Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Září 2011

zRaje do pekla 8

21. září 2011 v 18:43 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla


Seznamení
strana 7.


2. 11. 2008, 16:53 den 2

Milá Natalie.

To jen veršík, jenž vyplynul z mého nitra.
Zdaleka to nevystihuje stav mé duše.
Tam svítí to sluníčko, ale romantika je romantika.
Ps: už jsem si rozšířil schránku na 2000mb
Mail jsem nečetl neb nepřišel...

2. 11. 2008, 16:57 den 2.

Tak do třetice snad moje písmenka k Tobě dojdou
Nat.

Ahoj vtipálku,
pustila jsem si krásnou muziku (to je ten můj život a profese), uvařila
kafe a spolu se Studentskou pečetí je to přesně ta trojkombinace, která
mi dodává endorfiny a úsměv

Asi to máme stejné - navenek smích a uvnitř smutek. Tomu moc dobře
rozumím. Jeden kolega vždy když mě potká, tak neopomene říct -
šťastná to žena... a netuší...

Neřekla bych, že přirozená inteligence je k nenalezení, právě jsem
došla k tomu, že si právě s takovou inteligencí píšu .

Dokázat říct co si myslím, ale tak, aby na to mohl ten druhý
zareagovat s úsměvem.....to není vždy jednoduché…

Tobě chybí filozofie? Já když přemýšlím, tak mi to v mozku jede tak
minimálně ve třech liniích současně .

To by sis užil
Jenže neznám nikoho, komu by to moje filozofování chybělo, spíše
jsem nabyla dojmu, že jednoduchost je to, co muži vyžadují.

A tak si tady přemýšlím sama a mému labradorovi Filípkovi to
vůůůůůůůůbec nevadí a zbožně na mě kouká a vždycky mě rád vidí...
Jestli jsem krásná, to nevím, protože každý má jiné oči, ale
každopádně mě nebaví být pro chlapa jen "dekorací", aby se mohl
pochlubit...
Víš, stejně si myslím, že pokud ve vztahu není souznění "přes hlavu",
není ani
to ostatní (hoooodně důležité) ono (promiň moji upřímnost).
A být s někým jen proto, abych nebyla sama, tak to je asi ta nejhorší
Možná varianta......
Ale v zásadě je to všechno strašně prosté a jednoduché
Přeji Ti príma večer, Zdeňku.
Nat.

Rdění

21. září 2011 v 18:42 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...

Rdění



Temně se rdím,
ve dne i v noci,
v myšlenkách s tebou splývám,
však oči ,když otevřu,
do černé tmy se dívám

zRaje do pekla 7

21. září 2011 v 18:39 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla


Seznamení
strana 6

1. 11. 2008, 16:05 den 1.

Natalie
JE TĚŽKÉ SI S TEBOU PSÁT.
ČLOVĚK MUSÍ NAD SVÝMI SLOVY PŘEMÝŠLET.
NENÍ TO JAKO TO PLYTKÉ PLKÁNÍ NA CHATU S
KÁMOŠKAMA.
CHYBÍ MI TAM ROZJÍMÁNÍ A FILOSOFIE.
KLOUŽEME PO POVRCHU VĚCÍ A NEPRONIKNEME PŘES
SLUPKU K JÁDRU.
JAK TO, ŽE JSI SAMA (NEBO NEJSI)
BYLY DOBY, KDY JSEM SE DOKÁZAL PŘIBLÍŽIT, KAŽDÉ
LIDSKÉ BYTOSTI A DNES SE MI TO ZDÁ STÁLE TĚŽŠÍ,

2. 11. 2008, 10:40 den 2.

Pro Natalii napsal Zdeněk

Temně se rdím,
ve dne i v noci,
v myšlenkách s tebou splývám,
však oči ,když otevřu,
do černé tmy se dívám

2. 11. 2008 15:03 den 2.

Ahoj Zdeňku.
Díky za veršíky, ale moc pozitivní nejsou, pokud tomu dobře rozumím.
U mě většinou svítí sluníčko a když ne na obloze, tak aspoň uvnitř
mne. Nevím, jestli jsi četl můj včerejší mail….měl jsi asi plnou
schránku. Tak prima večer a i když se už stmívá, nezapomeň, že svítí
sluníčko...
Nat.

zRaje do pekla 6

21. září 2011 v 16:05 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla

Seznamení
strana 5.

Už jsi viděl lva nebo lvici, která by se bála? NENÍ ODVÁŽNÝM TEN
,KTERÝ SE NEBOJÍ ,ALE TEN ,KTERÝ SVŮJ STRACH
PŘEKONÁ.

Co hledám? Možná jen to, co Ty - spřízněnou dušičku, o které budu
vědět, že existuje.....to něco víc, co dělá život tak krásným.ANO
UKRÝT SI KOUSEK MILOVANÉ BYTOSTI NĚKAM NA
PERIFERII MOZKOVÝCH PLETENCŮ,ODKUD NA NÁS
NEUSTÁLE BUDE VYSTRKOVAT DRÁPKY PŘÍTOMNOSTI...

Sním celý svůj život a žiju ve svém světě, je to dáno i mou profesí, ve
které jsem se našla.....jsem šílený romantik, ale přesněji romantik -
realista.TO MUSÍŠ PODROBNĚJI V ČEM SE REALIZUJEŠ.
MÁLOKDO SE REALIZUJE V PRÁCÍ..

Koukala jsem na Tvůj profil, jsi přísný nebo jen tak
vypadáš???????JSEM NEUSTÁLE ROZŠKLEBENÝ OD UCHA K
UCHUJSEM VTIPÁLEK ,ALE HLUBOKO V MÉM SRDCI DŘÍMÁ
SMUTEK

Taky možná hledám přirozenou inteligenci.....TO NEVÍM JESTLI
NAJDEŠ,JE TO MRŠKA A UKRÝVÁ SE NEZNÁMO KDE.

Co vlastně děláš? Myslím profesně. Ale nevyzvídám, jestli nechceš,
nemusíš odpovídat.XX. MOC SE SVOJÍ PRÁCÍ NECHLUBÍM MÁM
ČISTÉ RUCE A JSEM NA ČERSTVÉM VZDUCHU,ALE MEZI
JINÝM JSEM BYL PRVNÍ ŽIVNOSTNÍK NA OSTRAVSKU UŽ
VROCE 1985...MIMOCHODEM JSEM DĚLAL I KULISÁKA V
DIVADLE Petra Bezruče TAM TO BYLO SUPER

zRaje do pekla 5

21. září 2011 v 16:03 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla


Seznamení
strana 4.

01.11.2008 15:21:41 den 1.

ŽIVOT JE HROU, KTEROU NENÍ MOŽNA DOHRÁT
(NATALIE ,Xxxxx )
LICHOCENÍ? JÁ NELICHOTÍM A CO ŘÍKÁM MYSLÍM
UPŘÍMNĚ... CO VLASTNĚ HLEDÁŠ , ŽE JSI MI
ODEPSALA?
MLUVIT PRAVDU JE VÝSADOU LIDÍ, KTEŘÍ SE JIŽ
NEMUSÍ BÁT. PA .

PS: NECHCI SE PROBUDIT CHCI SPÁT A SNÍT O TOM, JAK
JE ŽIVOT KRÁSNÝ

1. 11. 2008, 15:37 den 1.

Jak se vlastně jmenuješ?
Pokud jsi nelichotil, pak děkuji...
Už jsi viděl lva nebo lvici, která by se bála?
Co hledám? Možná jen to, co Ty - spřízněnou dušičku, o které budu
vědět, že existuje... to něco víc, co dělá život tak krásným.
Sním celý svůj život a žiju ve svém světě, je to dáno i mou profesí, ve
které jsem se našla.....jsem šílený romantik, ale přesněji romantik -
realista.
Koukala jsem na Tvůj profil, jsi přísný nebo jen tak vypadáš???????
Taky možná hledám přirozenou inteligenci...
Co vlastně děláš? Myslím profesně. Ale nevyzvídám, jestli nechceš,
nemusíš odpovídat. Nat.



zRaje do pekla 4

21. září 2011 v 16:02 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla

Seznamení
strana 3.

1.11. 2008, 13:31 den 1.

Ahoj Natálie
Díky že jsi odpověděla i když se smyslu odpovědi nevyplývá jestli
máš zájem nebo ne. Každopádně budu rád,když mi pošleš svoji
fotografii a nějaké povídáníčko o sobě, ne moc dlouhé abych u toho
neusnul. Hezký den přeji T.

1. 11. 2008, 14:07 den 1.

Natálie.
Nebraň se poslání fotografie... jsem to já kdo vytvořil poptávku a
ty jsi ta co nabízíš, tak vyzkoušej co to udělá ,jsi snad tak
"škaredá"že se stydíš za svoje fotografie (hodně žen je má na
profilu.)

1. 11. 2008, 14:24 den 1.

Tak se Ti tedy můžu představit
jmenuji se Xxxxx(Natalie)

1. 11. 2008, 14:31 den 1.
Natálie (to je fuk je to lepší než Nikita (brutální)
Nikdo neříkal, že to bude jednoduché(musím si přečíst co jsem do
toho inzerátu dal)
Nejsem proti soubojům pokud mají společný cíl.I když podle toho
jak píšeš je už rozhodnuto.
S tím spaním to je tak byl jsem včera na bowling z kamarády se své
virtuální místnosti a potom jsem musel vstát ve čtyři hodiny a jít do
práce, kde jsem dosud. Tak sem tam překlep a spadnutá víčka.

zRaje do pekla 3

21. září 2011 v 16:01 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie


TITRAN a NATÁLIE,

díl 1. Seznámení

1.KAPITOLA Oťukávání.

Jsem finančně zajištěný 51 letý muž , který by se rád seznámil s
nevdavekchtivou ženou, která se cítí sama a potřebuje něhu a
lásku.

Tak začal milostný příběh, který vám celý předkládám bez
cenzury.


Od: xxNatalie@seznam.cz

Předmět: Odpověď na inzerát v seznamce Lide. cz

1. 11. 2008, 08:07 den 1.

Odpověď na Váš inzerát podaný 31. 10. 2008
Asi mě šálí zrak, ale třeba ne
Prima profil, hlavně pravdivý
Hezký den přeje
Natálie

Wanda a Peggy

21. září 2011 v 10:20 | JzM |  Wanda a Já
Ve světě hluku je ticho vzácné.Ve světě zloby je dobro vzácné.

Štramberk 2011

20. září 2011 v 16:54 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Slunce ještě ve dvanáct hodin bylo zubaté, jako pilník, kterým se prokousal Kájínek přes mříže svého vězení na Mírově a já si nadával, že jsem si nevzal alespoň mikinu a osedlal si motorku jen v červeném tílku.Už mi asi vypadl mozek z hlavy.Nejdříve jsem zajel zaplatit benzín do hájovny jejíž majitel mi pomohl, když mi došel benzín rovnou u jeho lesní sluje a vyrážím směr kam mne oči vedou.Po hodině jízdy to vzdávám a vypouštím psy a manželku do lesa modlíc se ať někam zalezou a sedám na pařez rozhodnut vrátit se domů.Mé modlitby zůstanou nevyslyšeny a jsem přesvědčován abych jel ještě kousek.Uposlechnu a po padesátí metrech uvidím před sebou na vrcholku zeleného kopce trčet k nebi Štramberskou trubu,která připomíná APOLLO před startem na měsíc.Její špice protíná azurovou oblohu, sem tam pokrytou bílými chomáčky mraků.Projedu se kolem náměstí a odolám lákaní obsluhy parkoviště před hotelem.Byl by schopný zaparkovat i dětský kočárek, aby měl nějaký kšeft.Odjíždím za naším starým známým do arboreta .Nevidím rozdíl, že by se to za rok změnilo. Petr tak se jmenuje jediný zaměstnanec arboreta je pořád za starého chlípníka a dělá mé ženě návrhy.Směji se tomu a říkám ji, aby tam v té jeho pastoušce postavené ještě z azbestových panelu zůstala.Motorku zaparkuji hned vedle v jejím stínu a doufám, že ji její trosky nezasypou.Psi natěšeně vyskakuji metr dvacet vysoko a my po vyslechnutí jeho každoročních stesku o tom , jak mu chybí ženská (ta vlastní se nepočítá) vyrážíme do kopce.
Slunce dohání co zameškalo a bílé kameny vápence oslňují, jako protijedoucí kamion se zapnutými dálkovými světly.Cesta se začíná zužovat v pěšinu, která vede nad třicetimetrovým srázem a tak každý bereme jednoho psa do náruče, aby se neskutálel.Pamatuji se jak se mi ta zteska před několika roky zdála široká a divím se jak ta eroze(v hlavě)postupuje.Procházím kolem kamenu, které vytvářejí svým tvarem mísu a vzpomínám si že jsem tam ležel z Perlou ještě v době, kdy byla krásná a štíhlá zrzka(jak ten čas ubírá na kráse brrrrr.)Nad srazem se zakolébám, když v jedné ruce Happy a v druhé fotoaparát zkouším fotit.Druhý pokus se nekoná pro možnost zřícení se do jezírka s lekníny pod námi.Na zpáteční cestě procházíme kolem motorky a jdeme k jezírkům.Peggy si vyskoči na sedadlo a ostentativně dává najevo nezájem o další cestu.Žádné lákání ji ze sedadla nepohne a tak jde jenom Happy.Myslel jsem, že až budeme daleko tak přiběhne, ale ani dvěstě metrů ji k tomu nepohnulo.Stín je stín a Peggy je prostě svá.Kdyby tušila, že Happy hodím do jezírka, aby se ochladila možná by šla s námi.Loučíme se s pánem Petrem a odjíždíme na zpáteční cestu.V Kopřivnici trochu bloudím, ale jedno kolečko kolem Tesca to spraví a už směrujeme k Ostravě.Cedulka MOŠNOV mi v hlavě spíná signál...ZMRZLINA.Zastavujeme za kolonou aut a žena se staví do řady stejně postižených mužů, žen i dětí.Zmrzlina z Opočna je tady vyhlášená a když dostaneme obří porci 100gramů za 14 korun tak už vím proč tady někdy stojí i dvacet aut v řadě.Taky vím proč zavřela v nedalekém Petřvaldiku krám se zmrzlinou docela šikovná blondýnka.Byla tak šikovná, že během jednoho roku byly její porce o polovinu menší.Být jí tak zažaluji úřad pro míry a váhy, že se deset deka za rok scvrklo na polovinu.Já ji to říkal, že už k ni nebudu jezdit a asi jsem nebyl jediný.
Prdel mne už bolela, jako kdybych jel celou dobu na mustangovi bez sedla, ale v duchu jsem si říkal, že to musím vydržet.Před domem koukám na nový posyp na vozovce a divím se co zvládli asfaltéří za pět hodin.Sedl jsem si do křesla snědl zbytek od oběda a prospal celý horror o červené Karkulce.Teď je skoro půlnoc a já přemýšlím co s načatým večerem.
Dobrou noc.

Anděl 1

20. září 2011 v 16:47 | Andromeda |  Andromeda

Anděl

Vysnila jsem si anděla.
Večer ke mě přilétá.
Jako sníh bílé má peří.
Usne sním, kdo na něj věří..
Přikryje mé pochyby a trápení.
Ve sny je mávnutím křídla promění.
Je se mnou a já sním.
Sním, či bdím?
Do ticha propadám, uletím.
Čas hodinami netiká a realita utíká.
Do ticha, do ticha a anděl lehce zavzdychá.

Anděl

20. září 2011 v 16:43 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Jarní Namlouvání

Medůza

20. září 2011 v 16:33 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Medůza

Internetove moudro...

20. září 2011 v 16:31 | Z internetu |  "Politika"

Krad starý Mates jako straka
u bohatce u žebráka.
Pak nerozmýšleje se dvakrát
dal
do pokladny vše co nakrad
a nápis zhotovil si na to :

SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ JE SVATO


Železný muž-

20. září 2011 v 16:29 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?


Večerní afirmace a několikrát opakována "žádost"abych si pamatoval co se mi v noci zdá, přinesla ovoce.

Kilometr za kilometrem ubíhá mezi vysokými horami v barevném opojení z pohledu do prostoru .Slunečné počasí a barvy podzimu, které vnímám ve mne umocňuji pocit skutečnosti a ne snu.Přesto tady něco chybí.Nemám pocity tepla ani chladu, necítím jak fouká vítr i když listy na stromech hrají svůj epileptický tanec a vše se odehrává mlčky i když vnímám co říká okolí.Neznámí lidé všude kolem pozorují přijíždějící lanovku, která vypouští ze svých útrob další zájemce, kteří si chtějí dokázat, že na to mají.Plynulý přechod za řidítka kola mne zastihne nepřipraveného, ale hned chytím dech a rozšlapu se.Pod koly je mechová stezka, který tlumí nárazy na nerovnostech .Kolem jsou malé dřevěné chatičky, jako kolem Opavice směrem k Loděnici.Jejich průčelí se neustále přibližuje k sobě a stezka se úží.Musím sestoupit z kola a tlačit ho před sebou.Připadám si jako veverka z doby ledové, když se na ni valily z obou stran ledovce.Vidím světlo na konci tunelu a přijíždím k řece.Nastupuji do lodičky a vesluji po proudů .Voda je čistá a průzračná, jako v horské bystřině.Najednou před sebou spatřím širokou řeku do které se ta"moje"vlévá.Na přechodu se tvoří přílivová vlna a vře tam vodní kotel, jak se srážejí masy vod.Přirážím ke břehu a přemýšlím.Kolem proplouvají dvě kanoe a převracejí se.Vidím, jak proud vysvléká jednomu muži oblečení a on se zmítá ve vodě s kalhotami omotanýma kolem nohou.Najednou připlouvá desítka lodí a využívá pomocí přílivové vlny a jedna za druhou vlouvají do šírokého toku klidně tečící řeky.Pouštím se břehu a vplouvám do proudu.Tady sen končí.

Hammer

20. září 2011 v 16:28 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Ve 13.00 vyjíždíme s kamarádem směr Znojmo kouknout na mírně ojeté auto Hammer. Podrobnosti z cesty večer.


Silnice se odvalovala pod koly Superbu nedovolenou rychlostí a jen nedostatek policistu nás ochraňoval před zákony této země.Olomouc,Brno,Znojmo a pak už jedna prdel za druhou, až jsme přijeli na dvůr fabriky, která jako by ze země vyrostla.Na dvoře stál červený krasavec Hammer 3.Dvě hodiny trvalo, než jsme se s majitelem fabriky rozloučili.Jeho historky z VÍDNĚ byly poučením o tom, jaký je rozdíl podnikat v Čechách a v Rakousku.Přes chválu Rakouských poměrů by musel majitel za práci, za kterou zaplatí u nás měsíční mzdu 12000 kč dát minimálně 1500 euro.Takže mi jeho chvála připadala poněkud farizejská.Auto se mému příteli líbilo a téměř byla ruka v rukávě jen si nechal čas na rozmyšlenou.Na zpáteční cestě mu začalo vrtat v hlavě jestli by si přece jen neměl koupit Hammer 2 což je auto o třídu výše.Já jsem po zvážení všech argumentu a zahleděn do zapadajícího slunce řekl
"Kup si Hammer 2 lépe uspokojí tvé potřeby a vyjádří tvůj stav."
Tak nakolik je rada drahá poznáme do konce měsíce.Nic jiného se nestalo a jen pomníčky rozesety kolem cest nasvědčovaly tomu, že ne vždy probíhá den tak klidně jako dnes.

Orgasmus

20. září 2011 v 16:26 | Z internetu |  Poradce mladého muže....

Buďte pozorní

Jednou mi Jája řekla,když jsme mluvili o orgasmu, že je dobrá herečka.No kdo ví život je jedno velké divadlo.
Předstírat ale téměř každý den orgasmus a potěšení to by musela být Penelopa Cruis.

I když sexuologové tvrdí, že na předstírání orgasmu mohou ženy doplatit tím, že jej budou prožívat minimálně, nebo dokonce vůbec, jsou okamžiky, kdy je postelová komedie nutná.
Proč to vlastně ženy dělají? Především chtějí potěšit svůj protějšek. Někdy jsou unavené a chtějí mít milování konečně za sebou. Další skupina žen předstírá vyvrcholení, protože se bojí přiznat, že nikdy žádné neprožila. A to by byl pro dlouholetého partnera asi pořádný šok a narušilo by to zřejmě i celé soužití. Takže jak na to?

1. Zavřete oči a zachvějte řasami

Část milování mějte zavřené oči.Velice efektní je hýbat pod víčky očními bulvami. Vše umocníte tím, že se vám jakoby mimoděk v extázi zachvějí řasy. Ještě zamrkejte, obraťte oči lehce v sloup, aby bylo vidět jen bělmo. Ale moc to nepřehánějte.

2. Zrudněte

To se lehce řekne, že? Ale jedna finta na to je. Prostě zadržte dech a trochu zatlačte, jako když sedíte na toaletě. Pozor - opravdu lehce. Pokud zrudnete v obličeji a ještě vám naskákají fleky na dekoltu, je to dokonalé. Váš drahý bude stoprocentně přesvědčen, že vyvrcholení bylo silné.

3. Lapejte po dechu

Změňte šikovně své dýchání a začněte lapat po dechu. Po chvíli zase dech zklidněte a podle intenzity průniků zase zalapejte. Taky můžete krátce nasadit "psí dýchání", které tak dobře znají ženy rodičky. Po zahraném orgasmu ještě chvíli popadejte dech, pak ho pomalu zklidňujte.

4. Chytejte se pelesti, zatínejte prsty

Chytejte se křečovitě pokrývky, postele a zatínejte prsty. Klidně i do jeho zad. Ať to vypadá, že si nemůžete pomoct. Pozor, nedělejte to nijak dramaticky, jinak vás partner prohlédne.

5. Sténejte, sem tam vykřikněte

Začněte opatrně a pomalu. Hned by mu došlo, že něco není v pořádku, když spustíte křik sotva do vás vstoupí. Bude vědět, že podvádíte. Musíte být stoprocentně přesvědčivá.

6. Volte vhodná slova

Abyste svému divadýlku dodala pořádné autenticity, zmámeně zamumlejte třeba "to snad není možný…, já…". Klidně i zavolejte Pánaboha, jeho jméno nebo příslovce "už".

7. Efektní vaginální stahy

Takže už se blížíte při souloži k předstíranému vrcholu. Teď pozor, soustřeďte se a stáhněte poševní svaly, nejlépe několikrát za sebou. Nevíte jak? Je to prosté - jako když zadržujete moč. Partner si bude naivně myslet, že tyhle orgastické křeče ve vás vyvolal on svou sexuální zdatností.

8. Svaly v napětí

Své vrcholné číslo podpořte tak, že napnete všechny svaly, které máte. Propněte nohy, zatáhněte břicho. Prostě tělo proměňte v napjatý luk.

9. Dlouhý dojezd

Po "vyvrcholení" si dávejte načas a postupně uvolňujte celé tělo. Ještě chvilku se přimějte přerývavě dýchat. Pak dech postupně zklidňujte. Nechte zavřené oči a jakoby pro sebe se spokojeně usmívejte. Nezapomeňte, právě vás "uspokojil".

10. Keci v kleci mohou vše pokazit

Odměňte ho za parádní výkon. Pohlaďte ho po ochablém údu, něžně ho polibte, zaškrábejte ho na zádech. Pochvalte ho slovy "bylo to úžasné" nebo "takhle parádně už jsem dlouho nebyla". Vyvarujte se řečí jako "nic takového jsem nezažila, jsi ten nejlepší milenec na světě a podobně" v případě, že se blížíte nebo jste středního věku. Nemusí vám uvěřit, začne vás podezírat, že jste předstírala a celé namáhavé kino bude v háji.


To přece musíte milovat...

20. září 2011 v 15:30 | Foto Johanz |  Foto-Atmosféra
Muminci

Den BLBEC 2.část

20. září 2011 v 15:27 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Souboj

SMS

Tak ty jsi taky podvodník,
že to nemá obdoby ty notorický lháři.
Viděla jsem tě tady u servisu,
jak na tebe čekala ta tvoje vražedkyně
a koukej ten klíč najít.
Patříte k sobě.

"Tak to už tady bylo"
Říkám a urovnávám Peggy s Happy, které se mi vrtí v klíně, jako klubko hadů.Zavřu pesany do auta a jdeme opět hledat klíče.Beznadějně bloudíme parkem až dostaneme spásný nápad.
"Jdeme na topinku" Říká Jája.
Když nic nenamítám, vždy svolný k hříchu zamíříme do mléčného baru.
Padesát devět korun za dvě topinky není při dnešních cenách zase tak moc i když by za to bylo pořádně macaté kuře a ne dva kousky chleba polité kečupem s několika mikroskopickými vlákny masa.

Když se blížíme k autu, vidím jak se k nám rychle blíží žena s černými vlasy.Jája stačí jen říct "Ta je tlustá"
Špitnu jen."To je moje dcera"
Začíná koncert, z kterého si pamatuji jen jak koktám.
"Ale holky nechte toho"
"Ale holky nechte toho"
"Ale holky nechte toho"
Sedám do auta a startuji motor.
Pesani cítíc, že se něco děje štěkají falzetem.
Odjíždím a moje dcera mi do okénka vchrlí.
"Jestli se matce něco stane tak tě zabiju"
Později sice tvrdila, že řekla, že to nepřežiji, ale je to v podstatě totéž.

Resume: Nic by se nestalo, kdyby Jája poslechla a zastavila auto tam, kde jsem poprvé řekl "zastav".Ještě při druhém a třetím "zastav!" byla šance, aby vše proběhlo, jako obyčejná ztráta klíčů.Poslední možnost byla, kdyby pro mne přijela na zastávku autobusu.
Všechno chce svůj čas a nic se nedá ohýbat přes koleno.

Smazal jsi svůj BLOG?

20. září 2011 v 15:25 | Rebeka 15.8.2011 |  Rebeka
Rebeka.... Můj "příteli",
jen pár slovíček .... Tak jsem si říkala, že jsi smazal svůj blog ...a teď se dozvídám, že "někdo " jiný " ..... Víš co ...nech to na "vůli boží" .....myslím, že spravedlnost je ..tak si to myslím ...je to hnusné, když někdo něco takového udělá ...ale musel znát Tvoje heslo .... Přesto ..nebude to jako dříve ..bude to lepší ..jiné ..... Piš dál, píšeš pěkně a od srdíčka ...držím palečky ..bude to lepší a jiné, ale pořád Tě budu číst a těšit se na Tvoje slovíčka, úvahy ...no a jasně slovíčka o lásce .....vždyť je to krásné ...víš ...vlastně láska mezi lidmi je to nejhezčí co může být ..někdy je to těžké a někdy si myslíme- že hlavně zklamání -nepřežijeme ..přežijeme a jdeme dál ...asi to tak má být .... Pěkné dny ....jsi pořád ještě bezva "kluk" ....ahojky

Spanilá

20. září 2011 v 15:22 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...


Čtu si tvá slova spanilá, odkudpak pocházíš má milá,
kde je tvá náruč ukrytá, otevři se mi do syta.
Kde jsi byla celou nekonečnou dobu,
proč muži již dávno neberou tě místo zobu.
A tak hladíc tvé zrzi vlásky, nasytí se tvojí lásky.


Den BLBEC 1.část

20. září 2011 v 12:45 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

Den BLBEC 1.část


Den začal, jako každý jiný den.Vyprovodil jsem ženu se dveří, dal si sprching ,uvařil kafe a napsal Jáji, že přijedu.Vše bylo , jak má být.Vykoupaná Jája, sama doma čekala s otevřenou náručí. Co se dělo, nebudu popisovat, jen že po hodince jsme to ukončili a jeli ke mně domu, kde jsem chtěl vzít pesany a jít na procházku.Jenže tam jsme si zopakovali to co ráno a nakonec se domluvili, že to zakončíme odpoledne u Jáji doma.Tantra je bezva a dá se provádět do nekonečna jen člověk nesmí ejakulovat.Jak říkal doktor Chocholoušek tak snad jednou maximálně dvakrát za(dobu si doplňte).Naložil jsem psy do košíku a jeli jsme venčit.Jája si odskočila pro svého psa domů a já mezitím čekal na lavičce v parku v pololežící poloze až přijde.
Peggy a Happy chvíli běhaly, chvíli mi skákali po břiše a já si krátil čas přemýšlením.Čas se táhl, jako med odkápavající z přeplněného včelího plástu až do doby, když jsem chtěl dát pesany do košíku v kufru auta.
Sáhnul jsem do kapsy,druhé, třetí, čtvrté a znovu pořád dokola.
Klíče nemám klíče.Ani hodina prohledávání té malé plochy, kde jsem se pohyboval nepřinesla výsledek.
Vzdáván to s volám ženě, abych zjistil, kde jsou náhradní klíče.
"Mám je u sebe"Říká, když ji vysvětlím situaci.
Nevím sice k čemu, když nemá řidičák, ale domlouvám se, že si pro klíče přijedu.

Prosím Jáju, aby mne zavezla do Mar.Hor což ona ochotně činí.
"Zastavíš mi u zubárný a já zbytek dojdu pěšky."Říkám.
"Ne zavezu tě až tam"Odpovídá
Začínám cítit problém.
"Odboč ke Kaufu a počkáš na mne u pumpy"
"NE"Říká uvzatě, jako dítě a odbočuje k pracovišti mé ženy.
"Zastav tady u servisu"Musí cítit v mém hlase paniku a zastavuje.Modlím se, aby se žena nedívala z okna.Jen vysoké býlí brání výhledu z vrátnice, kde je vždy vylepeno několik kuřaček.Několik poznámek vrátné přecházím mlčky a spěchám, už abych to měl za sebou.Beru si náhradní klíč a odcházím směrem k autobusové zastávce.Když zabočím za roh restaurace oddechnu si a zavolám Jáju, aby pro mne přijela k autobusové zastávce.Ještě to všechno mohlo projít v klidu .JAJA Odmítá a říká, že mám přijít k servisu, kde je zaparkovaná.Mohl jsem jet autobusem, ale mimo Happy, kterou mám na rukou je ještě v autě u Jáji můj miláček Peggy.Děj se boží vůle si říkám a jdu k autu, kde nasedám a odjíždíme .Koukám na telefon a vidím, že se tam objevilo volání a vzápětí SMS.

Jenže SMS-ka nebyl konec, ale začátek toho co se dělo pak,ale to až zítrá v druhém díle ....


Ráno 3

20. září 2011 v 12:42 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Předpodzimní ráno

Podzim se blíží a je to znát.Polojasná obloha a třináct stupňů slibuje, že alespoň z rána bude hezky.Káva tentokrát Nescafe senzatione créma(čim honosnější název tím větší břečka)už voní a já přemýšlím jestli si mám dát kousek zmrzliny MANHATAN, kterou jsem koupil včera večer v Kaufu v akci za 50 korun.Normální cena je kolem 120, ale to je přeháňka za trochu chemicky ochucené smetany.Z dálky slyším kohouta a jemné cinkáni zpátečky, kterou se ohlašuje kombajn z pole, hlásíc že ještě sklizeň neskončila.Vypadá to, že kombajnisté jedou nonstop, aby využili chvilky mezi dešti.Ve vosišti ,které jsem zdecimoval sacím otvorem vysavače je celkem klid a jen sem tam vylétne opuštěná vosa zmateně se rozhlédne a přemýšlí, kde se poděly její družky.Třeba včera měla volno, nebo využila chvilky mezi tím, když vysavač odpočíval a tak si zachránila život.Ne na dlouho, dnes bude vosí genocida pokračovat.Nenechám si sežrat polystyrenovou izolaci, jako loni od sršňů.Volat hasiče tak ti by mi rozebrali půlku verandy. Vyrážím pro ženu do práce včera ji nějak zlobil žlučník a přece jen patnáct minut po dálnici z Marianských Hor je lepší než přes hodinu MHD (Městská hromadná doprava)To hromadná bych vypustil od doby co jízdenky jsou téměř drahší než benzín.Zatím to tam ale nechám, protože i když máme nejdražší benzin v Evropě zdražování není zdaleka konec a tak zápasí MHD s Autem, kdo nás vysaje dřív.
Přeji hezký den.

Co muži potřebují....

20. září 2011 v 12:38 | Johanz z Mallevilu |  Poradce mladého muže....
Jestli muži něco potřebují, pak neustále chválit! Rádi poslouchají, když udělají něco dobře, že jim něco sluší apod. Mužské ego totiž potřebuje neustále dodávat patřičnou dávku sebevědomí. Pokud to žena dělá, pak si podle odborníků na absenci sexu zajisté nestěžuje.
Přesně naopak pak působí neustálá kritika a výčitky. Poslouchat od rána do večera, že je něco špatně, prostě nelze dlouhodobě. Časem to vzdají i velmi silní jedinci.Mohu potvrdit

Nech už těch kecú...

20. září 2011 v 12:32 | z Internetu |  Jája a Já
Nech už těch keců

Moravice 29.5.2011

20. září 2011 v 12:28 | Johanz z Mallevilu |  Jája a Já

MORAVICE 2011 s JÁJOU

Moravice 2011Moravice...




2011-04-22 07:41:30 Předvečer

Vůně vepřových řízků se line kuchyní a přivolává sarančata z okolních slují.Bráním řízky zuby nehty, ale sarančat je hodně a vůně z naloženého masa příliš intenzivní.Nakonec mi zůstanou jen tři, které balím do alobalu a ukrývám až na dno nepotopitelného barelu určeného na suché věci v případě, že se s člunem převrhnu.Již se mi to stalo a suché věci jsou k nezaplacení.Pravdou je, že loni byly povodně a teplota vzduchu o deset stupňů nižší.Přes to dávám pro jistotu do barelu i nepromokavou bundu a tenkou, ale pevnou plachtu,Plachta mi připomíná, že jsme se dnes z Davidem domlouvali, že si postavíme malou plachetnici a půjdeme s ní na Hlučínskou štěrkovnu.Když se to nepovede, bude alespoň sranda.
Důležitou součásti výpravy je, švýcarský nožík,který jsem loni ztratil a který je spolehlivě ukryt vedle řízku, zabalených v alobalu.Vdechuje jejích vůní, těšíc se, až je přeřízne, nabodne a vloží do mých úst.I já se těším na výlet, na který jedeme s Jájou.Je to sice jen na jeden den, ale poznáme své další vlastnosti.

2011-04-22 09:01:46 Cesta

Zastávka autobusu směr Vítkov-Podhradí až na dvě starší ženy,které čekaly na spoj do kostela vypadala opuštěně.Dveře nedělního spoje zasyčely, odhalily útroby autobusu a vyvedly mne z omylu, že budeme pohodlně cestovat.Pohled do nitra odhalil proč autobus měl deset minut zpoždění.Děti,psi,ženy,muži a plno báglů."zmáčkněte se prosím!"Zařval jsem namodulovaným hlasem městského strážníka a strčil dovnitř člun.Za člunem jsem se natlačil .Kostelní ženy zmizely z dohledu v zatáčce a já si lebedil s člunem mezi nohama,jak nám to vyšlo.Nevěděl jsem,ale co nás čeká na další zastávce.ŽIMROVICKÉ papírny nás zaplavili puchem, který dobře znám z Paskovské celulózky, která je, ale deset krát větší.Chumel lidí na zastávce chtivých nastoupit donutil řidiče otevřít schránky pod autobusem a vyzvat cestující k uložení člunů pod autobus.Tentokrát už nebylo v autobuse k hnutí a mi se začala ozývat stará už dávno zapomenutá klaustrofobie.
"Potřeboval bych teď spíše štamprli, než čichat Váš zadek."Říkám k postavě v maskáčích, která se nade mnou vrtěla ,jako těhotná kachna. Se shora se vynořila ruka s plastovou láhví a nabídla mi ať se napiji.Smrad domácí samohonky mi málem nadzvedl mandle a tak jsem, alespoň symbolicky přiložil láhev ke rtům.Na další zastávce chumel dětí s paní učitelkou se marně dožadoval vstupu.Autobus byl beznadějně plný.V polovině cesty, kdy už jsem lapal po vzduchu jako pacient na ARO se polovina osazenstva mířící na pěší tůru vyhrnula z autobusu, jako vlna tsunami a zanechala po sobě jen smrad a plno papírku.Zbytek cesty proběhl v humorném pošťuchování mezi dvěma přítomnými doktory jestli je lepší operovat, nebo pitvat.


2011-04-24 23:01:35 Odemykání řeky.


Pod říčním mostem v Podhradí bivakovali ti, kteří vypluli už v sobotu od ŽERMANICKÉ přehrady a zúčastnili se odemykání řeky.Kalné oči některých "vodníku"nasvědčovaly tomu, že večer byl ve znamení SLIVOVICE.Ještě jsme nestačili odložit zavazadla na břehu řeky a už tu byla nabídka se štamprlí.Jája přitahuje chlapy, jako mucholapka mouchy a žízní a hladem by jsme určitě netrpěli.Dobré rady zkušeného vodáka vhodné na Alpské ledovce jsou nám k ničemu.Rum nabízený ze solidarity je lepší než samohonka v autobuse a my nepohrdáme nabídkou i když já opět symbolicky.Našlápna pumpa vytváří vzduchový polštář obalený polyuretanem, a tomu se říká člun.Přes to, že ještě nezačali odpouštět přehradu má Moravice vody dost na prvních pár kilometrů a my toho využíváme k odplutí z dosahu obhroublých mužských žertů.Řeka tiše plyne a na břehu jsou nedočkaví vodáci čekající na zvýšení hladiny.Dopluli jsme dost daleko až i nás mé špatné rozhodnutí vyhnalo na břeh.Řeka se dělila na dvě ramena a já si vybral to s nižší hladinou vody.Po sto metrech brodění v ledové vodě jsem měl nohy červené, jako uvařený rak a nic jsem necítil.Vytáhl jsem člun na břeh a společně jsme čekali na vodu a nedali se zlákat opětovným soutokem říčních ramen, který se objevil nedaleko.Napil jsem se Nescafe s domova a konečně ze sebe dostal to co ráno na toaletě ne a ne ven:-).Po půl hodině čekání se trčící kameny nad hladinou začaly ponořovat a po chvílí se v zatáčce objevil první raft s vodáky.Hlasité ahoj nesoucí se po hladině nastartovalo naši další cestu po proudu řeky.


2011-04-25 00:11:02 Řeka


Studená voda zmrazila mé nohy spolehlivě, tak jako ledový vítr v Antarktidě zmražuje eskymákům úlovky.
"Jestli to neodstonám tak to bude zázrak."Říkám mé společnici, když opět vyskakuji z loďky na mělčině, abych člun poposunul kupředu..Na hladině se co chvíli objevovaly kruhy dopadajících kapiček a my tiše záviděli vodákům oblečeným v neoprénu.Počasí nic moc, ale loni jsem jel po povodních a byla teplota vzduchu jen deset stupňů,jenže to se mnou jela lékařka, která jezdí se záchrankou.Člun si v proudící vodě sem a tam odírá dno o kameny a než se ho naučíme řídit předpluje nás několik raftů.Veselou náladu na lodích však nezažene ani déšt.Že to nebude tak jednoduché jsem pochopil, když se přes otvory ve dně loďky začala tlačit voda.Přece jen je to člun spíše na ryby než na řeku a s tou myšlenkou si dávám mokré nohy v teniskách na bok lodi.Vysílám povely k Jáje, která děla háčka což je vlastně motor lodi a ta vesluje ze všech si."Zaber,zaber,ještě,dost,stačí .Než jsme přišli na to, že nejdříve musíme otočit člun do pravém úhlu k proudu řeky a pak teprve zabrat, aby jsme se dostali do jejího středu , přišla první zastávka v polovině řeky a s ní plápolající oheň.

TRAPERKA, tak se jmenuje chata na levém břehu řeky, kde vodáci díky pohostinnosti původního majitele mohou zastavit a načerpat síly.Ohniště obložené horkými kameny nám nabídlo přirozenou sušičku.Sundávám riflové kraťasy firmy Wrangler, kterým jsem musel ustřihnout nohavice, protože nevydržely ani rok nošení a dávám je na kameny.Okamžitě s nich začne stoupat pára jako, když se vaří brambory pro prasata.Nějak nemám hlad, a i přes to, že odmítám řízek, který připravila Jája,
vytahuji Ostravské klobásky a nechávám je Jáju napíchnout na pruty.

Rozpršelo se, jako by se obloha potřebovala zbavit přebytečných zásob a my zalezli pod přístřešek na ukladání dřeva.Malá holčička, dcera majitele tam malovala obrázky lodí.Naštěstí to byla pro dnešek poslední přeháňka a zbytek cesty nás sluníčko krájelo svým zubatým ostřím.

2011-04-25 14:00:13 Peřeje


"Nebezpečné"místa na řece se poznají snadno.Kolem každého stojí několik lidiček s fotoaparáty připravenými zachytit miniaturní Titaniky.V podstatě nehrozí utonutí protože když se postavíte je tam vody maximálně po pás.Nebezpečný jez je jen v Brance u Opavy, ale tak daleko už nikdo nejede.Loni jsem tam viděl jak dávají psovi který se dostal do víru pod splavem uměle dýchání.Bohužel ani pes nevydrží všechno.Nechtěl jsem Jáju strašit dopředu a tak jsem ji o těch mlýnských kamenech pod kterýma jsem se jednou udělal nic neřekl.V období nízké vody leží pohodlně na břehu a koukají jak z vody skáčou malé rybky.V okamžiku když stoupne hladina , stává se s nich past.Neznaje jak to funguje jsme nic zlého netuše zabořili svůj čumák mezi kameny.Zavelel jsem"Vyveslujem zpátky!)Bohužel tím se dostala naše záď zpět do proudu a příď ještě trčela mezi kameny a kanoe se převrhla.Jenže to bylo předloni ,zatímco letos jsem upozorňoval na daný kámen již sto metru dopředu.Nejtěžší místo na řece je pod Žimrovickou papírnou je to úzký šesti metrový kanál ve kterém jsou rozesety kameny z doby kdy se tam jelo mistrovství v kanoistice.Je to jediné místo kde člověka, kdyby vypadl z lodi může voda pohltit.Tam se mi to stalo loni po povodních a já měl co dělat, abych se vyškrábal na břeh.U Žimrovického splavu jsme už byli oba dost unaveni, ale přes to jsem získal souhlas Jáji sjet ješě tři kilometry po Hradecké kaskádě.Je to asi sedm stupňů z kamenů, kde nás vlny pěkně pohoupaly a pocákaly.


2011-04-25 21:16:36 Přistání

Netušil jsem jak je těžké přistát z člunem na břehu obloženém kameny.Dvakrát jsme to zkusili a pokaždé se mi kámen vytrhl z ruky.Vytáhl jsem lano připevněné na zádi člunu a když se mi podařilo zachytit kamene prosil jsem pána na břehu , aby nás za lano přitáhl.To že je čas relativní jsem poznal na tom, že než ušel těch deset metru k lanu uběhla celá věčnost.Mít nehty na rukou tak jsem o ně přišel jako Jája při veslování.Rybářsky člun prostě není určeny na sjíždění řeky.Vyplazil jsem se z loďky naprosto mokrý a vyčerpaný, Jája vylezla za mnou očividně v lepší kondici.Od tohoto okamžiku jsme se stali diváky toho pestrého karnevalu lodí,dětí,mužů a žen. Jája vyfotila pár po cestě pár okamžiků a teď dělala jeden záběr za druhým.Kolem běžel kanoista sleduje opuštěnou kanoi na druhé straně řeky jak odplouvá s proudem.Jeho oboustranné veslo již vytáhli vodáci kolem kterých proplouvalo a hodili ho na břeh.
Nesledoval jsem co se dále děje a rychle se převlékl do riflí, které jediné zbyly v bečce suché.Teplý asfalt mne hřál do nohou při cestě k nádraží, kde jsem měl zaparkované auto.Jája zůstala u člunu.Byl jsem rád, že cesta je za námi a zařekl se, že když ještě pojedu tak jedině v pořádné kanoi.Přesto ale stál výlet od začátku až do konce,Včetně líbácí zastávky na zpáteční cestě domu, za to.
A Co bude příště?UVIDÍME.