Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Večerní jízda červen 2012

16. června 2012 v 21:16 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Odbočuji z malé okresky na ještě menší polní cestu plnou výmolu a kaluži z posledního deště. Čtyři lípy, které obklopuji zeleným kruhem dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem, mají větve příliš vysoko na to, abych si natrhal lípového květu. Ostatně je to odrůda lípy, která kvete později. Vypouštím Peggy z brašny a ona se s hlasitým štěkotem dožaduje pozornosti. Uklidňuji ji hozeným aportem a usedám na ošuntělou lavičku ukrytou v trávě a plnou vyrytých iniciálu. Nad hlavou mi trylkuje několik zpěváčku a zpříjemňují tak samičkám sezení na vejcích. Mezi stromy vykukuje domeček, jako z pohádky od Andersena a nad jeho střechou se vznáší obláček bílého dýmu, důkaz toho, že není opuštěný. Vítr šumí v korunách lip a uklidňuje moji neklidnou duši, plnou lítosti nad životem, který proplouvá mezi prsty. V dálce nad Oderskými vrchy vyplouvá nad stromy stříbrný balon a rychle se přibližuje. Vidím záblesky hořáku a balon nabírá výšku a mění směr. Za chvílí se ztrácí z dohledu v zapadajícím slunci. Volám na Peggy, která se baví tím, že obíhá kaluže a olizuje žabince a vyrážíme na zpáteční cestu. Vidím červenající se třešně, které při cestě sem nebyly proti slunci vidět. Touha sběračů po třešních je tak silná, že stromy do tří metru jsou, jako vyholené. Skáču jako raněný kamzík a v ruce mi ulpívají tři použitelné třešně. Ruka je červená a vypadám, jako bych míchal kroupy na zabijačce. Jejich chuť je úžasná, ale bohužel můj zadek je již tak těžký že nejsem schopen překonat zemskou přitažlivost a větvě ve výší dvou metru, jsou pro mne nepřekonatelnou hradbou. Sním ty tři kousky, které byly neporušené, olíznu šťávu s prstu a smutně s odleskem třešní v očích pokračuji k domovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama