Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

zRaje do pekla....Brána do RÁJE

16. února 2012 v 22:25 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

Když jsem se blížil k domečku Li neměl jsem představu, co bude.
Ve své nezkušenosti jsem bral pozvání na čaj, jako pozváni na čaj. Moje zkušenosti nebyly příliš velké a obával jsem se, abych svým neohrabaným chováním Li nepoplašil. Domečkem se linula omamná vůně směsi drahých parfému a jejich majitelka zářila úsměvem.
Oblečení, zvýrazňovalo její štíhlost a já tiše proklínal den, kdy jsem si oblíbil rifle a oranžovou barvu. Li mi dala nahlédnout do sklenice plných čajových sáčku a řekla mi, abych si vybral. Omámeny vůní a zjevem krásné partnerky jsem něco zamumlal a usedl na pohovku, která mi byla nabídnuta. Li přinesla čaj a usedla na dva metry ode mne. Rozhovor se rozproudil jako po másle. V neustálém smíchu jsme se oba dva k sobě natolik přiblížili, že jsem Li uchopil za ruku. Nevytrhla se mi a tak se jsem se naklonil a políbil ji. Oběma nám srdce bušila, jako když prérií letí stádo splašených Mustangů. Jak jsme si později řekli tak ani jeden z nás nikdy nic podobného nezažil. Polibek do žlábku klíční kosti rozproudil krev Li natolik, až vyjekla. Využil jsem toho a políbil Li jemňounce na rty až se zachvěla.
"Umíš nádherně líbat." Zašeptal jsem.
"Nikdy jsem se s nikým nelíbala jako s tebou." Odpověděla Li se zavřenýma očima.
"Myslela jsem, že se neumím líbat, až teprve ty jsi mi otevřel oči, jak může být líbání krásné" Znovu zašeptala
"Nikdo mne tak nelíbal...muži se nechtějí líbat." Řekla Li
"Já nevím nikdy jsem se z žádným mužem nelíbal." Odpověděl jsem a tak jsme se vesele prolíbali daleko přes půlnoc. Zastavili jsme se až před hranici dvou vrcholku, které se rýsovaly Julií Anně pod blůzkou, jako dvě mandarinky. Rozloučili jsme se tím, že Li mne vyprovodila k automobilu, u kterého ještě proklábosili nejméně půl hodiny, protože ani jednomu ani druhému z nás se nechtělo odejít. Po odjezdu od domečku Li jsem už po několika minutách zjistil, že mi chybí její něžný hlas a vymačkal jsem její číslo na svém mobilním telefonu. V družné zábavě jsme pokračovali ještě celou cestu, když dálnice ukrajovala minuty osamění..... To však ještě nebyl konec...oba dva jsme si vzali mobily do postýlky a povídali si někdy až do rána.


Románová verze.


Když se Titran
blížil k domečku Natalie, neměl představu, co bude. Ve své nezkušenosti bral pozvání na čaj, jako pozváni na čaj. Jeho zkušenosti nebyly příliš velké a obával se, aby svým neohrabaným chováním Natalii nepoplašil. Domečkem se linula omamná vůně směsi drahých parfému a jejich majitelka zářila úsměvem.
Oblečení, zvýrazňovalo její štíhlost a Titran tiše proklínal den, kdy si oblíbil rifle a oranžovou barvu. Natalie dala Titranovi nahlédnout do sklenice plné čajových sáčku a řekla mu, aby si vybral. Titran omámeny vůní a zjevem krásné partnerky něco zamumlal a usedl na pohovku, která mu byla nabídnuta. Natalie přinesla čaj, usedla na dva metry od Titrana a rozhovor se rozproudil, jako po másle... V neustálém smíchu se oba dva k sobě natolik přiblížili, že Titran uchopil Natálii za ruku. Nevytrhla se mu a tak se Titran naklonil a políbil ji. Oběma srdce bušila, jako když prérií letí stádo splašených Mustangů. Jak si později Titran a Natalie řekli tak ani jeden z nich nikdy nic podobného nezažil. Polibek do žlábku klíční kosti rozproudil krev Natálie natolik, až vyjekla. Titran toho využil a políbil Natalii jemňounce na rty až se zachvěla.
"Umíš nádherně líbat." Zašeptal
"Nikdy jsem se s nikým nelíbala jako s tebou." Odpověděla se zavřenýma očima.
"Myslela jsem, že se neumím líbat, až teprve ty jsi mi otevřel oči, jak může být líbání krásné." Znovu zašeptala
"Nikdo mne tak nelíbal...muži se nechtějí líbat." Řekla Natalie
"Já nevím, nikdy jsem se z žádným mužem nelíbal." Tak se vesele prolíbali daleko přes půlnoc, až se zastavili před hranici dvou vrcholku, které se rýsovaly Natalii pod blůzkou jako dvě mandarinky. Rozloučili se tím, že Natalie vyprovodila Titrana k automobilu, u kterého ještě proklábosili nejméně půl hodiny, protože ani jednomu ani druhému se nechtělo odejít. Po odjezdu od jejího domečku, Titran už po několika minutách zjistil, že mu chybí její něžný hlas a vymačkal její číslo na svém mobilním telefonu. V družné zábavě pokračovali ještě celou cestu a dálnice jim ukrajovala minuty osamění.....To však ještě nebyl konec...oba dva si vzali mobily do postýlky a povídali si někdy až do rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janina Janina | 17. února 2012 v 19:32 | Reagovat

To se povedlo, pěkné, milé, zajímavé, čte se to pěkně.Taková setkání jsou nádherná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama