Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Říjen 2011

Zajíždění mladé klisny.

13. října 2011 v 22:06 | Johanz z Mallevilu |  Foto-Atmosféra
2010-05-29 Zajíždění mladé klisny....
Při obhlídce Mallevilského panství.


Tarot pro Johanze z Mallevilu

13. října 2011 v 21:59 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika
2010-05-28 08:40:04|10|5|0|open 606961|470|Dračí TAROT|Pro Johanze z Mallevilu|

Zase jsem udělal něco o čem vím,že nemám dělat.
Vyložil jsem si karty sám pro SEBE


KARTA ...9-Poustevník

Velký starý drak sedí o samotě na horském skalisku.Drak poustevník po zralé úvaze vyhledal samotu.Teměř neznatelné dračí a lidské obličeje symbolizuji neviditelnou,ale stalou přítomnost učitelů z astrálu.Tento starý drak ví,že stejně jako pokřivený strom a spleť kořenů kolem něj je také ŽIVOT jen zřídka PŘÍMÝ a SNADNÝ

KARTA ...6-Zamilovaní

Lesní drak stojí na břehu jezera a natahuje krk,aby se nosem mohl dotknout krásného Vodního draka,který se vynořil z vody.Vyměňují si láskyplný pohled a nemyslí na to , že se jejich vztah ukáže být obtížný kvůli jejich vzájemně odlišným způsobům života.Pro tuto chvílí jsou pohlceni silou emocí.

Do vašeho života by mohlo přijít nějaké romantické setkání.Mohli by jste se setkat s přitažlivostí nebo sváděním ,které by pro vás nemuselo být právě nejlepší.Bude se jednat o přitažlivost dvou protikladů , které se v dlouhodobém pohledu těžce smiřují.

KARTA ...Rytíř Holí

Kouzelnik pokročil od jednoduché komunikace se svými učiteli a naučil se na dracích jezdit,má tedy větší přístup k tvořivým energiím.Poznal hodnotu astralního cestování pro duchovní růst a štastnější život.Pázdno mezi světy je místo,kde jsou vyrovnané pozitivní a negativní energie ,vladne tam naprosta harmonie a mír a zdanlivý pocit nicoty.Přesto prázdnota(mezi světa nebo uvnitř člověka)obsahuje dokonalost,jednotu se všemi formami života všude ve vesmíru.
Možnost změny bydliště nebo zaměstnání,je třeba jednat rychle věci se nyní pohnuly kupředu.

KARTA ...5-Velekněz

Velekněz studoval velmi dlouho,než své získal dnešní znalosti.Naučil se vyvažovat pozitívní a negatívní energie a umí se napojit na mnoho z těchto mocných sil.Modrý plášť se zlatým lemováním představuje Veleknězovo duchovní spojení s energiemi Boha a Bohyně .Řidte se fycickýmí a duchovnímí zákony.Možná se dostanete do situace kdy bude potřeba slíbit nebo podepsat smlouvu:vše si pečlivě přečtěte zejmená poznámky psané malým písmem .Sny a vize při meditaci vás donutí postavit se tváří tvář vaši odpovědnosti.

KARTA ...7-Vůz

Vysoko na vrcholu skálydrží dva draci mezi sebou velkou blyštivou koulí.Přestože každý z nich přislušík jinemu elementu a jsou rozdílné povahy,jsou ve vzájemné rovnováze a harmonií.Pozitívní a negatívní energie,které kontrolujíplynou zároveň do atmosféry kolem nich.
Menší dráčci symbolizuji nevyřešené životní událkosti ,které tato harmonie přitahuje a může jim pomoci k jejich vyřešení.

Rovnováhu v této situaci, vám umožnuje mít z této situace prospěch.Úspěch přichází skrze sebedůvěru a nalezení vlastního středu.K dosažení cíle musíte sjednotit protikladné SÍLY.



Telepatie v přÍmém přenosu.KOMENTÁŘ

13. října 2011 v 20:29 | Rebeka
Telepatie v přímem přenosu.
http://johanz.blog.cz/1212/jaja-a-ja-telepatie-v-primem-prenosu
Celý komentář.
Rebeka | 29. prosince 2012 v 13:37 |
Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů...
Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi. Proto mají různí lidé různé sny. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stejně, ale tak to není. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk sní své vlastní sny,. Proto musíme přijmout rozdíl mezi nimi, musíme respektovat sny druhých ... Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah... Každý vztah se stává živou bytostí, kterou tvoří dva lidé.
Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Existují dva hlavní zdroje emocí: jedním je strach a druhým je láska... Lze říci, že normální vztah mezi lidmi je založen z pětadevadesáti procent na strachu a z pěti procent na lásce...
Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě strachu, děláme proto, že to dělat musíme a očekáváme, že druzí něco udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musíme něco udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve nebo později se snažíme svým závazkům uniknout. Láska však nezná žádný odpor a ničemu se nebrání. Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat. je to pro nás potěšení...
Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo-připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic neočekáváme; cokoli děláme, děláme proto, že to dělat chceme a také ostatní dělají to, co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to nestane...
Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží-neváží si ani sám sebe. Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat...
Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte, že nejsem dost silný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás; vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát. Řeknu vám: "Dokážeš to, dej se do toho." Tomu se říká soucit a soucit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.
Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek. Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučiníme žádné rozhodnutí, má to důsledek, proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje...
Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plní závazků, plní očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžeme cítit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.
Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání. Nelitujete sebe ani svého partnera... Cítíte se dobře, a proto se jste dobrosrdeční...
Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek. Mám-li strach, miluji druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal, pokud je ke mně hodný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Mám o něm určitou představu, a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a shledávám ho vinným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak si ho představuji. Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás...
Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v manželském svazku, protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o svém partnerovi... Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého pomlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed a ten pak předávají svým dětem. "Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on." "Takoví jsou všichni muži; takové jsou všechny ženy."...
Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel, která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když máme strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se budeme chovat určitým způsobem, mám pocit, že mám povinnost chovat se podle toho. Ve skutečnosti prostě nejsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřímný a když jsem sám sebou, partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě...
Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jste vy a druhou polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo váš partner.. Každý je zodpovědný za svou polovinu. Ať už někoho milujete sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co má v hlavě. Nikdy nevíte, co si myslí a cítí. Nic o něm nevíte. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být zodpovědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze ovládat druhé.
Snažíme-li se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to, že je nemilujeme. Naše láska je sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím se ho ovládat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovládat, protože si ho nevážím. Musím za něho být zodpovědný, protože cokoli se mu stane, může ublížit mně a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není zodpovědný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což neznamená, že mám nutně pravdu.
To se děje, když máme strach, protože si partnera nevážím, chovám se k němu, jako by nebyl schopen uvědomit si, co je pro něho dobré a co pro něho dobré není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho postarat já. Řeknu mu" udělám to za tebe" nebo "tohle nedělej". Snažím se potlačit jeho polovinu našeho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem. Když to dělám, kde je pak on? Takže to nefunguje...
Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe, takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému mstít, ale vyjadřujete se jasně. Můžete například říci: "Nelíbí se mi, když mě zneužíváš, když si mě nevážíš a když se ke mně nechováš dobře. Nepotřebuji, aby mi někdo nadával. Neříkám, že jsem lepší než ty, ale mám rád krásu. Rád se směji, rád se bavím a rád miluji. Nejsem sobecký, ale nepotřebuji vedle sebe trpitele. To neznamená, že tě nemiluji, ale nemohu na sebe brát zodpovědnost za tvůj sen. Budeš-li se mnou žít, bude to velice těžké pro tvého Parazita (tak nazývá M. Riuz program v mysli, systém hodnot, která nám vštěpila společnost), protože nebudu reagovat na tvé nesmysly. " To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.

Barevné sny...

13. října 2011 v 8:26 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?

V době úplňku jsou sny vždy živější a barevnější.Je to zapřičiněno nejvyšší přitažlivosti měsíce a stoupající hladinou přílivu na mořích ale i tekutin v našem těle.

SEN.

V koupelně si beru slipy a staré zahazuji do koše.Vstupují do prostoru sprch, kde se již sprchují dva muži.Na podlaze je asi pět centimetrů vody a kolem stěn jsou nastavěné elektrické ohřivače s kterých sálá teplo.Vidím rozžhavené spirály a cítím potřebu být opatrný.Když dojdu na místo vzdálenější sprchy, kouknu se směrem k mužům a vidím, jak jeden z nich tahá za káblik, který zásobuje ohřívače proudem.Tělesa zhasínají a pocit intenzivního nebezpečí mizí.



Vážka

12. října 2011 v 22:45 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Vážka nad hladinou zatopeného lomu

Olšovec u Hranic na Moravě opisovala soustředěné osmičky, vždy s otáčkou vpravo.Upřeně jsem ji pozoroval, jak neměnným způsobem ,vždy ve stejném místě mění směr.Slunce žhnulo a vzhledem k tomu ,že do lomu je poměrně složitý přístup pro děti ,bylo nad hladinou vody ticho, přerušované jen občasným plácnutím těla skokana ze skály.Pomyslel jsem na to ,že by teď pro změnu mohla vážka změnit směr a zatočit vlevo.Byl jsem v tom stavu mezi bděním a spánkem, takové to otevření podvědomí ,před přicházejicím nevědomím.(Pro znalce v mozku mi dominovaly vlny ALFA)
Vážka v zatáčce změnila směr a zatočila vlevo.To mne probralo natolik, že jsem byl rázem opět v realitě i když co je to realita?
Vážka už zase soustředěně vytáčela pavotočivou osmičku a neuhnula od ni ani o píď ....
Nevím proč mne tyto věci znovu překvapují ,když vím, že fungují, přesto ,že nevím proč.
Zatopený lom se v mých očích vyhoupl do plného vědomí, barvy byly ostré a vzduch čistý a poměrně chladivý a já se dal do pozorování krásných dívčích těl,protože muž i kdyby byl krásný jako Adonis můj pohled nepřitahuje.


Vřele doporučuji návštěvu tohoto překrásného koutu NA MORAVĚ v parném dni.Přístup je sice obtížný po skalách, ale při troše opatrnosti se dá zvládnout.Ležení je nepraktické pokud si nehovíte v ležení na balvanech, ale voda je fantastická...kdybych to měl porovnat s Hlučínem nebo Porubským koupalištěm, tak jednoznačně u mne vítězí Olšovec.Občerstveni sebou.

Perštejn díl 7...Noc....závěr

12. října 2011 v 20:37 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010

Poslední rozjívení návštěvníci opustili bránu hradu kolem desáté hodiny večer a na nádvoří to začalo kypět ruchem.Vytvářely se skupinky kolem láhví vína i něčeho silnějšího.Abstinenti a nekuřácí měli smůlu a museli se bavit jak uměli.Tma se přikradla nenápadně,stejně, jako krátka průtrž mračen.Ve stanu šermířské skupiny byl nával, jako v Kauflandu, když jsou slevy.Lidé namačkání k sobě dobrovolně ,ale vyzařovali úplně jinou energii ,než dav toužící ukořistit rohlík o deset haléřu levněji.Pozitivní vibrace posunovali zážitek z poslechu zpěvu a zvuků kytár a mandoliny do jiné časové dimenze.Hradem zněly dobové písně středověku, jen občas přerušené zařechtáním hřebce, který ukrytý pod hradební zdi, snil svůj sen o klisně.Z přibývajícím opojením z popíjení vína z hradištní vinotéky, nabývaly rytmy na naléhavosti a stan občas opustil páreček lidí, který se po chvíli vrátil z nevidoucíma očima a hlasitě bijícími srdci.Dlouho po půlnoci zněl ještě zpěv panošů a děveček v dobových krojích do kraje a doprovázel nás svou melodií na cestě k automobilu zaparkovanému na příjezdové cestě k hradu ,kterým jsme se odvezli k ubytovně v nedalekém podhradí.





Perštejn díl 6...Duch jeptišky.

12. října 2011 v 20:03 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010

Duch jeptišky.....


"Pořád nám tady něco straší." Říká kastelánka s vážnou tváří směrem k oběma čarodkám.
"Pokusíme se zjistit co to je."Říká vyšší z nich.
"Jděte pryč, může to být nebezpečné."Dodává k několika místním zaměstnancům, kteří jim nakukuji přes rameno směrem do sálu.
"Jenže já tomu nevěřím."Říká kastelánka a stojí dál na svém místě.
Paula tak se ta mladší jmenuje pokrčí rameny a němě říká "Kdo chce kam pomozme mu tam."
Obě čarodky se postavi proti sobě s kyvadly v rukou a něco si pro sebe mumlají.
Najednou se kyvadla zběsile rozkmitají a v místnosti, jako by se setmělo.
Kastelánka stojící v rohu dostane zásah energie naplno a vykřikne strachem.
Vedoucí celé akce se zakoléba, jak ho zasáhné proud zloby ukryté po staletí v kamenných zdech.Čarodějky rychle otevírají dveře a okna, aby energie mohla proudit ven.Potom uchopí kastelánku za ruce a vlečou ji ven z místnosti hradu, které kdysi obývala jeptiška a utíkají na nádvoří.Jeptiška ,která čekala dítě s mladým zbrojnošem a potratila ho do hradního příkopu se snaží opustit hradební zdi. Připoutanost energie je ale příliš mocná a ne úplně se ji to daří....Čarodějky se z nádvoří vracejí zpět, aby své dílo dokončily a uvolnilí nečistou energií k rozptýlení do prostoru.Kastelánka sedí zaražena v nádvorní restauraci a jindy výřečná žena jen němě škytá....a mumlá si pro sebe "Co to bylo, co to bylo?"Zdá se, že uvěřila
.


Perštejn díl 5...Včely.

12. října 2011 v 19:44 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010

Po velmi dobrém obědě, který vařili mistři cechu kuchařského,jsme stoupali vzhůru po šedesátí schodech do bývalé věže, ve které měli čarodky rozloženy své propriety potřebné k čarování.Celý vnitřek kammenných stěn byl obrostlý břečtanem a růžovými keři .Již z dálky jsme slyšeli hukot, který se stupňoval s každým vyšlápnutým schodem.Opatrně jsem nakoukl do prostoru hradní věže a spatřil tam tmu.Tma se ozývala hukotem tisíců včel ,které kroužili kolem dokola, jako smrtelný vír, který je připraven kohokoliv, kdo se dostane do jeho blízkosti uchopit,pomačkat a vypustit bez života.Roj hučel , jako eskadra letadel v dálí několika kilometrů.Hlavou mi kmitlo co všechno by se mohlo stát a zavelel jsem.
"Strategický ústup."
Čarodějky z mého hlasu pochopily, že to je asi vážné, otočily se na patách a tak, jak před tím šly do schodu byl jejich směr opačný.Vedení akce zahradilo vstup do dijonu policejní páskou a my jsme tam s čarodkama zůstali dobrovolně uvězněni v prostoru prvního patra přikryti hukotem roje nad námi.



Helfštýn 2010/7...Pod hradem.

12. října 2011 v 15:09 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Postavit stan je dnes mnohem jednoduhší, než před třiceti léty, kdy stan vážíl nejméně čtyřikrát tolik a laminátové vzpěry byli otázkou daleké budoucnosti.Za patnáct minut jsme odcházeli od motorky přikryté plachtou a stojícího stanu.Otáčím se a zjištuji, že už ve vzdálenosti padesáti metrů ,je v šeru vidět jen nejasná skvrna.Zelená plachta na motorce není vidět vůbec.
Cesta kolem hradu v šeru začínající noci má svůj půvab okamžiku, který se už nebude nikdy opakovat.Vzrušující teplo dvou lidských těl přitištěných k sobě při chůzí brání zlým silám proniknout tam, kde nejsou vítány.Mohutnost hradeb a cestička vedoucí kolem hradu nás přesvědčuje, že tady krouží ve dne mnoho poutníku hledajících dobrodružství.
Ve stanu postaveném v rohu parkoviště je prozatím teplo a my se ukládáme ke spánku.Přitlačení k sobě zahříváme své bližší poloviny těla a když je nám zima otočíme se naopak.
Po půlnoci začína koncert a naříkavý hlas kviuk.... kviuk ...kviuk.... ukončený pláčem ,nás několik hodin provází svým nářkem a ruší náš spánek.
Že by duše znásilněných a zavražděných žen , tureckými vojáky volaly o vysvobození?
Svítání přínáší úlevu nám i ztraceným duším a my konečně usínáme klidným spánkem až do rána.
Ráno se balíme a po dopoledni straveném v zatopeném kamenolomu se ubiráme domů.

Helfštýn 2010/6...Komín

12. října 2011 v 15:05 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

V dálce trčí komín Hranické cihelny, jako falus civilizace.Vynořuje se postupně, až ční nad městem v celé své mohutnosti.Všude přítomné obchodní řetězce nám doplňují zásoby ,když usuzujeme, že dva rohlíky a polévka v sáčku je na večeři a snídaní málo.Obloha se sluncem klonícím se k západu, je již jako vymetená a teplo slibuje, že v noci nezmrzneme.Nejdůležítější otázkou je kam dále.Odry nebo Helfštýn.Helfštýn jednoznačně vítězí a jeho siuleta nad Lipníkem ,narůsta s každým kilometrem ,kterým se přibližujeme k cílí.Cestou do kopce k hradu potkáváme jen několik opožděných turistu a cyklistu.V restauraci umývám ešus od zbytku gulášové polévky, kterou jsme si uvařili na opuštěné cestičce vedouci k hradu a vyzvídám na číšnikovi, kde bychom si mohli postavit stan.
"Pod hradem je kemp a stávají tam stovky stanů."Říká ochotný mladík v zástěře.
Znovu absolvujeme cestu do kopce ke kempu, ale louka je zarostlá vysokou trávou ,která nás odrazuje od našeho úmyslu .Před hradní bránou je pěkné místo pro stan, ale cedulka zákaz stanování a kastelánka, která přivezla autem děti k nocování v hradu a vzápětí dvě tuningová auta, která přijela na hradní parkoviště, nás vyhánějí pryč.Sto metrů od horního parkoviště je obrovská louka kde stávají přes den stovky automobily a trčí prázdnotou.Jedeme k jejímu vzdálenějšímu rohu, který se nám líbí .Tady rozbijeme tábor.Na skále nad náma trčí temná zubatá silueta hradu .Slunce zapadající za hradem vytváří nádhernou scenerií ,že si připadáme jako v pohádce.

Helfštýn 2010/5...Cestou necestou.

12. října 2011 v 15:01 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Cestou necestou se blížíme k cílí, který je tak vzdálený, že se k němu nedá dojet.Dráček soptí benzinovou píseň a za mnou cítím hebké ženské tělo, které sálá více, než zubaté slunce probírající se z deštivého spánku.Jízda bez cíle má svůj půvab.Všude žijí lidé.Cesta nás vyvedla někde na Libavé a myslivec, kterého jsme se ptali na cestu nás nasměroval směrem k civilizaci.
Vojenský prostor bez vojáku ,uzavřeny veřejnosti je pěkný anachronismus ,jako by nestačilo jej uzavřít jen v případě připadných cvičení.Určitě se vrátime, když začnou růst houby.Čtyři děvčátka stojící na konečné zastávce autobusu nás pozorují zvědavým zrakem a sledují nás pohledem, jako slepice na hřadě, které zpozorní ,když do kurníku příjde ošetřovatel.V těchto končinách jsme rarita, jakou vidí jen v televizi.

Helfštýn 2010/4...Světýlko v dálce.

12. října 2011 v 14:56 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Odjíždíme z Klokočůvek a vjíždíme na lesní cestu se zákazem vjezdu.Od této chvíle jsme pro každou případnou kontrolu zbloudilci .Cesta vede kolem táborů se spoustou stanů. Mladí to je to jediné co nám chybí, pochoduje kolem nás v početných skupinách.Davy řídnou ,stanu ubývá a cesta se stáva opuštěnější a opuštěnější.Po několika minutách zůstaváme sami jen MY a les a brumlání motorky.Po pěti km se mi to začíná jevit tak, že jsme zabloudili v Kanadském lese a ne uprostřed civilizace.
"Zkouška vařiče."Říkám a zastavuji u příhodného místa s potokem na mytí a s kládami ,které zde stáhli poctiví dřevorubci se svými koňmi.
Příhodné špalky pod vařič, které tady zanechal přičinlivý muž s pilou,nacházím hned.
Pizeoelektrické zapalování odstraňuje potřebnost zápalek a stači cvaknutí a oheň vydolovaný v ruských stepích ohřívá vodu.Nescafe vytvoří bohatou pěnu.Plyn syčí,jako zpívající zmije.
Jediná obava v příjemném prohřátem dni je v tom, že kdybychom potřebovali jakoukoliv pomoc ,musíme asi v noci vyšplhat na vysoký strom, aby jsme zahledli světýlko v dálce.

Helfštýn 2010/3...Klokočůvek

12. října 2011 v 14:44 | Johanz z Mallevilu |  Povídky
Houfý vodáku a vodačic zaplňují louku u splavu v Podhradí.Kompresory hučí a přehlušují zvuky šumícího splavu a řeky.Čluny nafukují svá břicha, jako těhotné ženy a připravují se splnit to k čemu jsou určeny.Plno ladných těl jen sem tam narušuje nějaký tlouštík, který si vzpoměl, že kdysi před třiceti léty byl vodákem.Pozorujeme z Milien hemžení kolem venkovní restaurace a posilňujeme se polévkou na další cestu do neznámá.Motorku nám hlídá ochotný personál restarace tak, že kdybych jim dal kliče ,určitě bych našel po návratu s procházky kolem řeky na zemi jen žhavou stopu v asfaltě.U Splavu přenášejí čluny ti ,kteří se rozhodli plout už od Kružberku.Od samotářských jedinců až po desetičlenné rafty kamarádu či rodiny.Nádherná ukázka povah a hierarchií funcí se promítá při vytahování člunů do strmého břehu.Po chvíli toho máme dost a popojíždíme směrem na Vítkov.Pekárna na náměstí je uzavřená a tak jen projíždíme kolem bez zastávky až do Klokočůvek k Maria skále s léčivou vodou.Skupina Motorkářu sjíždějících se na oslavu něčích narozeni nás zdraví, když stejně, jako oni neseme plnou bandasku léčivé vody na uvaření kávy.

Helfštýn 2010/2...Jízda na slepo.

12. října 2011 v 14:40 | Johanz z Mallevilu |  Povídky
Ráno, druhého dne se předpověď meteorologu vyplnila a my po nezbytných ceremoniích vyrážíme vybavení vším potřebným na cestu.Jedu kam mne oči vedou a mám jen jednu obavu, abych neudělal kolečko kolem domu a neskončílo to dříve než to začalo.Nestalo se a já v Hradci nad Moravicí doplňuji palivo u pumpy.
Na mostě přes Moravici zjištuji, že se něco děje.Všude plno vodáku a čumilů.
"Zřejmě tu jsou závody"Říkám přítelkyni ,kterou mám za sebou místo ohřívače na sedadle spolujezdce.U splavu v Žimrovicích vysedáme a jdeme se kouknout na vodu.Milien si sundáva přilbu a její zlaté vlasy září ve vykukujícím slunci, jako poklad v pirátech z Karibiku.
"Máš pěknou barvu vlasů"Pochválím ji .
"Slonová kost mi slušela víc."Říká a ukazuje mi fotku v mobilu.
Teda tady je vody více, než když jsem plul po povodních, jestli chceš mohu ti ukázat, kde jsem se málem na jaře utopil?"ŘÍKÁM a zároveň startuji motorku.
Přejíždíme k Žimrovickým papírnám a já ji ukazuji strom, pod kterým jsem na jaře skončil zapasovaný a ne a ne ven.
Určuji azimut naší cesty směr Vítkov Podhradí.Začíná mne mrzet, že jsem si nevzal fotoaparát a v průběhu doby se ukáže, že to byla velká chyba.

Helfštýn 2010/1...Smutně koukám.

12. října 2011 v 14:36 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

Proudy vody se valí z oblohy.

Připadám si, jako na koupališti.Drak je připravený, nakrmený a vyleštěný.Jen jen se dát do pohybu.Pátek se chvěje čtrnácti stupni a já neposedně poskakuji na židli.V deset to už nemohu vydržet a startuji motor.Chytne na první ťuk.Vyrážím na třídenní cestu pod stan.Bágl na zádi motocyklu nasvědčuje tomu, že jsem splnil to co jsem slíbil.
První zástávka v MotoBaru u Hanky mne zastihuje úplně mokrého od kolen dolů.Dávám si horký čaj a čekám, zda to trochu povoli a přestane pršet,abych mohl vyrazit na další cestu.Vrátit se zpět to bych dal za pravdu všem pochybovačům, kteří si mysleli ,že už nepojedu v životě nikam.Malá mezera v mracích mne přinutila vyrazit a tak s pomocí pláštěnky a horkého čaje vyrážím.
Do X.........jsem dorazil úplně mokrý a studený.
Patolog by mne klidně mohl považovat za dalšího pacienta, kdybych ležel na jeho stole.
Vše se dá, ale řešit a tak to spravílo převlečení do suchého a nové boty od čínana.Smutně koukám na Motorku z okna a modlím se za to, aby se dalo vyrazit alespoň na druhý den.


Perštejn díl 4...Studna dlouhověkostí.

11. října 2011 v 23:54 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010

Po cestě k hradu se pomalu posununuje stará paní o berlích.Jde z těžka nesouc na zádech téměř jedno století.Jeji společník ji nese tašku, asi je to její syn.Zaslechl jsem ho,jak říká někomu vedle sebe
"Na devadesát sedm roku je ještě pěkně čilá."
Zastavil jsem se vedle nich a slušně pozdravil.
"Dobrý den"
Pani se na mne podívala a odpověděla mi na pozdrav.
Z dikce její odpovědi jsem poznal ,že pochází někde z blízkosti Brna.
Jsem dost citlivý na přízvuky a v mládi jsem procestoval hodně koutu země a poznal hodně lidí a to se nezapomíná.Ani 50 let spisovné televizničiny neodstranilo krajové odlišnosti mluvy.
"Jste asi někde od Brna, ale ne přímo z Brna že ?Zaslechl jsem, že máte 97 let to je krásný věk .Co jste dělala v životě za prácí?"
Vychrlil jsem otázku jedním dechem, jako bych měl strach, že už se odpovědí nedočkám
"Pracovala jsem v řeznictví."Odpověděla.
"Bydlím v Blansku u Brna."
Pochválil jsem ji, jak dobře vypadá a zeptal se, jaké jídlo má nejraději.
"Nejradějí mám bůček"Nikdy mi nepřestal chutnat, ještě dnes si dávám."
Její sedmdesátíletý syn ktery zatím mlčky kráčel vedleji skočil do řeči.
"Taky na to může mít vliv voda co pijeme."
V našem okolí se nachází hodně starých lidí, kteří pijí vodu z jedné společné studny , už jsme si toho dávno všimli.
Myslel jsem, že je ještě uvidím a rozloučil jsem se.Škoda, že jsem si nevzal jejich adresu mohl jsem objevit studnu dlouhověkosti,ale ve víru události jsem na to zapoměl.Takže snad příště.


Perštejn díl 3...Probouzení hradu

11. října 2011 v 23:48 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010

Den se probouzel do ranního slunce a na hradním nádvoři to kypělo životem .Ve velkých hrncích se vařila krmě pro věčně hladové zbrojnoše v dobových krojích a děvečky míchaly v kotlích ranní směs.Sem tam se ještě povaloval pohozený zbrojnoš unavený včerejší pitkou a zpěvem,ale stánkaři už chystali své cetky na nával hostů.Hradní příkop prosycený vůní od rána palicího slunce a koňského trusu byl ještě uzavřen, ale z podhradí se již trousili první rodinky z dětmi.Hostesky v krojích urychleně vybalovaly lístky a padesát kč na celý den plný atrakci byla vskutku lidová cena v dnešních šílených cenách, které lidi spíše odrazuji od návštěv.Vzpomínka na kino za korunu na chvílí převálcovala hradní dění a vyvolala ve mne úsměv.Procházel jsem nádvoři za nádvořím a hledal jsem čarodějky.Nenápadná cedulka upozorňovala na to, že čarodky jsou ukrytý na bývalé obranné baště.Po kamenných schodech jsem se vyšplhal do prostoru první obranné linie na asi padesátimetrovém ochozu, který se vinul kolem bývalé věže.Další schody mne zavedly do věže, která ztratila svou střechu pod náporem útočících věků.Prostor o průměru asi sedm metrů ukrýval v zářícim slunci historický stan a stůl se dvěma židlema.Úsměv štíhlejší čarodějnice nasvědčoval tomu, že mne poznala.
Přivítali jsme se obejmutím .........

Perštejn díl 2...Žízeň.

11. října 2011 v 23:41 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010


Pohled na poslední benzínovou pumpu na cestě k hradu mne nakopl, abych si koupil něco k pití.
Zaparkuji auto vlezu do prostoru pumpy otevřu peněženku.
"Sakra"Zaklel jsem...v rohu se krčila poslední ušmudlaná stokoruna....
"Tak to je průšvíh, tady asi bankomat nebude."Řekl jsem sám k sobě.
Rozhledl jsem se kolem sebe.
U mrazicího boxu chtěla paní dvacet nanuku.
"Bohužel už jsem benzin platila."řekla na můj dotaz, že zaplatím za ni kartou a ona mi dá hotovost.
"Škoda"říkám si v duchu a koutkem ucha zaslechnu, že chce ještě deseti kilovou bombu na propan butan .No a to už je nějakých pět set i s těmi nanuky a to by mi mělo na chvíli stačit.
Po pěti minutách dohadování z obsluhou stanice, jak to provést a že ,když si něco koupím na pumpě za tři sta korun, tak mi může vrátit do 1500, jsme transakci provedli a já konečně vypadl.
Policista mne navigoval na parking pod hradem se slovy,že je nahorním parkovišti obsazeno.Já nikdy nedám na slova a tak jsem vyjel až nahoru k hradu.Prý jsem dítě štěstěny napsala mi jednou jedna znamá jmeném N........ .No ta pokuta v Olomoucí tomu nenasvědčovala, ale to, že zrovna odjíždělo jedno auto z parkoviště u hradu nasvědčovalo, že by na tom mohlo být něco pravdy......

zRaje do pekla 37

11. října 2011 v 23:17 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie
9. 11. 2008, 07:54 den 9.

Milý Zdeňku,
děkuji za Tvůj noční mailík, ze kterého na mne dýchla trošku i
nostalgie?

Vůbec se Ti nedivím, že Tě unavila pomalá jízda. Já při padesátce
mám pocit, že bych mohla vystoupit a jít pěšky
Na ty stránky, které jsi mi poslal, jsem se dívala ráno a prostě je to
elegance.. .pokud bude 5dveřová verze, pak myslím budu mít problém
, ale příjemný.
Líbí se mi na Tobě, že chceš vypadat dobře, myslím, že to máme v
povaze. Nikdy nikdo z mého okolí nepochopil, že to nedělám kvůli
někoho, ale kvůli sobě a samozřejmě, pokud se pak líbím.....těší mě to,
ale snažím se být upravená a voňavá i sama pro sebe když jsem tady
sama jen s Filípkem na zahradě. Neupravená bych pravděpodobně
nešla vyhodit ani odpadky do popelnice
A Tvoje bříško? Věřím, že i po týdnu se zlepšilo , ale nemůžu
posoudit, jelikož jsem ho neviděla
Víš, asi si myslíš, že já, jako odborník, posuzuji hudbu a umění vůbec
podle nějakých kritérií, ale mám to úplně stejně jako Ty - buď se mi to
líbí nebo nelíbí a něco se na mě z toho přenese nebo ne......a může mi
kdo chce jak dlouho vysvětlovat, že ten obraz se mi musí líbit,
protože.......
S tím uspokojením z toho co děláme je to asi s postupem let
jinak......taky jsem stavěla dům - dokonce opravdu svýma klavírníma
ručičkama , ale dnes v něm nebydlím a už mě to ani nemrzí, i když
se na něho dívám (mám ho na očích přes zahradu). Bylo by to
nádherné vězení...., ale to už je hoooodně dávno. Ty pocity naplnění
byly kdysi pro mě koncerty, které jsem sama odehrála, to spojení s
publikem, když někdo zakřičel - Bravo, to všechno ve mně zůstalo z
těch předchozích let a asi z toho tak trošku čerpám energii i dnes, kdy
mě naplňují zase jiné věci...
Ale mnohdy mám prima pocit i při sekání zahrady.....
Nechci Tě podezírat, Zdeňku, ale Tys mě chtěl nechat v noci sežrat
medvědem?
To byl můj dnešní sen, ale jsem tady a živá a ještě jsem před
medvídkem zachránila několik dalších lidiček...
Ať budeš dělat cokoli, přeji Ti moc fajn den a pohodu.
Ještě se můžu těšit na naše setkání?
Natali

zRaje do pekla 36

11. října 2011 v 23:13 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

8. 11. 2008, 23:11 den 8.

Milá Lilien

CESTA
Vrátil jsem se z krátké ale únavné cesty.Jak jinak ,když jedu deset
kilometru půl hodiny a po sundání nohy z plynu a poklesu rychlosti
se stočtyřiceti na krok sun krok téměř usínám.

ALFAROMEO
(nevím to jistě ale pětidveřová verze MITA asi není)
Jsem rád že se ti líbí MITO máme podobný vkus...je to takový malý
dravec ...já miluji červené autíčka ...I MŮJ COLT JE ČERVENÝ I
IBIZA JE ČERVENÁ

PROSTĚ DRAVEC PRO DRAVCE .....

Ale dost bylo dravců ,dnes na cestě, by mi bylo platné jedině
vznášedlo odbočit do polí ,dojet někam k posedu vyšplhat nahoru a
hledět ven.....daleko od civilizace,vlaku,autobusů a lidí ,
Tak jsem přijel domů ,stáhl si Queeny z internetu ,vypálil si je na
cd abych měl do auta co poslouchat a poslouchal....byly doby kdy
jsem jím nemohl přijít na chuť, ale člověk se mění ,vyvíjí
,přizpůsobuje,adaptuje
Potom jsem si zacvičil(věřila by jsi tomu že po týdnu CVIČENÍ už
je to už trochu znát?)Tak nějaký základ už tam byl a ani pět let na
židli ho neodstranil a navíc nejsem žádná rachitistická postava.
Ztrácí se mi můj počínající pupík ale nehubnu ,tak se že to
přemísťuje jinam(ALE KAM TOŤ OTÁZKA)


JEŽCI
To znám. Když se sousedovi dva lovečtí psi doberou nějakého ježka
na zahradě, tak to je rodeo jako když hraje tublatanka. Věř nebo
nevěř ,ale jak jsem ti psal o tom rotvajlerovi ,kterého jsem měl ,tak
ten takového ježka dokázal zlikvidovat..Jednou dokonce když
uviděl sousedovic vlčáka na mé zahradě(soused za potokem)tak
vyskočil zavřeným oknem ze stodoly a hnal ho až k jeho kotci, tam
ho hlídal tak dlouho dokud soused nepřišel pro mně ,abych si ho
odvedl

AUSTRALIE
Jen jsem chtěl naplnit tvoji touhu po romantice .Chtěl bych žít v té
době.Jenže to nebyla ALFA ROMEO tak jsem radějí v dnešní
době.
Zase ale takový plnokrevný "australský ARAB" taky není k
zahození.

PRÁCE
TVÉ malování mne zaujalo.Představoval jsem si tě ,jak stojíš s
kbelíkem barvy v ruce a z velkou malířskou štětkou v druhé ruce,
celý PICCASO. Nakonec jeho obrazy mi připomínají svojí
abstrakci splašené děti v mateřské školce.Jenže já se v obrazech
vyznám ještě méně než v hudbě...BUĎ SE MI LÍBÍ NEBO NE a je
jedno kdo hudbu složil nebo obraz namaloval.Asi jsem naivista, ale
libí se mi obrázky Lady nebo Muchy
Píšeš o uspokojení z práce....Taky pozorují, že už to není ono.V
poslední době se ten mi pocit vytratil neznámo kam.Marně
přemýšlím jestli je to tím, že přibývají léta,nebo začínám chápat, že
tudy cesta nevede a že kamarád, který ve volném čase zpívá tenora
v divadle asi pociťuje větší uspokojení, než když já postavím třeba
dům
Přemýšlel jsem v minulém čase , že budu chodit zpívat do kostela…


Sluníčko ty už asi spíš a tak ti pošlu pár myšlenek abys měla pěkné
sny a ty mi ráno napíšeš co se ti zdálo.Hezkou noc i den přeje
ZDENĚK
9. 11.

Mažoretky

11. října 2011 v 17:22 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Cesta do kopce s vozíkem, na kterém si trůní invalidní dítě se stává utrpením. Nohy podkluzují na mokrých dlaždicích a já si vzpomínám na zlaté vojenské časy, na dobu, kdy člověk neupadl, pokud neměl v sobě alespoň tři promile alkoholu. Tady to hrozí i střízlivému. Kostrbatá dlažba připomínající tankodrom s čínského mramoru, se drolí jako břidlice a reklamace v nedohlednu. Ve vstupní aule VŠB to vře, jako v úlu plném včel. Svým osvědčeným způsobem obcházím lepé dívčiny prodávající vstupné a tlačím vozík do sálu, kde matky a babičky povzbuzují své dcery a vnučky k profesionálním výkonům. Co soubor to jiná barva dresu, nebo jak jinak nazvat tyto pastelově zabarvené trikoty a sukýnky. Soutěž mažoretek je komíháním barev v celém spektru duhy. Malá děvčátka poletují, jako motýlci na zeleném paloučku ozářena měsícem za úplňku. Jejich dospělé kolegyně oblečené celé v černém, se předvádějí, jako můry plachtíce kolem lampy pouličního osvětlení. Hůlky se jím v rukou točí, jako vrtule letounu připravených ke startu. Celá ta paleta pastelových barev míhající se na podiu mne svádí k fotografování tak, že když přijdou na řadu ženy, které lahodí mužskému oku, jsou baterie vybité. Musím pochválit organizátory této show s jedinou vyjímkou . Hladovějící zaplatili za klobásku a rohlík dvakrát tolik než v Praze na Václavském náměstí. Ti znalí to řešili, jako za starých dobrých časů řízkem mezi dvěma chleby a okurkem. Po zpáteční cestě si dítě ve vozíku hrálo s pastelkami a napodobovalo svými neohrabanými prsty taneční rej mažoretek.

Jsem anděl, který touží.......

10. října 2011 v 11:58 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...
Ženy oplákavají mrtvé muže ,
aby se mohly vrhnout do náruče živých
.....
|8|2010-05-13 09:31:37|10|5|0|open 606961|398||Autor Johanz|

Jsem anděl,
který touží poznat
co si tvé srdce žádá,
co čekáš
co MILUJEŠ
co do duše se ti vkráda.

Mé dlaně nestačily zhrubnout
tvrdou práci,
hladím jemně tvé hladké tělo,
dechem se v něm ztrácím,
tak jak to máš ráda.

Vidět slzy štěstí pod tvými víčky,
v pokoji u zapálené svíčky,
když dvě srdce choří,
touhou a láskou k sobě hoří.

svou romantickou duši,
Anděl do tvých rukou vkládá,
zahřívej ji dechem
svým

něžně a lehounce
nejvíc bolí

ZRADA






Fenix

10. října 2011 v 10:14 | Johanz z Mallevilu |  Foto-Atmosféra

Ohnivý pták
\
Zrozený z ohně
\
letím vzhůru...
\
prožité peklo
\
v sobě mám...
\

\
očistěn od karmických dluhů
\
zářím...tak křídly zamávám
\

\
a ukážu vám,
\
kudy letět,
\
když kraj přikryje
\
noční háv...
\
abyste při svých toulkách světem
\
už nebloudili v černých tmách...
\| Foto Johanz.....fenix

Andromeda Titranovi

10. října 2011 v 10:06 | Andromeda |  Andromeda

Starý strom


Jsem starý strom a ležím v trávě,
umírám k Vám láskou právě¨.
Rozpadnu se na molekuly a atomy,
budou ve vás a trávě přítomny.
Jsem jeden před Vámi
a ve Vás se prodapám ,
uvadám a posílím vaše kořeny,
nejsem na louce kmen ztracený...
.






Banálně - fatální

V zahradě za domem, na lavičce pod stromem,
mám tajné kouty a skříše domácí zahradní říše.
Na střechu letní chaloupky padají na mě zralé hrušky,
probouzejí mě ze spaní jak výstřel z pušky.
Kočka mi spí u hlavy a předením své sny vypráví.
Podívám se na hvězdy, snad nepřiplete se mi ježek do cesty.
Třešně, višně, jahody, maliny, otec byl zahradník né líný.
Rybíz, ostružiny, jablka, , ořechy - budou tu na věky,
i když on už je neochutná.




Nevědomí

ponoř se do ticha, kde ani tep neslyšíš,
v podvědomí jsme všicni nevědomí
a hukot vnitřního oceánu v srdci ucítíš
neexistuje Já, Ty , Oni a svědomí
jsi volný a tíhu necítíš, pravdě na dosah
a práh tvého vnímání obsáhne my.
Obsah už není, splývá realita i snění,
V prostoru kde nic je víc a víc je nic.


Baskervillská blata.

10. října 2011 v 10:03 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Motýlek...

NA NEBI VYJDE VEČERNICE,
jiskry v očích mi dá hvězdné nebe,
a úsměv daruje mi slunečnice.
A cit mít a něhu dát,
v náručí s milým usínat.
A\ MOŘE ZMĚNÍ VLNY V PĚNU,
PAK VYTESÁ SOCHAŘ SOŠNOU ŽENU,
darovat a mít,co osud dá.
Jsem žena-KARYATIDA

Johanz...

Jsem ATLANT se srdcem zlomeným,
životem ,láskou tříštěným.
Mé údy chřadnou den za dnem,
Cítím tíhu, kterou nesu.
V ústech smích ,však hlavu plnou děsu
Vidím vlny řeky Lathé,
nezůstalo nic co bylo mi svaté....


Foto Johanz...baskervilská blata