Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Srpen 2012

Embolie

31. srpna 2012 v 21:29 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


26.08.2012 Neděle

"Pomoz mi prosím", objevilo se v neděli ráno na displeji MOBILU....

Přes to, že jsme se již rozešli, zareagoval jsem okamžitě.
Dýchací potíže byly neúnosné, že i ona uznala to co jsem ji nabízel o týden dříve.

POHOTOVOST

Jáju si nechali v nemocnici, kam jsem ji zavezl, prý plicní embolie.:-(

O čtrnáct dní dříve:

Devět Mečů

Dva Ohňoví draci stojí vedle muže sedícího na kameni s hlavou složenou v dlaních. Tento muž zabloudil do opuštěného kraje, místa mentální, emocionální a duchovní chudoby. Jeho oblečení (fyzický život) je na cáry a on si zoufale drží hlavu. Je vystaven následkům svých minulých činů a karmických událostí. Naprosto zapomněl na své astrální průvodce, kteří nad ním neustále bdí. Vedle něj leží devět zlomených mečů, představujících jeho zlomenou sílu. Obloha září barvami západu slunce, symbolem životní energie, která by mu mohla patřit, kdyby pohlédnul vzhůru a přijal ji. Přesto všechno je tento muž ubit svým žalem a událostmi, které jej dovedly k přesvědčení, že s jeho situace není úniku.



Tato karta naznačuje období velkého trápení, smutku a deprese. Mohla by přijít nějaká definitivní ztráta, nebo smrt někoho z vašich blízkých. Těžká nemoc je možná.

Holt karty nelžou.

Východ slunce. 2.09.2009

25. srpna 2012 v 15:14 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Konečně mi vnuk zapojil starý harddisk ze spáleného PC a odkryl mi tak 3000 fotek a spoustu starých informací...některé viz foto umístím i na tento BLOG.

Západ slunce.21.08.2012-II

24. srpna 2012 v 21:05 | Foto-Johanz
Dále se musí pěšky.

Foto-Johanz

Motorka

24. srpna 2012 v 13:04 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Osedlal jsem stroj a vyrazil do opravny motocyklu. Pár špic přece ještě vydrží jízdu 15 km. Po Třiceti metrech, kdy motorka napodobovala jízdu malé plachetnice ve vichřici, jsem stroj obrátil a zajel zpět k domu. Při podrobné prohlídce jsem zjistil, že na pravé straně zadního kola jsou už jen dvě držící špice. Zůstat viset na Rudné se mi nechtělo a tak jsem volal Martinovi, aby přijel s přívěsným vozíkem. Měl zrovna čas a tak jsem u něj vypil tu břečku, které říká káva. Pomoci matraci jsme zajistili motorku na vozíku tak, že se ani nepohnula a jeli po Rudné ulici do Vítkovic. Bohužel se teď musím obejit tři volné dny bez jízdy, snad to nějak přežiji. V pondělí bude hotovo. Ještě musím zajistit pneumatiku, protože ceny v Yamaze jsou od hranice 2700 kč a to je fakt přeháňka na pomalu jedoucí motocykl.

Díl druhý: V Českém Těšíně jsem koupil pneumatiku o 1000 kč levněji a ještě ji stihl zavést do Yamahy takže to mechanik udělá při jednom.Starou sundá a novou nasadí.
Oběd v globusu" svíčková na smetaně" by sice nasytil dva skromné, ale omáčka byla sama mouka a brusinky přeslazené. Bleeee by řeklo dítě. Bleee by řekl stařec. Fuj říkám já. Na pumpě jsem si koupil FRÍÍ od Heinekena a spláchl ten pocit sraček v ústech.

Včela

22. srpna 2012 v 13:32 | Johanz z Malevilu. |  Fejetonky


Majitel černého kabrioletu mercedes sedí naproti mne a popijí tekutou čokoládu.Já si dávám, jako vždy Mekkyho topinku a vychutnávám si dílo kuchařky, která dnes vaří.V Motobaru u Hanky se všichni znají a kdo se nezná, tak předpokládá, že ten koho nezná, zná někoho koho on zná.Většinou je tam uvolněna atmosféra s výjimkou toho, kdy jeden mladý frajer naboural do zábradli, které lemuje svah mezi barem a silnici.To se začalo kolem rojit, jako když píchnete hůlku do mraveniště. Majitel mercedesu vykládá, jak minulý týden sjížděl se svým motocyklem ledovec v Alpách a jak jeli až do italských Benátek. Já se svým chrchlákem, který sice vypadá jako dospělý, mohu tak vyjet maximálně Čavisovský kopec, musím kontrovat jiným zážitkem a tak mu ukazuji červený flíček na tváří, kde mne dnes pichnula vosa.Vykládám, jaký to byl náraz a jak jsem se lekl. On k tomu přidává, jak postavil špatně motorku na parkovišti pod ledovcem a jak se mu podařilo, když už kamarádi odjeli, položit motorku na bok.Kamarádí, když zjistili, že nejede za nimi, se vrátili a pomohli mu motorku postavit. To mne utvrzuje v tom, že si nebudu kupovat silnější stroj jak jsem měl v úmyslu protože 350 kilo bych taky nepostavil. Jsem na řadě s příběhem a tak dávám k dobru, jak mi přede dvěma dny vletěla do nosu včela a jak jsem málem spadl, když se mi v nosní dírce vrtěla. Naštěstí mne nebodla, ale stejně jsme na to konto probrali ceny přileb se sklopným bradovým chráničem. Zakončil jsem to, jak jsem intuitivně sklopil hlavu a v tu chvíli mi vrazil do přilby pták kamikadze. Byla to pěkná pecka a nesklonit hlavu tak mám minimálně rozbité brýle. Možná to bylo, a to si uvědomuji teprve teď, jedno z těch intuitívních varování, které tím že jsem je uposlechl, mne zachránily nejednou před hrozícím nebezpečím. Píší o tom v rubrice esoterika. Majitel Mercedesu vstal, usedl do svého fára a odsfištěl směr Hlučín. Také já jsem naložil Peggy, která dnes projevila mimořádnou trpělivost a odjel jsem na kopec, ze kterého mám předchozí fotku západu slunce.JzM

Západ slunce.21.08.2012-I

21. srpna 2012 v 20:09 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Zbyslavice-západ.

Foto-Johanz

Večerní jízda srpen 2012

21. srpna 2012 v 8:19 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Usnul jsem odpoledne na terase jako miminko, když se přebumbá mléka s mamina prsu. Otevřené dveře pouštěly do terasy chladnoucí vzduch, ale nebylo to moc znát. "Jdu na motorku" prohodím do křesla, které jsme dostali od kamarádky Lenky a je to nejpoužívanější kus nábytku. Jedno křeslo mám u počítače, tam trůním JÁ, druhé je v terase a tam trůní ten, kdo jako první uchvátí místo. Tentokrát tam seděla moje manželka a četla knihu o bílé magii. Ještě nedošla tak daleko, aby pochopila, že není BÍLÁ a ČERNÁ MAGIE, ale že se to rozlišuje jen záměrem, který má člověk praktikující magii. Už dávno vím, jaké jsou síly ve hře, když praktikují magii a proto si dávám pozor. Není radno vypouštět démony z láhve. Po cestě vidím u lesa srnku spásající svěží zeleň, která roste ve stínu stromu a není tak vysušená, jako tráva po tropickém dnu. Když jsem jel přes den do autoservisu, byl vítr, který kolem mne proudil, horký jako dech Sahary. Teď už je to mnohem příjemnější a v úsecích, které procházejí lesem, mi bylo docela chladno a já se těšil, až zase vyjedu do kopce do rozehřáté krajiny. Půl litru studené kofoly v MOTOBARU U HANKY zasyčelo v mém jícnu, jako voda na sluncem rozpálené střeše a já zase jel zpět. Jízda na motocyklu je mnohém příjemnější než hádavé ženy a tak ji všem mužům doporučuji.To jsou malé radosti, které uklidňují, a dokazuji, že svět ještě existuje. No a světová válka naplánovaná na rok 2012 tady zatím nehrozí. ZATÍM. JzM

Konopí

17. srpna 2012 v 18:58 | Johanz z Malevilu. |  Nezařazeno

Jmenuji se Zdeněk Majzlík, je mi 66 let a podle zákonů České republiky a Evropské unie jsem drogový dealer, kterému neustále hrozí zatčení a odsouzení k mnohaletému vězení.
Je tak tomu proto, že sháním a pěstuji pro svou dceru konopí s vyšším obsahem THC, než povoluje zákon.
Zdeněk Majzlík
Týn nad Vltavou

JzM
Kdo chce jistě si informace najde, že konopí je léčívé a dokonce Pan JOHN (kdo ví co teď je) dokud ještě dělal redaktora TV tak o tom natočil rozsáhlou reportáž,Jak se jeden, PARKINSONEM roztřesený dědeček vyléčil tak ,že se opět mohl pohybovat po vlastní ose. Já sám jsem pracoval ve skupině lidí, kteří až na jednoho (to byl fakt největší vůl)kouřili všichni a vůbec jim to neubralo na pracovním výkonu a pokud vím všichni i dnes po 15 létech žijí pracují a vychovávají své děti.
Prostě je to jen o penězích a alkoholový a cigaretový monopol děla všechno pro to, aby jakékoliv užití KONOPÍ postavil mimo zákon.Přes to, že zdravotní důsledky uživání konopí, jsou na rozdil od tabáku a alkoholu spíše POZITÍVNÍ. Proto podepisuji petici o legalizaci konopí.



Co dál po šedesátce?

15. srpna 2012 v 21:50 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....


CO BUDE DÁL?


V červenci roku 1985 před 27 léty, jsem dostal, jako možná první v tehdejší ČSSR (NA OSTRAVSKU URČITĚ) "ŽIVNOSTENSKÝ LIST" Předcházel tomu rok lítání po úřadech. Nikdo nechtěl pochopit, že to jde, a vyhláška Ústředního výboru KSČ, kde to bylo napsáno černé na bílém, byla mým věrným společníkem. Dostat z někoho podpis byl nadlidský výkon. Otevíral jsem tvrdohlavě cestu dalším, kteří šli po mně. Když mne vyhodili z jedné kanceláře tak jsem vlezl do druhé a to jsem dělal tak dlouho, až jsem našel někoho, kdo ten podpis dodal. Být první soukromník v socialistické zemi, dnes v kapitalismu nemá žádný význam, snad jen mohu říct, hele dokázal jsem to o pět roku dříve, než jste začali zvonit klíčema. Jenže to mi je stejně k ničemu a tak to nechám napsané jen v životopisu, možná pro pravnuky. Dnes sedím uprostřed krajiny v absolutním tichu, které doplňuji bzukotem jen včely, mouchy a vosy. Sedím na schodech do větrného mlýna a říkám si co s tím potenciálem, který je ukrytý pořád někde uvnitř mého ega. Podle sudiček mi zbývá ještě 36 roků života a tomu já věřím a nadstavil jsem si tak své myšlenkové pochody. Končím stejně, jak jsem začal.


CO BUDE DÁL.


Zimník

15. srpna 2012 v 9:56 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Pravý KABÁT pro váš spokojený dům bez plísní od FY-ZIMNÍK


V roce 2009 jsem VYMYSLEL A VYTVOŘIL systém zateplování polystyrenem, který jsem nazval, RIPPLE. Bohužel program vlády ZELENÁ ÚSPORAM tehdy nepřál malým firmám a tak jsem tento program nerealizoval. Jde o "jednoduchý způsob" odvětrávání fasády, který z pod polystyrenové izolace odvádí vlhkost, která zapříčiňuje, že zdi uvnitř domu vlhnou a postupně se po několika létech vytváří plíseň. Zná to hodně majitelů zděných domů, kteří zateplovali obyčejným fasádním polystyrenem bez úpravy-RIPPLE.

Pro fy. jsem vymyslel název ZIMNÍK....což se mi zdá pro podnik zateplující domy VELMI PŘÍHODNÉ. Celý reklamní plakát ve velikostech na vizitku, plakát a na magnetickou folii dodala pražská projekční firma Radek podle mých představ a návrhu. Profesionální grafik odvedl dobrou práci. Celé Know-how firmy je na prodej. Systém je vhodný pro občany uvažující o tom, že budou zateplovat svůj dům polystyrénem a nedá se aplikovat na již stávající izolace. Zprostředkování prodeje know-how, případně zprostředkováni zakázky, odměním.



Volné ráno.

15. srpna 2012 v 9:03 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Až jednou možná za x let budu číst, co jsem dělal nejčastěji po probuzení, když pominu toaletu, tak zjistím, že to bylo vaření a pití kávy. Začínaje v době bez el. konvic postavením vody v hrníčku na plyn, a konče dnes zapnutím elektrického kávovaru. Jednou se mi to podařilo splést, a když jsem ucítil pach spálené umělé hmoty, bylo již pozdě na záchranu konvice. Dnes mám chuť na pravou tureckou kávu a tak sypu pravou pomletou kávu do hrníčku a zalévám ji horkou vodou. V poslední době se množí informace, že instantní kávy jsou břečky a já si myslím, že s každé základní suroviny, kterou potravináři vezmou do ruky, udělají sajrajt. Musím nejdříve do sběrny a potom do Globusu obnovit zásoby. Nemám to tak snadné jako ve městě, kde má každý obchod pod okny. Já musím sedm kilometru a tak nesmím nic zapomenout. Sluníčko už svítí a za chvíli při své nebeské pouti překryje svým svitem obrazovku monitoru a tak buď zatáhnu, zavěs z IKEA, nebo vypnu počítač. Vzhledem k tomu kolik mne čeká práce je pravděpodobná druhá možnost. Jsou lide, kteří doma neudělají nic a tráví čas v restauracích, Já si dělám celý život všechno sám a tak mne někdy práce srazí na kolena a to se potom na sebe balí problémy podle zákonu valícího se hovna a z hloupé bolesti v zádech může být třeba i změna života. Ostatně to je tak se vším. Náhody řídí naše osudy a my jen slepě zíráme co se to někdy děje. Být v pravý čas na pravém místě je stejná náhoda, jako být v pravý čas na nepravém místě. Špatné odbočeni na křižovatce, vás může přivést pod náklaďak, stejně jako k cyklistce, která opravuje u obrubníku kolo a potřebuje pomoc. Potom se ukáže, že je to vaše první životní láska. Jenže to co se nám jeví jako náhoda je pečlivě propracovaný plán osudu, který nám dává životní lekce.( Kniha Chyby v Matrix)

Přeji hezký den. No a co bude zítra??? Uvidíme jak na té křižovatce odbočíme.

JzM Ostrava 17 celsijků sluníčko pálí na plné pecky.
Plán na odpoledne: Motorka…(bez záruky)

Výměna duší.

14. srpna 2012 v 23:13 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Líbání ten úžasný zážitek, který spojuje muže a ženu, kteří mají společnou chemii, je umocněn dýcháním z úst do úst. Fantazie a euforie erotiky nadstavuje zrcadlo zkušenostem, které narůstají každým dnem. Oba dva zažíváme při líbání neuvěřitelnou rozkoš, kterou jsme ani jeden ani druhý nepoznali nikdy předtím. Dny se převaluji mezi líbánkami a rozchody až je s nich pěkné kulaté číslo 750 dni strávených společnou cestou. Je tady poslední den, kdy JJ toho má dost a po mém posledním úprku z jejího bytu končí i ona.
ONA nebo JÁ...?
To je vlastně jedno. Líbání přede dvěma dny bylo pořád krásné, milovaní fantastické, ale nějak nám tam skřípou nesplněna přání.
Tady pragmatici mohou přestat číst, protože se dostáváme na půdu esoteriky.
Posledních asi čtrnáct dni, se JJ zhoršovalo dýcháni se sebemenší námahy, a funěla, jako horský kůň v řídkém vzduchu.
Dnes jsem ji slyšel v telefonu mluvit a rozhodl jsem se jet po práci za ní. Venčili jsme psy a v tu chvíli, když jsem viděl, jak je ke mně odtažitá a jak sípe, jsem to pochopil. To polovina mojí duše, kterou jsme si vyměnili před mnoha měsíci, se brání a nechce z jejího těla odejít.
Nedá se vytěsnit a zůstane tam navždy vklíněna těmi stovkami vdechů a výdechů.
Proč nemám potíže s dýcháním JÁ? Protože moje polovina duše a její polovina duše v mém těle žijí spolu v symbioze, tak, jako žily celých 750 dní před tím a nemají zájem se od sebe odloučit.

Smutné ráno.

14. srpna 2012 v 6:58 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Peggy se klube s peřin a polštářů odložených na křesle a ve kterých si vytvořila kutloch. Mžourá svýma malýma očičkama do svítání a smutně pozoruje okolí. Je opuštěná a smutná, jako člověk kterého opustí přítel. Není to už to dovádivé štěně. Když Happy žila, začínalo ráno běháním po bytě a skotačením. Byly rozverné jako malé děti. Připadá mi to, že jsme na tom stejně. Deprese může sednout i na psa. Pijí svojí ranní Nescu, ale vůbec mi nechutná. Ještě že máme v práci automat na zrnkovou kávu. Hodím tam deset korun a on blaženě zachrochtá, když mele jednu porci, jako prasátko v chlívku, když ho pan pošimrá pod bradou chro chro. Neví, jaký ho čeká osud. Je to stejné jako s námi lidmi. Občas nás život pošimrá pod bradou a ukáže nám, jak může být krásný, a vzápětí nás srazí na kolena, aby jsme pochopili, že s toho nevyvázneme živí. Zatím, ale ještě dýchám a tak dopiji ranní kávu a popojedu o dvacet km dále. Má být hezky tak pojedu na motorce. Mám rezervu v tom, že jezdím teprve tři roky a tak revma, to prokletí motorkářů mne ještě nechává na pokoji. ZATÍM

Do práce.

13. srpna 2012 v 6:47 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Dnes trochu pesimistický raníček


Je ráno a venku zima, jako na podzim pouhých sedm stupňů, ruce mi zmrzly průvanem od otevřeného okna a nos je jako bambule. Chystám se do práce a vytahuji si z motocyklové brašny montérky, které jsem tam vložil v úterý, když jsem odjížděl na dovolenou a myslel jsem si, že přímo z dovolené pojedu do práce. No člověk míní, život mění. Pomalu se mne stává fatalista, nebo alespoň stoik. Před lety, kdyby se mi mléko v kávě srazilo tak minimálně bych zanadával… dnes jen vyliji kávu do dřezu a nachystám novou. Prostě vše je součástí života a co se má stát to se stane. Ovšem ve vztazích fatalistou nejde být. Pozoroval jsem včera večer zamračené tváře lidí kolem sebe a říkám si, že asi příliš mnoha lidem nevyhovuji. Vyvolávám vztek a napětí v druhých ne proto, že z mého hlediska dělám něco špatně, ale proto, že nenaplňuji očekávání druhých. Tomu vadí to tomu zase ono, když se přizpůsobím, nebudu to už JÁ. Kdybych nebyl, jistě by si mnoho lidí oddychlo. Padá to na mne ze všech stran Manželka, Milenka, dcera, zeť, vnuci, soused, kamarád, jak se říká kapka ke kapce a prásk. Kolikrát si říkám, že ti se sklenkou alkoholu to mají snadné. Utopí své bolesti v pití. Co na tom že ráno je ještě hůř. Mně taky není dobře a to nepiji alkohol. No asi nazrál čas pomalu tu tvrdohlavou abstinenci porušit. Stejně jsem si říkal, že když mi vezmou řidičák tak to udělám, Ta doba se blíží. Můj kamarád vypil dvě láhve vodky a vyřešil rázem všechny starosti. S ženou, podnikáním, bytem. Je to už 15 let a občas si na něj vzpomenu, když mám tendenci, začít znovu s obchodem, vyvstane přede mnou, jako MEMENTO MORI.

Káva už stydne je čas jít. Kdo dočetl až sem tak obdivuji Vaši trpělivost, ale snad bude líp. Jsou na tom lidé mnohém hůř a já mám práci, majetek, všechno zatím "funguje" jak má. Mnoho let mne láka představa jít do neznáma a strávit zbytek života, jako krajánek toulaje se jihem a potom tam někde pod palmou zemřít v klidu, nebo křečích podle toho, jak to vyjde,

TO JE ALE SLATANINA JAK TO MŮŽETE ČÍST

Smrt na silnici.

12. srpna 2012 v 7:34 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Všechno na mne doma padá a tak sedám do automobilu a vyrážím na okružní jízdu. Vždycky mne jízda autem uklidňuje. Na cestě v lese leží tělíčko kočky, jejíž život vyhasl někdy v noci. Byla tak podobná Čičákovi, že jsem na křižovatce udělal kolečko a jel jsem se přesvědčit, jestli to není on. Není. Jen mne zarazilo, že je to na stejném místě, na kterém jsem kdysi našel předchůdce Čičáka. Snad tam mají kočky přechod, o kterém automobilisté neví, a tak jim nedávají přednost.

Mé oči potažené clonou smutku pozorují okolí, které ještě vyspává v nedělním dopoledni. Jen hloučky věřících, kteří potřebuji zprostředkovat setkáni s bohem, míří do bran církevních stánku. Už otec mé babičky Hajduk výměnkář z Pustkovce, měl v domovském listě napsáno BEZ VYZNÁNÍ. Také mne nechává církev chladným a nesu si víru v boha, matrix či morfogenetické pole ve svém srdci. Jejich desatero v mnohém odporuje přírodním zákonům a oslabuje lidstvo, jako celek. Například NEZABIJEŠ. Změnil bych jej, na ZABIJEŠ v obraně sebe, svých bližních, přátel a svého majetku, kterého by se chtěla zmocnit cizí ruka. Tak by ubylo těch, kteří poškozují nás a naši zemi. Bůh nechává zabíjet slabší, těmi, kteří se zmocní moci a to je špatné. Přírodní zákony by měli být nadřazeny zákonům lidským. Nakonec to tak je ale využívá toho jen hrstka predátorů, aby ovládli ty druhé.

Projel jsem dálničním tunelem pod lázněmi a vracím se přes Bravantice zpět domů. Na cestě leží tělíčko. Že by druhá kočka??? Ne to liška vracející se z noční loupežné výpravy nedávala pozor. Její pud, který ji hnal za slepicemi, ji nevaroval a ona skončila stejně, jako kočka na začátku mé cesty. Zvláštní, jak mne kočka mrzí a liška je mi lhostejná. Holt je to zloděj, který krade slepice.

Vařím si druhou kávu a přemýšlím co dál se životem a na nic nepřicházím, než snad jen na staré známe……. CESTA JE CÍL.

Johanz Ostrava zamračeno 16 stupňů celsia.

Svědomí

12. srpna 2012 v 6:40 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Čelím tlaku svého svědomí,
proč je,
JÁ a TY
proč není MY?

Nestačí láska,
a pěkná slova,
stala se chyba,
už nejde začít znova?

Tak tu ležím
bez své lásky,
opuštěný starý muž,
ptám se tě smrti
PŘIJDEŠ UŽ?

Na černé perutí,
s kosou na zádech,
přijdi si pro mne,
zastav můj dech.

Pomačkaná touha,
láska moje, mi postavila hradby,
nesplnil jsem požadavky,
teď jsem v síní HANBY.

Srdce MÉ bilo jen pro TEBE,
JÁSKO,
Ty to víš,
city SVÉ, proti MNĚ,
pochybnostmi obrníš.




Pravdu ukáže až čas.

10. srpna 2012 v 8:19 | internet |  Kmetoviště

Nevěřící nepřesvědčíš, věřící netřeba přesvědčovat.
Pravdu ukáže až čas.

Podzim

10. srpna 2012 v 7:46 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


Sluníčko svítí na plné pecky do mého pokoje, v konvici vře voda na kávu a Peggy mne hřeje přitulena k mým zádům v oblasti ledvin. Mé myšlenky se toulají po Špindlerově mlýně, kde jsme strávili s Jájou úžasných pár dnů, a já si říkám, jaké život dělá kotrmelce. Z velké lásky zůstává jen nostalgická vzpomínka a smutek. Nejhorší na tom všem je, že ve mně nic neskončilo. Že bude dlouho trvat, než vzpomínka na JÁJU vyhasne a chemické pochody, které mne k ní celé dva roky přitahovaly, docela zmizí. Vím, že vidět ji znova by bylo tragické, ostatně, jako při každém našem rozchodu. Jenže i u mne musí zvítězit pragmatizmus stejně, jako zvítězil u ní. Nejsem schopen ji dát, co potřebuje. Jenže já neumím začít člověka, který pro mne tolik znamenal z ničeho nic přeřadit do kolonky "nežádoucí". Vím že i Jája na tom musela dlouho pracovat, než se ji podařilo mne vypudit z hlavy. Kdo ví, jaké měla pocity, když psala své kamarádce "Jako člověk pro mne už nic neznamená"

Káva už voní a opět začíná jeden z těch smutných a opuštěných dnů, kdy si připadám jako zmuchlaný nepotřebný hadr, kterému žena zlomila srdce. Začíná podzim života. Podzim, který musel dříve, nebo později přijít a který jsem se pokusil s Jájou, oddálit o pár let. JzM

Requiem

9. srpna 2012 v 23:42 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


Vše v kategorii Jaja a Já je vymyšlené a pokud by to někomu, něco připomínalo je to podobnost čistě záměrná.Vzhledem k vesmirnému řádu se příběh stal v úplně jiné části vesmíru... JzM

Ještě ve čtvrtek jsem si připadal, jako king, když jsem maloval kuchyň mé přítelkyně a to až do chvíle, kdy jsem trochu více přitlačil na váleček a najednou jsem se nemohl pohnout. Stalo se mi to už jednou, když jsem maloval přítelkyni mé přítelkyně. Skončilo to na týden v nemocnici a pořádnou dávkou krve v moči. Večer se mi podařilo usnout a spolkl jsem výčitky, že jsem ji mohl pomoct s uklidem.

V pátek jsem přijel do práce a každý zákazník to byl pro mne porod. Čekala mne ještě sobota a neděle. Pravda milování v pátek večer bylo, jako vždy krásné, ale zcela v režii J. a výčitku, že se ji zdá, že to neprožívám, jako jindy, jsem nechal zapadnout mezi mé bolavé plotýnky. V neděli jsem jel spát domu s tím, že jsme měli odjet v Pondělí do Chorvatska. Bolesti mne přinutily napsat v noci SMS, že ten výlet odkládám a dále to už víte z http://johanz.blog.cz/1208/nocni-bourka Namixovaný elixír života složený z tabletek proti bolesti zabral a Já navrhl v pondělí, že zajedeme do Hlučína k vodě...bylo to peklo 35 stupňů ve stínu, ale asi to se zády částečně pomohlo.

Moje přítelkyně byla celý den zamračena, až mne svým mračením donutila navrhnout, že pojedeme domu a tak jsme učinili. Nevím asi si myslela, že ty bolesti hraji.

Další den jsem přijel zabalený k ní domu a koukám, že se nic nezměnilo... žádný polibek, ani úsměv, ani nic...nakonec jsme se domluvili, že vyrazíme až ráno a ten den v úterý, že zajdeme na biftek, na který jsme měli koupený slevový kupon. Jája objednala stůl na šest hodin a šla dohodnout se synem o patro níže hlídání koček na celý týden.



Tady jsem možná udělal chybu, možná taky ne, ale to záleží od úhlu pohledu. Tak jak to nikdy nedělám, jsem vzal do ruky její mobil ležící na nabíječce a otevřel jej.

Tak zvaně jsem jej PROLUSTROVAL. To, že ji její kamarádka sdělovala co píší na blogu mi bylo jasné už dávno i když špatně pochopila má slova o hrůze z Hlučína, ale to už je jedno.



Otevřel jsem odpověď, kterou JÁJA posílala zpět své zpovědnici a četl:

Pojedu s ním na dovolenou, mohlo by to být fajn, ale jako člověk už pro mne nic neznamená.

Neříkám, že to bylo velké překvapení, ale jejímu pragmatizmu by se více hodily slova... Mám ho ráda, ale nemůže splnit moji podmínku společného bydlení a tak se rozcházíme. Netušil jsem že je to tak zle.Tak to alespoň chtěla ještě před dvěma dny. Lhala tehdy, nebo dnes. Nebo se mezitím něco stalo, o čem nevím.



I já jsem jen člověk. Jak dlouho vám mohou holubi srát na hlavu, než vezmete brokovnici a naděláte z nich fašírku? Jsem ČLOVĚK, který vidí mnohém dále než ona i když ona tvrdí opak. Vidím řeku Léthé a vody, které padají do hlubin země. Vidím bídu, která by nás čekala za několik let, až přestanu pracovat. Slyším slova vyslovená vysokým ječivým hlasem. "Na co tě mám? Nejsi schopný po sobě ani uklidit." Dopadl bych stejně, jako dopadl Pepa, když ho Natálie přistihla po tmě u ledničky, jak se tajně cpe. Dopadl bych stejně jako stovky jiných starších mužů, když je žena přestala potřebovat. Kufry za dveřmi v 65 letech se rovnají rozsudku smrti. Vidím, ale taky mnohém dál, ale to už přesahuje rámec "posledního dopisu."



No a co já?

V tu chvíli se mi zatmělo před očima a proletělo mi hlavou všechno od první facky, první nadávky, neustále kritiky všeho a, a, a. Pomalu jsem si vzal věci, pověsil klíče na věšák a poprvé tak naplnil její slova o tom, že jen LÁSKA k životu nestačí. Měla pravdu a já jsem to do poslední chvíle neviděl. Mé oči zatažené šarlatem skvělého milováni a mé zamilovanosti, neviděly její trápení, ale ani nevnímali to mé.



Nastartoval jsem motocykl a odjel jsem beze slůvka rozloučení. Udělal jsem to, co by každý pořádný chlap udělal hned v začátku vztahu, kdy už po 14 dnech jsem dostal facku. Pravda první a poslední, ale mělo mě to varovat......



Ps: Až na drobné nedostatky v chování jsi byla skvělá a JÁ tě měl doopravdy rád. Jenže Já jsem Já a každé křivé slovo mne ničí. Nejsem pragmatik a lásku potřebuji k životu.



Poslední její SMS, po mém odjezdu, mne zastihla na pumpě, poslouchaje, jak si moje známa ztěžuje, že její první muž, kterého si vzala zpět do domu po rozchodu z druhým mužem, a který se vrátil z vězení, opět chodí každý večer do hospody hrát dámu, zněla:

Ona: Kde jsi.

Já: Ta hrůza Jájo v Hlučíně byla z vedra a ne z tebe, kdyby Drahuška chápala souvislosti tak to pochopila. Každopádně, pokud už jako člověk pro tebe nic neznamenám, je mi to doopravdy líto. Máš pravdu, mohlo být fajn, ale JÁ nepotřebuji žádné requiem. Zřejmě jsem cítil podvědomě tvé rozpoložení. No a jet s tebou k vůli milováni, které by jsi trpěla už jen s "musu" TAK TO NE. Věř, že bych to poznal. Přesto mi je to líto a za to, že jsem ti projel mobil, se omlouvám. Škoda já tě bral se vším všudy takovou, jaká jsi.


Naposled Zdeník pro JÁJU.

Smrt mazlíka.

9. srpna 2012 v 13:37 | Johanz z Mallevilu Téma: Můj domácí mazlíček 2. |  TÉMA TÝDNE.


Jsou tři hodiny ráno a já přemýšlím, jak může někdo zmizet beze stopy. Padesát metru ode mne se odehrálo drama, o kterém nevím, jaký bude mít konec.
Peggy a Happy se strkaly, kdo bude dřív oblečeny do mrazového oblečku a vyběhne ven. Na cestě kolem potoka došlo k zvláštnímu jevu. Nejdříve se Peggy zastavila a nechtěla dál. Vzal jsem ji na ruce a nesl její malé tělíčko. Potom totéž udělala Happy. Volal jsem na ni pojď Happy pojď, neboj, nic se ti nestane. Jak krutě jsem se mýlil. Na místě kde cesta zadem kolem potoka navazuje na hlavní silnici je stoupání a já jsem měl co dělat abych neupadl na zmrazcích. Věnoval jsem tedy pozornost tomu, abych vyšplhal bez úrazu. Holky zůstaly opodál a když jsem se zastavil na vrcholku silnice tak jsem je zavolal. Peggy přiběhla okamžitě a když jsem zavolal znovu Happy, Happy, ozvalo se ze sousedovy neoplocené zahrady ječení, jako když někoho vraždí. Nejdříve jsem si myslel, že to ječí sousedův pes a nenapadlo mne, že to ječí Happy. Ječeni přestalo a rozhostilo se ticho. Když jsem sešel se svahu a Happy hledal nenašel jsem po ni ani stopu. Nenašel po ni ani stopu Láďa a jeho lovecký pes, kterého jsem v zoufalství zavolal. Nakonec asi za dvě hodiny jsem vzal Peggy na vodítko a zkoušel jsem jestli nenajde stopu ona. Jednou se zdálo, že zavětřila a vedla mne ke vzdálené králikárně na sousedově pozemku a potom se vrátila zpět, vyběhla po asi deseti schodech a sedla si u dveří do jeho domu. Když jsme Happy hledali, už dvakrát se tam zastavila. Je špetka naděje, že soused vyděšenou Happy našel na zahradě a odvedl ji k sobě domu. Hned ráno se na místo vrátím a prohledám každý centimetr čtvereční.
Happy vlevo.
Ráno pročesávaje místo, kde jsem včera zaslechl naposledy ječet Happy již za denního světla jsme ji spatřili. Ležela tam, tak jak dopadla. Když, se nezabila pádem na led, což je z devíti metru velmi pravděpodobné, určitě se již neprobrala z bezvědomí. Paradoxní je, že pokaždé, když tam přes ten most jdu, nadávám, který šlendrián to udělal tak, že tou mezerou někdo propadne a zabije se. Měl jsem na mysli člověka, třeba v podnapilém stavu a netušil jsem, že první obětí bude Happy. A tak jsme vzali sekerku, protože můj předchozí pokus dostat ji bez poškození z ledu, na který přimrzla, se nepovedl. Taky jsem dostal záchvat lítosti a nebyl jsem schopen pokračovat. Naštěstí můj dobrý kamarád Petr vždy připraveny pomoci mi hned zvedl telefon a tak jsme společnýma silami vysekali Happy z ledu, který obtekl její tuhnoucí tělíčko. Moje žena má záchvaty pláče a já také. Přece je to, jako by vám umřelo dítě. Zvláštní, teprve teď jsem si uvědomil, jaké to bylo pro mou matku hrozné, když ji umřela má třináctiletá sestra. Tak to uzavírám svým tvrzením, že vesmír žije s emocí, a když jich má nedostatek tak hned něco vyprodukuje ať v malém, jako nám dnes, nebo ve velkém, jako Fukušima.
O pět měsíců později:
Peggy je od té doby úplně jiný pes. Skončily šarvátky o to, kdo bude dřív v mém klíně, nebo v posteli. Skončilo honění se po lesních cestách, kde předháněla jedná druhou, kdo bude dříve u mne, nebo u manželky. Skončily hádky, kdo bude spát u noh, nebo u hlavy s packou v mé ruce a jen křížek na konci zahrady se jménem Happy vhání mé manželce slzy do očí pokaždé, když jde kolem.

Ořech...

9. srpna 2012 v 8:45 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Všichni stárneme a jednou i ti co píši dnes o stáři, jako o vzdálené budoucnosti, budou nemile překvapeni, jak rychle je tady. Stejně jako ten rozložitý ořech u mne na zahradě. Bouře, která se přehnala nad naší obci, narušila ten sukovitý kmen, který byl vevnitř vyhnitý, a když jsem včera kopal základy pro NEW MALLEVIL strom se s velkým praskotem zřítil. Naštěstí telefonní vedení, které viselo pod nim, to nepřetrhlo a tak mohu dále datlovat, když mám čas, do svého blogu. Soused, který to pozoroval se mnou a který je už tou nekonečnou práci na zahradě pokroucený stejně, jako ten strom to komentoval slovy.

"Přišel jeho čas" Je jen o čtyři roky starší než JÁ, ale neustála práce v hlíně, ho zkroutila do podoby sukovitého samorostu. Na mojí otázku proč toho nenechá, když ho všechno bolí a už tři roky čeká na operaci kyčlí řekl jen "Je to můj koníček"

Koníček by neměl člověka ničit a tak na zahrádku kašlu a dokud mám co jíst, nechám ji ležet ladem.

Káva je dopitá, raníček napsaný a tak jdu na stavbu. Mimochodem můj vnuk, když jsem mu řekl ať si jde přivydělat, mi odpověděl, že mne v tom nebudou podporovat, protože to stejně nedodělám.

A to jsem si myslel, že tím, že mu nabídnu za práci peníze, podporuji JÁ, jeho touhu po zrcadlovce, kterou si chtějí s bráchou koupit a na kterou šetří. To je ten ÚHEL POHLEDU. Každý vidí stejné věci různě.

Přeji pěkný den. JM Ostrava 8.30 slunečno 18 stupňů ve stínu.

Domenico Martucci

8. srpna 2012 v 22:11 Kmetoviště

Není moje vina, že jsem dobrý.

Vrásky jedné lásky

8. srpna 2012 v 20:21 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já
Jsou dny ,
kdy na člověka padne
snad i vlastní stín
a dostihne ho jeho splín.

Když nenechá si zadní vrátka,
kdo city investoval ,
příjde zkrátka.

TA, které věříš tolik dní
TA, dá ti ránu poslední.
Přestože stále šeptá slůvka lásky,
vyvoláva již jen hlubší vrásky

A tak pomalu v sobě začínaš tajit svůj cit,
že s láskou tou chtěl jsi déle žít.
jsi jako dítě nevinné, nechápeš nic
ne, ne, ne,

City nejsou jen tak na hraní,
mohou ti šeptat zrádná slůvka
Z milovaného člověka, je jen mluvka.

Spojité nádoby.

8. srpna 2012 v 16:52 | Johanz z Mallevilu |  Kmetoviště

Aby jsme mohli člověka přestat milovat, musíme na něm nejdříve vyhledat tolik chyb,
aby přemohly naší lásku k tomuto člověku.Některé chyby, aniž by jsme si to uvědomovali ,
jsou naše vlastní chyby, přetransformované na toho druhého.JM

To co nenávidíme na sobě, vytýkáme druhým.

ANEBO:

http://johanz.blog.cz/1110/kdo-chce-psa-bit-vzdycky-si-hul-najde