštvaný, když se chová tak paličatě, a nelíbí se mi to", vyjadřujete své pocity a formulujete názor na to, co v chování onoho člověka vnímáte. Jestliže dále řeknete, nebo si pomyslíte "V přítomnosti tohoto člověka nemám pocit bezpečí ani váženosti a rozhodl jsem se, že už s ním nebudu", uvádíte preferenci na základě životní zkušenosti. Tomu se říká soudnost.
Jsme spirituálně odpovědní za to, že nebudeme soudit sebe ani ostatní, ať už se to týká čehokoli. Každý člověk je na své vlastní cestě a my ho nemáme právo odsuzovat a tudíž zavrhovat jeho/její - nebo svoji - vlastní vnitřní hodnotu. Jsme však odpovědní za to, že se budeme v životě rozhodovat na základě soudnosti, pečovat o sebe a nebudeme se stavět do role oběti. Pokud o někom víte, že se chová nedůvěřivě, neuctivě, nebo škodlivě, je třeba užít soudnosti a rozhodnout se, jakou úroveň vztahu je vhodné s ním udržovat. Není to popírání jeho schopnosti vyvíjet se a růst, nýbrž volba vztahu, v jakém potřebujete, nebo chcete k dané osobě být.
S pomocí soudnosti je třeba se rozhodovat, s kým se sblížíme a do jaké míry intimnosti. Je přirozené mít preference založené na rezonanci a slučitelnosti.
Někdy se můžete nechat manipulovat a ovládat tím, jak vám druhý odpírá lásku a obviňuje vás, aby ve vás probouzel pocity viny a hanby. Máte právo zdůrazňovat, s čím nejste spokojeni. Když se k vám někdo chová špatně, máte odpovědnost se bránit a nedovolit, aby to pokračovalo. Říkat takhle věci není obviňování, ale je to použití soudnosti. Na duševní úrovni jste si rovni, ale na úrovni každodenního chování a charakteru je to po většinu času vzpurný a tyranský chlapec (dívka) a vy jste dospělá žena (muž). Uznejte to a přestanete se cítit zahanbený, že si všímáte jeho (jejích) postojů.
Abyste mohli v partnerství a přátelství činit rozumné a láskyplné volby, musíte vzít v úvahu nejen vaše duševní spojení s druhými lidmi, ale musíte zkoumat jejich každodenní počínání a reakce na životní situace.
Je důležité naslouchat intuici. Intuice nepřichází pouze v záblescích vědění, ale také pocitem nadšení, radosti a smyslem pro správné jednání. Mistři spoléhají na svou intuici a nikdy nespoléhají pouze na radu jiného člověka. Vždy instinktivně víme, jakou energii má dotyčná osoba nebo daná situace.
První dojem, který předchází racionálnímu uvažování, je často ten správný. Pokud cítíte, že se něco děje příliš rychle, zastavte se. Pokud vám vnitřní pocit říká, že něco není v pořádku, zkontrolujte to. Lidé často říkají: "Věděl jsem, že mi lže, ale stejně jsem udělal to, co po mně chtěl." Důvěřujte svému vnitřnímu hlasu.
Pokud tak neuděláte, budete muset čelit důsledkům svého jednání.
Všechna energie má svou vibraci. Záleží na vašem úsudku, kterou vibrací se chcete obklopit a kterou odmítnout. Náboženství a členové některých vlád diktují lidem, jak mají myslet a co mají dělat, což lidi ovládá a omezuje. Na druhé straně - v Británii předtím, než bylo ženám přiznáno volební právo, se muselo narodit několik žen, aby bojovaly za to, v co věřily. Tyto ženy věděly, co bylo pro ně správné, a byly připraveny jednat bez ohledu na důsledky svého jednání. Mistr musí být nezávislý a dělat své rozhodnutí. Nemůžeme ovládnout svůj život do té doby, než můžeme posoudit, co je pro nás dobré nebo špatné. Je v pořádku si vybírat, koho si "pozvete do svého domova".
Pokud by bylo dětem a dospělým dáno povolení, aby mluvili pravdu a byli učeni následovat intuici a byli by pak za to respektováni, nedošlo by k žádné válce. Hitler by se nikdy nedostal k moci. Lidé, kteří následují vnitřní vedení, jsou spokojení, šťastní a klidní lidé. Naslouchejte druhým a přijměte to, co rezonuje ve vašem srdci. Je naivní si myslet, že druhý člověk ví více než vy. Pokud vám daná informace nesedí, nechte ji být. Pokud vám zní, co daný člověk říká, přijměte ji. Je to pro vás. Pokud vám to nezní, nechte informaci být. Nikdo nemůže říct, co je správné, protože pokud žijeme v lidském těle, nemáme celý obraz věci. Představte si velkou mísu ovoce. Pokud se na ni podíváte z jednoho úhlu, vidíte banány, jablka a třešně. Z druhé strany vidíte švestky, hrušky a ty samé banány. Z výšky malé třešně na jedné straně nemusí být viděny. Každá osoba, která popisuje, co vidí, má pravdu a nikdo z nich nemá úplnou pravdu.(Viz jednoduše...úhel pohledu)
Lidé šířící světlo byli předtím, než se narodili, vycvičeni. Mají v sobě uloženou moudrost a vědění. Otevřete se a objevte, kým skutečně jste a následujte svou intuici. Spiritualita má rozum doplňovat, ne nahrazovat.

Poznatky z knihy A new light on Ascension od Diany Cooper a Plejádská světelná terapie od Amorah Quan Yin

* Úhel Pohledu.

Johanz z Mallevilu

Co je to pravda?
Co je to lež?
Úhel pohledu
je BABYLONSKÁ VĚŽ...


Amadeus

13. září 2012 v 9:06 | Kay Pollak |  Kmetoviště

Ve filmu AMADEUS Mozart prezentuje lásku k životu, kdežto Salieri strach ze života.

Úryvky z knihy Štěstí není náhoda:

To co člověk odmítá sám v sobě,
to také napadá, ponižuje a vysmívá mimo sebe.


Lidé, kteří mají strach ze života,
mají sklon tlumit svou bolest tím,
že v sobě uhasí život.

Partnerství.

12. září 2012 v 8:14 | Kurt Tepperwein |  Kmetoviště


Ideálního partnera můžete potkat teprvé tehdy,
když se sami stanete ideálním partnerem.


Úryvek z knihy Osm perel moudrosti:

Smyslem partnerství je, že vás partner konfrontuje s vašími nedostatky a ukazuje vám, v čem dosud nejste svobodní(a).Hádky s partnerem, také konfrontace s chybějícím "dílem skladačky",jsou pro vás ve skutečnosti dobré, neboť vás stale znovu upozorňuji na vaše jizvy a na vaše bolavá místa.Partner, kterého v současnosti máte, je tedy v každém případě vaším ideálním partnerem. Neboť je natolik ideálním, nebo neideální, nakolik ideální či neideální jste vy sám.Společně se však nachazíte na cestě "k sobě samotným"


Čáp...Jistebnícké rybníky

11. září 2012 v 8:20 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra

Třicet labutí na Jistebnických jezerech není žádnou zvlášností a někde je tady v této rubrice už mám.Tentokrát se mi podařilo ulovit čápa.....Dodatek: Není to čáp, ale kormorán, kterého pár jsem viděl dnes ve Zbyslavicích na nových rybnících.


Křižovatka

8. září 2012 v 22:19 | Foto-Johanz z Videoklipu |  Jája a Já

Na černých křídlech odletěla
Ta co připomínala mi anděla.

Z úst se ji řinou krutá slova
včera, dnes i zítra znova.

Buší, tepou, svojí silou
smutně koukám na svou milou.

Zatloukaj mne do země,
líp ti bude moje milá,
líp ti bude beze mne.

Šeptáš si tiše v rytmu.
Slova.
Zdeníku máš vyhazov.
Už nevracej se
znova.



Na křižovatce...každá cesta je správná a všechny vedou k cíli...

http://johanz.blog.cz/1209/morituri-de-salutant

Volání zimy

8. září 2012 v 22:10 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Bíla doopravdy bílá...2010?

MORITURI DE SALUTANT

7. září 2012 v 16:25 | Johanz z Malevilu. |  TÉMA TÝDNE.

Mojí malí kamarádí mi umírají, jako mouchy na skle automobilu, které se řítí po dálnici. Začalo to v zimě, kdy tragicky zahynula tříletá Happy pádem z mostu na zamrzlou hladinu potoka, když jsme šli na procházku, potom čtyřbarevná kočka Mici, kterou jsme s přítelkyni JÁJOU vypiplali z plná nemocí a která skončila plná touhy pod koly outomobilu a vzápětí zemřel třináctiletý REX, který již teměř slepý cestoval za harající fenou a nepřežil náráz auta. Namále jsem měl i já, když jsem se namohl při malování bytu a kdy mne zimnice málem zabila. Naštěstí mne deset dní v nemocnici a kapáky postavily na nohy. Nakonec měla namále i Jája se svou plicní embolii, která si to odskákala stejně, jako jsem to odskákal já o pár měsíců dříve. Dnes je už třetí den doma i když z daleka ne vyléčena.
Život mi ukazuje, jak dokáže být nemilosrdný. Tak že to vypadá, že mne chce donutit říct. Jsem šíleně dospělý. Co s toho vyplývá za poučení?
Ničeho v životě nelituj, protože život je cesta plná křižovatek, které všechny vedou k jedinému cíli. Ke smrti.Takže ať odbočíme na kteroukoliv stranu, vždy je to správně. Jsem šíleně dospělý a blížím se na další křižovatku. Kam mne zavede??? Přece zase o kousek blíž k cíli. Na závěr snad i když nejsem Caesarův voják si dovolím pozdrav...MORITURI DE SALUTANT .....Vše je jak má být.
JM

Gordický uzel.

2. září 2012 v 17:09 | Johanz z Malevilu.
Zatím co jsem včera utekl alespoň na hodinu z práce riskujíc propuštění, abych uviděl Jaju na "smrtelné posteli" ona již opět vymyšlí své doměnkové konstrukce.Usuzuje ve svém černobílém vidění světa, že mé důvody jejich návštěv jsou jiné než soucit a touha pomoci.Již zapoměla za těch několik dní, že to byla ona kdo mi napsal v Neděli ráno sms "Pomoz mi prosím". Jeji slova Já bych se sklidnila nepřetrvaly ani dobu potřebnou k tomu, aby ji pominuly bolesti. Nechci žít s hysterickou ženou a ztrávit zbytek života v převychově.