Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Leden 2012

Zoufalý panic...1972

31. ledna 2012 v 9:02 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Dnes jsem byl na rande s Lídou.Poseděli jsme pod kaštany s celou partou a bylo hodně smíchu.Ostatně jako vždycky, když se sejdeme Já a Mirek.V Kovárně, v naši oblíbené restauraci, jsme si v prvním patře pronajali místnost s výhledem do dvora.Už to vlastně nebyl ani výhled, protože opodál stojící paneláky,které všude rostly jako houby po dešti, bránily západnímu slunci, aby nahlíželo do oken bývalého zájezdního hostince.Vybavení pokojíku bylo skromné.Jedna postel v rohu a na zemi starý koberec s odrbanými rohy.Na stěnu jsme pověsili mohutný kříž, který jsem vyrobil z fošny povalující se na všude přítomných stavbách.Stoleček a dvě židle a to všechno natřeno na bílo.Naše fantazie překonávala naše možnosti.Vykreslovali jsme si co tady všechno budeme s děvčaty provádět.
S Lídou jsme se líbali pod kvetoucím stromem a já jsem ji navrhl, že půjdeme nahoru do hostinského pokoje.Lída souhlasila a tak jsme po starých vyšlapaných kamenných schodech pamatujících století,pustili vzhůru. Staré železné zábradlí s dřevěným madlem vydávalo vrzavé zvuky.Smějící se parta zůstala pod námi a my se ocitli v tichu.Jen staré dubové dveře zavrzaly a zavřely se za námi.Po několika polibcích jsme se pokusili o to k čemu nás příroda naprogramovala.Bohužel moje citlivost byla tak veliká, že se mi to opět nepovedlo a já jsem jen zakrýval rukou mokrou skvrnu na trenýrkách a propadal se v zoufalství.Myslel jsem si, že jsem odsouzený zůstat panicem až do smrti a jen ranní erekce mi sdělovala, že jsem v naprostém pořádku a že se to prostě jednou musí podařit.Mirek mi barevně popisoval co dělají s Evou, když jsou spolu sami a já mu při masturbaci ve vaně jen v tiše záviděl.Mé zoufalství, ale netrvalo příliš dlouho a já jsem potkal dívku, se kterou jsme měli společnou chemií a která mi stála za to, to nevzdat.Po třetím pokusu se to konečně povedlo a já se stal mužem se vším všudy.Od té doby u mne zoufalství nemá místo, ale to už je jiný příběh.
P.S. Po třiceti létech jsem se potkal s Evou a tak jsem ji řekl, jak jsem jim záviděl, že si užívají zatím co já mám sušky.Řekla jen "Co blázníš? My byli s Mirkem jen kamarádí"A tak možná byl Mirek stejně zoufalý jako JÁ.

Přečetl a souhlasím...

30. ledna 2012 v 19:32 "Politika"

Nezbývá než si NAVZÁJEM pomáhat tak jak to jde.Vše si dělat sami bez pomocníku jen s kamarády.Nezaměstnávat firmy.Stavět svépomoci.Tak jak to prostě kdysi v Čechách na Moravě a Slovensku bylo DOBRÝM zvykem.Nikdo nedostane daně z lidí, kteří nenakupuji ať už zboží, nebo služby.To, že nejsou peníze ještě neznamená, že se budu mít hůř než jiní.Je třeba obracet každou korunu a přemýšlet komu ji dám.Jistě "Nečas a Kalousek s vládou národního ROZKRADU" budou až poslední v řadě jestli na něco zbude.
JOHANZ Z MALLEVILU


Úryvek z textu kolujícího internetem:

Vážený Státe, milá Evropská unie, drahé Nadnárodní koncerny,
Velmi Vám všem děkuji za dosavadní spolupráci a přeji Vám mnoho zdaru a šťastných chvil na vaší cestě do Pekel.
Tímto dopisem se s Vámi loučím a zůstávám stát na místě plném chaosu, chudoby a smutku, ale snad ještě ve chvíli, kdy najdu svoji cestu zpět. K Životu, radosti a lásce.
Ale, že jsme si spolu užili, což? Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem se rozhodl vydělávat peníze a kdy jste se poprvé objevili u mé první výplaty a zaplacené faktury od mého spokojeného zákazníka a řekli jste DEJ!
Pravda, trochu mne to tenkrát zaskočilo, jsem od přírody štědrý a velmi rád pomohu potřebnému, požádá-li mne o to. Ale vy jste myslím, tenkrát, neřekli "prosím", nikdo z Vás mne nepožádal, viďte? Vy jste přišli a řekli: DEJ!
Nu, co ! Moje babička mne učila trpělivosti a říkala, dej šanci, každý se může naučit slušnému chování a navíc - podívej na jaké bohulibé věci, potřebují peníze, které ti berou.
A tak jsem si časem zvykl na Vaše sprosté DEJ a díval se na učitele, kteří vyučovali mé děti psaní a počtům, policisty, kteří chytali zloděje a vrahy, lékaře, kteří léčili nemoci mých blízkých.
A tak jsem dával, každý měsíc, mnoho let. Dostali jste Spousty a spousty peněz, brali jste si téměř polovinu toho, co jsem svoji pílí a umem vydělal a NIKDY JSEM OD VÁS NESLYŠEL PROSÍM A NIKDY JSEM OD VÁS NESLYŠEL DĚKUJI.
A pak se mi přestalo dařit, vzpomínáte? Říkal jsem : nezlobte se teď mi nezbývá ani pro mě, ani pro moje děti, chvilku mi počkejte, prosím.
A co jste udělali vy? Začali jste mi ukazovat výhružné dopisy od finančních úředníků, ukázali jste mi exekutory, ukázali jste mi soudce a kriminály. Nějak se nám to začalo kazit, viďte.
Ještě teď se musím smát, já si vážně myslel, že mě chcete nahnat strach a nelžu vám, chvíli se Vám to dařilo, dokonce jsem si začal půjčovat, abych měl pro Vás dost.
Víte, už je to dvacet let co Vám dávám, je mi skoro čtyřicet, nemám vlasy, rozpadla se mi rodina, jsem zadlužený a vážně jsem se Vás bál.
Ale už nebojím. Už jsem zjistil jak je to jednoduché. Já už Vám prostě nic nedám. Mám Vás rád a užili jsme si spolu, pravda, ale svoje peníze už si nechám.
Jsem totiž od přírody štědrý a rád pomůžu potřebnému. Potřebuji farmáře od vedle ze vsi a zaplatím mu za jeho dobré a zdravé potraviny, potřebuji našeho doktora a zaplatím mu za jeho péči o naše zdraví, potřebuji naši větrnou elektrárnu a zaplatím za její energii, taky dám peníze tomu velkému policajtovi, díky kterému je tady v noci bezpečno, dám peníze paní učitelce, která učí moje děti čtení a násobilku, dám všem svým potřebným a ještě mi dost zbude.
Ale Vám, přátelé, Vám už nedám nic.
Vás totiž nepotřebuji! Nepotřebuji Vaše předvolební kampaně plné urážek a vulgarit, nepotřebuji předražené státní zakázky, nepotřebuji, abyste nám bourali cukrovary a pak dováželi drahý a zbytečný cukr z EU, nepotřebuji, abyste dál likvidovali naše zemědělství a nepotřebuji, abyste mé peníze prohrávali v mezinárodních arbitrážích.
Pojďte mi znovu ukázat své exekutory, soudce a kriminály, taky pro Vás něco mám:
Podívejte - stovky, tisíce a miliony sdílení tohoto textu a všechny, kteří zvedli hlavu, kousíček nad naše stádečko a řekli DOST! UŽ ANI KORUNU!
Ale, abyste neřekli, možná to časem zase zkuste, ale až se naučíte slušnému chování a začnete této společnosti za moje peníze pomáhat. Do té doby si na své cestě k dalším válkám, krizím a ekologickým katastrofám TÁHNĚTE SAMI!
S láskou
Občan

Jste vinen pane prezidente Klausi.

30. ledna 2012 v 15:56 | Johanz z Mallevilu |  "Politika"


Když jsem dnes v regále Tesca uviděl ty nekvalitní posekané brambory původem z Francie za 17.90 Kč za kilogram ,vzpomněl jsem si na svého o dvacet let staršího kamaráda, který už je na pravdě boží...
Tehdy jsme vedli zasvěcené debaty o politice a on mi vysvětloval některé své postoje.Bylo to těsně po "sametové revoluci" a já už v té době byl majitelem živnostenského listu téměř čtyři roky.
Obhajoval jsem stanovisko, že je mi jedno, jak je která věc drahá, hlavně že ji dostanu koupit.

Jednou mi řekl:
"Však ty si na mne vzpomeneš až budou brambory stejně drahé jako pomeranče
"V té době stal kilogram brambor 1.60Kčs a tak jsem se jen zasmál, že se těším, jak levné budou pomeranče.

Zdála se nám tehdy cena Brambor vysoká i když jsme v té době měli s manželkou dohromady sedm tisíc měsíčně.Jak nepatřičný se mi dnes jeví můj smích, který tehdy vyvolal kamarád svými slovy.
Hluboce se ti omlouvám Vladimíre měl jsi pravdu ve všem co jsi mi říkal.

Země Česka, tehdy ještě ČESKOSLOVENSKÁ, mlékem a strdím oplývající, země, která vyvážela více komodit než dovážela,země která byla proslavena svým malínským křenem ,znojemskými okurkami, česnekem,cukrem, ocelí,textilem,porcelánem,atomovým programem,tatrovkami,bezplatným zdravotnictvím,a spoustou jiných komodit,dnes nakonec musí téměř vše dovážet ze zemí, kde nežijí tak pitomí politici , jako u nás.
Je mi smutno s toho, jak budou žít naše děti.
Vím, že historie pojmenuje ty, kteří to zavinili svou hloupostí, arogantnosti a povýšenectvím nad ostatními lidmi.Já to říkám už teď ...Jste to vy pane "prezidente Klausi" a vaše zpackaná kuponová privatizace, kdo poslal naši zemi z první třicítky nejvyspělejších zemi světa někam na chvost...a bude hůř

Země,
která mlékem a strdím oplývala,
se za 22 let vlády kapitálu
nesoběstačnou stala.

Johanz z Mallevilu

Jarní den v podmínce...2011

30. ledna 2012 v 15:15 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

V závětří mezi stromy s tváří obrácenou ke slunci věřím tomu, že jaro přijde.
Přesto, že je to ještě za více než dva měsíce , tak už je poznat jeho síla.Ptáci
v poledne oznamovali, že jsou připravení a hukot potoka, který v letě sotva teče jsem si spletl z hukotem kilometr vzdálené dálnice.
Pesany, jako by to taky cítily,řadily jako děti na poutí.Dával jsem pozor na oblohu jestli tam není nějaký okřídlený predátor, ale až na opuštěnou bílou stopu linky Praha-Tokyo jsem neviděl nic.Obloha zářila azurovou modří, jen nad vzdálenou Ostravou viselo černé mračno smogu.
Po šesti kilometrech toho Happy měla plný chrup a chlupy ji visely zplihle k zemi.Peggy, když se zastavila tak jsem si všiml, že drkotá zuby, jako když jede vlak přes výhybky.Urychleně jsem je nahnal do košíku a vezl domů.Ve sprše z nich tekla voda kalná, jako v potoku při povodních.Když jsem je vytřel do ručníku tak se znovu narodily a začaly opět svůj nekonečný běh kolem sedačky uprostřed pokoje.




Alue Loskotová 2...Spojení s vesmírem

27. ledna 2012 v 19:10 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika

To, že jsme spojení s vesmírem v jednu bytost jsem pochopil po mnoha a mnoha prožitcích, které ať už přímo, nebo nepřímo na toto spojení ukazovaly.Také dlouholeté studium knih mne k této skoro jistotě přiblížilo. Teprve však poslední prožitek smrti nám ukáže, nebo také neukáže, jak je to doopravdy. Mít stoprocentní jistotu a vystupovat s ni může sice ohromit obecenstvo, které věci neznale tleská profesionálnímu vystoupení ve varieté, ale ve skutečnosti plave po povrchu problému a tápe.Jen dlouholeté studium případně doktorát s psychologie (SNAD) naznačuje možnost a znalosti.Například slavný česky psychiatr Prof Mudr Stanislav Grof žijící a pracující v USA se problémům s mimo smyslovým vnímáním a prožitky změněného vědomí ve svých knihách psaných s naprostou erudici a znalosti problematiky přiblížil.
a tak, jak napsal Acien v komentářích se připojuji i já DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ.

Setkání s blogem Aloe Loskotová(ani nevím proč mi ten pseudonym připomíná jeden francouzský kriminální seriál)ve mne zanechal dojem, že se na blogu podílí daleko více osob než jen jedna 19 letá holka, která prý nasála celoživotní moudro během několika roku.Je v něm vidět profesionální ruku dramaturgie a scénáře a to mi připadá vždy podezřelé.
Je to tak, jako kdyby se z malé slečny z ničeho nic vyklubal esoterický fenomén.
Opisy přímo z knih nejsou žádnou zvláštnosti, ale po přečtení několika příspěvku jsem začal pochybovat, že slečna má schopnosti o kterých píše.Každopádně jednu schopnost má zcela určitě ať již ona, nebo její poradci.Prodat cizí myšlenky, jako své vlastní.A O TO TADY PŘECE JDE.

Ráno 27 leden 2012

27. ledna 2012 v 9:30 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Mé oblíbené DEN ZA DNEM ODKRAJUJE Z NAŠÍCH ŽIVOTU je opět tady a já jsem o den starší.Můj svátek 23 ledna proběhl v rodině bez povšimnutí, ale vzpomněli si lidé, od kterých bych to vůbec nečekal.Podle přísloví, JAK SE DO LESA VOLÁ TAK SE Z LESA OZÝVÁ se mi VRACÍ CO JSEM ZASEL.Taky zapomínám posílat pozdravné petice typu PŘEJI VŠE NEJLEPŠÍ K SVÁTKU.Ranní rozlady při vstávání zažene první káva a Peggy, která se ke mně tulí, jako ke svému psímu bohu.Distingovanější Happy její matka si hřeje své psí ego na mém křesle, se kterého sestoupí až když vidí že to myslím se vstáváním vážně.Prožene malé kotě, které jsem zachránil před smrtí, když se celé uslzené a zavšivené motalo po silnici a vyjadřuje hlasitým štěkotem nespokojenost s tím, že se Mici, tak se kotě jmenuje, nastěhovala do jejího teritoria.V kamnech hučí sluneční vítr ukrytý v ekologickém palivu a dům zaplavuje tepelná pohoda tak důležitá k tomu abych i já byl v pohodě.Je ráno leden a venku je mínus osm stupňů.

Vůně 1..... 1960

22. ledna 2012 v 23:08 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....




Dlouhá ponurá chodba osvětlena jedinou blikotající žárovkou a na jejím konci nekonečné schodiště.Po každé straně chodby šestero dveří v páru vždy proti sobě.Bývalá kasárna a později hanbinec, jak se říkalo v té době nevěstinci, sloužila jako ubytovna svobodných žen.Jediný muž, který tady nekompromisně vládl svou železnou rukou, byl můj děda, pracující v ubytovně jako domovník.
Kdyby tady bydleli muži nic by nebylo cítit.Generace mužů, kteří prošli válkou, nebyla naučena vařit.Můj tehdy ještě citlivý nos, nepoškozený nánosem civilizace a neztrápený pachem umělých hmot,které ještě neměly šanci zaplavit domácnosti,"ČICHAL".
Paní Pelcová pravidelně vařila zelí na špeku, který v té době měl tloušťku až osm centimetru.Prasata byla ještě prasata a netvářila se, jako libové hovězí.Kolem bytu paní Růžičkové jsem chodil po špičkách .Babička říkala, že je na hlavu a že kdyby mne zvala k sobě, tak aby mne ani nenapadla k ní chodit.Naproti kamenného schodiště bydlela paní Shenková.Vždycky, když jsem šel kolem, byly její dveře na škvírku pootevřené a když se něco šustlo byla hned na chodbě..V jejím pokoji byla cítit sladká vůně marcipánu a paní Shenková bývala cukrářka voněla celá, jako cukrárna dole v ulici.Některé dveře páchly něčím co jsem nedokázal v té době identifikovat.Dnes už vím, že to byl pach stáří,nemytých těl,potu a dekubitu.Nikdy jsem neviděl ty dveře otevřené, ale zvědavě jsem přičichával a jednou jsem se koukl do klíčové dírky, která byla ve výši mé hlavy.Nic jsem neviděl jen slabé světlo prosvítající hadrem zakrývajícím klíčovou dírku.Nejkrásnější vůně vycházela ze dveří mé babičky .Byla v domácnosti se všemi dětmi a každý den vyvařovala teplé jídlo.Voděnka v hrnci byla nejčastějším jídlem v té době a bramborové packy dělané na plotně,jako druhý chod.V létech po válce, ještě nebyly brambory přepychem, jako dnes a byly kilo za 60 haléřů.Ze všech bytů byla cítit vůně všudypřítomné kávy MELTY odstavené v hrnci na okrajích kuchyňských kamen.

Tak jsem se pročichal svým dětstvím až do doby, kdy domy stojící na straně k Vítkovicím byly zbořeny , a ustoupili obří budově telekomunikaci. Mariánskohorské náměstí tak pozbylo svou funkci,protože ztratilo většinu svých obyvatel a babička v té době už bez dědy se odstěhovala do pavlačového domu blíže k Hulvákům.Ale tom zase někdy jindy.


Kotě 1960

22. ledna 2012 v 23:00 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....
Dusot dětských nohou a křik vzrušených hlasů.Atavisticky pud zvítězil,nad nedostatečnými civilizačními návyky a vytryskl v plné síle, v pocitech lovců.Děti se na okamžik před večeří stali tlupou neandrtálců na výpravě za potravou.Klacky v rukou a svítící oči potvrzovaly, že civilizace je jen slupkou.Ječení a výkřiky
"Tam je, tam je, vidím ho." Se ozývaly ze všech stran.
Bylo šero a rychle se stmívalo.Utíkal jsem za tlupou a při přeskakování výkopu jsem periferním viděním zahlédl na jeho dně malé černé klubíčko.Skočil jsem na dno a vzhledem k tomu, že jsem běžel poslední z celé tlupy, nikdo si toho nevšiml.Kotě se choulilo v suchém jílu a chvělo se strachem a zimou.Bylo tak drobounké, že se vlezlo i do mé malé dlaně.Vzal jsem je do ruky a strčil do kapsy velké bundy po starším kamarádovi.Jednou rukou v kapse jsem kotě přidržoval pod zadečkem a druhou jsem se zapojil do vzrušené debaty, kde by kotě mohlo být.Kotě hluboko v kapse se ani nepohnulo a bylo naprosto s ticha, jako by cítilo, že mu hrozí nebezpečí.V tlupě pomalu vyhasínaly pudy a všichni se odebrali za jiným dobrodružstvím.Kotě jsem vytáhl z kapsy a protože jsem věděl, že můj pedantický otec by mu jistě zakroutil krkem, kdyby uviděl na koberci kočičí chlup, jsem ho položil do trávy poblíž velké opadávající jabloně, na které viselo pár zapomenutých jablíček.Vydal jsem se za svou tlupou, která mířila na blízkou haldu pozorovat, jak se červená obloha ozářena vylévanou žhavou struskou z nedalekých Vítkovických železáren.



Věk nevinnosti.

21. ledna 2012 v 23:39 | Johanz z Mallevilu |  Povídky
Učitelka hudby,blondýnka s modrýma očima, vražedná kombinace NEVINNOSTI to byla Natálie....
"Dávej si pozor Denisi jestli za tebou někdo nejede!"
Řekla Natálie a pohlédla na mne něžným pohledem svých modrých očí.
"Prosím tě nechci o tebe přijít" Rozvíjela rozhovor.
"Mám ráda jen tebe a nikoho jiného, jsi moje druhá láska v životě"
Tetelil jsem se blahem, jako děťátko u matčina prsu.
"Neboj se nic se mi nestane." Kasal jsem se vychloubačně.
Dojeli jsme do domečku vypili čaj a já šťasten,
že mám takovou milenku, která navíc bydlí sama, jsem upouštěl slast do kalhot.
Navštěvoval jsem ji každý den a vyplňoval jeji nudné večery ženy žijící singl.
Domeček byl provoňen Euphorii od Cavina Klaina a já se ponořoval do hloubky jejich slov čím dál tím víc.
"Nikdy jsem v životě nelhala"
NEVINNOST mne bila svou přítomnosti, jako domina švihadlem, že jsem si dovolil o něčem zapochybovat.
"Jak je možné, že tvůj bývalý přítel nesmí ke tvým dveřím?.Ptám se jednoho dne.
"Má policejní zákaz se ke mně přiblížit na sto metrů"Říká a dodává.Bil mne a trýznil.
"A co Pepa ten ti nosí květiny už druhý rok co nejste spolu, jako na hřbitov? Ptám se znovu.
"Ten si u mne léčil prostatu sexem a byl alkoholik"
Z jejich úst to znělo tak přirozeně,NEVINNOST sama.
Ještě dlouho po rozchodu jsem věřil, že jsem ho zavinil já.
Malým hřebíčkem do rakve jeji NEVINNOSTI byl telefonát Pepy, který se mimo jiné zeptal.
"Taky ti říkala, že jsi její druhá láska?"
Poslední pexeso do hudební hádanky o jeji NEVINNOSTI zapadlo, když se mi tato žena přihlasila(nevěda že jsem to JÁ) na můj inzerát v seznamce.
Stejná slova, stejná fotka,stejný příběh jen věk se posunul o dva roky .Pro mne jeji VĚK NEVINNOSTI SKONČIL.

Říká se...

21. ledna 2012 v 14:39 Kmetoviště

Říká se, že člověk potřebuje jen jednu minutu na to, aby zjistil,
že se mu někdo líbí, jednu hodinu, aby ho správně odhadl,
jeden den, aby ho začal mít rád nebo milovat,
ALE CELÝ ŹIVOT, ABY NA NĚJ ZAPOMNĚL...!|

Domácí mazel...2010

20. ledna 2012 v 17:10 | Andromeda |  Andromeda


S mou kočkou je stále větší psina,
je můj velký duševní spojenec.
Často chce škrábat a hladit za ušima,
stočí se na křesle jak věnec-pletenec
A snad se nepletu, když myslím v úletu
slovních a kočičích hříček házeje míček,
že tiše a do rýmů mi je sepřede ve větu,
co odhalí tajemství předení koček,
svítících ve tmě oček a upřimné falešnosti,
ve sbírce mrouskavé poezie milostné věčnosti,
kde kocouři milují až na kosti.



Anděl a ďábel.

20. ledna 2012 v 10:06 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já
Who is who? Přiznávám se, že já jsem ten rohatý .

Tímto obrázkem si dovolím napsat The end za touto rubrikou.
Ne však za krásnou, ale zároveň šílenou kapitolou života s názvem JÁJA a JÁ.
Ale to už bude jiná kniha.


Rozloučím se poslední SMS-KOU z včerejšího dne:
Někde v hloubce srdce musíš cítit, že děláš chybu JÁJO.

Žij přítomnosti!

19. ledna 2012 v 23:22 | Z internetu |  Kmetoviště


Neřeš minulost,
stejně ji nezměníš a nevrátíš čas!

Neplánuj budoucnost,
nikdy nevíš co se může stát!

Žij přítomnosti!

Žij pro tento okamžik,
protože to,co prožiješ teď,
už nikdy prožít nemusíš.

Bohunka

19. ledna 2012 v 23:16 | Johanz z Mallevilu

Visíc na žebříku při sundavání střešních latí jsem zahlédl koutkem oka pohyb.Ve vratech od stodoly se objevila silueta ozářená zapadajícím sluncem.Bohunka se svým obligátním "ahoj rodinko" mne pozdravila ač jsem se ve stodole vyskytoval v jednotném čísle.Opustil jsem příčky žebříku a políbil ji otcovsky na líčko.

"Ty jsi těhotná"Vyhrklo ze mne, jako když kukačka vyskočí z domečku a zakuká.

"Jak to víš?Ještě jsem to nikomu neřekla ani šéfovi ne."Řekne a udiveně kroutí hlavou.

Moje spící intuice se na chvíli probudila a přihrála mi tuto informaci o moji kamarádce.

"Tak to nám skončily výlety na vodu a na lyže."Usmívám se na ni, protože v těhotenství je,jako každá žena prosvícená zvláštní aurou, která ji dělá krásnější a na to já jsem citlivý."Pojď dál musím ti povykládat co se mi o nás dvou zdálo říkám a doprovázím ji k zadnímu vchodu do terasy, který je teď v létě hlavním komunikačním uzlem s přímým napojením domu na zahradu.Usedáme do křesel a popíjíme kávu, kterou moje neuvěřitelné trpělivá žena uvařila ještě než se odebrala na tramvaj,která ji odvezla do práce na noční směnu.

Hysterie

19. ledna 2012 v 23:03 Kmetoviště
Hysterie

Ve svém projevu před lékařskou veřejnosti 21 srpna 1896 přednesl Sigmund Freud teorii hysterie.Jeho nová revoluční teorie duševní nemoci pojednávala o tom , že původ neurózy spočívá v raných sexuálních traumatech,které Freud pojmenoval jako "dětské sexuální scény".Později se tato teorie začala nazývat teorie svádění a vycházela z předpokladu ,že tyto rané zkušenosti jsou skutečné,nikoliv tedy výplodem fantazie,a že mají na pozdější život dětí ,které jimi prošly ,škodlivý a trvalý účinek.



Střepina 1981

19. ledna 2012 v 23:00 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Střepina....1981

V dávných dobách, kdy ještě bylo všude tolik práce, že ti co něco uměli šli na dračku, se odehrál příběh, který se mi dnes připomněl,Stejně, jako tehdy to i dnes dobře dopadlo a andělé ochránci stáli opět u mne.Přesto jsou to taková malá varování, že se během vteřiny může život změnit.Přemýšlel jsem jestli to není pro rubriku ESOTERIKA, ale neopakoval se ten signál o blížícím se nebezpečí, jako před léty a tak jsem to zařadil jen do vzpomínek.
Byl krásný slunečný den a já skákal na "fušce" po střeše ,jako nadržený kamzík po skalách.Cirkulárka svištěla, jak bylo třeba každou chvílí něco přiříznout a z přilehlé maringotky voněl ohřívaný oběd, který ohřívala budoucí paní domu na dvou plotýnkovém vařiči. Byly to dobré časy pro lidi, kteří s politikou končili u nadávaní v hospodě a přechodný nedostatek mandarinek řešili jablky, dvě kačky za kilo.Zrovna jsem tlačil prkno do zubatého ostří, když mi hlavou proběhla myšlenka"Pozor uhni". Pohl jsem tělem do strany a v tom jsem ucítil tupý náraz.Zastavil jsem cirkulárku a pátral po příčině.Po chvíli jsem objevil, že na na kotouči pily je vylomený zub asi tak veliký jeden centimetr čtvereční.Kdybych se nepohnul dostal bych ten úlomek tu střepinu, jako z granátu, přímo doprostřed holé hrudi.Jen šle, které držely montérky a měly velké umělohmotné přezky mne zachránily.
Dnes se situace opakovala, ale střepina, která letěla kolem, mne škrábla "jen"do ucha.Dvě malé kapičky krve.Dva centimetry vedle a měl jsem ji v oku...brrrr díky vám andělé....

P.S.Hodí se poděkovat i když o tom poděkování mám své mínění, že někdy poděkujeme, jak se situace "dobře"vyřešila a přijde ještě něco horšího.....co by se nestalo, kdyby se předchozí situace nevyřešila tak dobře.

Hodí se na to pořekadlo......Nechval dne před večerem:-)




V kruhu

19. ledna 2012 v 19:59 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

S mou kočkou je stále větší psina,
je můj velký duševní spojenec.
Často chce škrábat a hladit za ušima,
stočí se na křesle jak věnec-pletenec
A snad se nepletu, když myslím v úletu
slovních a kočičích hříček házeje míček,
že tiše a do rýmů mi je sepřede ve větu,
co odhalí tajemství předení koček,
svítících ve tmě oček a upřimné falešnosti,
ve sbírce mrouskavé poezie milostné věčnosti,
kde kocouři milují až na kosti.


2011-04-05 Sám...
Zvykl jsem si chodit všude s rukou kolem pasu zastrčenou za lem Jájiných kalhot dotýkajíc se její holé kůže.Přilepení k sobě jsme se toulali kolem rozzářených výkladních skříní v Šoping parku.Leželi jsme v nově otevřené prodejně s názvem KIKA ve zkušební kabince a zkoušeli materiál třetího tisíciletí určený ke spaní.Odpoledne jsme chodili hrát pingpong do střediská volného času u Porubského Kauflandu a večer trávili s pesany kolem řeky Opavy v Ostravě Třebovicích.Soboty jsme dopoledne zasvětili autoburze na Jeremenku a znali nás tam natolik, že jsme občas dostali i slevněné vstupné.Jezdili jsme k benzinové pumpě na kafe z automatu a když jsme se sešli v jedné posteli, což bylo téměř každý den, byl to neskutečný zážitek.Bude mi to chybět.

2012-01-19 Sám...

Zvykl jsem si chodit všude s rukou kolem pasu zastrčenou za lem Jájiných kalhot dotýkajíc se její holé kůže.Přilepení k sobě jsme se toulali kolem rozzářených výkladních skříní v Šoping parku.Procházeli se v nově otevřené prodejně koberců u Porubského Tesca a vybírali koberec z materiálu třetího tisíciletí .Odpoledne jsme chodili hrát ping pong do střediska volného času u Porubského Kauflandu a večer trávili s pesany v parku za medicentrem v Porubě.Soboty jsme dopoledne zasvětili auto burze na Jeremenku. Znali nás tam natolik, že jsme občas dostali i zlevněné vstupné.Pili jsme nescafe uvařené doma a když jsme se sešli v jedné posteli, což bylo téměř každý druhý den, byl to neskutečný zážitek.Bude mi to chybět.



Zvíře v nás. 1.

18. ledna 2012 v 23:29 | Jay D Glas |  Knihotéka...

Kniha amerického neurobiologa a psychologa Jay D. Glasse odpovídá na otázky, kde se v nás berou vzorce chování, podle kterých reagujeme v běžném občanském životě.Provádí nás labyrintem lidského chování ve veškeré jeho pestrosti.Dotýká se otázek našeho úsilí o dosažení DOMINANCE nad jinými lidmi,naši teritoriality,sexuality,náboženských projevů,obliby her,jakož i podstaty našeho vědomí,toho jak uvažujeme...atd.

Možná se mi podaří po přečteni této knihy podaří lépe poznat své osobní zvíře a spřátelit se sním, a na tomto základě dosáhnout, aby toto zvíře v dalším průběhu mého života vrtělo ocasem tak často jak to jen půjde.
Konec předmluvy zkráceno....


Je v nás více zvířecího chování než jsme ochotni připustit.

Pár tisíc let civilizace v nás nepotlačí miliony let evoluce, která je ukryta v genetických řetězcích až do počátku věku.
Naše civilizační slupka se skládá s několika tisíc genu, které se snaží vědci probádat, ale pod těmito geny je nános milionu genu směřujících až k počátkům Vesmíru.
Je to program, který nás řídí a svíčka která v nás hoří jejíž plamínek vyleptává další informace do našeho genetického kodu.

Johanz z Mallevilu

Knihotéka.

18. ledna 2012 v 19:58 | Jay D. Glass |  Knihotéka...

S knih, které jsem přečetl, nebo které zrovna čtu (nejsou to zrovna jen knihy o esoterice a magií), je dobré si zapsat některé myšlenky či pasáže, které se mi líbí, abych se později mohl jednoduchým způsobem ke knize vrátit.
Je tady sice rubrika KMETOVIŠTĚ, ale to je jen takový sběrný koš na krátké myšlenky, které stojí za to zaznamenat.

Pravda.

18. ledna 2012 v 12:18 | George Orwell 1903-1950 |  Kmetoviště

Vyslovit v dobách univerzálního podvodu pravdu je revoluční čin.

Klakson

18. ledna 2012 v 12:16 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Burza kypí životem.


Vstupné deset korun za možnost zúčastnit se nákupního reje, v době, kdy se velké firmy předhánějí v podbízivostí,je přece jen hodně.Ženy muži děti a psi.Proudíme s tokem davu jedním směrem.Sem tam se odtrhne pramínek a nakupuje.Tady disky,tam zas nálepky,ale i vyleštěné mosazné kliky pamatující France Jozefa.Moje Peggy a Happy pobíhají mezi nohama davu a já je musím neustále sledovat.

"Hele klakson."Říkám.Troubím na jeden po druhém a zkouším zvuk, který se mi hodí.Mačkám modrý cuplík a najednou se zapne klakson ,který nepřestává ječet.

"Pane pane utekl vám pes"

Otáčím se po hlasu, koukám kam ukazuje snědý prst a vidím jen mizející ocásek, jak se ztrácí v davu.Nastartuji své dýchavičné plíce, které nejsou zvyklé na běh a vyrážím bok po boku s Happy, která se zvuku klaksonu nepolekala, ale samotu by nepřežila. "Lidé vidíce supícího stokilového chlapa uskakovali s cesty a ukazovali nám směr, neboť se dovtípili, že to malé chundelaté co běželo kolem nebyl potkan, ale vylekaný pes.Jeden drobný střízlík, který včas neuskočil ,odletěl mimo moje zorné pole, aniž bych se ho dotkl.

"Tam Tam."

Ukazovali na cestu ,po které se valila auta od Místku.Mezi nimi poletuje Peggy zmatená, jako komár po dlouhé hladovce.

"Peggy,Peggy"

Lákám ji k sobě.Nic jen pohled rozdivočelých očí.Posléze přece jen do její malé hlavičky pronikla moje úpěnlivě volána slova a ona přišla na chodník.Nechala se chytit. Oba jsme byli šťastní, jako malé děti, když dostanou krasohled a vrátili jsme se zpět do nakupujícího davu.

Vítězné polibky.

18. ledna 2012 v 11:21 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

|31|2010-09-21 19:36:59|10|9|0|closed 606961|725|Dilema|Vítězné polibky.|
"Vyložíš mi karty?"Ptá se mně Katka sedíce na plastové židli před obchodem.
Slunce pálí do obličeje jako trubice v solariu a vypadá to na babí léto.
"Proč?Co se stalo?"Ptám se své kamarádky.
"Nevím co mám dělat"Říká. "Jsem v rozpacích"
"Pozval mne Jiří do Holandska a na stejný týden mne pozval Karel na potápění"
"No a jaké je v tom dilema?"Ptám se
Z jejího vyprávění vím,že Petr je ženatý a podle všeho se nerozvede a Karel,že má firmu ,která prosperuje a je rozvedený.Jenže je o třináct let starší než Katka
"Včera jsem byla s Karlem a líbali jsme se"
"Třepala jsem se jako ratlík"Usmívá se Katka.
"Z Petrem ty pocity nemáš?"Ptám se, vzpomínaje na prolíbané hodiny.
"Ne je to s ním příjemné, ale netřepu se a ani se nechvěji"Odpovídá a do tváře ji vstupuje červeň.
"Nemusím ti ani vykládat karty ty už jsi rozhodnuta."
"Pokud cítíš při líbání chvění kolem žaludku ,točí se ti hlava a nemůžeš přestat, tak jdi do toho i za cenu, že je to jen na pár měsíců.Nikdy na to nezapomeneš a navíc vždycky je tady možnost, že je to doopravdy a napořád.
Katka se usmívá a přikyvuje hlavou.Vidím na ni, že Polibky zvítězily...



.

Jája žije. Záři 2010

18. ledna 2012 v 11:16 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já
|31|2010-09-20 07:06:21|10|9|0|closed 606961|720|Jaja žije.||
Krize je zažehnána(na jak dlouho)

"Zase nemáš přilbu pro spolujezdce"Vypustila jedovatý šíp dříve, než jsem stačil něco říct.
Sklapl jsem hledí přilby jako bojovník z dřevci na cvičišti ,aby mne nemohla políbit.
"Vyskoč na koně pojedu opatrně."
"Policisté jsou zaměstnání zítřejší demonstrací a ulice jsou pusté."
"Jedeme na Loděnici"Pronáším pod hledím.
Mé vtipkování s číšnici nese těžce a nechápe, že to ona ve mně vyvoláva potřebu vtipkovat.
"Včera jsme byli s kamarádkou na štěrkovně v Hlučíně a připojil se k nám jeden co pořád vykládal vtipy"Říka mi Jája v reakci na smích číšnice.
"Bylo mi z něho zle."
"Nepamatuji si ani jeden vtip, můj humor vychází se situace."Říkám a usmívám se její snaze přirovnat mne k někomu, kdo vykláda vtipy.
"Člověk vykládajíci vtipy neni vůbec vtipný ,protože v něm není nic vlastního."
A přípojuji....
"Rozesmát lidí jednou nebo dvěma větami to je umění."
"Máš pravdu" Couvá Jája
"Proč , ale vždycky rozesmáváš ženy?"Žárlivost vystrkuje růžky.Už jsem ji prokoukl.
"Nevšiml jsem si, že by ten číšník co se tak smál ,když jsme objednavali v pátek pizzu, měl sukni."Směji se
"No jo."
Bereme tmavého Birrela , slané brambůrky a jdeme mimo pohledy zvědavých cyklistu na toho, kdo ruší jejich stezku brumláním motoru.
Opíráme se o vysoký pařez ,který přinesla voda a tiše mumlajíc přilepení k sobě řešíme co bude zítra.




Hej SLOVANÉ

18. ledna 2012 v 9:05 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
V Krakově na věži kostela trubači už troubí znělku poledne do všech světových stran.Připomíná mi to dětství u babičky .Děda poslouchal jen Polské rádio, asi proto, že děda mého dědy přišel z Nového Soncze v Polsku.Je to asi 200 km od Ostravy.

Dnes se mi dostal do ruky dva roky starý článek v Reflexu, ve kterém se píše, jak je to s tou Slovanskou krví ,kterou v sobě maji Čechové.
Tak že HEJ SLOVANÉ.V naši krvi se promítají prvky blízkovýchodního mixu. Turků potom Germánů,Italů a Keltů,Balkánců a teprve pak Slovanů.
Nosíme v sobě krev Němců i Židů.....a když tak koukám na to, jak se ta naše směs etnik chová, (alespoň co se děvčat týče) k cikánům ,tak bych přidal do tohoto výčtu ještě Romské etnikum.

Vždycky jsem tvrdil, když jsme na toto téma zavedli řeč ,že jsme tady v České kotlině SMĚSKA.Mix mezi národy. Nepotřeboval jsem na to ani genetický důkaz. Stačily naše dějiny plné útoku ze všech světových stran....a co dělalí vojácí žoldáci,když dobyli nějakou pevnost...
Muže vyvraždili ,ženy znásilnili a zaseli tak své sémě na nepřátelském území.

Genetickým výzkumem bylo dokázano , že jsme v Evropě převážně potomky dvou Matek, které pocházejí z afrického kontinentu.
Nakonec se ještě ukáže, že to byly sestry a jejich matka se jmenovala EVA :-)

Takže Maugli(ho) heslo ze stejnojmenné knihy Rudyarda Kiplinga , které Maugli používal v pralese, když chtěl někomu vyjadřit, že přichází v míru ..." JSME JEDNÉ KRVE TY I JÁ" platí beze zbytku.



Kdo chce všechno, nemá nic.

18. ledna 2012 v 0:04 | Johanz z Mallevilu |  Kmetoviště

Čím větší tlak tím větší protitlak.
Jednoduché zákony AKCE a REAKCE platí i ve vztazích.
Pomaleji nejdál dojdeš.