Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Prstýnek

4. června 2012 v 6:44 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?


Temná chodba se spoustou dveří po stranách mi připomíná internát, ve kterém jsem kdysi dávno bydlel po dlouhé tři roky. Nahlížím do dveří, ve kterých je šero stejné, jako na chodbě. Jen v místnosti, kde je spousta umyvadel, svítí u stropu jedniná slabá žárovka a svým svitem osvětluje ženu, která se smetákem v ruce vytírá mokrou podlahu a nahání vodu do otvoru v podlaze.
Stoupnu si do dveří a tiše ji oslovím.
"Byla jsi mi nevěrná?" Ptám se na to, co už vím dávno.
Zvedá hlavu, její obličej zrudne a získá barvu rajčete.
"Nebyla, víš že miluji jen tebe a nikoho jiného."
Její slova i barva obličeje ji usvědčuji z toho že lže.
"Přinesl jsem ti zásnubní prstýnek"
Říkám.Vytahuji z kapsy krabičku a ukazuji ji zlatý prsten s bílým okem.
Její oči jsou plné slz a se vzlykotem se ptá.
"Proč tak pozdě? Proč?
Říká a dodává.
"Čekala jsem na tebe tak dlouho."
Natahuje ruku po prstenu, který však nečeká a jako obživlý vyskakuje z krabičky.
Cinkání, se kterým poskakuje po podlaze se nám vrývá do hlavy, jako umíráček.
Prsten se kutálí po vyspádované podlaze a my oba fascinovaně hledíme na jeho pouť.
Nezadržitelně se blíží k odpadní mřížce v podlaze a chvílí balancuje po její hraně.Ještě ji podvědomí škublo rukou v poslední snaze zachránit prsten, ale už nám mizí z očí v městské kanalizaci.Můj pohled spočívá na její uplakané tváří. Já se otáčím ve dveřích a beze slova odcházím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama