Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Vůně 1..... 1960

22. ledna 2012 v 23:08 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....




Dlouhá ponurá chodba osvětlena jedinou blikotající žárovkou a na jejím konci nekonečné schodiště.Po každé straně chodby šestero dveří v páru vždy proti sobě.Bývalá kasárna a později hanbinec, jak se říkalo v té době nevěstinci, sloužila jako ubytovna svobodných žen.Jediný muž, který tady nekompromisně vládl svou železnou rukou, byl můj děda, pracující v ubytovně jako domovník.
Kdyby tady bydleli muži nic by nebylo cítit.Generace mužů, kteří prošli válkou, nebyla naučena vařit.Můj tehdy ještě citlivý nos, nepoškozený nánosem civilizace a neztrápený pachem umělých hmot,které ještě neměly šanci zaplavit domácnosti,"ČICHAL".
Paní Pelcová pravidelně vařila zelí na špeku, který v té době měl tloušťku až osm centimetru.Prasata byla ještě prasata a netvářila se, jako libové hovězí.Kolem bytu paní Růžičkové jsem chodil po špičkách .Babička říkala, že je na hlavu a že kdyby mne zvala k sobě, tak aby mne ani nenapadla k ní chodit.Naproti kamenného schodiště bydlela paní Shenková.Vždycky, když jsem šel kolem, byly její dveře na škvírku pootevřené a když se něco šustlo byla hned na chodbě..V jejím pokoji byla cítit sladká vůně marcipánu a paní Shenková bývala cukrářka voněla celá, jako cukrárna dole v ulici.Některé dveře páchly něčím co jsem nedokázal v té době identifikovat.Dnes už vím, že to byl pach stáří,nemytých těl,potu a dekubitu.Nikdy jsem neviděl ty dveře otevřené, ale zvědavě jsem přičichával a jednou jsem se koukl do klíčové dírky, která byla ve výši mé hlavy.Nic jsem neviděl jen slabé světlo prosvítající hadrem zakrývajícím klíčovou dírku.Nejkrásnější vůně vycházela ze dveří mé babičky .Byla v domácnosti se všemi dětmi a každý den vyvařovala teplé jídlo.Voděnka v hrnci byla nejčastějším jídlem v té době a bramborové packy dělané na plotně,jako druhý chod.V létech po válce, ještě nebyly brambory přepychem, jako dnes a byly kilo za 60 haléřů.Ze všech bytů byla cítit vůně všudypřítomné kávy MELTY odstavené v hrnci na okrajích kuchyňských kamen.

Tak jsem se pročichal svým dětstvím až do doby, kdy domy stojící na straně k Vítkovicím byly zbořeny , a ustoupili obří budově telekomunikaci. Mariánskohorské náměstí tak pozbylo svou funkci,protože ztratilo většinu svých obyvatel a babička v té době už bez dědy se odstěhovala do pavlačového domu blíže k Hulvákům.Ale tom zase někdy jindy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama