Milý příteli,
nenacházím slova Ti odpovědět a už vůbec ,abych ti napsala svůj názor.
Napíši jednu větu : "Jsi blázen".... větu ještě jednu :"Jsi neponaučitelný
blázen". To je konec.
Muž v tvém věku(59) už takové hlouposti nedělá, asi jsi ztratil rozum. Prostě něco
jsi ztratil, rozum, soudnost,nadhled,rozvážnost, úsudek, schopnost vnímat a
rozlišovat atd ....Tvoje rozhodnutí, tvoje následky.
Tak jsem si říkala, že nepíšeš do svého blogu- asi jsi zamilovaný, Ale ty děláš hlouposti, které s
láskou nemají co dělat.No stalo, máš ponaučení, ale jak tě znám jsi
neponaučitelný, uděláš další hlouposti, tak budu věřit, že třeba ne.
Jen se zamysli, zda je to láska, potřeba, sex..nebo co tvůj vztah vůbec je. Já
tomu nerozumím, to víš jen ty.
Moje úvaha :
Beru to asi tak, že tvůj vztah je, nebo byl nějakým způsobem krásný, ale
zároveň tak nějak smutný. Přece dobře víme,že takový vztah je vždycky ošizený,
není to právě vztah se vším co k tomu patří. Jednak nikdy nevíme , jakého konce
se dočkáme.Nemůžeme s ním, s ní ... prožívat všechno tak, jako v opravdovém
vztahu. A to narození dětí, oslavy a narozeniny příbuzných,smrt rodičů a další
zásadní životní okamžiky. Můžeme to s naší láskou prožívat hodně, ale nikdy ne
dost, protože máme obvykle jen vyhrazený čas a prostě s ní - s ním v krizové
chvíli nemůžu být.
A má to ještě jeden háček, je to takový začarovaný kruh. Pokud se nad tím
zamyslím, stojí za zvážení, jestli ty důvody a problémy, které nás vhání do
náručí někoho jiného, by se nedaly vyřešit s nasazením právě té míry úsilí,
kterou jsem věnovali budováním našeho vztahu. Jestli se náhodou nedostáváme do
pozice psa honícího se za vlastním ocasem. Protože ano, v jeden moment je náš
vztah ulehčení, pomoc, možnost se vybrečet, prožít krásné milování, krásnou
lásku ... ale pak přijdou chvíle, kdy tuhle půjčku budu muset splácet i s úrokem
a našetřit budu muset hlavně z toho vztahu hlavního. Může být, že se vyplatí
překonat tak krizové období a pak včas vystoupit, ale co je včas a kdo na to má
tu sílu?
Teď je si ještě třeba uvědomit , že pokud je nám po padesátce, netřeba na nic
čekat, pieta za nepodařenými vztahy jde stranou, protože je třeba žít dál a bez
"otáčení kráčet ke hvězdám", kdo zůstal na rampě, nechť si tam kysne sám.
Tak to prostě nějak cítím .
Když si najdeme milenecký vztah a neudržíme jej nadále a nepodaří se nám…
to pak se zlým, nebo nemilovaným ….nebo nechápajícím protějškem, žijeme až do smrti.
Tedy žít ve dvou partnerských vztazích, problém je v tom, že naráz.
Nemluvím tu o bigamii, prostě je to milenka či milenec, ale není to jen o sexu,
i když to u něj třeba začínalo. A místo jedněch starostí mám rázem dvoje. Dalo
by se mluvit i o radostech, ale to platí jen zpočátku.
Obvykle k tomu nedojde, protože v případě náznaku starosti se milenecký vztah
opouštíme s čistou hlavou, protože jsme si přece nic neslíbili a pokud jo, tak
to bylo v návalu vášně, či pod nějakým tlakem různých souvislosti.
Potom přijde období jen utěšování o vzájemné lásce,vzájemné informace o jiných
starostech a radostech, rodinných povinností,už se neradí a nepřesvědčuje,ale
pěkně se z tohoto vztahu vycouvá.
I když? Jak kdo a s kým?Jakou formu zvolí v jakých okolnostech a prostředí se partneři nacházejí.Potom přijdou slova nepěkná, hanlivá, urážející ...o dalších ani nechci psát.Ale je to tak ..je to v člověku, jeho výchově, jeho sociálních poměrech, jeho inteligenci, zájmech,
zálibách ....
Ještě pár slovíček.
S láskou to ještě není tak špatné, jen je potřeba pečlivě hledat. Poměrně často
se právě v případě neveselé lásky stává, že zapomínáme na ten nejvlivnější
činitel - nás samotné. Musíme se naučit analyzovat. A tak se vrhám do vztahu, o
němž vím, že nemá smysl. Bez analýzy nás- partnerů a pro nespočet malicherných
důvodů nejdeme kupředu. A i když nám dojde, v jakém vztahu žijeme, či přežíváme,
stejně v něm ze setrvačnosti zůstáváme po několik dalších" zbytečných měsíců" a
v tragičtějším případě i let. To všechno znamená jediné - jsme zloději vlastního
blaha. Z lenosti setrváváme s lidmi, kteří nám nemají co říci. Z nudy či jen
proto, abychom nebyli sami, radši přečkáváme vzácné chvíle života s někým, kdo
už pro nás nic ve smyslu duchovního spojení neznamená.
Láska bolí ….nevím? Téměř každý z nás si tuto holou větu o dvou slovech prožil na
vlastní kůži. Ale dnešek není zítřek ….ani včerejšek. Proto je škoda se o něj
ochudit kvůli nezdařilé lásce, nebo bránit jejím návnadám proto, že vedle sebe
máme někoho, kdo už by měl být na vlastní cestě životem. Ti šťastní, jichž se to
netýká, pořádně netuší, jakého psychického marasmu byli prozatím ušetřeni,
nemusí se však ničeho bát, je téměř nemožné, aby se jim toto vyhnulo. Život není
dokonalý a mezilidské vztahy ještě méně.
Naše současnost ale není dělaná pro velké city. Milenecké poměry a jednodenní
sexuální eskapády, takový je opravdový obraz lásky?Mlžný a barevný
impresionismus většinou mizí jako pára nad hrncem - když ujedeš několik
kilometrů od své lásky.A ocitáš se ve svém rodinném prostředí, ve svém
"zázemí"- sice, které Ti poskytuje
tzv. rodinnou pohodu o kterou jsi chviličku, když si byl se svou láskou asi zrovna
nestál.Asi jsou to ty vztahy, láska , city, potřeba někoho kdo nás miluje, kdo
nám rozumí, alespoň pro tuto chvíli- kdy jsme s ním. Je to mnoho , je to málo
???
Tato slova myslím oboustranně, někdy to tak funguje- třeba většinou.
A potom mejlíky začínají slovy … rad, pochopení, sdílení radostí i starostí,
plné slovíček lásky a porozumění, ale to vše bez reality…nastávají problémy
…utěšuje se o lásce, porozumění, ale zároveň mezi větami, nebo přímo jsou slova
..neradím, nepřesvědčuji…..nevíš, nechápu tě ... Jako bych se ocitla v reálném
socialismu a tak to začalo pěkně, jako v impresionismu ……
Slova, slova, slova …prchavý okamžik ..láska, city, vášeň….
a můžeme začít zase od začátku mého mejlíků.
Asi jsem se k ničemu nedobrala, asi jsem na nic nového nepřišla, pouze
moje myšlenky a názory napsala.Není to k ničemu, je to přece úplně jedno co si
myslím .Dny ubíhají všem stejně ..KLIK a dopis je pryč…KLIK a život je pryč….tak
vlastně není o čem psát.
Pěkné dny…… a aby to bylo třeba úplné jinak, než jsem to napsala…
Můj příteli ..přeji aby jsi se z těch sraček dostal ....s hlavou vztyčenou, ale
stejně myslím, že tě láska Jáji neinspirovala, ale naopak ...velmi srážela k zemi
..už to nejsi ty ....tak se vzpamatuj nebo se ....to nechávám na Tobě
.....nemohu ani věřit, že jsi to TY ......ach jo !!!!
Rebeka
Bez komentáře. JM