Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Prosinec 2011

Poslední erekce.

25. prosince 2011 v 23:20 | Johanz z Mallevilu |  Kmetoviště

Zazvonil zvonec
erekci byl konec.
Pak se oběh krevní ztratil,
duše z těla vyletěla,
Pán náš, všechny plány zhatil,
zůstalo jen torzo těla.

Vánoce 2011

25. prosince 2011 v 18:42 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Vánoce

Z žen,ale i z mužů spadl stres.Nákupní šílenství pominulo a už nás jen čeká jeho malá silvestrovská podoba.Venku před domem to klouže, jako na klouzačce, ale po výjezdu z lesa do města Ostrava jsou silnice posolené.Nebe se nemůže rozhodnout jestli sníh, nebo déšť a tak se to střída jedno z druhým.Zahrada už zase září bílou barvou a sýkorky lítají ke krmítku, jako lidé do závodní jídelny v dobách, kdy smažák stal pět korun.Sousedovi psi poštěkávají před očekávanou procházkou mysliveckým revírem,zatímco ty moje dvě okupují postel, ze které se jim nechce vystrkovat ani čumáček.Vnuci chrápou doma po zběsilé počítačové bitvě,která nikdy nekončí a připomíná tak počtem zabydlených protivníků rozlehlé čínské pláně.Čekám až se vzbudí a dají o sobě vědět, abych mohl pro ně přijet.Jejich rodiče oba v práci buduji kapitalismus a nechali je napospas vlivu šíleného dědečka.Dopíjím kávu a prskám logr na monitor.
Je ráno boží hod vánoční.


Pro Pesany a Čičáky

25. prosince 2011 v 18:34 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Pro Pesany a Čičáky




Je mi to moc líto , když odchází kocourek nebo pejsek do kočičího nebe, už jsem ty pocity několikrát zažil, když mi odcházel pejsek.
Když Rony, krásný Cavalír king Charl Spaniel umíral stařím a jeho sestra Hena, která sežrala otrávenou návnadu na ulici a musela dostat injekci.Její smrt byla tak rychlá.Jen si povzdechla a zbezvládněla mi v náručí.Byla nejhodnějším psem pod sluncem.Štěkala jen, když viděla v televizi koně.Dokonce, když jsme šli po ulici na procházku a za rohem byl slyšet klapot koňských kopyt, měla ihned plnou tlamičku řečí. Pohřbil jsem ji na své zahradě těsně vedle Ronyho a jednoho jejího štěněte, které se jmenovalo Charli. Měla ho dcerka jedné mé kamarádky a když se honila s kamarády spadly na něj těžké dveře .Zabalil jsem Henu do koberce, který měla na spaní a navrstvil na ni hlínu.Na hrob jsem dal betonový kříž z bývalé výrobny betonových prvků, který jsem objevil na zahradě.Moje dcera ještě dlouhé roky nosila na hrobeček květiny, dokud dospělost nezamlžila její dětské stesky.Na Hřbitůvku mám i několik koček, které při mrouskání nedbají na bezpečnost a umírají na následky dopravních nehod.Už kočkám ani nedávám jméno a volám na všechny Číčí.Docela bych už si mohl otevřít hřbitov domácích zvířat.Zvláštní je, že se občas vyskytnou kočičí vyjímky, jako byl Macek od bývalé majitelky domu, který se držel, podle jejího vyprávění snad třináct let a až když Anežka umřela tak za několik týdnu zmizel.Další vyjímka je nynější kocour ČÍČÍ,který je nejlepší lovec myší a potkanu, jakého jsem kdy měl.Neuplyne jediný den, aby u dveří do kotelny nebyl položený dárek ve formě myši.Některé kousky, zvláště ze začátku než se Čiči naučil lovit, byli pěkní macci.Dnes už jsou všude kolem jen samé malé myši, které vyžene ztráta rodičů z hnízda a ony hledajíce kus žvance k obědu naleznou spolehlivou smrt z pracky Čičáka.
Jenže i když je můj Čičák lovec a domu se staví jen, když něco potřebuje, přesto je vděčný za každé pohlazení.

Vesele vánoce pro všechny Pesany a Čičáky.



Útěk z domova 1964

25. prosince 2011 v 18:15 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Na rozdíl od mého kamaráda Mirka mi naše společné lumpárny moc neprocházely.Neustále vyhrůžky typu "dám tě do děcáku"zasévaly do mé dětské duše neustálý strach a obavy, kterých jsem se zbavoval ještě dlouhá léta na prahu dospělosti.Není divu, že se moje vzpurná duše jednoho dne postavila na zadní a já zmizel z domu.Bylo léto zřejmě srpen a slunce žhnulo,jako čerstvé vylitá struska na nedaleké haldě.Zbalil jsem si svých pět švestek do ranečku ze staré vojenské deky a jen tak nalehko jsem vyrazil.Nedošel jsem daleko, protože náš panelový dům stál na konci obce, byl poslední na cestě k bývalému vojenskému letišti.Dnes na něm stojí sídliště Dubina.Místní hřbitov a dále už jen pole a pole.Na poli za hřbitovem staly snopy obilí a dnes už neznámý pohled na řadu panáku..Mirek jediný kamarád, kterého jsem do akce zasvětil říká."Zalez tady dovnitř nikdo tě nenajde."Každé místo je dobré" říkám Mirkovi a zalézám do snopu.Po setmění jsme přelezli přes hřbitovní zeď a prožívali své představy, jak nám upíři sají krev.Na nedaleké cestě vedoucí kolem hřbitova jsme uviděli dvě postavy na kolech a nenapadlo nás nic jiného, než že je vylekáme.Začali jsme výt svými tenkými hlasy, rádoby vlci,což se jistě z hlediska pozorovatelů jevilo, jako kuňkání nachlazených žab. Dva muži položili bicykly,na kterých jezdili do práce a vnikli bránou na hřbitov.Slyšeli jsme jejich hlasy, jak se domlouvají, že nás chytí.Na nic jsme nečekali a já i Mirek jsme zahájili ústup.Tempem závodního pštrosa jsme utíkali k vzdálené hřbitovní zdi.Při přelézání jsem si pořezal ruku o střepy, kterými byla zeď pokrytá.Zalezli jsme do snopu a ani nedutali.Po chvíli jsme slyšeli, jak muži přešli kolem a jejich kroky utichli v dálce.Kamarád Mirek se odebral domu a já jsem zalehl do slámy a přikryl se dekou.Pomalu se mi klížila víčka, když jsem uslyšel hlas své matky.
"Vylez Zdenečku"Za ní stál soused z baterkou a svítil mi do očí.Matka byla tak šťastná, že mne našla, že jsem místo facky dostal pusu.Mirek nevydržel výslech rodičů, kteří věděli, že jeden bez druhého neuděláme ani krok a vyzradil místo mého pobytu.
A tak jediná památka na můj neslavný útěk netrvající ani 24 hodin je dodnes patrná jizva na prstu levé ruky.


Důležité oznámení.

25. prosince 2011 v 11:49 Nezařazeno

Důležité oznámení. Nepřehlédněte!

V rámci úsporných opatření vlády ČR,
bude od dnešního dne při klinické
smrti, jasné bílé světlo na konci tunelu vypnuté.

Do pr... tak to abych si vzal na cestu baterku.

Rady ANDĚLŮ.....52 týden

25. prosince 2011 v 11:32



Vnímej pouze lásku!
Pohlédni za zdánlivé chyby,omyly a nedorozumění
a snaž se v každém člověku,včetně sebe,
vnímat jen lásku.Neochvějné zaměření na lásku,
která je přítomná pod povrchem každé situace a činu,
přináší uzdravení,jehož moc nemá hranic.

Tlaky

25. prosince 2011 v 8:08 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Pod stromeček jsem dostal od Ježíška, jak prohlásil zeťák ,slepeckou klávesnici.Má žlutá tlačítka a velká písmena.Dobře se na ni píše, řekl bych dvakrát rychleji než na té staré s malými písmenky.To znamená dva úhozy za minutu.Taky jsem dostal nový parfém Jaguar jedna z mála věcí, která není s Číny.Vnuci dostali hvězdářský dalekohled z Lidlu.Jinak se Ježíšek asi shlédl v nakupování v Globusu asi na tom severním polu, nebo kde vlastně celý rok bydlí nemají dostatek vhodných dárků. Večeře proběhla v klidu a jestli se někde objevilo zlaté prase tak muselo být neviditelné.Možná běhaly všechny prasata u horních deseti tisíc tam si žijí, jako prasata v žitě.Tady pod stolem chrochtaly jen Peggy s Happy, jak se hádaly o kousky kapra.Zůstalo tolik jídla, že to vypadá, že do nového roku budeme doplňovat jen tekutiny.V poslední době stejně pijí jen kávu.Takže všechno je jak má být a po vánocích zůstaly jen tlaky v okolí žaludku, ale to vyřeší ranní káva.

Tarot...Pět Pentaklů

24. prosince 2011 v 22:49 | Karta pro Jáju. |  Jája a Já

Jak už jsem napsal v předchozím Tarotu je neuvěřitelné, jak se karta, která je se 78 tažena.hodí na situaci, která probíhá.Je pravda, že je zapotřebí, aby medium bylo ponořeno do stavu, ve kterém je mysl napojena na (dosaďte si kdo čemu věří) která to tady řídí.Jen naprostý ignorant si může myslet, že jsme sami strůjci svého osudu.

Pět Pentaklů Ztráta:nepříjemná nedůvěra


Muž a žena se od sebe vzdalují,každý z nich přesvědčen ,že jeho způsob nebo názor je ten jediný nejlepší.Na zemi mezi nimi leží pět roztříštěných pentaklů.
Tyto disky symbolizuji život, přátelství, spolupráci, a lásku, kterou si mezi sebou vypěstovali, a která je nyní zničena kvůli egu a nedostatku kompromisu.Pět draků nad jejich hlavami řve zlobou a nelibosti.Malí dráčci na sebe syčí přes rozbité disky.Rovnováha duchovních sil, které svým vztahem vytvořili,byla narušena a přeměnila tak pozitivní energie a události v negativní.

Buďte na pozoru, aby nedošlo ke ztrátě domova nebo zaměstnání.Objevuji se rozdíly,které mohou rozdělit přátele nebo milence.Může nastat období hlubokého osamění.


Tarot...Okovy

24. prosince 2011 v 13:43 | Karta pro Zdeníka..... |  Jája a Já
Znáte ten stav po probuzení, kdy se vám promítnou události, které jsou důležité pro život. Moje první myšlenky se většinou týkají mého věku tak že vstávám nasraný a rozlámaný. Tentokrát se první myšlenka týkala včerejších SMS-ek s Jájou. Že to normálně nedělám, šáhl jsem v polospánku po Tarotu a vytáhl si jednu kartu. Jako vždy se naprosto vztahovala k probíhajícímu dění.


Karta 15...OKOVY Skličující situace


Muž a žena stojí v temné jeskyni, připoutaní k sobě okovy. Tuto jeskyni, místo iluzí, si sami vytvořili nesprávně pochopeným konáním, nekonáním, špatnými volbami a negativitou. Přesto že na ně dopadá paprsek duchovního světla, jsou natolik ponořeni do své vlastní sebelítosti, že odmítají vidět svobodu, která je na dosah. Za nimi stojí drak CHAOSU, držící řetěz ve svých drápech. Tím, že oba věří, že chaos může být jen negativní, se potopili do beznaděje a neuvědomuji si, že řetěz je už nyní rozbitý, Odmítají poznat proudy světla, které tryskají s konců řetězu rozbitého samotnými chaotickými situacemi, kterých se tolik bojí. Neobracejí se s prosbou na síly života symbolizované barvou jejich oblečení. Místo toho stojí se zavřenýma očima a odmítají odejít z místa svého zajetí, zdroje bolesti a beznaděje.


Strach nebo váhavost odejít ze špatné situace, nebo vztahu vás brzdí v postupu. Jste zajati ve skličující situaci, protože odmítáte vidět pravdu. Někdo vás terorizuje nebo se k vám chová necitlivě či hrubě. Shovívavosti marníte svojí energii. Váš vztah s partnerem je založen na špatných základech a není produktivní. Nedůvěryhodní lidé se vydávají za jiné, než doopravdy jsou.

Nedovolím aby jsi mi byla nevěrná.

24. prosince 2011 v 12:39 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Včera odpoledne
mi přišla od Jáji SMS-ka...Jsem zvyklý na její nálady, ale jsou věci o kterých se nežertuje.Když mi napsala desetkrát za sebou i tady v komentářích na blogu JDI DO PRDELE tak jsem to zvládl.Dokonce i neustále připominání mi mé ženy mi nevadilo.Její neustále repliky o mém stavu jsem sice zvládal těžce, ale zvládal.

Ale k věci :

Po dvouhodinové odmlce mi z ničeho nic napsala.

16.11.hod
Mohu ti být jednou NEVĚRNÁ?asi ano ty jsi se take miloval s WZamračený

16.10
NEROZUMÍM O ČEM PÍŠEŠ


16.20.hod
Byl to dotaz....

Nebudu psát co jsem odpověděl, ale začalo mi to vrtat hlavou a říkám si proč žena, která tvrdí že vás miluje, napíše takový dotaz.Já jsem o nevěře nikdy neuvažoval.Když s někým trávím každou volnou chvíli a miluji ho i když s ním nemohu být non stop.Možná asi proto, že mi jedna milenka stačí.Navíc nepotřebuji riskovat, že se mi do toho začne míchat cizi sperma.Ne-li něco horšího.


Zdeněk 16.31.
Tak, aby bylo jasno, Ne Nemůžeš mi být nevěrnáZamračený
je to totéž, jako by jsi mi napsala třikrát Mám tě dost a navíc
by jsi mi tím řekla, že ani v té posteli nestojím za nic.


Jája 16.40
Mno ,v posteli jsi dobrej a ty to víš,ale aby mě drželo ve vztahu jen totoZamračený
na druhou stranu nemá jen tak smysl něco
provést a přijít i o to jedinéZamračenýUsmívající seS vyplazeným jazykem


JENŽE Červíček pochybnosti byl zaset a začal vrtat a vrtal v prostředí, které je plné negativních ohlasu Jajiny nespokojenosti.Vždycky jsem to řešil tím, že jsem napsal něco hezkého a poslal to na její mobil.Včera poprvé po 17 měsících jsem to nedokázal.ŘÍKÁM SI Jak jsem se už naučil ve vztahu s Jájou.

RÁNO MOUDŘEJŠÍ VEČERA.

Ráno, ale tentokrát bylo stejné.Pochybnosti jsem se nezbavil a tak jsem si vzal k pomoci TAROT a vytáhl si jednu kartu.Je neskutečné co KARTY dovedou.Nikdy jsem tuto kartu nevytáhl jsem si tím jist.

Deprese

24. prosince 2011 v 0:22 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Zítra je štědrý den.
Koukám na hodiny a vlastně už dnes. Už dlouhé roky se nezúčastňují toho vánočního šílenství. Tvářím se sice, že mne to baví, ale v duchu mi je to jedno. Stejně jen zase pár kilo přiberu. Když se postavím na váhu tak si říkám kolik ta chuděra musí vydržet. Jednou ji dokonce došly baterky a začala blikat, jako kdyby dostala epilepticky záchvat. Co bude dělat až překročím stovku to si nedovedu představit. Možná prskne, blikne a zhasne. Tak jak to jednou udělám já. Na to blikání mám pro jistotu čelovku, ale prsknutí vyloudím vlastním mluvicím ústrojím. Deprese mne popadají, ale z jiného důvodu. Každé ráno když se probudím a než si uvědomím, že ještě nejsem mrtvý tak mi probleskuje hlavou, že za pár dní tady bude rok 2012 a to je rok, kdy překročím šedesátku. Br to to uteklo. Je pravdou, že mi cikánka předpověděla 96 roku, ale kdo by jim věřil. Víte proč se jim říká cikání? Protože lžou, až se jim od huby práší. No možná měla vyjímečně pravdu, i když můj zjizvený hrudník nasvědčuje něčemu jinému. Když se poprvé svléknu před nějakou ženou tak tvrdím, že to mám bojové zranění ze Zálivu sviní, kde jsem bojoval na té správné straně, ale že si už nepamatuji, která strana to byla. Většinou to vezmou s humorem a neutečou, čímž mi výhledově zapříčiní pozdější trápení. No stejně se už blíží doba, kdy mi to postupně přestane fungovat a jedna radost či starost (kam s ním) ubyde. Není to, jako u auta i když zbavit se těla je dnes mnohem drahší pokud ho nepohřbíte tajně, než zbavit se ojetého auta. Asi proto, že tělo se nedá recyklovat.

Wish you were here.

23. prosince 2011 v 19:41 | Andromeda |  Andromeda

2010-01-15 14:00:15 Autor ANDROMEDA


Zdeňku, zdravím tě zase z "domu (od slova doma)".

No nevím, co si dlužíme, asi pravdu. Koukám z okna na zářící KINO a na druhé straně oken hradební zeď.
Odděluje město a zároveň starý dvůr bývalé ženské věznice a před ní je nová tržnice a září jako UFO. Právě jsem si sedla k PC a vedle mě sedí bývalý muž.
Poslouchá tuším Kabáty, či jinou mě nelibozvučnou muziku a tak si pouštím Floydy - Wish you were here. http://www.youtube.com/watch?v=QCQTr8ZYdhg
Odchází (jen do obyváku). Díky bohu. Slíbil, že den po rozvodu
odejde a je tady stále. Nemluví a ani neodpoví na pozdrav, vzdala jsem už komunikaci a ani neprovokuji, protože ještě po rozvodu mi dal pěstí do zubů.
Modřina, doktor a naprosto napjatá atmosféra, které následovala povodeň¨, která odnesla bowlingovou dráhu na hospodě o kterou se teď soudím, protože
mi nedal Nic. Ale zase už se večer nebojím a netřepu, jako kdysi. A to pokládám za úspěch. Syn v tom žije a má z rodičů patrně schizofrenní pocity.
Kojila jsem ho 2 roky a upla se na něj, protože vztah s jeho tátou nebyl nikdy dobrý. Jeho táta už byl jednou ženatý a manželka mu utekla po 5 letech manželství.
Poznala jsem ho už jako 5 let rozvedeného , starostlivého tatínka syna z tohoto jeho prvního manželství a přitahoval mě fyzicky a jeho chudoba byl romantická.
Za 5 měsíců jsem otěhotněla.....................
Za 2 roky mě poprvé zmlátil. Dostávám se z toho. Například jsem se minulý rok poprvé milovala tak, že to bylo krásné - zase. Chvilku to, ale trvalo.
Přesto si myslím, že synův táta = exmanžel není špatný chlap, né zas tolik, třeba by to jiná s ním dokázala lépe, ale fakt je, že jeho vztah ztroskotal a
mě, ale paradoxně osvobodil. Nejraději bych se sbalila a odešla k rodičům, kde jsem dost často, protože jsou oba nemocní, ale nechci v tom nechat syna.
Teď už cítím, že to zvládne a nakonec se i s tátou domluví, nebo se mu postaví. Jeho táta mu přepsal část hmotného majetku ze kterého má, ale užitek sám
a syn musí si říkat a čekat. No, nějak si to budou muset chlapi vyříkat. Ten majetek jsem i já budovala.
Básničkami si pomáhám, prostě si ulítám do fantazie. Je to určitý způsob jak se nezbláznit úplně.
Mám co se vztahů týká skromné přání, abych už bydlela sama. Nedokážu žít po tom všem na společném prostoru s bývalým mužem, ani jiným.
Píšeš, že chceme-li poznat pravdu jeden život nám nestačí. Pravda osvobozuje, pravda je asi taková, že jsme se s manželem neměli skutečně
rádi. Jenom jsme se o to více méně snažili. Za poslední podraz z jeho strany považuji poslední nedodržený slib, že se po rozvodu odstěhuje.
Je tady, spí v obyváku na jedné dece už snad rok. Nosí si své salámy a džusy, pere mu jeho snacha. Před manželstvím jsem měla byt a on také, vyměnili jsme
je za jeden velký, přepsán byl na exmanžela a to ještě před svatbou. Nestarala jsem se o majetek.
Těším se na den, kdy zapomenu. Někde jsem přece musela udělat fatal error.....Už jsem si odpustila.

Nevím jak to máš ty s ženami, se svou femala fatale s matkou tvých dětí a s tvou matkou. Se svou mužskou ješitností a tak. Nejsem psycholog. Po rozvodu jsem
chodila k jedné a po druhém sezení, kdy se mě zeptala, co jako pro mě může udělat a že mám hezké šaty, jsem se naštvala a už za ní nešla, asi si pomůžu
sama. Tak fčíííl, jdu zase pro změnu makat. Od ledna mi zase přerušená živnost začíná.



Vánoční smutnění.

23. prosince 2011 v 19:07 | Zapadlova Jana |  Ba-snění...






Měkoučká šála, modrá jak nebe
nestačí zahřát, když duše zebe
snad v příštím životě bude zas líp
kdo má tu zkušenost,ať dá mi tip
Rolniček zvonění, slýchávám z dáli
nemohu za ním jít, mlha ho halí
ztratím se v závějích, či ve svém stínu
uvadnu, umrznu, nepřečkám zimu...

Canabafest...Skunk

22. prosince 2011 v 23:56 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Skunk

Dopoledne 20.11.2010

Pendolino zbrzdilo svůj let v hlavním městě České republiky.Zbytku země, která ne tak dávno sahala až k černému moři.
Skunk,Ice,Easy Bud,Critical,Royal Cheese.
Názvy se mi míhaly před očima, jako kdyby se jednalo o nejkvalitnější čokoládu ze Švýcarska.Ne, to jen obchodnící z Amsterdamu vystavovali semínka KONOPÍ a zároveň je nabízeli k prodeji.První česká výstava CANABAFEST vše o konopí vřela ruchem.Nepoměr českých vystavovatelu k Holandským naznačuje, kde je ukrytý podnikatelský potenciál.Masti proti všem neduhům snad i proti upírům ,konopné pivo,oplatky,ale i konopná lana ,látky na sukně i plachetnice,papír a tepelné izolace,předurčuji tuto rostlinu minulosti i pro budoucnost.Obrovský konopný průmysl spojených státu amerických byl zcela zlikvidovan chemickými koncerny.Pronásledováním svých občanů, pro jedno zapadlé semínko ve škvírach mezi podlahovýmí prkny,zcela zrušilo americké zakonodárství obor, který živil miliony američanů. Stejně, jako v dobách prohibice alkohol,bylo konopí vrženo do spár mafie a tím narostla jeho cena do neuvěřitelných výšin.

Poledne 20.11.2010

My z minulosti opouštíme budoucnost a jdeme pěšky na "Václavák".
Sluníčko ozařuje chřtán Letenského tunelu polykajícího jeden automobil za druhým.Vltava zčeřená proplouvajícím remorkerem zklidňuje opět svůj tok a jen zdi deset metru vysoko nad hladinou připomínají její sílu.Volně pobíhající flekatý kříženec jezevčíka a pražské krysy mi očichává nohavici a odér Happy a Peggy jej přiměje k poštěknutí.Jeho panička zabraná do čtení knihy zbystří a přivolá jej k noze.
První hospoda po cestě na straně Václavského náměstí nás spolkne otevřenýmí dveřmi a vrhne nás do šera "Hříšníku města pražského".Plzeň za 37 zasyčí v jícnech mých kamarádu a jejich otázka, jestli chci také, je naprosto bezpředmětná.Už jsem si zvykl na podivení mužů, že se nenalévám národním nápojem Čechů a jejich údiv mne neudivuje.
Figurka jako z komiksu kříží mou cestu a kope s opičímí skřeky do neviditelného nepřítele na cestě.Rozčepýřené černé vlasy nasvědčuji tomu, že jeho matka prošla černoským gettem a následek se projevil po devítí měsících.Dolní část "Václaváku"zastavuje naše kroky dvěmi slivovicemi v malé hospůdce a zpomaluje chůzi mých společníku.Je to dobře, alespoň mi zbývá více času na focení.
"Kluci dáme si klobásku?"Ptám se.
Obapolný souhlas mne staví do krátké řady u stánku.Stánek je prosklený a leskne se z venku i zevnitř čistotou.K těm starým předrevolučním stánkům s jedním malým okýnkem se dá přirovnat asi jako Octavie k Favoritu.
Klobás je vynikající za pouhých čtyřicet korun a minimálně o třetinu větší, než ten co si dávám na burze u Jeremenka za pětatřicet.
Být v Praze a nedát si klobásku tak to bych si vyčítal.
Poslední hospoda na cestě hladí nekonečnou žízeň mých kolegů a zaroveň mne přesvědčuje, že kofola je tady neznámý nápoj.Musím si dát coca colu .

Večer

Pendolíno už čeká na nádraží a zásoby v jeho baru jsou se zdá nevyčerpatelné.Žena na vedlejší sedačce je manželkou starosty vedlejší vesnice a její muž hospodským kamarádem mých přátel.Zaparkované auto u nádraží nepoznalo úhony a tak nakládam svůj náklad přátel, který vykládám u hospody v jejích obci.
Když to tak po sobě čtu byl to výlet po pražských šencích zpestřený výstavou o konopí.
Zase jeden podařený den plný lidiček a zážitku.



Smutek 1.

22. prosince 2011 v 23:48 | Rebeka 16.11.2010 |  Rebeka

2010-11-16 07:46:52 Smutek 1


Můj neznámý ...neber osobně, je to jen zamyšlení, je to jen vnitřní pocit ...prostě jednou nahoře, jednou dole.
Mám slovíčka ráda, slova jsou výpovědí duše....zítra ráno, bude vycházet slunce a to všude na obloze i na dušičce........
Prostě je to život.

Zamyšlení.
Je mi smutno, ani neumím říct, jak moc.
Je to zvláštní pocit, ten můj smutek. Vkrádá se mi do myšlenek, do srdce, do tváře, do gest.
Vkrádá se všude. Neumím ho zastavit. Neumím ho přemoci. Přemoci ho sama v sobě. Snažím se, ale má snaha vejde stejně vniveč. Je to pořád a stále dokola. Je to tak neúnosné.
Tak hrozně moc. Kámen není tak těžký, jako je ten můj smutek. Přec má krásné jméno…Smutek….přec není můj přítel, přesto je stále se mnou.
Prosím ho…. odejdi a nech mě být. Zmiz už… Já umřu pokud neodejdeš.
Smutek se na mě však dívá svým laskavím úsměvem. Neodpovídá mi, jen se na mě dívá.
Smutek je opravdu zvláštní patron. Vím, že mi nechce ublížit. Pozvala jsem ho do svého domu, jako čestného hosta. On pozvání přijal a tak je tu. Není zlý, a je tak uctivý a čestný. Mrazí mě z toho všeho. Čím déle je se mnou, tím víc mu rozumím.
Slzy mi stékají po tvářích a srdce mám na tisíc kousků. Připadám si, jak rozbitý hrnek, jež opatrujeme jako oko v hlavě. Dostali jsme ho po prababičce, která ho dostala od mládence z pouti. Je tak důležitý pro naše city, jež k němu chováme, pro naše vzpomínky, jež na něj máme.
Mé srdce je jako ten hrnek, až na to, že se mi rozbil. Střepy se rozkutálely po podlaze a je naprosto jasné, že tohle již nikdo neslepí. Nejde to. Jsou to moc malé a křehké střepy. Není v lidských silách je dát dohromady. Nejde to.
Připustit si pravdu a pohledět jí do tváře je stejně těžké. Ani tohle nechci umět.
Ale umím a o to je vše těžší.
Chtěla bych vše zastavit, vrátit čas, ale nemám tu moc. Nemám v sobě tolik síly. Vím, je v tom hodně sobectví, hodně lži, ale je v tom také hodně pravdy, hodně sebezapření. Nevím kudy kam a nevím to už moc dlouho. Děsí mě myšlenka, že to všechno špatně skončí, přesto někde hluboko v mém nitru existuje malá, malinká naděje, že to dopadne dobře. Myšlenka, že mě můj host...můj Smutek jednou za velkého veselí a k mé radosti, k radosti všech se vší slávou, která k tomu patří opustí, mě i přes jeho značně viditelnou jsoucnost uklidňuje.
Smutek naslouchá mému srdci, mé duši a přikyvuje na souhlas. Děvče neodcházej stojím u tebe a držím tě pevně za ruce…..jsem Tvůj Smutek a neopustím Tě, pakliže si to sama nebudeš přát………

Moje tvář....

22. prosince 2011 v 23:38 | Johanz z Mallevilu |  Kmetoviště

Moje tvář je připravená pro plastického chirurga,
pokud mne patolog nedostane dříve:-))

S duší je to naprosto stejné, je připravená pro nebe ,
pokud ji peklo nepohltí dříve.:-))


Vysočina 1970

22. prosince 2011 v 12:10 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Když jsem se dnes ráno podíval z okna do bílé nádhery tak jsem si vzpomněl na Vysočinu roku 1970,
Jednoho dne nudíce se na učilišti v Brně před nastávajícím víkendem říká Vláďa.
"Jedeme za babičkou a dědou na Vysočinu."
Bydleli tam na samotě u lesa a byli jedni z mála zemědělců, kteří "nevstoupili" do družstva. Jejich kamenité políčko nestalo za to, aby ho družtvo připojovalo ke svým lánům a tak unikli zestátnění.
Autobus jel pustou krajinou zasypanou sněhem a nikdo se nedivil tomu, že je všude kolem metr sněhu. Dveře zasyčely, jako zmije v létě a autobus zmizel v dálí. Ocitli jsme se uprostřed bílé nádhery ticha.
"Ty vole kde to jsme?"

Řekl jsem Vlaďovi.
Já městské dítě v polobotkách uprostřed sněhové pláně připomínající Antarktidu.
"Neboj se není to daleko."

Ukázal Vláďa rukou k asi kilometr vzdálenému lesu na obzoru.

"Jo a kde je cesta?"

Zavrtěl jsem hlavou.
"No přece tady. "

Řekl kamarád a sešel z protažené vozovky přímo do hlubokého sněhu.
Nohy mne zábly až po kolena, když jsme uviděli za cípem lesa malý domeček a velkou dřevěnou stodolu.

Všude se ozývaly zvuky domácích zvířat. Děda mého kamaráda byl zcela soběstačným zemědělcem. V chlévě bučely krávy a kvokali slepice. Kolem nás poskakoval chundelatý ořech a hlasitě dával najevo, že Vláďu poznal.
Na pečlivě zameteném zápraží se objevila růžolící selka a spráskla ruce.
"Můj ty bože, kde jste se tady vzali?"

"Pojďte dál"

Řekla a ustoupila ze dveří, aby jsme mohli vstoupit.
Ve vyhřáté sednici to vonělo chlebem a masem.
"Zrovna jsme dopekli."

Řekla babička k Vláďovi a zakrojila nůž do bochníku chleba, který před tím požehnala křížkem. Namazala ho vrstvou sádla se škvírkami nalela teplé mléko do velikých hrnků a to všechno k nám přisunula.
"Jezte kluci ať vám chutná."

Teplá světnice a domácí jídlo nám dodalo energii a s námi začali šít všichni čerti.
Babička, když viděla co se děje odešla do komory a přinesla hromadu dědova oblečení. Děda byl sporý mužík ošlehaný větrem, nebyl na něm ani gram sádla navíc a tak na nás jeho oblečení ani neviselo. Naopak slanina v komoře ze zabíjačky měla to, co chybělo dědovi . Babička ješitná, jako všechny ženy neodolala a ukázala nám pozůstatky se zabíjačky. Dva plné prádelní hrnce sádla a plná komora masa naloženého v solném roztoku k uzení.
"Jdeme stavět iglů!"

Řekl Vlaďa a už jsme se v dědových holínkách hnali ven na zahradu do hlubokého sněhu. Babička nás chvíli sledovala ze zápraží a podezřele si utírala oči. Když jsem se po chvílí podíval k domečku bylo zápraží opuštěné a jen dým stoupající k modrému nebi nasvědčoval tomu, že i tady žijí lidé.

Stavba iglu...ale to už je další příběh.



Babička 1903-1978

22. prosince 2011 v 12:04 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....


Moje Babička vypadala, jako babička už ve svých čtyřiceti létech. Mělo to tu výhodu, že se vlastně časem vůbec neměnila. Jednou jsem ji viděl dokonce hrát ve filmu s předlohou od Boženy Němcové. Kdybych nevěděl, že to hraje Marie Kurandová, myslel bych si, že to hraje moje "BABIČKA" Jenže moje bábi byla prostou ženou z lidu a jediné co uměla bylo vařit a rodit děti.Měla jednu velkou "výhodu" proti jiným lidem a to tu, že byla nedoslýchavá .Ale uměla odečítat ze rtu tak dobře, že jsem dlouho o tom jejím handicapu nevěděl. Stalo se to za války, když celá rodina byla ukrytá před bombardováním Urxových závodu (Chemička)ve sklepě. Na vedlejší dům spadla bomba a přes to, že nevybuchla, byla tlaková vlna tak silná, že to vyrazilo komínová dvířka, vedle kterých babička seděla a ji praskly bubínky. Druhá verze byla ta, že v mládí prodělala zápal mozkových blan a nedoslýchavost byla trvalým následkem její nemoci. No a tak děda, když něco chtěl, musel mluvit tak aby mu viděla na ústa. Zvedání hlasu bylo naprosto zbytečné jedině snad, že by zahnalo myši do skrýší. Její život byl skromný , jako ostatně většiny válečné generace a když porovnám život mých rodičů, kteří žili v přepychu panelákové generace a později i můj život ,tak vážně nevím kam se ženeme a co nám chybělo. Jen ta její smrt byla trošku chaotická. Ale o tom, že při návratu od své sestry z oslavy narozenin spadla z točitých schodů v Mariánskohorské kolonii, jsem už psal. No a následná péče ve Fifejdské nemocnici a zápal plic se postaraly o zbytek. Škoda všechny její sestry(5) se dožily téměř devadesátí let.
Tímto tě zdravím BÁBI.

Baška 1972

22. prosince 2011 v 10:33 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....
Baška 1972

Červencové odpoledne nás přivítalo vlahým deštěm.Kapky bubnují na plátno stanu, jako bubny na popravišti.Naše nálada mocně přikrmována Radegastem jen pozvolna začínala košatět.Na stěnu stanu někdo nesměle zaťukal.Vykoukl jsem ven a uviděl jsem dvě holky z vedlejšího stanu, jak s deštníkem v jedné a kartama v druhé ruce prosí o povolení vstupu."Tak pojdte dál"Říkám a rozhrnuji zips až k vrcholu stanu.Sedáme si kolem stěn tak, že já i můj kamarád Mirek máme naproti sobě, vždy jednu kočku.Jsou to zdravotní sestřičky z Krnova na týdenním výletu.Přikrýváme si nohy spacím pytlem, aby nám nebylo chladno.Hrajeme žolíka a já se nohou dotýkám sestřičky sedící naproti mne a vysílám k ní jeden úsměv za druhým.Zda se, že ji to nevadí a tak jsem v sedmém nebi a jemně ji svou nohou hladím po lýtku.Usmívá se na mne a mé dotyky mi vrací.Nenapadně kouknu na Mirka a vidím, jak mu na rtech hraje potutelný úsměv.
Nadzvednu spacák a vidím, že noha, kterou jsem tak vehementně hladil celou hru je chlupatá, jako kdyby tam seděl šimpanz.Takovou má jen Mirek.Podívali jsme se na sebe a začali se řechtat, jako pominutí.Holky jen nechápavě kroutily hlavou čemu se smějeme,ale pro jistotu se přidaly také.Večer jsme zakončili v restauraci u Kotvy a tam jsme jim prozradili, čemu jsme se tak huronský smáli.Byly rády, že to nebylo jim.



Slunovrat

22. prosince 2011 v 8:31 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Sníh napadl v noci a lucerny ozařovaly větvé stromu obílené malířem zimy.Pesany ztřeštěně lítaly kolem mne a ptaly se co to je.Na jejich tlapky se nabalovaly kuličky až zakopávaly o vlastní nohy.Bylo jim to jedno jen se na ně přenašela moje dobrá nálada, která mne vždy prostoupí v den slunovratu.Zkončilo to období vlády noci a den se zase bude zmocňovat svého práva.Vteřinu po vteřině minutu po minutě bude ubývat te protivné černé tmy.Tak dlouho až síla slunce překoná vládu zimy a bude tady JARO se svým řevem ptáku barevnosti a probouzení touhy.Každý zdravy jedinec pocítí tu touhu, která je silnější než pud sebezachovy.Touhu po LÁSCE.Těším se na jaro.

Smrt je přirozenou součásti života.

21. prosince 2011 v 9:16 | Johanz z Mallevilu |  "Politika"
Zemřel tvor, který si říkal humanista.
Zemřel stejně, jako na světě umírá denně přes dvě stě tisíc lidí. Zemřel sám jen se sestrou samaritánkou. Zemřel člověk, který si říkal HUMANISTA. Jenže skutky mluví za člověka a ne jeho slova. Konkrétně co se podařilo tomuto "Malému velkému muži "prosadit ze svého projevu, který je notorický známy?
Velké NIC.
Říkal: Nechceme nezaměstnanost a co je tady? Nezaměstnanost je největší hrozbou. Říkal: slova: Nikdo nikoho nevyžene na ulici. Tolik lidí bez domova nebylo ani za první republiky. Jeho králikárny, kterým se vysmíval a které komunisté v ČSSR stavěli pro lidi, nebyly za dvacet let překonané a těch několik satelitních městeček ve kterých žijí lidé pod neustálou hrozbou exekucí, to nespasí. PRAVDA a LÁSKA zvítězí nad lží a nenávisti. Tak k tomu snad jen tolik, že to zní jako chechot hyen, které se nad mrtvolou Československého LVA dělí o kořist. Jediné co se mu povedlo bylo dostat zpět svůj majetek. Svůj slib, že bude prezidentem jen jedno období taky nenaplnil a kdyby tam nebyla omezující klauzule tak jsme dnes pohřbívali ne exprezidenta, ale prezidenta. Farizejové pláči a pohřbívají člověka, který manipuloval s lidmi kolem sebe ke svému prospěchu. Jako všichni lidé, kteří se dostanou k moci. Moc korumpuje. Ten člověk mi byl vzdálený i svou "tvorbou" které jsem nerozuměl, ale to je můj problém. Myslím si, že rušit akce, související s vánocemi, které jsou tady po tisiciletí je absolutní pitomost a dokazuje jen jací nám tady vládnou hlupáci. Nenaplnilo se nic z toho co Havel hlásal a jediná svoboda, kterou tady máme je vybrat si větev, na které budeme viset. Smrt je přirozenou součástí života a příroda ho vrátila zpět do koloběhu.Minuta ticha postačí.

První sníh.

19. prosince 2011 v 6:52 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

První sníh

Nadýchané obláčky padají z oblohy a slova o roztrhnuté peřině jsou stoprocentně pravdivá. Bílý příkrov pokryl zemi a automobilisté by měli sundat nohu z brzdy i plynu. Ze zahrady se ozývá poděšené cvrlikání vrabců, kteří pláčou, nad tím, že jim někdo pokryl stůl s dobrotami bílým ubrusem. Peggy vrtí čumáčkem v chomáčcích vaty a přemýšlí, jak se ji paleta barev smrskla na jedinou bílou a studenou. V koutě se usmívají zaprášené lyže a ví, že přišla jejich chvíle. Těší se na to, jak zase po dlouhé době budou svištět po svahu a rozhrnovat sněhovou nadílku. Venku poštěkávají sousedovi psi radující se s první zimní procházky a možná i na uloveného srnce. Soused v zeleném oblečení, na zádech s trčící hlavni kulobrokovnice, připomíná vojáka, který nese vysílačku. Podupává, očividně natěšen bílým prašanem. David můj vnuk, který je dnes na návštěvě, zatápí v kotli a vyhání zimu z chladnoucího pokoje. Voda na kávu píská, jako středeční sirény a už chybí jen, aby se z kuchyně ozvalo "zkouška sirén, zkouška sirén". Pohled do kalendáře mi říká, že za dva dny je tady slunovrat roku z magickým číslem 21. 12. 2010

Přejí hezký den Zděněk

Jsou lidé....

19. prosince 2011 v 6:43 | Johanz z Mallevilu |  Kmetoviště

Jsou lidé,kteří vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou.
Někteří však chvíli zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích.....
My už pak nikdy nebudeme stejní....

Procházka v dešti.

18. prosince 2011 v 11:45 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky




Vyskočily z auta nadšeně jako za slunečního dne.
Úplně jsem slyšel jejich "Brrrrrrrr kam nás to taháš?" Jejich ťapky se brodily kalužemi a záviděly mi můj deštník. Rodinný deštník, který rozdávala nějaká společnost v reklamní akci, splňuje mnohem lépe kvalitativní požadavky, než ty jednorázovky z Číny, které nevydrží ani slabý vánek a hned se rozpadnou. Po chvílí, než dojdeme na druhou stranu valící se Opavice plné dvoudenních srážek, vypadají jako malé ondatry. Přesto řádí jako utržené z řetězu. I když tady není kam zmizet tak Happy se to podaří a dobrých pět minut o sobě nedává vědět. Potom se vynoří od řeky a směje se mi pod splihlými fousy, že se nic nestalo. Vyhrožuji ji pro příště vodítkem, ale ona ví, že to neudělám. Žádný můj pes nebyl na obojku. Rex můj třetí pesan, kříženec jezevčíka a vlčáka, žijící v kotelně si chodí kam chce. Je to nejsvobodnější pes z celé vesnice. Když byl malý porazilo ho auto a tak teď umí chodit ,jako kdyby na to měl školu. Jenže už má třináct roků a vyráží na zálety už jen na jaře, když se příroda probouzí. Zbytek roku tráví v poloze ležmo a vstává jen na krmení. Happy a Peggy už té vody mají plné kožichy a cpou se do auta. Plním jejich němou prosbu a otvírám košík. Obě smrdí jako tchoři a Peggy ještě víc, protože se stala dospělou a začala hárat.




Býk a Lev...Partnerský horoskop

18. prosince 2011 v 11:12 Jája a Já
|2010-09-26 10:28:45 Partnerský horoskop||
Býk - 21.4 - 21.5 Lev - 23.7 - 22.8
Adaptabilita mezi ohněm a zemí je sice možná, ale u kombinace Lva a Býka je to jako záludný semtex. Ten je tady na prvý pohled pevný a neškodný, ale dřímá v něm netušená a nebezpečná síla. Lev je přirozeně hrdý, ješitný, občas\ panovačný a potřebuje především uznání a respekt od okolí. Od svého partnera to vyžaduje jako přirozenou denní dávku potravy. Býk svým naturelem je mu tento servis ochoten poskytnout a rád se přizpůsobí, pokud Lev partner neomezuje a nebourá jeho představy o pokoji, klidu a pohodlí. Lva partnera to občas vytáčí a považuje tyto potřeby Býka za lenost a nezájem o jeho osobu, či partnerský vtah. Muž Lev ovšem u své krásné Býčice moc neuspěje, i kdyby řval 24 hodin denně jako pravý lev . Vyvést z klidu partnerku Býčici je přímo nadlidský výkon. Pokud se mu to ovšem podaří, její hněv je strašný a tady muž Lev vyklidí radši okamžitě teritorium. Muž Býk je obyčejně velmi krásný muž a žena Lvice se s ním chce co nejvíc předvádět. Jsou oba společenští, a tak není divu, že občas vzplane i románek s pořádnou dávkou následné žárlivosti. Kdo tady ovšem trpí úlety není žena Lvice, která si hledí jak kariéry, tak i dětí a domácnosti stejnou měrou. Pracovní vztahy v této kombinaci jsou vesměs pikantní s nádechem dobře utajené rozehrané šachové partie. Sex je pro vazbu Býk- Lev velmi důležitý. Oba dva se dokáží ním velmi dobře odreagovat a najít pak opět cestu ke klidu a spokojenosti. Jako rodiče kladou na své děti velké nároky a dohlíží pečlivě, aby se dobře učili a pak v životě něco znamenali.