Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Birrel

20. června 2012 v 9:17 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky




Jsem vysušený jako troud, když se vracím v 20.15 z práce. Teď se mi hodí vojenský výcvik, kdy jsme museli být na signál připraveni do pěti minut v plné polní vyrazit na pochod. Bleskové převlečení, nasazeni přilby a start. Tady se projevila první chyba, něco jako když si vojáci neoblekli ponožky, protože po poplachu se útvar vždy rozpustil a šlo se spát. Jednou to nevyšlo a ti co je neměli se hlásili ráno po dvacetikilometrovém pochodu na ošetřovně s krvavými mozoly na nohou. Vzal jsem si letní přilbu a všechny ty lítající bestie, které přes den chrápou zalezlé pod listem ostřice, mi bodaly do obličeje, jako saharský písek při písečné bouří. Venkovní teplota klesala, ale moje žízeň byla tak velká, že jsem držel plyn na doraz a uháněl stmívající se krajinou, jako dostavník plný jeptišek, za kterým se žene banda ječících indiánu.První BIRREL zasyčel v útrobách a oblažil vyschlé ledviny. Peggy sedící na stole mi pomáhá s topinkou Maxim, ale je jako rozmazlené dítě a každý kousek masa ji musím v ústech zbavit kečupu jinak ohrne čumák do odpudivé reakce a maso i s kečupem nechá ležet. Její trpělivost ovšem končí u několika kousku a potom, když se napije Birrelu z mé dlaně, provokativně seskočí se stolu, vyleze na motorku zasedne na sedadlo a za smíchu okolo sedících poštěkává, že chce jet domu. V poslední době jsem si všiml, že raději jezdí než chodí a vypadá to, že i ji postihne dříve nebo později nějaká civilizační porucha z nedostatku pohybu. Od té doby co umřela Happy,(jak říká můj soused, že spáchala sebevraždu, protože to už nemohla se mnou vydržet) je jako rozmazlené malé dítě, které chce pořád nosit na rukou. Platím za dohledu netrpělivě poštěkávající Peggy, nacpu ji do převozní tašky a důkladně překontroluji oboustranný zips, aby mi náhodou za jízdy nevyskočila, a sjíždím po asfaltové cestičce z parkoviště k hlavní silnici. Okolí se zmocnil soumrak a svítící reflektory dostaly své opodstatnění. Světlo vyhánělo stíny, tak že jsem si včas všiml rozbitého favorita a v hlavě si tak odůvodnil, odkud asi jeli tak pozdě hasiči, které jsme před chvíli potkali. Pět oveček na opuštěné pastvině v údolí před xxxxx ve mně vzkřísilo myšlenku, že majitel má odvahu nechávat ovce přes noc samotné. Zaparkovat motorku a sednout si do křesla k počítači už bylo dílem okamžiku a já se věnoval dalšímu z dílu seriálu "Můj přítel Mank"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 20. června 2012 v 12:00 | Reagovat

Píšeš pěkně-  srdíčkově. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama