Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Červen 2012

Birrel

20. června 2012 v 9:17 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky




Jsem vysušený jako troud, když se vracím v 20.15 z práce. Teď se mi hodí vojenský výcvik, kdy jsme museli být na signál připraveni do pěti minut v plné polní vyrazit na pochod. Bleskové převlečení, nasazeni přilby a start. Tady se projevila první chyba, něco jako když si vojáci neoblekli ponožky, protože po poplachu se útvar vždy rozpustil a šlo se spát. Jednou to nevyšlo a ti co je neměli se hlásili ráno po dvacetikilometrovém pochodu na ošetřovně s krvavými mozoly na nohou. Vzal jsem si letní přilbu a všechny ty lítající bestie, které přes den chrápou zalezlé pod listem ostřice, mi bodaly do obličeje, jako saharský písek při písečné bouří. Venkovní teplota klesala, ale moje žízeň byla tak velká, že jsem držel plyn na doraz a uháněl stmívající se krajinou, jako dostavník plný jeptišek, za kterým se žene banda ječících indiánu.První BIRREL zasyčel v útrobách a oblažil vyschlé ledviny. Peggy sedící na stole mi pomáhá s topinkou Maxim, ale je jako rozmazlené dítě a každý kousek masa ji musím v ústech zbavit kečupu jinak ohrne čumák do odpudivé reakce a maso i s kečupem nechá ležet. Její trpělivost ovšem končí u několika kousku a potom, když se napije Birrelu z mé dlaně, provokativně seskočí se stolu, vyleze na motorku zasedne na sedadlo a za smíchu okolo sedících poštěkává, že chce jet domu. V poslední době jsem si všiml, že raději jezdí než chodí a vypadá to, že i ji postihne dříve nebo později nějaká civilizační porucha z nedostatku pohybu. Od té doby co umřela Happy,(jak říká můj soused, že spáchala sebevraždu, protože to už nemohla se mnou vydržet) je jako rozmazlené malé dítě, které chce pořád nosit na rukou. Platím za dohledu netrpělivě poštěkávající Peggy, nacpu ji do převozní tašky a důkladně překontroluji oboustranný zips, aby mi náhodou za jízdy nevyskočila, a sjíždím po asfaltové cestičce z parkoviště k hlavní silnici. Okolí se zmocnil soumrak a svítící reflektory dostaly své opodstatnění. Světlo vyhánělo stíny, tak že jsem si včas všiml rozbitého favorita a v hlavě si tak odůvodnil, odkud asi jeli tak pozdě hasiči, které jsme před chvíli potkali. Pět oveček na opuštěné pastvině v údolí před xxxxx ve mně vzkřísilo myšlenku, že majitel má odvahu nechávat ovce přes noc samotné. Zaparkovat motorku a sednout si do křesla k počítači už bylo dílem okamžiku a já se věnoval dalšímu z dílu seriálu "Můj přítel Mank"

Večerní jízda červen 2012

16. června 2012 v 21:16 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Odbočuji z malé okresky na ještě menší polní cestu plnou výmolu a kaluži z posledního deště. Čtyři lípy, které obklopuji zeleným kruhem dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem, mají větve příliš vysoko na to, abych si natrhal lípového květu. Ostatně je to odrůda lípy, která kvete později. Vypouštím Peggy z brašny a ona se s hlasitým štěkotem dožaduje pozornosti. Uklidňuji ji hozeným aportem a usedám na ošuntělou lavičku ukrytou v trávě a plnou vyrytých iniciálu. Nad hlavou mi trylkuje několik zpěváčku a zpříjemňují tak samičkám sezení na vejcích. Mezi stromy vykukuje domeček, jako z pohádky od Andersena a nad jeho střechou se vznáší obláček bílého dýmu, důkaz toho, že není opuštěný. Vítr šumí v korunách lip a uklidňuje moji neklidnou duši, plnou lítosti nad životem, který proplouvá mezi prsty. V dálce nad Oderskými vrchy vyplouvá nad stromy stříbrný balon a rychle se přibližuje. Vidím záblesky hořáku a balon nabírá výšku a mění směr. Za chvílí se ztrácí z dohledu v zapadajícím slunci. Volám na Peggy, která se baví tím, že obíhá kaluže a olizuje žabince a vyrážíme na zpáteční cestu. Vidím červenající se třešně, které při cestě sem nebyly proti slunci vidět. Touha sběračů po třešních je tak silná, že stromy do tří metru jsou, jako vyholené. Skáču jako raněný kamzík a v ruce mi ulpívají tři použitelné třešně. Ruka je červená a vypadám, jako bych míchal kroupy na zabijačce. Jejich chuť je úžasná, ale bohužel můj zadek je již tak těžký že nejsem schopen překonat zemskou přitažlivost a větvě ve výší dvou metru, jsou pro mne nepřekonatelnou hradbou. Sním ty tři kousky, které byly neporušené, olíznu šťávu s prstu a smutně s odleskem třešní v očích pokračuji k domovu.

Tantra

13. června 2012 v 22:43 | Z internetu |  Kmetoviště

2010-09-03 Tantra

Milujte Vášnivě a vroucně.
Můžete být zranění,
ale je to jediný způsob, jak žít naplno.



LÁSCE A SMRTI VLÁDNE NEÚPROSNOU RUKOU OSUD.JEHO RÁNY DOPADAJÍ, JAK SE JIM ZLÍBÍ.
George Farguhar.


POKUD BYLA VAŠE LÁSKA UPŘÍMNA,BUDE ŽÍT VĚČNĚ.
Jiří Mazánek



Rozloučení...

12. června 2012 v 21:52 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Má milá.

Přes všechny nástrahy, které nám život přinesl přes všechny naše (tvé) rozchody, nepochybuj o tom, že tě mám moc rád. Bohužel mám s života s tebou veliké obavy. Ty sama jistě víš, čeho se týkají a čeho se bojím. Moje extrémní citová závislost na tvé spokojenosti, mne předurčuje do role, kdy každá tvoje nespokojenost mi rozvibruje vnitřnosti a rozbuší srdce. Téměř celé dva roky jsem žil v napětí (stresu), kdy mne opustíš, jak jsi pokaždé slibovala. Je to Jájo šílené. Nemohu žít s tebou, ani bez tebe. Jsem na tobě závislý a zároveň mám strach, že bych po zbytek života byl v kleci, i když společně s TEBOU. Bojoval jsem o každý den ve tvé přítomnosti. Prohrál jsem svůj další boj. Good Luck. Zdeník


Dodatek15.6.2012 14:28 Po tvé poslední sms, kdy jsi mi opět asi po sté vysvětlila, jaký jsem slaboch, jsem ukončil veškerou komunikaci. Láska se musí živit laskavými slovíčky, hebkými doteky, úsměvy, galantnosti. Výčitky se na člověku hromadí, jako měkkýši na trupech lodí tak dlouho až jej stáhnou do hlubin. Je jedno, jestli jsou pravdivé nebo smyšlené.

STOKRÁT NIC UMOŘILO OSLA


Snad ještě pár řádku od mé internetové kamarádky Rebeky, kterou jsem nikdy neviděl na vlastní oči....


Můj milovaný ...tak jde život ..jsi bezva "kluk" ....prostě jsou to city, vztahy ...ale víš co ?
Je to krásné, že jsi to dokázal ještě v těchto letech prožít nádhernou lásku, vztah, sex ...jinak se ti žije ..máš pro co a pro koho a to, že to sebou nese plno problémů ...ty jsi silný, ty to zvládneš ..co bychom na tom světě už dělali, vždyť je to krásné...o tom je život, lépe se žije ....vydrž ..mám Tě pořád ráda.
Jo jsme tu na návštěvě ..užívejme si .....xxxxxxxxxxxx xxxxx ...jsi blázínek ...za to to nestojí ...vzpamatuj se .....

Ahojky Tvoje "furt" kamarádka Rebeka

Vzhledem k tomu, že blog je o lásce a sexu což jsou dvě různé věci, tak ještě úryvek, bez kterého by nebyla tato kapitola mého života celá.

Je to úryvek z diskuze na WWW.Doktorka.cz

12.6.2012 07:44 - Carlos
Nemám s erekci problémy ...
Tak to je paráda.. a máš tak nějak představu dokdy ti to přibližně vydrží? Hodně chlapů to totiž zabalilo už kolem padesátky..
12.6.2012 11:12 - Milan
Pochybuji, že v 59 je možné se milovat 2x za sebou...

Je veliká pravděpodobnost, že zapíchnu hůlku do sněhu, pardon v létě do písku a ukončím tuto strasti plnou pouť lásky a nenávisti...
Meditace a duševní orgasmus (nirvánu) budu nyní hledat na vrcholcích "Himalájí."
Můj oblíbený autor Dr. Lobsang Rampa,nebo Moody a hlavně český mystik Eduard Tomáš a jeho kniha 108 meditací už vystrkuji růžky z knihovny.

Hodně štěstí na cestě....JM

P.S.
Už mne to fakt štve, říkám si, že si vytáhnu kartu, protože co kdyby to bylo všechno jinak
a hádejte co jsem po promíchání karet vytáhl.
Samozřejmě, že opět:
OKOVY a k tomu PĚT POHÁRŮ
Vytáhnout si při asi šesti taženích během dvou měsíců, čtyřikrát stejnou kartu okovy ze sedmdesáti osmi karet je vskutku pravděpodobnost v řádu minimálně 6 nul.

Okovy:
Skličující situace.

Strach, nebo váhavost odejít ze špatné situace, nebo vztahu vás brzdí v postupu. Jste zajati ve skličující situaci, protože odmítáte vidět pravdu.Někdo vás terorizuje, nebo se k vám chová necitlivě či hrubě. Shovívavosti marníte svoji energii.Váš vztah s partnerem je založen na špatných základech a není produktivní.Nedůvěryhodní lide se vydávají za jiné, než doopravdy jsou.

Pět poháru:
Negativní události.

Prohlédnutí iluzí by vás mohlo zranit. V tomto období se zabýváte pouze negativními událostmi.Tato karta předpovídá možný rozvod, nebo konec manželství či přátelství.Možná budete muset bojovat s pocitem deprese.

Tak a babo raďUsmívající seVšechno sedí do posledního písmenka.Zamračený



Krása života....retrospektiva

12. června 2012 v 20:05 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Fotografie zastavené v čase tvrdou rukou osudu, aneb hřbitovní polibek.


Řítím se z Děhylovského kopce do mlžného oparu Hlučínské štěrkovny,
"Jé Hlučín tady mám otce na hřbitově:-(("
"Hm a co má být." Řekl jsem k ženě sedící na místě spolujezdce.
"Měla bych mu zasvítit."
"Tak jo.Zajedeme do Lidlu koupíme svíčku a sirky a skoknem na hřbitov."
"Dobře ,ale nechci tě zdržovat."
"To je jedno kde budeme courat jestli u vody, nebo na hřbitově."

Regály v LÍDLU přetékaly zbytky svíček zapomenutých od dušiček.Někdo nemá nikoho,někdo nemá ani na svíčku a někomu je to jedno, protože nevěří na duši.
Vybrali jsme olejovou ,prý déle svítí .

"Jenže já na ten hřbitov netrefím, ale je tam kostel."podotýká Hašlerka
"Nějak to najdeme."
Pár lidí, kteří zřejmě byli z jiné země, nám nedokázalo vysvětlit, jak se ke hřbitovu dostaneme.Jenže věžička trčící nad obytným domem nasvědčovala ,že jsme na správné cestě,
Bylo pět hodin pět minut a branka hřbitova ,bezpečně odolávala náporu mé ruky.
ZAVŘENO.
Co teď?
"Přelezu přes plot" řekla Hašlerka
"Tak lezu taky"....Naposledy jsem lezl přes plot, snad před dvaceti léty.
Když se spojí dva schopní lidé, není nic problém.Prozkoumal jsem okolí branky a vzhledem k tomu ,že v každém muži pořád dříme kus kluka ,hned jsem našel řešení.
Vedle branky nám posloužila nízká betonová popelnice ,jako první schod a na druhé straně začínající zábradlí,jako druhý schod.
Hup hup a Hašlerka byla na druhé straně.
Trochu problému jsem měl s tím, prostrčit Míňonku přes mříže ,chtěl jsem ji propasírovat mezi oky, ale to se protivila , potom jsem ji předal vrchem přes plot.Miňonka je pejsek vážicí 1.2kg a věčně předvádějící tanec svatého Víta.

Hup hup hup hup.Pro mne těch devadesát kilogramu přenést na druhou stranu nebylo již tak snadné ,ale zvládl jsem to tak, že bych se za to nestyděl ani ve třiceti.
Možná za to můžou vitamíny ,které beru ,nebo to, že jsem zhodil deset kilo a chodím cvičit do fitka ,nebo přítomnost krásné ženy, ale přenesl jsem se jako vrabec frrrrr.

Se zaduněním jsem dopadl na hřbitovní chodník ,prošlapaný smutkem a osvětlený září blikotajících plamínku.Vítr tiše probíral hřívy smutečních tisů a evokoval v duši poselství poslední cesty.Po pomnících stékaly slzy vosku a tvořily tvary sopečných kuželů.Fotografie zastavené v čase ,tvrdou rukou osudu, čněly jako němá výčitka bohu, za ukončenou cestu.
Miňonka tiše kňučela do rytmu vanoucího větru ,který sliboval blížící se orkán a plamínky postupně opouštěly svět mrtvých a náhrobky hroužili se do tmy.

"Proč lidé chodí svítit na hřbitov, když je světlo" zašeptala Hašlerka
"Aby je neodvlekli duše mrtvých do své říše."Odpověděl jsem rovněž potichu.
"Aha" přitiskla se ke mně a zachvěla se.
Také JÁ jsem se zachvěl.Důvod byl trochu jiný.Její štíhlé tělo ve mne probudilo pocity,které jsem již dlouhé měsíce nepoznal.Byl to jen záchvěv ,ale naznačil mi zcela jasně ,že je všechno jak má být, a že tady ,do říše mrtvých ještě nepatřím.

Hašlerka, jako by vycítila to co se ve mne děje ,obrátila ke mně svojí tvář ozářenou mihotajícím se světlem svíček a nabídla mi svá ústa k polibku.Její rty byly hebké, jako jižní vítr a voněly voskem.Tam, ve tmě plné blikajících hvězdiček ,zamčení za vraty hřbitova ,jsme spojili své rty k prvnímu polibku.


Odi et amo.....Nenávidím a miluji

12. června 2012 v 10:28 | Intrenet |  Jája a Já

Jsi šíp, co zasáhl mé srdce.
Jsi provaz, co spoutal mé ruce.
Jsi oheň, u kterého se hřeju.
Jsi dárek, co si tajně přeju.
Jsi láska, co tu je i byla.
Jsi ten, o kterém jsem snila.....


Čtvrtá ranní.

11. června 2012 v 23:10 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Píp píp píp pipipipipipíp vytrhuje mne z vedlejšího pokoje budík ze spánku.Je čtvrtá hodina ranní a já vím, že už neusnu.Nějaký chytrolín prohlásil, že člověku stačí 5 hodin spánku a moje podvědomí se toho chytlo.
Vstanu uvařím kávu a pustím PC.Z otevřeného okna je cítit pach projíždějících automobilu a můj kamarád kos zpívá, jako kdyby před ním byla přinejmenším pávice.Peggy se vrtí, když hledá zatoulanou blechu a zarývá se čumákem mezi moje pokrčená kolena.Z venku je slyšet počínající ruch a silnice ožívá přibývajícími auty.Dvě tramvaje projíždějí za hodinu a roztřesou dům svým vibrátem šišatých kol.Zvětšuji trhliny v už tak poškozeném domě. Dvě slepice uzamčené v kleci, kterou podle návodu z internetu postavil můj vnuk se dožaduji propuštění na svobodu.Byly zvykle spát celou zimu venku na bezové větvi a teď je někdo uzavřel jen proto, aby neklovaly zasazený salát.Nedokáží to pochopit a jejich ko ko ko dák zní jako výčitka .Vnuk se dostal zrovna do stadia pokusu vypěstovat něco na tom úhoru. který je všude kolem a nedá si říct, že brambory mu sežere hryzec a králíky ukradnou hordy bezdomovců, které občas bloudí kolem.JM

Den 695...

11. června 2012 v 22:33 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já
Den 695....

Kráčím po schodech, srdce někde v krku a ozývají se mi mé staré rány, jak já říkám, ze Zátoky Sviní.Jizva na hrudí po zásahu granátem bolí a v hlavě mi buší tisíc kovaříku do miniaturní kovadlinky.Za dveřmi mne čeká moje milá výčitka a mele si pořad dokola tu svoji píseň o mém rozvodu.Musím se rozhodnout do 23 července jinak končíme.Nemám chuť na nic a nejraději bych vzal nohy na ramena.Přesto to neudělám a po rozpačitém začátku u kuchyňské linky se přesunujeme na pohodlnou širokou postel.Raději to nebudu popisovat, aby si nějaká čtenářka, která TO nikdy nepoznala, neztěžovala do komentu, že lžu.Ale je to tak a ne jinak.
Ale, že to je blog hlavně o lásce tak snad jen závan několika následujících SMS-ek

SMS 20 minut po odjezdu.
14.05....Ty jsi Zdeníku, ale pořádný xxxxxLíbajícíwauuuLíbající
14.06....Děkuji,Usmívající se ale nikomu to neříkej.
14.08....LíbajícíJAJUŠKO lásko, myslím na tebeLíbající
14.10....To néeeUsmívající sepssssstS vyplazeným jazykemLíbající
14.29....Ty jsi Jájo, ale pořadná xxxxxxxLíbající
14.32....Chich...s tebou mi to asi jdeS vyplazeným jazykemLíbající

Tak a to stačí, abych si na to vzpoměl i za deset let pokud tady ještě budu
a paměť mi neukrade Alzhaimer.
Své nevhodné komentáře si nechte pro své milence, případně manžely.
Oslavné ódy a nabídky k sňatku, jen přes Agenturu "Charon" JM

Dusno...

10. června 2012 v 14:50 | Johanz z Malevilu. |  Fejetonky


Od božího rána se vzduch nehne a slunce rozpaluje betonovou plochu do běla. Jedu do práce, zatím co farnící kráčí do kostela ke zpovědi a na ranní mši.Je jen 26 stupňů, ale přesto se mi špatně dýchá.Jako vždy, když se blíží okluzní fronta.Zřejmě nejsem sám, protože od rána přijelo jen několik zoufalých lidí vypustit do kontejneru svou minulost. Tři malé dětské židličky padají na dno obří nádoby ke svým větším sestram.
" Měli jsme hodně dětí a maminka nám umřela."
Říká majitelka pozůstalosti, kterou přivezla do stoupy. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme jako děti sedávali pod stolem u mé babičky a hráli si na všechno možné. Já měl nejraději hru na ponorku a holky, mé sestřenice, kterých byla většina zase píchaly injekce panenkám všude možně.Dospěli sedíce nad námi, drkotali zuby, probírajíc své poválečné problémy a my byli zticha, jako myšky. Židle, stoly, matrace, oblečení, hrnce , talíře, skříně, knihy, ale i zavařeniny a jídlo opouští byty a vydává se za svým majitelem na cestu do nicoty. Všichni končíme stejně ať pán či kmán. Na velké skládce v Hrušově.
Velké plachty jímají plyn, který se vyvíjí z věcí, které jsme měli tak rádi, že jsme bez nich nemohli být. Bioplyn v našich domácnostech je vzpomínkou na naše mrtvé a jejich životy. Konečně začalo pršet a teplota klesla o šest stupnů. Tlak na hrudi trochu povolil a hned se lépe dýchá. Brzy i ze mne bude bioplyn.JM

Láska

8. června 2012 v 19:36 | Peter Lauster 1980 |  Knihotéka...
Snad jen názvy kapitol....než se tím prokoušu bude podzim.

Mýtus první..........."Sexualita Osvobozuje"
Mýtus druhý.........." Vyřešení sexuálních problémů znamená vyřešení všech problému"
Mýtus třetí............"Orgasmus je cílem lásky"
Mýtus čtvrtý.........."Pro uspokojující sexuálni zážitek je důležitá technika"
Mýtus pátý............"V mládí je láska jiná než ve stáří"
Mýtus šestý..........."Velká láska trvá věčně"
Mýtus sedmý........."Žárlivost patří k lásce"
Mýtus osmý..........."Láska je osudová záležitost"
Mýtus devátý........."Člověk může zažít jen jednu čí nanejvýš dvě velké lásky"

12 Zásad duševního zdraví.

8. června 2012 v 12:53 | Mudr Petr Hofman-Tajemství čínské medicíny. |  Esoterika

1. Pamatuj, že každé utrpení, i to největší, jednou přejde. Veškeré dění v toku času je proměnlivé. Po dešti vychází slunce, i po té nejkrutější zimě přijde zase jaro!

2. Tam kde nemůžeš pomoci ani změnit chod věcí, nestarej se zbytečně o cizí záležitosti.

3.Nepropadej panice kvůli zodpovědnosti. Tvá schopnost a odolnost poroste tím více, čím méně se poddáváš spěchu, vzrušení a pesimismu.

4.Vyvaruj se boje proti představám. Mnozí se vyčerpávají v boji proti překážkám, které existuji jen v jejich fantazii. Nezaplétej se do neplodných zálib, které nevedou k cíli. Pamatuj, že síla je jen v jednoduchosti, proto netříští své síly.

5.Nežij v minulosti, nepřemýšlej mnoho o budoucnosti. Žij přítomnosti. Nic důležitého nezměníš! Znáš snad někoho, kdo se nikdy nezmýlil? Chybám se nevyhneš, přijdou-li, naprav je - není většího vítězství.

6.Rázně odlož nenávist, závist a touhu po destruktivní kritice. Kritika, která současně nepřináší pomoc a náznak, jak zlepšit špatné, je někdy horší než původní špatná věc.Tato tři zla výrazně překážejí osobní spokojenosti.

7.Netrpělivost, posměch, fanatismus,fatalismus a pesimismus ničí duševní harmonii.

8.Zažeň myšlenky o důstojném "usazeném" stáří. Buď stále zvědavý a zvídavý, snaž se uchovat smysl pro romantiku, dobrodružství a recesi. Neboj se v žádném věku nových setkání a nových úkolů.

9. Důvěřuj lidem a měj je rád. Neočekávej od nich dokonalost, ani ty nejsi dokonalý. Snaž se ocenit jejich individualitu. Jen málo lidí je vyloženě špatných.Úsměvem a duševním pohlazením prosadíš víc než přísnosti a tvrdosti.


10. Pozoruj své okolí a všimni si, že tvé problémy jsou v zásadě stejné, jako problémy mnoha jiných. I lékař trpí bolestí, i policistu někdy dusí strach, i král pláče při smrti svého syna.Nekomplikuj si trvale svou životní roli, prostuduj ji dobře, snaž se ji rozumět a využít ji ze všech sil k pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůře. A pak svou roli hraj s důvěrou a odvahou, ale hlavně vždy se smyslem pro fair play.

11. Pokud ti něco vadí a můžeš to změnit, učiň tak, pokud to změnit nemůžeš,netrap se tím dále.Pokud ti něco vadí na druhém člověku, tak se s tím smiř, anebo se mu vyhni-tak jako řeka, když narazí na horu.Snáze přeneseš vrcholek hory či změníš tok řeky, nežli změníš povahu člověka. Tvoje mysl musí mít vždy jasný cíl a stanovisko, nelze být "trochu těhotný" či sedět na dvou židlích. Nechť je i tvoje řeč jasná - ano,ano či ne,ne.

12. Poznávej sám sebe, nauč se mít rád sám sebe, jaký jsi a uměj sebe přijmout, uč se naslouchat svému tělu a duši a jejich signálům.Ten kdo pozná druhé je chytrý, avšak ten kdo pozná sám sebe, je moudrý.A pamatuj, že bojovat proti celé armádě je daleko snazší, než bojovat sám se sebou.

Opět s toho všeho plyne jedno poučení.

Buď sám se sebou v rovnováze. JM


Klíště

7. června 2012 v 11:21 | Johanz z Mallevilu |  Stalo se (m)iDnes.

Ejhle škrábu se na noze a vidím krev.Podívám se blíže a ono klíště.Tak teď mi hrozí tři věci.
Za prvé nic, to by bylo nejlepší.Za druhé borelioza tu už jsem měl a dá se léčit .No a za třetí klíšťová encefalitida.No demence už je u mne na postupu i bez klíšťat a tak snad navíc neochrnu.
Tak je to celý život, jen se dostanete z jedněch sraček, už jsou tady druhé.Pro jistotu jsem si vzal DOXYBENE prý, když si ten lék vezmete do 24 hodin od přisáti tak se nemoc nerozvine...no snad to nejsou babské tlachy.

Pub

7. června 2012 v 6:33 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?

Sedíme u stolu v anglické restauraci jejíž majitelka hovoří česky.Neustále mi nutí asi dvacet liber a já, přesto že mne okolí nutí si peníze nebrat, nakonec přijímám.Z ničeho nic se objeví moje sestra, která je dlouhodobě v Irsku a naklání se ke mně.Prosím tě půjč mi sedm liber, abych mohla na diskotéku.Vytahuji hrst drobných z kapsy, do které jsem je před tím uložil a natahuji ruku k sestře.Cítím dotek jejich prstu, jak se v drobných přehrabuje a vybírá potřebný obnos.Mizí v sále, kde ji pohlcuje hluk hudby a dav lidí.

Otroctví.

6. června 2012 v 18:09 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Kdo nejvíce žere peníze.Přece INFLACE.Ta neviditelná hydra krmena nenasytnými bankéři, kteří pouštějí do společnosti nekontrolovatelné množství peněz. Sežrala úspory mým rodičům a sežere je i mým dětem.Mi ne já jsem vyjímka UTRATÍM všechno co mám a na zadní kolečka myslím hlavně tím, abych si vybral hodně silné ráhno, když už to bude nesnesitelné. Nebudu svojí práci krmit bílé límečky i když úplně tomu nejsem schopen zabránit. Jíst se musí.Jak asi lidstvo žilo, než byly objeveny peníze a rozpoznaná jejich moc.Tak že šetřete a vzhůru do otroctví.

Schizofrenie

4. června 2012 v 18:39 | Johanz z Malevilu. |  Jája a Já

Tak jsem si přečítal ty své bláboly o JÁJI,NÁJI,DÁJI a můj sebestředný zrak padl na komentáře. Pry píší jen o sobě...(někdy taky o svých psech,kteří mi umřeli Happy v únoru a Rex před 14 dny.Taky o své kočce, kterou přejelo auto v rozpuku života a volání jara).....Prý si léčím své mindráky...Ano bude mi 60 a potřebuji posílit své ego v této prohnilé době plné zvratků a sebevražd. Mám se prý jít léčit píše KARLA ALIAS LÁJA. Není třeba málokdo si totiž uvědomuje, tak jako já, jak je život pomíjivý.(Ostatně mám to v záhlaví blogu MEMENTO MORI). Možná by ti KARLO alias LAJO se stejnou IP adresou, neškodilo trochu sebereflexe, ještě jsi mladá a nemusíš být hloupá celý život....Good luck JM

[1] Karla | 188-175-144-196.client.rionet.cz (188.175.144.196) | Dnes v 14:34

Můj názor.Jsi tak sebestředný, že píšeš jen a jen o sobě. Nic jiného Tě nezajímá než ty a tvoje ženy.Sem tak obsáhlý politický nic neříkající komentář.Vím, že napíšeš, že tu nemusím chodit.Už nebudu. Tvoje stránky jsou šílené. Jen si v nich kompenzuješ svoje mindráky a posiluješ svoje ego.Zamysli se nad sebou a běžte se s Jájou léčit.Je to dobrá rada tvoji neznámé dříve čtenářky.Nic ve zlém, jen a jen rada. :-D

[2] Lája | 188-175-144-196.client.rionet.cz (188.175.144.196) | Dnes v 15:40

Nijak nehodnotím - je to blábol , sebestředný blábol, jako všechny příspěvky.Už tady chodit na tento web nebudu. Nestojí mě to za to.Jen si pisatel kompenzuje svoje nedostatky a posiluje svoje ego. Články o Jáji, Dáji,Náji mě nezajímají a politické komentáře už vůbec ne.Jsou to nic neříkající nesmysly. Páté přez deváté. Ahoj fešáku! :-D :-D

Prstýnek

4. června 2012 v 6:44 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?


Temná chodba se spoustou dveří po stranách mi připomíná internát, ve kterém jsem kdysi dávno bydlel po dlouhé tři roky. Nahlížím do dveří, ve kterých je šero stejné, jako na chodbě. Jen v místnosti, kde je spousta umyvadel, svítí u stropu jedniná slabá žárovka a svým svitem osvětluje ženu, která se smetákem v ruce vytírá mokrou podlahu a nahání vodu do otvoru v podlaze.
Stoupnu si do dveří a tiše ji oslovím.
"Byla jsi mi nevěrná?" Ptám se na to, co už vím dávno.
Zvedá hlavu, její obličej zrudne a získá barvu rajčete.
"Nebyla, víš že miluji jen tebe a nikoho jiného."
Její slova i barva obličeje ji usvědčuji z toho že lže.
"Přinesl jsem ti zásnubní prstýnek"
Říkám.Vytahuji z kapsy krabičku a ukazuji ji zlatý prsten s bílým okem.
Její oči jsou plné slz a se vzlykotem se ptá.
"Proč tak pozdě? Proč?
Říká a dodává.
"Čekala jsem na tebe tak dlouho."
Natahuje ruku po prstenu, který však nečeká a jako obživlý vyskakuje z krabičky.
Cinkání, se kterým poskakuje po podlaze se nám vrývá do hlavy, jako umíráček.
Prsten se kutálí po vyspádované podlaze a my oba fascinovaně hledíme na jeho pouť.
Nezadržitelně se blíží k odpadní mřížce v podlaze a chvílí balancuje po její hraně.Ještě ji podvědomí škublo rukou v poslední snaze zachránit prsten, ale už nám mizí z očí v městské kanalizaci.Můj pohled spočívá na její uplakané tváří. Já se otáčím ve dveřích a beze slova odcházím.