Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Říjen 2011

Dům kde bydlí láska

10. října 2011 v 9:56 | Andromeda |  Andromeda

Datum: 08.9.2009 02:58:57
Text odpovědi:

V podvědomí si pluji na kajaku a nese mě proud a musím po skalách
plout....Nějak nemohu usnout.
V podvědomí mám spoustu blbostí, které mě skáčí po mozkových
symapsích...
Budím se a kouknu na Net, že hledáš háčka - jenže byla bych
žačka....
S vědomím, že ruce mám jako párátka, přeji si,
ať motor má moje kocábka.
Ahoj a dobrou vodu Johanzi z Mallevilu
Andromeda

Cosi mi říká, že háček sedí a vesluje v dřepu
- uf - mám malé svaly. Ruce párátka, ale přeji ti měkké a plynulé peřeje ať
tě nesou, tam, kde jezy nejsou...

Nalezeno v rozepsaných|Autor Andromeda

Dům kde bydlí láska

Taky mám projekt na vlastní dům,
co podobá se všem mým snům,
Místo pevné střechy jenom nebe,
místo dveří náruč a v ní tebe,
Okna místo stěn plná světel,
aby k nám pták stěstí vletěl.
Do domu, který podobá se stromu.

Kámoška Netová ANDROMEDA

Historie se opakuje...2009

10. října 2011 v 9:38 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....


Moje babička tehdy osmdesátiletá žena šla na oslavu narozenin své své starší sestry.V jednom s těch levných bytu v Marianských horách v horní kolonií, kterou pro sebe zabrali podnikatelé i podnikavci tehdy žilo plno starých lidí...toalety na pavlači, společné umývadlo na patře to byl tehdy standard přepychu.Její kroky ztěžklé vypitým vínem nezvládly točité schody a babička ač téměř abstinent skončila, jako poslední alkoholik.Její zranění a pokročily věk byla natolik vážná, že později když si své salto zopakovala ještě jednou na schodech v nemocnici na Fifejdách,zemřela.
Dnes je v těchto prostorách plno kanceláří a také zubní laboratoř.Vyběhl jsem po schodech osvětlených otevřenýmí dvěřmi a na kterých moje babička zahájila svou POSLEDNÍ CESTU a vyzvedl si zakázku pro sousedku ,která mne o to požádala.
Dolu to šlo stejně rychle a než jsem si uvědomíl, že nic nevidím protože dveře se mezitím zavřely ,letěl jsem přes poslední schod,který přikrytý kusem hadru, aby se nenosila voda nahoru ,nebyl vůbec vidět.Kdo zažil, jaké to je, když si myslíte, že šlapete na poslední schod a jsou tam ještě dva tak tušíte jak jsem se lekl...naštěstí jsem to zvládl , jako vojenský parašutista jen kotoul chyběl...a tak jsem mohl o třicet let později skončit svou bludnou pouť po této zemi ,jako moje babička dokonce na stejném místě...a potom, že život je jen náhoda...NENÍ

Vesmír je pumpa sající emoce

10. října 2011 v 9:35 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika

Šedá obloha na obzoru dotýkající se země, evokuje ,že ujdete ješte kousek a zmizíte v záplavě vodních kapek a uzavřete tak koloběh svého života.Šeď venku i uvnitř uspáva i jindy aktívní Happy a Peggy.Smutně chodí kolem a kňučí si o pohlazení.Teprve, když s pejsky žijete, poznáte kolik citu se skrývá v jejich malých srdcích.Někdo nerozlišuje mezi psem a člověkem a jeho srdce už okoralo (PRO MIRIAM).
Někdy mi to připadá ,že VESMÍR je pumpa, která saje EMOCE .
Střet dobra a zla.Vesmír musí být v rovnováze a když je někde mnoho dobra je to vykoupeno na opačném polu zlem.Proto i dvá lidé dobří, kteří jsou si absolutně podobní musi dříve nebo později narazit na barieru.Nelze čerpat z jedné nádoby do nekonečna a vesmír zasáhne,aby se potenciál vyrovnal a dojde ke střetu ať jsou jedinci na straně dobra nebo zla.Nejlépe se žije v páru lidem, kteří jsou v rovnováze dobra a zla a nebo jejihž potenciál na přímce mezi zlem a dobrem se vzájemně vyrovnáva....Vesmír si do toho nedá kecat i když si mnoho lidí myslí, že jsou chytřejší ,vrátí je vesmír do věčného koloběhu života a smrti

Věčný žid

10. října 2011 v 9:31 Esoterika

Jsem jako věčný žid, jenž chodí světem,
klet Bohem, k nejistému spěji cíli;
za losu kynem krok můj slepě pílí,
prach deptám darmo, deptán strastí hněten.

Kraj, který hledám, dálkou svou mne mýlí,
tam věčné slunce plá nad věčným světem.
Až v jitro musím kráčet zimou, letem
ni paprsek se v moc moji nenachýlí.

Tak s bídy své se vleku stále hadrem,
pod všemi pasy všemi časy klet
a losu kolo slyším hřmít svým ňadrem.

Jen někdy zvedám z prachu čelo plaše,
když noci černý závoj sluncem zbled:
Ó, věštci Chaldejští, kde hvězda vaše?

Toulaví psi 1991

7. října 2011 v 12:27 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....
Vánoční večer .

Vyšel jsem ze svého krámku se smíšeným zbožím, který jsem si otevřel hned po revoluci a postavil se pod pouliční lampu , svítící přímo před vchodem do domu.
Z oblohy se jako pírka snášely obrovské vločky sněhu se strukturou babiččtiných záclon..Mezi vločkami bylo vidět tak na dvacet metrů daleko.Zima jako na Ladových obrázcích.Vpravo u kolejí jsem koutkem oka zahlédl nějaký pohyb.Snad to nejsou hladové srny?Pozorněji jsem se podíval a vidím dva veliké psy.Pomalu se vynořovali z clony padajícího sněhu a dostávali přesnější obrysy.Zavolal jsem na ně ale nevěnovali mi pozornost.Vpředu šel dalmatin a za nim v těsném závěsu šel bernardýn.Volám na dceru ať se jde podívat, ale než vyšla zpoza pultu byly pejskům vidět jen hřbety mizející v chumelenici.
"Prosím tě jen mne tady zbytečně honíš víš co mám práce?"
Řekla dcera a odešla zpět do krámu.
Ale to ještě nebyl konec a tento snový zážitek má pokračování na druhý den ráno.

Ráno Vylezlo sluníčko a ozařovalo modř zimní oblohy a já vyšel před krámek.Rozhlédl jsem se po okolí, jako každý den a nasál nosem studený vzduch ,vonící kouřem prohřátých světnic.V dálce jsem uviděl kráčet své dva známe ze včerejšího večera.Šli po mé straně silnice a tak museli projít kolem mne.Ve vzdálenosti asi sedmi metru jsem navázal kontakt.
"Tak co kluci, jaká byla noc?"
Zeptal jsem se.Dalmatin se na mne podíval mírným pohledem a vzbudil ve mně samaritána.
"Nechcete něco k jídlu?"
Dalmatin se zastavil v úrovní mých nohou a s ním i bernardýn.
"Tak pojďte"ustoupil jsem stranou a vedl je na druhou stranu domu ,kde jsem měl štěně rotvailera a zásoby psích pamlsků.Nasypal jsem jim do misky suchou stravu, zalil to vývarem z vepřových nožek a přistrčil to k oběma psům.Hltavě vylízali misky a ulehli na podlahu, jako kdyby si mne chtěli adoptovat.Rony je napjatě pozoroval a tiše vrčel.Velikost bernardýna v něm vzbuzovala respekt a on ještě netušil ,že z něj bude jednou mohutný pes.Tak chlapci vstávat nemohu si vás tady nechat.Dalmatin se postavil a sním i bernardýn a bez jakéhokoliv projevu protestu se nechali odvést před dům.
Před domem se rozhlédli ,přešli přes cestu a po kolejích šli zrovna proti tramvaji stojící na zastávce .Řidič netrpělivě zazvonil zvonkem .Psi se nenechali rušit došli k tramvaji vylezli na nástupní ostrůvek a tramvaj obešli.Bernardýn se ohlédl a mi se zdálo, že mi říká.Jsme lidé a dostali jsme vycházky z nebe a oba dva zmizeli po kolejích v lese

Cesta draka 2010

7. října 2011 v 11:48 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

První jízda.

Otevřel jsem dveře stodoly a tiše zaklel. Prach zvířený vichrem, který pronikl mezerou mezi střechou a zdivem sedl na Yamahu. Nádrž vypadala, jako posypaná krupičkou pro děti. Otočil jsem motocykl k výjezdu, zmačkl startér a nic. Znovu a nic. Nezapnul jsem hlavní vypínač na řidítkach. Napravil jsem chybu zmačknu startér a nic. Zaklel jsem znovu. "Sakra"
Není zaklapnutý stojan. Když jej nezvednete tak nenastartujete. Tentokrát bylo vše v pořádku a já jsem pomalu pouštěl spojku. Drc...to bylo příliš rychle. Nakonec se mi podařilo po několika pokusech s prohrábnutím struskového podloží vyjet. Zimu jsem necítil i když únor není zrovna vhodný k vyjížďkám na motocyklu, ale kdo se bojí nesmí do lesa a dočká se kolečkového křesla. Motor tiše brumlal a já přemýšlel kam pojedu. Na křižovatce Bravantice , Ostrava, Bílovec , Studénka je nová Restaurace pro motorkáře. Já jsem nový motorkář a tak pojedu tam. V Olbramicích jsem odbočil na polní cestu vedoucí k větrnému mlýnu. V létě jsem tam jel autem a neměl jsem problém. Tentokrát problém byl, v zatáčce sníh a bláto, až jsem zaklel potřetí a tím jsem měl celodenní dávku klení vyčerpanou. Zadní kolo létalo, jako když se honí štěňata a motorka se chovala podle toho. Nevěděl jsem, na kterou stranu jedu. To bude mytí , škoda ,že není myčka na motocykly. Podle toho, že vymetu každou díru hned první den, asi to nebudu mít jednoduché. U mlýna jsem se vyfotil poslal to své kamarádce, ať má taky něco ze života a jel jsem dál. Tentokrát jsem si dal v Bravanticích horký čaj. Na parkovišti se osamoceně choulila Suzuki, jejíž majitel uvnitř hlasitě srkal polévku a jinak tam bylo několik Paďouru bojících se chladu se svými auty. Uvnitř se intenzivně připravovali na jaro dva milenci a nikoho neviděli. Nuda. Raději pojedu zpět. Zaplatil jsem dvacku a nastartoval. Tentokrát se to povedlo bez problému. Začínám se učit. Myslím ,že tak tisíc kilometru a dostanu ten stroj do ruky. Kamarád Petr loni najel čtyři sta km za celý rok. Já mám za tři dny 120 km počítám, že ho doženu tak kolem10 března, pochopitelně, když nebude moc sněhu. Zima nevadí ,v kůží z izraelských krav je teplo.
Na zpáteční cestě se nic zvláštního nestalo, až na to, že jsem to trochu rozjel z kopečka a když se dole objevila dvě auta tak jsem měl co dělat abych to ubrzdil. Dvakrát jsem zastavil, abych napsal sms a když jsem jel zpět k domovu, tak jsem si zpíval. To už se mi sakra dlouho nestalo. Teda bez toho sakra. Ještě jsem trubnul na souseda, který svého draka šetří tak , aby ho na něm odvezli na kremaci a zajel jsem plavně do stodoly. Vypl jsem motor a šel jsem se převléct.

Ráno 11

7. října 2011 v 8:59 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Bolesti na hrudi mi zvěstovali, že počasí, které nás tak dlouho laskalo ve své náručí usoudilo, že už toho má dost. Vítr a déšť, který bubnuje na polykarbonátovou střechu zimní zahrady mne upozorňuje na nutnost pomalu začít stěhovat počítač na zimní stanoviště. Peggy a Happy mé dvě malé jorkširky nejeví známky života a leží naproti v křesle. Občas otevřou oči aby zkontrolovali jestli je vše na svém místě a opět usnou. Pes Rex vykoukne z kotelny otvorem v rámu dveří a rychle ucukne, když mu na hlavu spadne sprška deště. Potřepe mokrou packou a zaleze zpět do vyhřátého pelíšku. Malé zachráněné kotě se dusí játrovkou, kterou dostalo na snídani a porozhlíží se po kapsičkách s masem a rybí příchutí, na které je zvyklé. Dvě slepice jsou zavřené v "kurníku" protože začaly zanášet a mne nebavilo prohledávat zahradu plnou stromů a keřů kvůli dvěma vejcím. Zadní část zahrady je pokryta vysokou trávou a postupně se mění v džungli plnou různých forem života. Nemám už sílu ani chuť věnovat se té beznadějné práci s údržbou jen proto, aby sousedi, nebo náhodně projíždějící měli laskavý pohled na okolí, tak jak jsou zvyklí z města, kde tlupa zaměstnanců za minimální mzdu udržuje pořádek. Jdu nařezat dřevo, aby bylo teplo a těsto na chléb, který si pečeme sami od doby, kdy se cena za bochník přehoupla přes čtyřicet korun, mohlo kynout. Je to o úplně jiné kvalitě a chuti. Dopíjím kávu zakoupenou v Kauflandu s velkou slevou a přemýšlím jak budeme zase jezdit do Vídně za nákupy, když přestanou obchody slevy poskytovat a Jakobs Kronung bude stát 239 kč tolik, kolik mají u slevy uvedeno.

Rady ANDĚLŮ.....40 týden

6. října 2011 v 8:16 | Doreen Virtue

Životní poslání

"Tvým životním posláním je sloužit způsobem,
který přináší velikou radost tobě i druhým.
Neměj obavy a na místo toho se,soustřeď na to,
aby jsi žil/a opravdově
a tvé poslání si tě najde samo."

Trochu jsem se zabýval kvanty|

5. října 2011 v 14:26 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já
Ahoj BARBARO

S velikým zájmem jsem si přečetl Váš meil ...Je tak složitý, že si zaslouží podrobnou odpověď
Za chvílí odvážím dceru do práce a až se vrátím budu se Vám věnovat...
Osudy lidí jsou velmi zajímavé pokud je neukončí fatalní konec.
Potom je třeba přemýšlet co nám chtěl osud říct.
Mám velmi podomný zážitek ,který ovšem neskončil smrtí ale rozchodem...na druhé straně pro mne to je taky taková smrt partnera...(TITRAN A NATALIE)
Takže se vrátím:-))a budu pokračovat:-))
Zdeněk

Barboro

Myšlenka jako samostatné téma...trochu jsem se zabýval kvanty a myšlenka patři mezi zvláštní útvar.
To co si intenzivně přejeme se stane (neni to jednoduche)....a když se to nestane musí si někdo jiný přát ještě intenzivněji něco jiného...
Jen v prvním mailu jste otevřela tolik témat, že koukám, aby nám stačil zbytek života k tomu je vyčerpat:-))
Není snadné najít společnou řeč s nemluvným člověkem, ale ještě méně snadné je najít společnou řeč s člověkem, který má svůj názor.
Snad se nám to podaří ,něměl jsem s tím problém nikdy .
Nejsnadnější je najít řeč s člověkem, který je naladěný na stejnou vlnu:-))

Potkal jsem v životě několik lidí, kteří mluvili česky a já sem jim nerozuměl....naštěstí jich nebylo moc jen dvě:-))

K té povídce, kterou jsem poslal, aby jste měla něco k přečtení...Na první pohled zcela pohodová žena ,se které se nakonec vyklubala dost povrchní a sprostá......a tady zase pracovala moje intuice a já jsem se neotevřel podle jejích představ....něco mi tam nesedělo
a to že jsme přeskočili hřbitovní plot to bylo to nejmenší.

Moc mi chybí dlouhé psaní ve kterém jsme probrali s mou expřítelkyní co se dalo....a je těžké najít někoho kdo by se tomu jen trochu přiblížíl...v podstatě jste druhá za pět měsíců...ale ta první sice psala, ale tak obecně, že mi to přiblížilo slohová cvičení ,které mají politici za domácí úkol...mnoha slovy nic neříct...
Zdeněk

Schizofrenik

5. října 2011 v 14:16 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já
ZDEŇKU

....Na Bílé je krásná Keltská salaš. Krásná v tom \ smyslu, že je ve stylu spojení dřevo - kov... - tedy, aspoň bývala, už dlouho, \ několik let, jsem tam nebyla, přestože patří kamarádovi. A je tam navíc skvělá \ patogenní zona - pokud tyto věci vnímáte :-)

Děkuji za to vykání ---- já vím, je to tak trošku předpotopní zvyk, obzvláště tady na netu - ale kdybychom se potkali náhodně, "naživo" - asi bychom si taky hned nevykali, že? :-) To že u mladší generace vykání "umře"... to vidím u svých dětí, všechny ty face-booky, ICQ, skajpy.... místo "ano, souhlasím s tebou" píší jen "jj"... Nikdy tomu neporozumím - té rychlosti, která se do všeho vnáší - hlavně asi proto, že tomu rozumět nechci. Rychlost mám ráda v autě, vrauuu---- tam tedy ano. Svým způsobem i v životě - ale ne ve všem, to tedy rozhodně ne. Souhlasím s Vámi, že psaní je.. jak jste to napsal? - hledání cesty k sobě, postupné poznávání se? Asi s Vámi budu muset na chvíli zapomenout nejen na svou nedočkavost, ale také a to především na své zkušenosti s psaním jakožto poznáním někoho "cizího". Mám ho ráda a myslím, že už jste poznal, že psaní mi ani nevadí, ani nedělá potíže.... Myslím si,že ani tisíc slov nedokáže nahradit jediný pohled do očí, tu prazvláštní chemii, které se potom říká láska, tu zvláštní všeho co v nás je přes veškerou moderní techniku zakodované výrazně silněji - totiž geneticky...? :- ) Před tařka čtyřmi lety jsem se přes net seznámila s ........... z Havířova, taková spíš náhoda než že \ bych tenkrát odepsala na inzerát jako nyní. Na psaní moc nebyl, na mé dlouhé \ věty odpovídal jedním, dvěma slovíčky, často citoslovci. První schůzka v \ Havířově - řeknu to jemně: Malý šok. Neměl na profilu fotky, a já je předem \ nechtěla. Poprvé kolem mne jen proběhl ven (slovo proběhl je správné a ven \ taky), čekala jsem před vchodem do restaurace - pak se vracel a mě v hlavě \ proletělo "jéžiši,...-to snad NENÍ on???" - no, - byl. O fous menší (vzhledem k \ mým botkám), nohy do O tak, že to snad není ani v kreslených filmech, kulaťoučké \ bříško a oblečení...?? Seděli jsem spolu v restauraci asi dvě hodiny...já \ mluvila, aby nebylo ticho, on občas něco zabručel. Zaplatili jsme a šli ven, byla už tma a sněžo-pršelo, nabídl se, že mě doprovdí k autu.... byla z toho asi tak půlhodinová procházka, víc promlčená než propovídaná. Dojela jsem domů a téměř ve stejné chvíli jsme si vyměnili mail, že "tohle ne" - on napsal "jsi na mě moc upovídaná", já napsala velmi decetně a slušně něco jako "nejsi můj typ". Za tři dny jsme si opět téměř ve stejném okamžiku poslali takřka stejné vzkazy - on "... blbý je, že mi to tvoje žvatlání chybí,Beruško (to bylo poprvé, co mi tak řekl) - já mu napsala " nevím proč, ale vracíš se mi stále do myšlenek". Byly z toho krásné tři měsíce - kalené tím, že jsem cítila, že něco není v pořádku, jen jsem nemohla přijít na to, co ... Tři měsíce, kdy jsem se poprvé \ cítila jako žena, ne jen jako někdo, kdo tu prostě je... 18.5. náš vztah ukončila jeho smrt.
Psaní je krásný doplněk setkání - je to.... přirozenější?, když dva o sobě navzájem vědí,jaký je úsměv toho druhého, jaká má gesta, jakou vůni... Nezbývá mi než samozřejmě počkat, až i Vy budete chtít setkání...(to že bych nejradši sedla do auta a jela na Bílou asi říkat nemusím,že? Jsem v některých věcech absolutně čistá esence sanqvinika - impulsivní, jo-jo... :- )) )

To Vaše povídání...poslaná povídka - to bylo náhodou moc pěkné. Upřímné, čisté... skoro mi bylo líto, že jsem to nebyla já, kdo tam v tu chvíli s Vámi stál :-) - a tak by to mělo u pěkné povídky být. Život ale píše pro každého z nás něco takového.... neopakovatelného. Jedinečného. Nedávno jsem slyšela jednu paní v rádiu říkat - Vždycky, když nějaký vztah končí, je to jen proto, aby mohl jiný, třeba ještě hezčí začít. Jela jsem právě z Frýdku, stála víc jak hodinu v koloně (uvízlé kamiony na sněhu),a brečela nad tím, že něco, co krásně začalo - dřív než mohlo začít doopravdy - skončilo to(z podobného důvodu, jako vztah s ......... - vzal si život sám, trpěl schizofrenií a depresemi, jak mi pak řekl jeho syn. Začátkem prosince, loňského, jsem se poznala s ............ není těžké poznat diagnozu, když už jste jednou někoho takového poznal... trvalo to dva,tři týdny,než jsem měla jistotu. Jsou věci, o kterých se jen těžko mluví nebo píše... nejen proto, co emotivně znamenaly, ale také proto, že to souvisí i s jiným než jen smyslovým vnímáním - stále ještě velmi citlivé téma v naší společnosti, kde se upřednostňují jen a jen materiální řešení - léky a operace a nevíc co ještě i tam, kde stačí jen tisíciletí platná "vesmírná" pravidla. Nejsem věřící... to ne. Jen jsem už párkrát na vlastní kůži zažila, že myšlenka je silnější než cokoliv jiného - to ale opravdu není téma na psaní. Čeština je krásná a bohatá - možná i právě díky tomu umí při psaném projevu dost věcí zkreslit, dát jim jiný podtext, jinou souvislost - a to bych nerada.)

Myslím, že je nejvyšší čas vylézt z pelíšku a nachystat snídani :-)) (dnes rybičková \ pomazánka... hodně cibulky... máte rád? :-) - my teda a n o. (my = \ já, děti i pes :- ))) )

Ještě jednou krásné lyžování....(a kdybyste si to rozmyslel.... Z Bílé do Rožnova je to z kopečka dolů 15 minut, možná ani ne...)


BARBARA

ZDEŇKU

kdybych se tak nerozepsala, mohla jsem si přečíst dřív Váš druhý mail (opravdu moc moc moc děkuju za to vykání - zatím ještě nevíte, jak je pro mne tahle drobnost důležitá) a svou odpovědí Vás ještě zastihnout před odletem :-)) O to víc se těším na večer, až se vrátíte a znovu napíšete :-) - stepaře mám na CD, ale myslím, že to není ono - jako být tam, takže CD s bubeníky ani nemám.... chci to nejdřív z a ž í t - a pak teprve si pořídit připomínku prožitku. Jsem moc ráda, že to vnímáte stejně.
Myslím si, že žádný člověk není jednoduchý... každý má svůj vnitřní svět. Jen asi ano - někdo ho má barevnější, bohatší, různorodější...- možná i rozporuplnější, ale vždy jen o to hezčí, čím víc tam toho je.

(jdu na tu snídani, potomstvo se budí :-)) Jsou hodně samostatní,až na Káju už vlastně dospělí... o to víc si ale vychutnávají když si jídlo nemusí dělat sami, ale je "od maminky")

BARBARA

Vykání

5. října 2011 v 13:56 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já

Ahoj Barbaro


Děkuji vám za vaši upřímnost...sakra bude to těžké si vykat nikdy jsem to nepoužíval v netovem styku....nikdo to už nepoužívá a i když jsem stará škola na nové věci si zvykám lechce...podle ústavu jazyka českého pry dojde no několika let k zrušení vykání u mladé generace úplně:-))
My stará škola ještě chvílí vydržíme a já na VAŠE specialní přání VÁM vyhovuji.
Rád přinaším ženě radost a to je to nejmenší co mohu udělat.Omlouvám se předem za nějaké tyknutí kdyby mi nevědomky ujelo.
Nejedu na Pustevny protože tam bude milion lidí k vůlí ledovým sochám.
Jedu na Bílou.Tam jsem ještě nebyl tak to chci vyzkoušet:-))
Posilám Vám krátkou povídku, protože nemám čas na velké psání ...ta tvorba je původní, ale ten křest byl křestem kamarádový knihy.Jsem pisálek a vím, že psaním si otevíráme k sobě cestu.

Ve svém posledním vztahu jsme si vyměnili pět tisíc mailu je to takový rekord, který se nedá napodobit...bohužel po roční známosti to skončilo místo svatbou rozchodem....to k potřebě seznámení...

Ano je to taková selekce...lepší než námatkové scházení...

Přejí hezký den.
Sorry za interpunkci to je moje nectnost...
Zdeněk

BARBORO

Ještě k těm šaolinum...toužil jsem po tom jít tam, ale než tam trčet sám, jako sloup mezi páry, tak to si raději zprostředkuji ten zažitek doma s cd...


Je to o tom společném prožívání prostě to tak je....

Nejsem jednoduchý člověk a jsem velmi citlivý což u mužů, asi není tak častý jev a poznáte to, když si budeme psát
Těším se na to, protože cítím totéž z VAŠÍ strany...

A teď už letím na lyže


O vzdálenosti to prostě není

5. října 2011 v 13:44 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já
Dobré ráno Zdeňku :-)

Tvými slovy:co k tomu dodat? Jestli jedeš dnes na lyže opět na Pustevny-budeme pár minut od sebe -do Rožnovva to mám 10 minut autem :-)) . O vzdálenosti to prostě není - mysím, že výrazně horší jsou ty vzdálenosti, které jsou mezi lidmi, když si nemají co říct, když jsou od sebe na hony vzdálení myšlením, vibracemi souznění. Tyhle vzdálenosti překonat nejdou...
U jedné fotky máš "křest knihy 2009", fotka je to řekla bych Vítkovického DK?- v profilu máš "jsem na volné noze" - takže spisovatel? Můj sen, spíš odložená ... představa? - napsat jednou knížku. Občas si dělám legraci, že jsem toho zažila ne na jeden, ale minimálně na tři romány - jenže pak si vezmu Simmla nebo něco takového a pokorně si přiznám, že to bych nenapsala. Nebo z jiného soudečku - byť mám celkem slušný smysl pro humor, zásobu vtipů a slovy kamarádů odpověď na všechno - tak to jak mne dokáže rozesmát Simonyová s těmi jejími útlými a občas i pěkně ulítlými knížečkami... - to bych tedy taky "nedala". :_)) --- takže nezbývá než trénovat psaním dlouhých mailů :- ))))))

Chybí mi povídání - a mám-li být upřímná , chybí mi vykání jako počáteční výchozí "bod". Vykání křestním jménem je tak... j i n é. Něco jako aperitiv před jídlem.... tykání je rovnou druhé jídlo. Dívala jsem se do své odpovědi - tím, že jsem citovala, je v ní vykání i tykání. (právě byla chvíle psaxího ticha, - přemýšlím, zda tykání přepsat na vykání...to se mi ale nechce, opravovat sama sebe. Dál už ale budu pokračovat vykáním - ano?) Je to vlastně v kontextu Vašeho motta - "zachyť tento okamžik - nemusí se opakovat" - mám-li zkráceně opakovat. Moje zkušenosti se seznamováním přes internet ? Velmi velmi zvláštní..... Díky práci jsem denně mezi novými lidmi, dokonce muži asi i převažují...proč tedy znovu internet? Není to jen klasickým starým pravidlem "co je v domě, není pro mě"... to ne. Je to asi i potřeba vybočit jiným směrem, určitě je v tom netrpělivost - čekat, až se "někdo objeví" - to může trvat i pár let. Na čele nemáme napsáno "nezadaný-nezadaná" (mimochodem... dost zvláštní slovo, ve vztahu k životu, k partnerství - ještě tak do tanečního pořádku, tam je asi na místě :-)) ) Chybí mi párkrát za rok divadlo nebo kino (divadlo opravdu víc), teď v únoru tady budou už po několikáté Lord of the dance, před vánoci tu byli Shaolinští bubeníci -- slyšet bubnovat šedását lidí v jednom rytmu... - to musí být něco opravdu úchvatného,vzrušujícího - na to nelze jít sám nebo jen tak s někým. To je zážitek, který je potřeba s d í l e t , sdílet s někým, kdo mi je víc než blízký. Je toho hodně, co mi chybí - všechno to, na co musí být dva :- ).

Krátce řečeno - ráda Vás poznám, (i proto jsem požádala o dočasné zpětné vykání - možná je to zvláštní, vím...:- ) Snad je má intuice, že ten pravý důvod pochopíte správná :-) Ráda uslyším Vaše povídání, Vaše představy... Váš hlas (jaký asi bude?)
Přeji Vám krásný den na lyžích - možná jste ještě doma, nebo máte maily přesměrované do mobilu (já ne) - možná ještě zachytíte moje telefonní číslo a možná si řeknete"proč den na lyžích nezakončit krátkým setkáním s Barbarou když už jsme docela blízko sebe?" ---- všechno je to v této chvíli už zase jen na Vás.(já sama za sebe ještě jednou napíšu - opravdu moc ráda Vás poznám...blíž?)

Barbara

Vzdálenost je překážkou

5. října 2011 v 13:34 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já

Pěkně napsano BARBARO Jsi můj typ ,ale bydlíš moc daleko. Moc daleko...škoda
Zdeněk


..možná je škoda, že by měla být vzdálenost překážkou? Pravda - nemůžeš vědět, že jsem dvakrát za týden v Ostravě, že na vzdálenosti v naší krásné až malebné ale přesto maličkaté zemi se dívám uznávám jinak, než většina lidí-což by mohla být za dané situace výhoda. Myslím, že si také ještě budeš pamatovat Vrchlického ".... za trochu lásky šel bych světa kraj, a šel bych, třeba bosý..." Jsem zvyklá jezdit, v autě jsem dvě-tři hodiny denně, Ostravsko je navíc moje stěžejní pracovní oblast. Věřím na intuici, a také na lásku na první pohled :-) - stejně tak jako na tu, která se "rodí pomalu", ta je ale podle mě daleko vzácnější než ta první. Většina lidí myslím řekne - podívali jsme se na sebe a bylo to. Někdy víc, někdy míň silně - to zašimrá v bříšku. Já tohle lehké zašimrání cítila při čtení tvých řádků, - bylo by mi docela líto, po tom, co jsi napsal o své typologii ;-) , kdybychom se nesetkali. Dívala jsem se na tvé stránky, nemáš tam město, odkud jsi - takže jen doufám, že po tom co jsem napsala to všechno co jsem napsala...-změníš svůj názor na vzdálenost také? Příští týden jsem v Ostravě v pondělí a pak čtvrtek nebo pátek, to ještě musím v pondělí "doladit" :-) Hezký zbytek pátku,

Barbara

Potkali se v bolesti

5. října 2011 v 13:31 | Johanz z Mallevilu |  Barbara a Já

Našli se na sítí v bolestech z rozchodů a virtualita jim pomohla najít správnou cestu jak dál.


PŘÍBĚH BARBARA A FOREVERS

Hledám štíhlou ženu, která pochopila, že život je hra dvou osob opačného pohlaví a ráda tuto hru hraje. ŽENU ,
která ví , že její odměnou je nádherný pocit sounáležitosti dvou bytostí a zároveň, že tím neztrátí nic ze své osobní svobody. Trochu romantiky a trochu reality ve hře života, než nám to osud navždy zatrhne.....
Zdeněk


VÍM-realita bez romantiky je jako buchta bez špetky soli. Sounáležitost - samostatnost smíchaná s drtkem té správné závislosti jeden na druhém. Možnost být sám ve dvou - a taky necítit se sám mezi lidmi. A i když tu hodlám být do 130ti, - je mi líto každého dne, který byl naplněn jen prací, ve kterém nebyla ani slzička lásky - chichi, ne slzička na tváři, ale slzička jako že znovu špetička. A taky nechci jen tu "lásku k bližnímu svému", ale lásku, která ... však ty víš. Nesvazuje, ale přesně jak jste napsal - Osvobozuje

BARBARA

Hradby mraků...

5. října 2011 v 13:05 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...
2009-11-27 22:48



Hradby mraku visí nad propastí země,
slunce nesměle ozařuje vykukující modř ranní oblohy.
Jsem probuzen projíždějícím drakem
a tiše pozorují chvějící se listí.
Rozkrojený citron
mumlá svou kyselou výčitku.
Květy orchidejí svými pestíky šeptají slova lásky.
Prázdný hrnek vybízí nastartovat ráno
běžicí ručka odpočitává nový den.

V chlévě bučela kráva

4. října 2011 v 9:55 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Svítání mne zastihlo u potoka s vědrem, kterým jsem nabíral vodu na ranní hygienu. Stoupal jsem po vyšlapané cestičce ke své chatrči a přemýšlel jsem co ještě udělat před nadcházející zimou. Spižírna byla plná nasoleného masa z ulovené zvěřiny a truhly s obilím zajištovaly že zimu přežiji. Dostatek smolných loučí, které mi poskytovaly potřebné světlo, když jsem šel do garáže pro své šlapací auto, byl uložen na svém místě. Svíce s včelího vosku hned vedle zásob medu byly nachystané k použití. Mrtvá televize artefakt civilizace na mne koukala vyčítavým pohledem. Otřel jsem navyklým pohybem obrazovku od muších hovínek a uvařil si bylinkový čaj. Spokojenost, že naše vláda konečně dokázala po třiceti létech budování kapitalismu odstranit vše co nepotřebujeme k přežití, ze mne čišela každým coulem. Za dveřmi se ozval hluk. Odkopl jsem slepici a přivítal kamarády, kteří přišli na pokec. Svítilo slunce a bylo nám fajn. Až do večera, kdy se toulající smečky hladových bezdomovců vrhají na všechno co se dá jíst.L.P.2020

Titran a Natalie téměř celý příběh...2009

3. října 2011 v 12:02 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

Titran a Natalie

Tento příběh, který vám budu vyprávět začal docela nevinně, jako flirt mezi mužem a ženou. V odpovědí na podaný inzerát vychrlil NET asi desítku odpovědí, s kterých se nakonec po přefiltrování vyloupla jediná PERLA. Krásná vysoká a štíhlá blondýnka, říkejme ji třeba NATÁLIE. Její fotografie mne zaujala natolik, že jsem okouzlen její krásou a jemností psal a psal apsal. Zásadou Natálie byl, že vždycky všechno pochválila a to tak přirozeným způsobem, že není divu, že životem proplouvající muž, říkejme mu třeba TITRAN, na pěkná slůvka naskočil, jako vyhladovělá rybička na háček zkušenému rybáři. Nebylo k tomu ani zapotřebí mnoho manipulace, protože Titranovi se od dětství nedostávaly pro každého člověka tolik potřebné pochvaly a byl důvěřivý ve styku s Natálíí, jako malé dítě.
Jednou , když už Titran a Natálie vyplňovali dlouhé zimní večery v domečku Natálie tím, kvůli čemu se seznámili, řekla Natálie Titranovi, že na své žáky uplatňuje pravidlo, kterému říkala LASKAVÝ TEROR. V zatím nedohledné době se měl Titran přesvědčit o tom co to znamená laskavý teror, ale v ten večer s Natálií v náručí se tomu jen zasmál.
Blížíl se štědrý den roku 2008 a Titran dostal pozvání k štědrovečernímu stolu, které přijal. Pod stromeček dostala Natálie zlatý řetízek, na kterém se houpal zlatý lvíček.
Natalie i Titran Byli oba dva zrození ve znamení LVA. V čínském horoskopu byl Titran ve znamení DRAKA a Natálie ve znamení PSA.
Kdo se trochu vyzná v astrologii ten ví, že kombinace psa a draka není moc vhodná pro společný život.
Přesto miloval Titran Natálií a Natalie Titrana tak bezvýhradně, že to vypadalo na lásku, která přeroste v potřebu žít spolu stále, tak jak to u lásky bývá. Tak to cítil Titran.
Natalie a Titran se milovali náruživě a tato činnost jim zaplňovala veškerý volný čas. Pasovali k sobě , jako by jim tím příroda něco naznačovala. Titran přijížděl k Natálií vždy ráno potom ,když odvezl svojí svou dceru do zaměstnání. Natálie byla již připravena, kávička na stole a postýlka vyhřátá živočišným teplem, které z Natálie sršelo z každého póru.
Tak uplynuly vánoce, nový rok a zima.
V zimě jezdili Titran a Natálie na lyže, kde na svahu obdivoval Titran štíhlý zadeček Natálie kroutící se v rytmu svahu a napasovaný v těsných oteplovačkach. Titran miloval její smích ,kterým nikdy nešetřila a který zněl jako trylky slavíka.
Všichni kolem si mysleli ,že jsou šťastní a bratr Natalie dokonce řekl, že v Titranovi potkala Natálie to nejlepší co ji mohlo potkat a zatím i v jejím životě potkalo. Všichni muži, kteří jejím životem prošli, včetně dvou manželů, nemohli Natálií poskytnout to co Natalie potřebovala. Teprve Titran ji nabídl lásku, něhu , dobrotu srdce, zbožňování a navíc byl i skvělý milovník, který věděl co žena potřebuje nehleděl jen na své uspokojení a nestyděl se zeptat Natálie co má v milování rádá. Také byl pracovitý a postavil během léta Natálií na zahradě krásnou pergolu, kterou ji záviděli všichni sousede.
Hodně času travil Titran prácí pro Natálii, ale dělal to rád, protože mu Natálie jednou napsala ,že pergolu staví pro ně dva a Titran důvěřivý, jako malé dítě a zamilovaný , jako kdyby Natalie byla jediná žena na světě, tomu všemu věřil.
Blížíly se narozeniny uprostřed léta 2008 a Titran s Natálií přemýšleli, jak jeden druhému udělat radost. Titran to měl jednoduché, mohl koupit cokoliv, kdežto Natalie byla omezena volbou tak, aby to nepoznala Titranova manželka.
Titran se rozhodl a koupil Natálií zlatý prstýnek a s bilým očkem aby tak vyjádřil svou lásku ,kterou k Natálií cítíl. Natálie z prstýnku projevila obrovskou radost, kterou vyjádřila nádherným polibkem, tak jak to uměla jen ona.
Titran odjížděl nic zlého netuše šťastný, že ho miluje tak krásná žena a netušil, že darovaný prstýnek byl posledním hřebíčkem ,kterým přetekla trpělivost Natálie, kterou již v té době bezvýhradná láska, kterou ji Titran projevoval, začínala obtěžovat.
Její život byl životem osamocené lvice, který si zpestřovala občasnými úlovky mužského protějšku a ona už neunesla tlak se strany Titrana, aby se rozhodla zda je ochotna s ním žít. Jeho slůvka pronesena v dobrém rozmaru při předávání dárku ,že prstýnek je zásnubní už nezvládla. Přes to že milovala svého lvíčka z celého svého lvího srdíčka, rozhodla se že s ním promluví a odkáže ho do patřičných mezí, tam kam chtěla ona...do polohy , kdy si oba užívají své lásky a nepřebírají žádné závazky. Postavila si za svého života zlatou klec , svůj hrad na obranu proti špatným mužům a nebyla ochotna si do této klece nikoho vpustit i kdyby ho milovala sebevíc.
Jenže svou připomínku vrátit vztah tam kam patří, řekla v ten nejnevhodnější okamžik. Titran unavený po třicetišesti hodinách dvou nočních směn a beze spánku a před další noční směnou odmítl milování s Natálií a dal přednost společné procházce lesem. Před odjezdem na noční směnu, sedící již v autě a očekavající polibek ,který, jako vždy dostával Titran na rozloučenou. Polibek se změnil v POLíČEK. Natalie do otevřeného okénka automobilu ozářena zapadajícím sluncem Vychrlila na hlavu Titrana veškeré výhrady, které se v ní nahromadily za devět měsíců vztahu a o kterých Titran neměl vůbec potuchy. Miloval tuto ženu bezvýhradnou láskou, jako dítě a věřil ji každé slovo. Den se změnil v noc. Titran poslouchal s otevřenou pusou co se to na něj valí za příval výhrad od ženy, kterou zbožňoval a v jeho srdci stoupala panika.
NEVĚDĚL,NETUŠIL,NECHÁPAL.
Natálie nedala Titranovi šanci se obhájít a ten musel odejet s rozervaným srdcem na další noční směnu.Kolikrát si později Natalie vyčítala, že tyto slova vypustila z úst a zahájila tak rozpad toho nejkrásnějšího co vživotě poznala.Vypuštěná slova ani párem volu zpět nevrátíš.Titran vzhledem ke svým nezkušenostem láskou , pochopil výhrady Natálie, jako povel k rozchodu.Neznalý složitosti ženské duše, ve své naivitě nepochopil, že nejvhodnější postup byl stáhnout ocas mezi nohy, zatroubit k\ ústupu a nechat ať se LVICE VYZUŘÍ.
Zvolil ten nejméně vhodný postup pro tuto situaci,myslel si ,že Natálie se nabažila jeho lásky a začal Natálií dokazovat že ji miluje z celého srdce.Začal hledat příčinu jejího konaní, jako kdyby nějaka příčina existovala.
Natálie se snažila mu vysvětlit své výhrady a tak vysvětlovala.
Titranovi bylo podivné ,že ač skvělý milenec,parťák,jeden s malá Empatických mužů,který se dokázal vcítít do srdce ženy,dopadá stejně jako ta řada mužů před ním,kteří prošli životem Natalie a více či méně ji ubližovali.Pepa který chlastal,první manžel ,který ji bil,druhý byl primitiv dále,druh který vedl gang prodejců děvčat do zahraničí a další.Nechápal ,že Natálie se po těchto zkušenostech nechce uvázat i kdyby Titrana milovala sebevíc.Titran se pořad ptal ,jedna otázka stíhala druhou a došlo to tak daleko,že už se docela ztratila ze zřetele ta malichernost kvůlí čemu to všechno vzniklo a najednou bylo plno důvodu proč se rozejít.Natalíe uzamkla své srdce vůčí Titranovi ,její polibky byly studenější a studenější.Titranovo srdce bylo rozerváno a on chodil po lesích s divokým pohledem štvané zvěře.Nekonečné telefonáty s Natálií nenesly kýžený efekt a jediným výsledkem bylo stoupající napětí ke kterému příspělo i to že místo ,kde Titran pracoval bylo zrušeno.To byl ten laskavý teror ,který Natálie zmínila na počátku jejich vztahu a kterému se Titran zasmál,že jej nikdy nepozná.V jednom z nekonečných telefonických rozhovoru Titran řekl Natálií že je mu tak špatně z toho všeho,že má nutkání ukončit svůj život , celé to trápení a uvazat si lano na prvním trámu.NATALIE na to odpověděla, že její to jedno kdyby Titrana nehlídal kamarád, asi by dnes Natálie nesla stigma člověka,který toho druhého dohnal k sebevraždě.Po tomto telefonickém rozhovoru se Natalie odmlčela a přestala reagovat na zoufalství Titrana.To však ještě nebyl konec ,ale to už je další příběh .



Rodina

2. října 2011 v 7:44 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Na zelené hladině rybníka pokryte žabincem se majestátně pohybovala rodinka deseti labutí. Svými zobáky šmátraly ve vodě. Ozýval se zvuk, jako když starý muž klape uvolněnou protézou. Přesto že byl podzimní den sluníčko hřálo natolik, že jsem si na chvíli rozložil deku, kterou mají psi ve své schránce, aby si při převážení neotlačili zadeček a vyvalil se bez trička do náruče žhavých paprsků. Labutě ukončily propírání žabinců stejně, jako když velryby filtruji přes kostice plankton a uložily se k odpočinku. Nohy jim trčely nad hladinu, jako kdyby měly na zadku lopatku a dlouhé krky trčely ke slunci. Rodiče, kteří se dali rozlišit jen podle sněhobílé barvy udávali směr plutí. Pohybovali se rychlosti šneka spěchajícího na oběd. Labuťata měli šedou barvu a bylo jich osm. Příští rok, když opět přiletí při jarním stěhován,í budou už oděna v sněhobílý šat nevěst a ženichů. V kukuřičném poli hrčel kombajn sklízející úrodu slunečních paprsku vložených do žlutých palic a vyvolal ve mně vzpomínku na cenovku v jednom nejmenovaném obchodě, kde litr kukuřičného oleje stojí šedesát dva korun. Zatřepal jsem hlavou a zahnal tak poplašnou zprávu, která mi kmitla mozkem, že někdo chce, abych se vrátil ke kořenům lidství a stal se opět tím, čím byla převážná většina lidí a to sběračem plodů a kořínku. Raději jsem se převrátil směrem k motorce a svým léty otupeným čichem nasával vůní chromu, kůže a benzínu. Mravence, který mne kousl, jsem milostivě nechal žít. Stejně, jen hájil své teritorium a to je to co jsme my lidé, zmanipulovaní médií téměř zapomněli.