Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Září 2011

zRaje do pekla...Úvod

20. září 2011 v 11:05 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

"zRaje do PEKLA"


Jemně erotické dopisy
Strana 1

Jakákoliv podobnost s dosud žijícími nebo i mrtvými osobami je čistě záměrná.Poznáváte li se v tomto příběhu jste to zcela určitě VY.


Titran a xxNatalie

díl. 1. SEZNÁMENÍ

díl. 2. Okouzlení

díl.3. Rozchod

díl.4. Titranová pomsta

Bez cenzury
Rekonstrukce: minutu po minutě, hodinu po hodině,den za
dnem. S použitím Mailové schránky autora

Torpédo

20. září 2011 v 11:02 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...


Přesto ještě na dobrou noc nebo k ránu
jsem torpédo a slon v porcelánu ...
musím ti říct, že bez myšlenky na tebe
není mi líp a nedám ani ránu...

zRaje do pekla...Úvod

20. září 2011 v 10:57 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

Titran a Natálie

Osoby:

Titran......Hlidač na parkovišti
Natálie.....Učitelka klavíru

TITRAN A NATÁLIE
Byli oba dva zrození ve znamení lva.V čínskem horoskopu byl on zrozený ve znamení draka a ona ve znamení psa.Podle všech astrologických příruček jsou drak a pes znamení, která se nesnášejí.PŘESTO.....

Bohužel mou paměť přikrývají mlhy zapomění,tak možná, že se něco událo trochu jinak, ale to co je zapsáno na hard disku počítače zůstáva beze změny jen s nejnutnější úpravou.

Tak a teď se už můžete začíst do příběhu TITRANA A NATALIE den za dnem.


"zRaje do pekla"


Maková panenka

20. září 2011 v 10:50 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


Od 18 let
Motorka polyká kilometr za kilometrem a rozpálený asfalt mne donutil svléknout koženou bundu.Připadám si, jako člen motorkařského gangu v Kalifornii,když jen tak v červeném tričku a stříbrným dráčkem na krku projíždím krajinou.Za mnou přitulená přítelkyně mlčky přede, jako její kočky, které na chvíli opustila.Cíl naši výpravy je jasný.Nasbírat trochu máku z ohromného lánu, kdysi bych napsal družstevního.Tak jako tady není Kalifornie tak i zemědělská družstva zmizela v propadle dějin.Zajíždím po polní cestě na malý palouček ukrytý lidským zrakům a vypínám motor motocyklu.Okolí se zmocni ticho, přerušované jen bzučením včel z nedalekého úlu, který je ukryt před zvědavými zraky náhodného chodce v křoví.Makové paličky z lupnutím opouštějí krajinu slunce a ukrývají svou tvář mezi ostatními v brašně.Jen ten, kdo si přečetl informaci o tom, jak výrobci odstřeďují z máku olej a odstředěný ho prodávají dále zákazníkům, může pochopit proč mák sbírám.Za chvíli je nasbíráno a my usedáme do trávy.Svlékáme se do spodního prádla a vystavujeme svá těla slunci.Teplo a naprosté ticho vzbudilo v nás touhu, která je vždy ukryta jen kousek pod povrchem a ta vystřelila, jako šíp.Několik polibků a Jája sundáva kalhotky.Pomalu se posadí na mé vztyčující se mužství a pohybuje se nahoru a dolů.Snad slunce, nebo prostředí zrychluje její pohyby tak, že je nestačí doprovázet svými vzdechy, které jsou čím dal hlasitější a slévají se v jeden dlouhý vzlyk.V jednom okamžiku byl její výkřik tak hlasitý až se ho sama polekala.Nekonečná slast zmítala jejím tělem a orgasmy přicházeli jeden za druhým.Bylo jich tolik, že jsem začínal mít strach jestli nedostala epileptický záchvat.Nevnímali jsme okolí ani čas.V jednu chvílí ji stačilo jen se posunout o několik centimetru a přišel další záchvat třasu.V okamžiku, kdy nabyla na chvíli vědomí pohlédla na mne a prosila "dělej něco, dej mi facku"V duchu jsem už přemýšlel, že něco takového budu muset udělat a tak jsem neváhal a dal ji políček...jen tak jemně, ale o to rychleji.Prosby ženy se musejí plnit obzvlášť, když jsem viděl, že začíná fialovět v obličeji.Poznal jsem co to je v učebnicích TANTRY pojem multiorgasmus.Vím že se Jája bude cukat, ale musím napsat ,že jsem ten zážitek měl jednou v životě ještě v době kdy jsem chodil s Natálií .Tehdy jsem zažil multiorgasmus JÁ ,Natalie si v té době myslela, že mám infarkt.Uplynuly dva roky a jsem tady v plné síle.Motorka nastartovala na první zmáčknutí startéru a my jeli domu dokončit co jsme začali.Od té chvíle říkám Jáji MAKOVÁ PANENKA

Zkratka na přítomnost: http://johanz.blog.cz/

EREKCE

20. září 2011 v 10:43 | Internet |  Poradce mladého muže....

Síla lásky

Doktor LUDSKY
Tak jsem jedním okem sledoval TV až do chvíle, kdy za lékařem přišel Dirigent dětského sboru, že vždy když přijde do sboru tak má erekci.Bál se jestli není pedofil:-)
Veškerá vyšetření proběhla a vše bylo v normě.Teprve návštěva Dr.Ludského ve sboru odhalila příčinu potíži dirigenta.
Místní klavíristka používala parfém z Indonesie nabitý feromony, po použití kterého měl sbormistr erekci.Když ho ucítil dr Ludský měl také ON erekci

Ponaučení pro muže:
Pozor na příliš vonící ženy....

Pro MNE a pro PEPU:
A na klavíristky obzvlášť.....

Ps:Kdo četl příběh Titrana a Natálie ví o čem je řeč.

Ráno 2

20. září 2011 v 10:40 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Piju už svou druhou ranní kávu a přemýšlím co z načatým dnem.David chrápe v posteli a nechává si snít svůj panický sen s rukou na hřejícím tělíčku Happy alias Buček.Její živočišné teplo, které s ní vyzařuje mi vždy večer zahřeje studené nohy.Problém je jen v tom jak ji udržet pod peřinou,když tam ty nohy dám.Venku pořád poknikává sousedův pes smutkem po páníčkovi, který odjel na Krétu a tchyně, která pejsky obstarává se mu moc nelíbí.Venku je polojasno a už neslyším zpívat žádné ptáky.Že by se už skončila jejich radost ze života, kterou na jaře ohlašují svým zpěvem?Jediné zvuky, které slyším když zrovna neprojíždí náklaďáky do štěrkovny je šum ventilátoru v počítači a zvuk, který vydává polystyren ,který okusují vosy stavějící si hnízdo nad mojí hlavou.Poslední souboj mezi mnou a stovkou sršňů, kteří dělali totéž, dopadl pro mne dobře a tak ani vosám nedávám velkou šanci.Jen musím zajet do Hornbachu pro chemii. Zkusil bych se s nimi domluvit, ale připadají mi jako naše vláda, sežerou co vidí a na domluvy nedají dokud je nevypudím.Včera jsem si stáhl v HD kvalitě film AVATAR a mohu říct, že mne to uchvátilo.Vím, že jsem o tom filmu psal, že se mi nelíbí, ale to asi bude tím, že jsem u toho několikrát usnul.Jo HD je super jenže jeden film zabere +-10 Gb .

Jestli to někdo dočte až do tohoto místa tak přeji hezký den.
Johanz


PS.Zatím co jsem datloval na klávesnici podařilo se mi připálit zbytek zeleninové polévky ze včerejška, kterou jsem si chtěl dát k snídani.Jo hold Alzhaimer to je síla.Jednou zapomenu i cestu domů.

Volání sirén

20. září 2011 v 10:37 | Johanz z Mallevilu |  "Politika"
Znal jsem jen z vyprávění, toho člověka, který si vzal tento pátek život v areálu dnes už bývalé firmy "BASTRO"Uvázal si lano na trubku jeřábu a ukončil své trápeni.Jeho příběh mne inspiroval k napsání následujících řádků:

Ještě dnes slyšíme v TV reklamy od různých společností včetně bank na půjčení peněz.Mnoho lidí naletí na tuto vábničku, na toto volání sirén a podlehne lákadlu vidiny života ve svém domě.Přebarvuji si černou na růžovou a těší se jak si budou skvěle žít ve vlastním. Reklama ta mocná čarodějka ukazuje rozesmáté rodiny se spokojenými dětmi, jak si užívají obklopeni pěknými věcmi v krásných domech se zahradou.Splácet se bude později.Nikdo nevidí v pozadí číhajicí hyeny kapitálu, kteří si říkají čím hůř tím líp.Zástupy chtivých,ty zločince v kravatách a oblecích.Dnes už se nevykresluje kapitalista z Wall Streat v karikatůrach, jako malý mužík s kulatým obličejem, viržínkem a velkým panděrem.Dnes jsou to mladí muži s vypracovanou postavou a s PROZAC-ovým úsměvem na tváří.Jedno mají však společné a to naprostou bezcitnost se kterou hýbají s lidskými osudy.
V řadě těch politiku,soudců,advokátu,bankéřů,exekutorů a jejich přisluhovačů se stěží najde jediný, kterému jde o člověka, jako o lidskou bytost.
Politici ve jménu kapitálu jsou schopni přivést tuto zemi, která byla před rokem 1989 v mnoha směrech soběstačná do náruče středověku a rozprodat nejen to co vybudovali ruce českých dělníku , ale prodat i to co je tady od jakživa a to je naši půdu, ve které jsme zakotveni svými kořeny tisíce let.Zemi, do které jsme se vraceli i když jsme měli možnost emigrovat a ve které chceme žít i dnes, kdy můžeme odjet kdykoliv.

Johanz

Pochmourno

20. září 2011 v 10:34 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

26.7.2011

Venku šedo, jako ve filmu Triangl když došlo k narušení časové struktůry a já sedím ve svém křesle a přemýšlím co z ránem.Slepice volá kokokodák kam mám to vajíčko dát?Má na dnešek splněno.Zbytek dne se může potulovat po zahradě a vyzobávat to nejlepší co najde.Pokud ji ze shora nesejme nějaký predátor má vystaráno až do druhého rána.Jenže co mám zobat já?Nedělní tenis hraný opět jednou po dlouhé době (když je hezky je ve středisku vedro) mi ukázal, jak je dobré si hrát.Ze začátku to šlo ztuha, ale brzy jsme se rozehráli.Bohužel vyhrál jsem jen jeden set z asi desíti.Jenže důležité je se zúčastnit a ne vyhrát.Byly doby, kdy jsem při hraní karet nechával protivníky vyhrát, abych jim hru neznechutil.To naštěstí nemám zapotřebí, když pořád prohrávám.A jsme u toho.Je to všechno o pocitech.Co je důležitější HRÁT nebo VYHRÁT.Dnes už vím že hrát.Když se oprostím od zklamání z prohry užívám si hru daleko víc.Toto oproštění ve svém následku mi přinese i výhru.Prohrával jsem velice těsně,21-19 nebo i 21-20.Ty moje experimentální míčky, když u hry zapojím mozek.Vždycky to pokazím.Jak mi kdysi dávno říkal jeden instruktor střelby.
"Musíš se stát součásti...cíl,muška hledí a TY v jedné přímce"
Na příští hru se tuto vzpomínku pokusím aplikovat do tenisu.
Dobré ráno

Přízrak smrti

20. září 2011 v 10:27 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?

Nemohu si ve svém životě na mnoho věcí stěžovat, ale přes to když jsem dnes ležel odpoledne v posteli, dostal jsem z ničeho nic takovou ťavku od svého podvědomí až jsem se otřepal.Padesát devět roků to to uteklo, rojilo se mi to v hlavě, jako sršni, kteří si loni stavěli v polystyrenové izolaci hnízdo.Na chvíli mne zahalila temnota z pod víček za zavřenýma očima a já viděl tu hlubokou řeku Styx o které jsem psal včera.Je to depresivní pocit.Ležíte na lůžku ,které se zničeho nic promění v katafalk...brrrr.Naštěstí nikdo si ničeho nevšiml a já zase rychle přeplaval na stranu živých....

Asfaltéři

20. září 2011 v 10:23 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Vyběhl jsem z domu jen tak ve slipech při podezřelém zvuku, který mne upozornil na to, že se před domem něco děje.Skupinka tří mužů v oranžových montérkách asfaltovala trhliny v silnici zapříčiněné těžkými náklaďáky, které vozí z Jakubčovického kamenolomu drcené kamenivo.Zrovna odkládali své výrobní prostředky (lopaty a metly na asfalt )do trávy a chystali se k odpočinku.Tam kde se sejdou tři chlapi vždycky začne řeč o politice pokud to nejsou rybáři ti o politice mlčí.Jeden z nich nadával, že zatímco jsme za doby o které jsme si mysleli že je to doba temna ,čekali frontu na mandarinky a banány, dnes totéž zažíváme s bramborami v jiné podobě .Dávám mu za pravdu, protože jediná rostlina, kterou vidím při svých toulkách krajinou je monopolní kultura řepky olejky sem tam z malým políčkem máku či slunečnic."Hospodaření"státu spolehlivě odstranilo soběstačnost českého zemědělství a honba za ziskem donutila zemědělce pěstovat to nejvýnosnější.Jak je to krátkozraké dokazuje zemědělská politika Japonska, kteří by si mohli všechno dovést, ale přes to své zemědělce dotují tak, aby pěstovali co umí.Proto vzkaz pro české zemědělce.VYDRŽTE.......Mladý muž si ztěžuje, že mu nestačí 15000 tisíc plat k živobytí.Manželka na mateřské "dovolené" a 9000 tisícová hypotéka na družstevní byt z něj dělají potencionálního zákazníka exekutorské komory.Jeho kolega starý asi, jako JÁ vzpomíná na dobu, kdy vydělal 2500 Kčs měsíčně a za dvoupokojový byt zaplatil 400 korun a to včetně inkasa a telefonu.Uzavřeli jsme debatu konstatováním, že kdyby nepřišla slavná sametová revoluce jistě by se 80 procentům obyvatel žilo líp.Uzavírám diskusi, že je jistě uvidím v PRAZE NA DEMONSTRACI DNE 21.11.2011 a odcházím domů do své zlaté klece k počítači.

Narozeniny 2011

19. září 2011 v 21:25 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....
Po dlouhých průtržích kdy nám příroda ukazovala kdo je ve světě pánem opět vylezlo sluníčko aby se podívalo na svého malého poddaného jak datluje při popíjení ranní kávy.
Teplota i pohled z okna na listí chvějící se chladem spíše nasvědčuje tomu,že venku je podzim a ne léto.Dnes před 59 lety sténala má matka pod náporem mé touhy prodrat se na denní světlo.Všechny její pokusy a přes všechnu snahu odstranit mne před porodem ze světa jsem to vydržel a po plácnuti porodníka přes zadeček otevřel oči.Narodil jsem se do světa první poválečné vlny populační exploze, nevěda že zaviním za několik desetiletí takovou krizi že nebudou peníze na důchodovém účtu.Jestli to není taky tím, že moje matka, která stavěla NHKG bez nároku na odměnu a ve svém volnu,nevzala do své stařecké ruky samopal, když jej česká vláda prodávala firmě MITTAL STEEL.Ale abych neodbíhal od tématu .Mé dětství bylo radostné plné her.Trošku mi to pokazila matka tím jak si vybrala mého otčíma pedantského arogantního hňupa který se vyznačoval tím že uklízel ještě dříve než odešla návštěva což naštvalo spoustu známých tak že k nám přestali chodit.Jednou za mnou přijeli na tábor na otčímově JAWA 250(to bylo v době kdy Československo ještě nebylo montovnou zahraničních firem)a on mne oslňoval v mé dětské nevědomosti, jak pozná podle zvuku motoru, každé auto které projede.S otevřenou pusou a vyvalenýma očima jsem ho tiše obdivoval nevěda v té době, že u nás jezdí čtyři typy automobilu. Moje mladší sestra se mihla mým životem, jako jarní sluníčko a přesto, že jsem na ni žárlil, když se narodila ,když vyrostla z plen tak jsem si ji zamiloval.Jenže podle podle Murphyho zákona( Co je hezké to se pokazí) odešla od nás ve věku 13 let po třech dnech nemoci.Ještě teď, když o tom píšu cítím svojí bezmoc,kterou jsem zažíval, když zemřela.Mou matku to poznamenalo tak hluboce, že se stala od té doby součástí Vítkovického hřbitova a až do své smrti ji dennodenně navštěvovala.Veselejší bylo mé manželství, které začalo na sesteráku nemocnice v Zábřehu, kde jsem poznal svou ženu ,která tam pracovala na neurologii.Opakoval se stejný scénář, jako v miliardách jiných případu.První pohled,první polibek,první milování,první dítě,první vnuk a jsem tam kde jsem.Sedím u počítače a poslouchám, jak z kuchyně řinčí hrnce, na kterých moje žena připravuje obligátní kuřecí polévku a bramborový sálat.Krutí řízky jsou známe tím, že zvedají v těle hladinu SEROTONINU a navíc jsou chutné a tak je mám rád.Moučníkem po obědě završíme kulinářské hody a já zalomím hlavu v křesle,poslouchajíc šum hlasu rodiny stejně, jako kdysi moje matka, která při každé návštěvě spokojeně usnula.

Ps: Nesmím ve svém vzpomínání zapomenout na svého dědu , pradědu a babičku, kteří prosvětlovali svou přítomnosti moje dětství v Mariánských horách(Čertová Lhota) Babičtinu kuchyň provoněnou vůní bramboráku dělaných na plotně a na dědovou káru, na které jsme vozili uhli a šrot z blízké haldy dolu Šverma.Můj praděda už hodně starý,když jsem stál u jeho postele tak mi vždycky svým prstem přejížděl údolíčkem mezi palcem a ukazováčkem mé dětské ruky a tím si zajistil svou nesmrtelnost v mé hlavě.

Nebojím se smrti.

19. září 2011 v 21:22 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika
Řekl americký psychiatr českého původu známy svými pokusy s bráním psychedelické drogy LSD a později vypracováním metody holotropního dýchání, kteroužto získal stejné výsledky, jako před tím z drogou. Pokusné objekty po návratu ze změněného stavu vědomí vyprávěli neuvěřitelné příběhy včetně takových podrobnosti o době kterou navštívily , že je nemohly získat jinak než, že v této době žili.
Mé zkušenosti nezacházejí tak daleko a končily u lucidního snění, které mi vyhovovalo.Bohužel z přibývajícím věkem (br jak ošklivé slovo) si sny přestávám pamatovat.Pravdou je, že mne plně zaměstnává realita života přítomného a ten noční snivý posunuty do jiné dimenze a prostoru zanedbávám.Stanislav Grof se během svého života (80let) posunul z materiálně založeného člověka do roviny "věřícího"Přispěl k tomu jistě i jeho poznatek, že vesmír nezačíná a nekončí naším narozením a smrtí ale pokračuje.Myslím si a to už hodně dlouho, že každý člověk každá entita je zároveň součásti i svým vlastním bohem lišícím se jen silou připojení na VESMÍR.

Dobrou noc a plno objevů přeje Johanz

Leje a leje a leje 22.7.2011

19. září 2011 v 21:04 | Johanz z Mallevilu |  Nezařazeno

Tak jsem hned ráno opravil kus střechy ještě v dešti a odpoledne zasádroval kus omítky, který spadl ještě v době, kdy předsíň nekryla střecha a objevil tak jak výhodná je sádra, která vám netuhne pod rukama.Pěnovitá konzistence zakrývala velké díry i milimetrovou vrstvu.Teď mne bolí za krkem, jak jsem měl vyvrácenou hlavu.Lepší už to nebude, snad kdybych nic nedělal.Tlak na barometru už pomalu leze nahoru a snad zase přijde na řadu motorka.Na cz torent jsem si pokusně stáhl kompletní knihovnu od Poul Andersona (Strážci času)a když si upravím písmo ve Wordu tak se to dá velmi dobře číst.Na dlouhé zimní večery je o zábavu postaráno.Jenže do zimy daleko a tak vzhůru na údržbu domu.

Po půlnoci

19. září 2011 v 21:00 | Johanz z Mallevilu

PO-VZDECHY
z internetu,,,,,
Neřeš minulost,
stejně ji nezměníš a nevrátíš čas!
Neplánuj budoucnost,
nikdy nevíš co se může stát!
Žij přítomnosti!
Žij pro tento okamžik,
protože to,co prožiješ teď,
už nikdy prožít nemusíš.

Život je smrtelná choroba....

19. září 2011 v 20:43 | Johanz z Mallevilu |  Nezařazeno

21.7.2011 POVZDECHY

Jsem unaven.Neustále bouře ve sklenici vody vyvolané majetnickými sklony samiček, které mne staví do situace se rozhodovat mi nepřispívají ke klidu.Vzpomínám si na dobu, kdy jsem na chvílí zkoušel AVS (Audio visuální stimulaci) a zakoušel ABSOLUTNÍ KLID do kterého jsem se dostal pomoci přístroje ORION a který mi i dnes pomáhá překonávat těžkosti z, jak řekl můj přítel (ty jsi dvakrát ženatý)Co na tom, že MONOGAMIE v době, kdy děti už vyletěly z hnízda a vnuci jsou na prahu dospělosti je ANOMÁLIE. Zkuste to vysvětlit ženě, která vás miluje.Vysvětlete někomu komukoliv, že když se blížíte ke konečné stanici trasy života,nebudete nikoho poslouchat byť by své rady myslel sebe líp.Mé zkušenosti za celých 59 let života hovoří o tom, že převážná většina lidí sleduje svými radami své dobro a ne dobro člověka, kterému radí.Už ta obézní vychovatelka z jeslí, která chtěla abych neřval v postýlce.... potřebovala klid ke spánku svému a ne mému.Tak to šlo den za dnem a rok za rokem.RADY, RADY, RADY.Většina těch co radili se proradila až na onen svět.Takže jediná rada je BAVTE se lidičci život je smrtelná choroba.Převozník čeká.

Bohunka

19. září 2011 v 20:38 | Johanz z Mallevilu |  Nezařazeno
Bohunka 20.7.2011 Visíc na žebříku při sundavání střešních latí jsem zahlédl koutkem oka pohyb.Ve vratech od stodoly se objevila silueta ozářená zapadajícím sluncem.Bohunka se svým obligátním "ahoj rodinko" mne pozdravila ač jsem se ve stodole vyskytoval v jednotném čísle.Opustil jsem příčky žebříku a políbil ji otcovsky na líčko. "Ty jsi těhotná"Vyhrklo ze mne, jako když kukačka vyskočí z domečku a zakuká. "Jak to víš?Ještě jsem to nikomu neřekla ani šéfovi ne."Řekne a udiveně kroutí hlavou. Moje spící intuice se na chvíli probudila a přihrála mi tuto informaci o moji kamarádce. "Tak to nám skončily výlety na vodu a na lyže."Usmívám se na ni, protože v těhotenství je,jako každá žena prosvícená zvláštní aurou, která ji dělá krásnější a na to já jsem citlivý."Pojď dál musím ti povykládat co se mi o nás dvou zdálo říkám a doprovázím ji k zadnímu vchodu do terasy, který je teď v létě hlavním komunikačním uzlem s přímým napojením domu na zahradu.Usedáme do křesel a popíjíme kávu, kterou moje neuvěřitelné trpělivá žena uvařila ještě než se odebrala na tramvaj,která ji odvezla do práce na noční směnu.

Yachtclub 13.6.2011

19. září 2011 v 20:37 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Nemocné dítě i když má dvaadvacet roku vyvolává v matce vždy starost.Přesto jsme využili slunečního počasí a jeli na štěrkovnu vyzkoušet mé nové boty do vody.Bosá chodidla mne nutila našlapovat opatrně tak, že jsem při chůzí vypadal, jako stará žebračka a kolébal se jako kachna.Změna byla taková, že jsem se plně mohl věnovat postupnému ponořování do vody.Zapomněl jsem plavky, ale to vůbec nevadilo, protože místo kde chodíme je dost opuštěné až na dvě kamarádky se stanem asi deset metru od nás, které jsem oddělil zaparkovaným automobilem.Rybáři s blížícím se polednem opouštěli svá vysezena místa a odjížděli k nedělnímu obědu koupit kapra do Tesca .Dvě labutě s trvalým pobytem na Hlučínských jezerech se vzdalovaly od břehu, aby uvolnili místo koupajícím se predátorům.Peggy a Happy létaly jako torpéda po břehu a štěkaly na mne, abych se vrátil.Přivolávám je k sobě a k mému překvapení se vrhnou do vody a plavou ke mně.Kolečko kolem mne a zpět ke břehu.Překvapením oněmím to udělaly poprvé.Zřejmě i teplota vody a horko zapříčinily jejich ochotu vrhnout se do vody.Odpoledne přepadá přítelkyni starost o syna a tak balíme a jedeme zpět do rozpáleného města.Pohledem se rozloučím s čápem, který pravidelně stojí na zcela nepotopené větvi asi dvěstě metrů od břehu a vyrážíme.YACHTclub, je u prašné rozpadávající se betonové cesty,která pamatuje rozkvět socialismu, Přivítá nás nerudná paní hrající si s letajícím talířem slovy, že tu nesmíme parkovat.Teprve vysvětlení, že jsme se nespletli a hledáme informace o plachtění ji obměkčí a ona nás milostivě pustí dále do prostoru klubu.Mistr jachtař otec oné nerudné paní nás zasvětí do postupu a finančních záležitosti, které jsou zapotřebí k tomu, abychom si mohli půjčit plachetnici a my se s poděkováním rozloučíme.Kdysi dávno, ještě jako kluk jsem četl knihu o plachtění na Mazurských jezerech v Polsku a to nechalo ve mne hluboký dojem, který nezmizel ani po čtyřiceti létech.Máme další cíl strávit den na jezeře v plachetnici.

Ráno 1

19. září 2011 v 20:36 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Snídaně

Vůně cibulky na pánví s olivovým olejem se rozlézá do všech koutu starého domu.Žloutky domácích vajíček od pasoucích se slepic, které se dnes krčí v dešti,září jako malá sluníčka a nahrazují mi tak slunce na obloze.Zbytek knedlíku ze včerejška se pod tahy keramického nože rozpadá na úhledné kostky.Ostravské klobásky v lednici nechávám bez povšimnuti.Jen bych si pokazil chuť vaječiny.Stačí jen trochu soli a mňamka je hotová.Vůně nezbytné kávy Jacobs Kronung mísící se s vůní snídaně a zpěv ptáku, kteří oslavují že přestává pršet, zahajuje nový den.

Bouřka 5.6.2011

19. září 2011 v 20:27 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


Horko a slunce vysoko na obloze mne vyhání na projížďku motocyklem, nemoc nenemoc.Z kopce nad vesnicí se ještě vrácim zpět domu pro koženou bundu a pesany.Vyrážím na oblíbené místo u Třebovického splavu, kde leží někde ukrytá Jája.Nechávám motorku u mostku pro pěší na druhý břeh a pouštím pesany s těsného sevření přepravky.Dnes se to obešlo dokonce bez jekotu, jak byla Peggy šťastná, že může ven.Přece jen přepravka nemá tolik komfortu, jako košík. Celé místo kolem řeky je obleženo opalujícími se figurkami všech věkových i cenových kategorii.Sedám si na břeh k své ležící přítelkyní, kterou jsem dva dny neviděl a věnuji se své oblíbené činnosti a to pozorování okolí.Na chviličku mne znechutí stará, ošklivá paní pálící na ohništi papír a přikládající plastové láhve.Na mé upozornění, že pálením plastu na ohništi vznikají jedovaté zplodiny se zeptala jestli je tam má raději nechat.Zavrtěl jsem jen hlavou a odešel.Koutkem oka jsem viděl, jak její vnučka z ohniště odstraňuje plastové zbytky.
Když jsem viděl vyplazené jazyky a jak se pesany trápí vedrem, nenápadně jsem je přivolal vzal do náruče a hodil s kamenného břehu do vody.Když se vrátili svým čubičím tempem ke břehu opakoval jsem totéž ještě jednou.Happy připlula ihned ke mně, ale Peggy si zřejmě řekla, že už mě má dost a začala plavat po proudu přímo do středu řeky.
"Peggy!" Křičím a nic.Plave si dál.Už už se chystám v riflích skočit do řeky, ale naštěstí v proudu stojící dáma Peggy zmatenou a mokrou, jako krysu, vyloví a podá ji do náruče Jáji stojící na břehu kousek po proudu..
Ulehám na deku a něco mi nesouhlasí.Kouknu na oblohu a vidím ve směru od Svinova blížící se černý mrak,
"Myslím, že by jsme měli balit, vypadá to na déšť"Říkám k vedle ležící přítelkyni.
Pět minut trvalo balení a přesun k občerstvovací stanici.Uposlechli jsme mámení švarné šenkýřky, která si nás pamatovala z minula a mávala na nás s láhvi STAROPRAMENU samozřejmě FREE.Ještě jsme nestačili dopít a už začalo pršet.Žádné malé kapky, ale přímo natvrdo, velké, jako dozrávající třešně.Startuji Motorku a se slovy "čekám tě pod mostem ujíždím do úkrytu.Pod železničním mostem je zatím prázdno.Jája, která přijela vzápětí na svém kole se staví vedle mne a společně v objetí sledujeme prudký déšť měnící se v bouři, která má střed přímo nad námi.Dávám k dobru příběh o tom jak jsem jednou před třiceti léty zažil totéž a jak jsme za chvílí stáli pod kolena ve vodě.Prorocká slova se naplnila a ztékající voda s obou výše položených břehu zaplavila náš úkryt do poloviny lýtek.Někteří cyklisté opouštějí ukrýt , odjíždějí do bouře a malé děti křičí strachy z blízko dopadajících blesků a praskajících hromů,Ze strachu o motorku, která již byla zatopena do poloviny kol , opouštím potápějící se loď a loučím se z Jájou,Připadám si, jako když na malém člunu opouštím potápějící se TITANIK,Ztrácím se v dešti a přidávajícím se krupobití a nevidím, jak na mne Jája mává,Na křižovatce u čistíren zaplavila voda křižovatku a vedle mne zastavující cyklista se mne ptá jestli je tam moc vody,Nevím jestli je slepý vidí přece totéž jako já a tak mu říkám oblíbený vtip o policajtech,že před chvíli tam plula husa a měla vodu po pás.
Jeho protáhly obličej svědčí o totálním nedostatku smyslu pro humor a tak využívám přerušeného proudu brodících se automobilů a vjíždím do vln.Naštěstí jen křižují tekoucí proud a tak zvedám nohy a motorkou tlačím vodu před sebou.Z vody pozuji mamině s dítětem,která si z vyvýšeného břehu vše fotí mobilem a považuje to za velkou srandu .Přijíždím ke svému domu kde ani nekáplo a užívám si horka, které pálící slunce vrhá ve svých paprscích na mé promočené šatstvo.Horká sprcha pro jistotu a kus žvance z hladu končí moji projížďku.Jája mezitím na kole přebrodila několik nových uličních řek a dojela také domů.


Sýkorky

19. září 2011 v 20:23 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Frrrrrrrrrrrr

Peggy a Happy dle přírodních zákonu nejdříve utíkají a teprve potom se rozhlížejí co se děje.Jedno zelenožluté tělíčko stíhá to druhé.Prásk zní rána až se okenní tabule zachvěje.Za ní letící peřová koule ještě stačí změnit směr, ale do cesty se mu postavila další skleněná tabule.Prásk,Tělíčka leží mezi květy a jen kroutí hlavou jak se ten vzduch najednou zahustil až to zabolelo.Vezmu jedno do ruky aniž by se bránilo.Srdíčko mu tluče zběsile na poplach.Vynesu jej ven s terasy a vyhodím do vzduchu.Letí mezi duby a mizí, zelený v zeleni.Totéž udělám s druhým ptáčkem, ale ten otřesený přistane u stodoly.Happy, která se mezitím vrátila s úkrytu se vyřítila za ním.O stěnu opřená okenní tabule poskytla ptáčkovi úkryt a brání Happy dokončit to co si příroda žádá.Zběsile štěká a doráží na sklo.Otřesená sýkorka zalezla za okenní tabuli a nebrání se.Mohu ji bez potíží vzít do ruky podruhé.Tentokrát se pokus s osvobozením povede a sýkorka se ztrácí za komínem sousedova domů.Vracím se do křesla k počítači a rozhlížím se, kde je Peggy Nikde ji nevidím.Volám Peggy, Peggy a nic.Hledám ji v celém domě až teprve ji nacházím skrčenou a třesoucí se v koutku u vany v koupelně.Peggy je prostě strašpytel.

Můj neznámý příteli

19. září 2011 v 20:13 | Rebeka 1.6.2011 |  Rebeka

Můj neznámý příteli .....
asi tak to někdo někde řídí, že napíšeš, já jsem potěšena a zároveň mám čas Ti odepsat a dokonce ráda.
Máš štěstí ty a já.
Vysvětluji, objasňuji ale rozhodnutí je na Tobě. Mám ráda svobodu těla, i ducha svatého.A vůbec svobodu.
Tak líbí se mě na Tobě ta Tvoje nespoutanost (vyjadřuji se jen podle tvých stránek, jinak nevím).
Touláš se křížem krážem přírodou, nepřírodou, světem, řekami, vodami ,loukami , stráněmi...stany- nestany, spaní- nespaní,
vaření- nevaření ....a podáváš k tomu svoje osobní pocity, názory. To je krásné ,...opravdu.Super!
Sem tam zapleteš do toho lásku o to krásnější .....
Jen si myslím proč do toho pleteš politiku ..Já nechci politiku ,Tvoji čtenáři nechtějí politiku ..mají těch keců plné zuby.Vím, vyjadřuješ svůj názor. Ale my tu politiku už známe, máme svůj názor a přece za tu dobu známe i Tebe s Tvým názorem.
Zbytečně plýtváš slova - nezájem ..víme to všichni, čteme tisk, díváme se kolem sebe ....my to víme a Ty také.Není co vysvětlovat ani obhajovat ...zbytečná slova.
Piš o svých pocitech, o kočičkách, zatoulaných holubech, o přírodě ...o jaru a podzimu o tom co prožíváš na zahradě ...no a lásce..pokud je inspirativní .....piš o dění kolem sebe, přece takový jsi ty ..plný dojmů ..dovedeš přijímat okolo sebe plno vjemů a krás ..a najít k tomu slova.Potom se to čte pěkně ..a je krásné číst Tvoje řádečky.
Poslední dobou Ti řeknu nic moc ...láska - inspirativní ????? V žádném případě! Je to jen konstatování nějakého stavu. nemá to "šmrnc" nemá to vůbec nic ..a mě veř ..já nežárlím ..já Ti to jen přeji ...ale něco povznášejícího, krásného, v žádném případě jen ubíjející zvyk a povinnost. Ostatní si přeber sám.....
Jinou ženskou ..určitě !!!!Sorry ...
Víš- každá ženská musí do sebe něco mít i 150 kg Saudkova žena ...ale ???? chce to osobnost ..chce to tak nějak tu ženskou prožít a zažít ...tady v tvém případě u Jaji mě to chybí ...je to nuda ..s tou ženskou se já(na mě ale nezáleží, jsem jen čtenář) se nudím ...prostě se nudím ....samozřejmě s tím Saudkem přeháním ...asi v tvém případě ne ...ale proč ne ..když Ti ta ženská "něco" dá ...ale opravdu dá .......
A nebo možná se mýlím i paní Jája taková silná osobnost je ...ale z Tvých řádku to nevyčtu .....tedy nevím .....prostě to musí být vášeň, oheň , pokora, soucit,nadšení, hysterie, cit, něžnost ....atd ......prostě osobnost ..ne !!!
Práci ..v žádném případě..čekej na příležitost, možná přijde, ale dělat ze sebe .....to nedělej :.........
JInka posílám ..ale nevím jestli už jse Ti to neposlala nevadí, přečteš znovu ....(ber to neosobně ..z moji korespondence)

Když vyznávám ti lásku přes klávesy
to milují Tě moje prsty,
když vyznávám ti lásku mobilem,
to miluji tě ústy,jazykem.
Říkáš,nech si svoje řeči,
já s tebou být chci v milostné křeči
chci s tebou prožívati rána,
nechci jen slovy býti milována,
mám právo dostat,po čem touží žena
vším co je láska býti naplněna.
Jen slova ta pro mě jsou málo,
já chci tvou lásku a tělo,které by mě hřálo.

no a závěrem ....

Chtěl bych do Tebe vstoupit Tvými ústy a Tvým klínem,
zavřela bys za mnou a odměnila doživotím svojí lásky,
chtěl bych být vězněm Tvých úst a Tvého klína
odměň mě vězením své lásky,už nechci na svobodu.

Připadám si jak Taťána z Oněgina ......a nebo ještě jinak ...ahojky ..pěkný den ....
R.

Grilování

19. září 2011 v 20:09 | 28.5.2011 |  Jája a Já

Grilování



Cestou k Hlučínskému jezeru jsme se zastavili v Globusu pro proviant. U pultu se salámy jsem do košíku dal pět druhu klobásek a kousek anglické slaniny. Skládací gril zabíral část kufru automobilu a o zbytek se postaral člun s vesly a ostatními věcmi potřebnými na piknik.V mikrotenové tašce odpočívaly suché bukové větve a drť kterou jsem připravil den předem.Zadní část Hlučínského jezera zela prázdnotou a jen několik osamělých rybářů zvedlo hlavu, aby se podívali kdo jim to ruší klid východu slunce.Celý břeh jezera je porostlý křovím, ve kterém jsou průchody k vodě.Vybrali jsme si jedno opuštěné místo a zaparkovali.Mezera mezi autem a křovím stačila akorát na postavení stanu tak, že automobil nám tvořil vozovou hradbu, která nás oddělovala od okolního světa.Pesany Peggy a Happy zase vyštěkávaly každého, kdo by se přiblížil víc než na dvacet metrů.Stan se nám podařilo postavit velmi rychle, ale vnitřní úpravy nám zabraly více než hodinu.Ven nás vyhnalo až stoupající slunce, které rozpalovalo vzduch ve stanu k nedýchatelnu. Jája nasbírala suché větvičky ,kterých kupodivu bylo všude dost a já jsem se postaral, aby ohýnek pod roštem pěkně praskal.Klobásky nakrájené na kolečka jsem napichoval na špejle donesené z domova a jediná chyba byla, že jsme si nevzali cibuli.Vůně bukové drtě se šířila krajinou, když jsme nafukovali člun.Nafoukat člun trvá s přestávkami na slunění dlouho a tak než jsme jej nafoukali byly klobásky hotové.Čerstvé pečivo a obyčejná hořčice, do které jsem kápl pár kapek Chilli koření v nás vyvolávala slinění, jako když PAVLOV pěstoval ve svých psech podmíněné reflexy.Přes půl kila masa do nás zapadlo, jako když lev zhltne slepici a oba jsme koukali kde vzít a nekrást.Chvílí jsem měl tendenci obejít místní rybáře, ale podle ticha, které panovalo kolem, bych řekl, že chodí k jezeru proto, aby se vyhnuli manželkám a ryby následně kupují v marketu, aby nebyli nařčeni z amaterismu.Myšlenku jsem tedy zavrhl a ulehli jsme na sluníčko do mezitím nafoukaného člunu.V této chvíli již stačil dojít do mozku signál ze žaludku, že jídla bylo dost a oba jsme usnuli.

Úhel pohledu 1....

19. září 2011 v 19:55 | Johanz z Mallevilu

28.5.2011
Nevěřte ničemu...

Kdo věří tomu, že není práce je vůl...Nezaměstnanost je vztyčený prst udržující zaměstnané v poslušnosti.Kdo věří tomu, že nejsou peníze je ještě větší vůl.
Vše je jen hra mocných a (ne)mocných.




Úhel pohledu je mocný NÁSTROJ , který používají propagandisté nejen v reklamě, aby nás přesvědčili o tom, za což, kdyby nám to řekli přímo, by sklidili jen poklepání na čelo a posměch.Vše se dá vysvětlit z mnoha různých hledisek tak, že i největší pitomost bude mít své obdivovatele.Vše záleží na tom, jaké máme životní zkušenosti a přístup k informacím.Pozemek je bez ceny, ale jen pro toho, kdo neví. že je pod ním ukryto ropné naleziště.

Jsou hloupá slova vlády o tom, že se musí šetřit místo, aby se stimulovala poptávka.Jenže ekonomika založena na rozkrádání a ne investování je odsouzena k záhubě(HESLO PRAVICE:vše jsme rozkradli začneme šetřit).
Peníze dané lidem jsou investice, protože SPOTŘEBA vytváří POPTÁVKU....Dnes není problém vyrobit, ale prodat...

Udělal bych to jinak:
Vycházím z toho, že převážná většina penzistů je zajištěna v základních lidských potřebách, jako je BYDLENÍ ,JÍDLO a TEPLO.
Je ještě jedná lidská potřeba, která je důležitá a tou je ZDRAVÍ a tady se to o zajištění nedá tak kategoricky tvrdit.

Posoudím, co by se stalo, kdyby vláda zvedla důchody o padesát procent?Místo jednoho kilometru dálnice naplnime kapsu nejlepších investorů...lidí
Důchodci by přestali šetřit a začali by peníze používat k tomu k čemu jsou určeny a to k utrácení.Někteří by začali místo jednoho piva denně pít piv několik.Ve volném čase by chodili na bazén a možná potom i na tu pizzu do restaurace a mouka by se prodávala s tisíci procenty přidané hodnoty.Stimulovali by poptávku i jinak a začali by požadovat i věci zbytné, jako jsou masáže,zábaly,lázně a jiné atributy, na které dnes nemají .Možná by chodili i do ZOO pozorovat šimpanze.Třeba by zbylo i na vstupenku za dvě stě korun do poloprázdného kina CINEMA. Stalo by se to co chceme všichni rozproudila by se poptávka.
Někteří by ovšem dali své peníze dětem na stavbu domu a tím by opět poposkočila poptávka po lidských silách, protože jak známo bez lidi se nepostaví ani hladová zeď.Nakonec by možná nemuseli celou dobu šetřit na kremaci, kdyby se jim přidal jeden důchod po smrti.Navrhuji mu říkat POSMRŤÁK.


A na konec:

Babylonská věž

Co je to pravda?
Co je to lež?
Úhel pohledu je
BABYLONSKÁ VĚŽ
.

Žáby

18. září 2011 v 22:54 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Žáby mají polední přestávku a jen sem tam nějaká kuňka se podrážděně ozve, když se musí schovat před dlouhým červeným zobákem ,který ji chce sezobnout k obědu.Medvědí česnek dozrál do stadia , kdy polovina z něj má již rozkvetlé květy.Ty dosud uzavřené rozkousávám v ústech a doporučuji je, jako lahůdku.Chybí k tomu snad jen kousek anglické slaniny a čerstvý domácí chléb.Ukazuji Pítrovi, který se mnou vyrazil na motocyklu, místa, kde česnek roste, aby příště mohl jet sám.Na protilehlé straně rybníka vidím svým dioptrickým zrakem velkou bílou skvrnu a domnívám se, že je to labuť, stejná jako ta, která hnízdí asi patnáct metru od břehu v rákosí.Motocykl s tichým brumláním jede po hrází a mé podezření potvrzuje.Zastavuji kousíček od labutě, vypnu motor a pozorují majestátního tvora.Je to největší labuť, kterou jsem kdy viděl.Koutkem oka vidím pohyb a když tím směrem pohlédnu, spatřím muže v maskáčích, jak dělá totéž co já.Pozoruje.V tom okamžiku dojíždí Pítr vypíná motorku a to se labuti přestává líbit.
Důstojně se zvedá s břehu, na kterém seděla a s podrážděným vrtěním zadečku sestupuje do vody.Zelené žabince, kterými je pokrytá celá závětrná strana rybníka, se rozestupuji kolem jejího těla a vypadá to, jako by labuť plula po zelené louce.Za chviličku vyplouvá do volné vody a ztrácí se v dáli.Po zpáteční cestě se zastavujeme v motobaru u HANKY na jednoho polotmavého BIRELA, okoukneme pár načančaných motorek a jedeme bočními uličkami vesnic směrem k domovu.


Před rokem

18. září 2011 v 22:46 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já


Je to co se stalo před rokem minulost, nebo ne.Podle některých filosofů se vše ve VESMÍRU odehrává v jediném okamžiku.Kdyby tomu tak bylo, prolínala by se naše přítomnost, minulost i budoucnost.Čas, jako čtvrtý rozměr byl zavedený proto, aby jsme se v tom chaosu jediného okamžiku neztratili.Jsou věcí mezi nebem a zemí jejímž pochopení se ani největší myslitele nepřiblíží.Občas zařadím nějakou vzpomínku z před roku, nebo to bylo před tisícem let?
BŮH VÍ

Před rokem:
Září 2010

a bude to horší.....


Ahoj Miláčku,
tak ještě pár vět před odjezdem...MOC mi budeš CHYBĚT a CHYBÍŠ:-)

V hlavě se mi honí spousta věcí..KRÁSNÝCH, ale i těch které nepatří do této "kategorie" :-)

VČEREJŠEK BYL NÁÁÁDHERNÝ, ale moc KRÁÁTKÝÝ:-(
Toužím po Tvém teple a polibcích a jistě i po našem nádherném MILOVÁNÍ:-)
MŮJ ÚŽASNÝ MAZLIVÝ PRINCI:-)
Bylo těžké překousnout jak spěcháš domů a bude to horší.

Dneska mě konečně také napadlo, proč už nejezdíš s druhou přilbou...no jo, jsi manžel a hotovo:-(

Poznali jsme se teprve před 42dny a já bych byla už nejraději s TEBOU...ale proč ne??To se stává, ne????....LÁSKA NA PRVNÍ POHLED???:-)
Bylo to z počátku od Tebe ne fér....co se dá dělat.....ale každý den každá chvilka s Tebou byla NÁDHERNÁ, NÁDHERNÁ, NÁDHERNÁ....!!!
Psal jsi mi, že až Ti napíšu či řeknu 3x "mám tě dost" tak..stáhneš ocas mezi nohy????ale,ale...to bych chtěla vidět:-D ....to chceš slyšet 3x a přesně takto????
Nechceš ani přistoupit na žádná pravidla, udáváš je jen TY?:-(
Nejsem jednoduchá v tomto.....a ani typ, které stačí abys ji miloval jako druhou...tedy promiň.jen měl rád:-)
Docela se obávám dalších dní, týdnů...co přinesou.
Už musím končit.
Je mi těžko u srdíčka, ráda bych se ozvala že jsem dojela a tak...co by mělo patřit ke vztahu, ale Ty tohle neřešíš...prostě odjedeš a někdy se ozveš:-)

Tak pááá LÁSKO