Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Září 2011

zRaje do pekla 24

26. září 2011 v 10:26 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie

zRaje do pekla


Přiznání
strana 23

6. 11. 2008, 20:47

Natálie

Ještě než jsem dopsal jeden mail, již tu byla odpověď...možná mi
nebudeš věřit, ale nemohl jsem v restauraci vydržet a jel jsem
rychle, abych si otevřel seznam a podíval se jestli nemám mail od
tebe...Jaké bylo mé zklamání, když schránka byla prázdná...
Jsem potěšen tvým psaním, ale zároveň jsem rozrušen...mám obavy,
že když se potkáme, že nebudu moci najít slova a mluvit s tebou.
Přece jen potřebuji čas, abych něco napsal a koktání se v písmu
nepozná. Nechtěl jsem vyvolat tvé slzy, ale je docela možné že jsi se
potřebovala vyplakat a něco z toho co jsem napsal je spustilo....
Přečetl jsem si znovu co jsem napsal a musím "poděšeně"
konstatovat že jsem sám něco takového neočekával. Už chápu proč
umělci potřebují lásku a city jako stimulaci ke svým projevům...je
jedno jestli je to láska k ženě,muži,či bohu.
Chápu velice dobře tvé pocity, jsou i ve mně ukryty...možná jen o
něco hlouběji než v tobě , ale jsou tam.
K tvé nabídce zúčastnit se , jak jen to nazvat , snad MIHOTÁNÍ
PLAMENŮ mohu říct jen ANO rád se toho zúčastním...
Těžko se mi hledají slova, když si představuji tvé slzy, jak stékají po
tvé krásné tváří. Chci aby tvé oči zářily jako démanty noci a
odrážely pocity radosti a ne smutku...
Rád bych slyšel tóny tvého klavíru a pozoroval stíny tvých prstů,
jak ozářeny načervenalým světlem bodového reflektoru, tančí v
prostoru svůj tanec, tvé oblíbené skladby.
Tvá slova mají taky moc uchopit a svázat

Střelnice
Věděl jsem, že se polekáš mých slov, ale pokusil jsem se je napsat
tak, aby tvůj úlek byl co nejmenší a vidím že se mi to povedlo.
Obvykle v tuto dobu jsem již plkal na chatu s několika známýma o
ničem.Po několika dnech ani nevím kolika, ale připadá mi to jako
věčnost, nemám vůbec chuť otvírat chat.Jsem překvapen, ale
začaly se mi otevírat nové obzory a doufám, že mi v nich budeš ,
mým průvodcem.Na oplátku ti mohu já otevřít obzory, které
neznáš zřejmě ty.
Chtěl bych být v tvé blízkosti a cítit tvou přítomnost....Z.

Podzemní řeka (básnění)

25. září 2011 v 7:45 | Andromeda |  Ba-snění...

2010-01-13
Autor ANDROMEDA|

Podzemní řeka

Můj přítel je jako podzemní řeka,
co do mě něžně vtéká
a pramenem se ve mě ztrácí,
pak zaburácí a čeká až přijde proměna
a přidá se k němu má ozvěna....
.....

Podzemní řeka|

25. září 2011 v 7:43 | Andromeda |  Andromeda

2010-01-13
Autor ANDROMEDA|

Podzemní řeka

Můj přítel je jako podzemní řeka,
co do mě něžně vtéká
a pramenem se ve mě ztrácí,
pak zaburácí a čeká až přijde proměna
a přidá se k němu má ozvěna....
.....


Zdeňku, zdravím tě zase z "domu (od slova doma)".

No nevím, co si dlužíme, asi pravdu. Koukám z okna na zářící KINO a na druhé straně oken hradební zeď.Odděluje město a zároveň starý dvůr bývalé ženské věznice a před ní je nová tržnice a září jako UFO. Právě jsem si sedla k PC a vedle mě sedí bývalý muž.Poslouchá tuším Kabáty, či jinou mě nelibozvučnou muziku a tak si pouštím Floydy - Wish you were here. Odchází (jen do obyváku). Díky bohu. Slíbil, že den po rozvodu
odejde a je tady stále. Nemluví a ani neodpoví na pozdrav, vzdala jsem už komunikaci a ani neprovokuji, protože ještě po rozvodu mi dal pěstí do zubů.
Modřina, doktor a naprosto napjatá atmosféra, které následovala povodeň¨, která odnesla bowlingovou dráhu na hospodě o kterou se teď soudím, protože
mi nedal Nic. Ale zase už se večer nebojím a netřepu, jako kdysi. A to pokládám za úspěch. Syn v tom žije a má z rodičů patrně schizofrenní pocity.
Kojila jsem ho 2 roky a upla se na něj, protože vztah s jeho tátou nebyl nikdy dobrý. Jeho táta už byl jednou ženatý a manželka mu utekla po 5 letech manželství.
Poznala jsem ho už jako 5 let rozvedeného , starostlivého tatínka syna z tohoto jeho prvního manželství a přitahoval mě fyzicky a jeho chudoba byla romantická.
Za 5 měsíců jsem otěhotněla.....................
Za 2 roky mě poprvé zmlátil. Dostávám se z toho. Například jsem se minulý rok poprvé milovala tak, že to bylo krásné - zase. Chvilku to, ale trvalo.
Přesto si myslím, že synův táta = exmanžel není špatný chlap, né zas tolik, třeba by to jiná s ním dokázala lépe, ale fakt je, že jeho vztah ztroskotal a
mě, ale paradoxně osvobodil. Nejraději bych se sbalila a odešla k rodičům, kde jsem dost často, protože jsou oba nemocní, ale nechci v tom nechat syna.
Teď už cítím, že to zvládne a nakonec se i s tátou domluví, nebo se mu postaví. Jeho táta mu přepsal část hmotného majetku ze kterého má, ale užitek sám
a syn musí si říkat a čekat. No, nějak si to budou muset chlapi vyříkat. Ten majetek jsem i já budovala.
Básničkami si pomáhám, prostě si ulítám do fantazie. Je to určitý způsob jak se nezbláznit úplně.
Mám co se vztahů týká skromné přání, abych už bydlela sama. Nedokážu žít po tom všem na společném prostoru s bývalým mužem, ani jiným.
Píšeš, že chceme-li poznat pravdu jeden život nám nestačí. Pravda osvobozuje, pravda je asi taková, že jsme se s manželem neměli skutečně
rádi. Jenom jsme se o to více méně snažili. Za poslední podraz z jeho strany považuji poslední nedodržený slib, že se po rozvodu odstěhuje.
Je tady, spí v obýváku na jedné dece už snad rok. Nosí si své salámy a džusy, pere mu jeho snacha. Před manželstvím jsem měla byt a on také, vyměnili jsme
je za jeden velký, přepsán byl na exmanžela a to ještě před svatbou. Nestarala jsem se o majetek.
Těším se na den, kdy zapomenu. Někde jsem přece musela udělat fatal error.....Už jsem si odpustila.

Nevím jak to máš ty s ženami, se svou fema fatale s matkou tvých dětí a s tvou matkou. Se svou mužskou ješitností a tak. Nejsem psycholog. Po rozvodu jsem
chodila k jedné a po druhém sezení, kdy se mě zeptala, co jako pro mě může udělat a že mám hezké šaty, jsem se naštvala a už za ní nešla, asi si pomůžu
sama. Tak fčíííl, jdu zase pro změnu makat. Od ledna mi zase přerušená živnost začíná.


Ráno 5

25. září 2011 v 7:39 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Nasrat se hned po ránu...


Tak na to znám dobrý fígl.Stačí vytáhnout z pod žehlícího prkna osobní váhu a zapnout takové to černé kulaté tlačítko.Rozbliká se na vás displej jako na palubě boingu a ukáže se vývoj vaši váhy za celou její historii.V dobré víře nic zlého netuše vstoupíte ne její palubu a teď to začne.Na obrazovce se ukáže neuvěřitelná cifra, která se prostřídáva s nápisem error .Blikající nápis vás upozorňuje na to, že jste překročili hranici ve které se pohybuji lidské bytosti a vstoupili na území Bílovecké výkrmny vepřů.Těla se zmocňuje hysterie a vy si svatosvatě slibujete dost.Poslední kapka se jmenuje metrák :-(

Zastavit se a tiše zírat

25. září 2011 v 7:38 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra



Má drahá chutnáš mi tak křehce

25. září 2011 v 7:35 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...


Má drahá chutnáš mi tak křehce,
když odcházím vůbec se mi nechce

Hroty tvých malinkých ňader
jsou jako z mandarinkových jader

tvé něžné rtíky voní,
jako slza,
kterou růže roní

Senegalské kotě

24. září 2011 v 14:46 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Vyjížděl jsem ze dvora na ulici a koutkem oka registrují pohyb.Kouknu tím směrem a vidím malé čtyřbarevné kotě.Je špinavé, jako kdyby zrovna vyfáralo z dolu na povrch.Je tak malinké, že se mi vleze do dlaně.Z uší mu leze svrab a s oči teče hnis.Je mi ho líto a že můj kocour už je starý a lenivý ujímam se ho.Po vysprchování málem umře, ale dobrá strava pro koťata slevněná v Interšparu, mu chutná.Dnes po týdnu vypadá, jako Senegalské dítě, které přežilo hladomor.Táhne bříško za sebou a pokouší se honit mouchu, která omámená pachem žumpy poletává opile kolem něho.Kapky proti svrabu a kapky do očí ,kvalitní strava, kterou by mu bezdomovci záviděli, zapříčinili, že kotě pokřálo a cítí, že jeho život se změnil.

Tasmánsky čert

24. září 2011 v 13:51 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra

Tasmánský čert


HAPPY, FIFINKA,TASMÁNSKÝ ČERT z MALLEVILU LÉTO 2009

Dodatek: Zemřela 5.2.2012 pádem z výšky 6 metru na zamrzlou hladinu potoka...Smutno



Opravdová kráska

24. září 2011 v 13:44 | Andromeda |  Andromeda


Šla klidně a rozhodně po chodníku
Ve starých džínách a hnědém triku
Dlouhé vlasy sepnuté do culíku,
Chůzí lehkou jak plavba po vodě
Nepodobná žádné ikoně, madoně
a celebritě jen sama sobě, byla in,
sepranými džínami rýsoval se jí klín.
V očích světlo a za ní snad ani stín.
Kostky žulové ve vodu mění
A muže svádí k sněný né snění??

a tiše jim šeptá:

"V nekonečném prostoru se i rovnoběžky protnou
zakřivením nejen našich těl a duše dotknou.
Snad jen ten, kdo miluje hvězdy na nebi maluje
do souhvězdí spojuje a sní a sní, že jednou na ní uletí. "

" Jen jedna panna je ta pravá....a jen jedna je ta jediná".


Mohu jen tiše žasnout a prosit Universum,
aby tě tvá láska nezbavila Múzy
.
Jsem proti tobě jen potulný komediant
Johanz z Mallevilu

VANOČNÍ KAPR

24. září 2011 v 13:41 | Johanz z Mallevilu |  Foto-Atmosféra

2009-12-05
Foto:DAVID5.12.09 17:05:28

Komentář:
Androméda
[1] 05.12.09 21:10:51 MRÁZ

Oko Velkého Bratra - Vánočního kapra vidí zjitřené emoce - po roce Vánoce.Tolik hudby a světel, že hledám potají vločky,které vše bílou barvou zahalí. V měsíčním světle zářící, studí a tají. Tají, že pro teplo jara umírají. Jsou to drobounké zimní květy, ty velké kreslí mráz z palety malíře, kterého bych chtěla znát.Má stejný styl a kytky rád.

Dřevorubec

24. září 2011 v 13:27 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

4.12.2009

Přestěhovala jsem se do Ostravy před týdnem z malého městečka u slovenských hranic .Můj rozvod proběhl poměrně v klidu a tak jsem nebyla emocionálně pomačkaná.Slzné váčky vyschly již při mém prvním rozvodu a tak ani oči nevypadaly zle,Stala jsem u okna výškové budovy a dívala se na to jak se dole hemží mravenci.Lišili se jen tím že co druhý mravenec vedl za ruku dalšího mravence a občas se zastavili a okusovali se tykadly.Jsem ještě mladá žena a tak pohled na to okusování ve mne vzbuzoval ty nejkrásnější touhy,
Otevřela jsem si noviny rovnou na stránce se seznamovacími inzeráty,Jeden ,který byl docela solidní jsem si vybrala a odpověděla na telefon, protože jinak to nešlo.

První telefony proběhly docela v pohodě jen mi bylo divné že se pán na konci drátů (říkejme mu Pepa) na všechno vyptává.
Pepa byl z Olomouce a já se k němu pomalu chystala na návštěvu.V te době jsem měla ještě dva Jorkširákya tak jeli se mnou.Oblékla jsem si růžovou kombinaci s bílou a vyrazila k vlaku.
Po vystoupení z vlaku v Olomouci mne jorkšící tahali na vysokých podpatcích po peroně a já něžná plavovláska jsem vála jako korouhvička ve větru.
Dívala jsem se kolem a tam stal ON...zaražený do země ve svých vysokých botách, tvář ošlehaná větrem v ruce pomačkaný\ puget a oči vytřeštěné.
DŘEVORUBEC.
Zakoktal:"To jste asi Vy"Zřejmě tím myslel i mé dva pejsky protože jsme si už v telefonu dávno tykali.
Jeho tvář ošlehaná větrem a zimou byla pokrytá kapičkami trémy.
Před nádražím jsme nasedli do staré rozvrzané dodávky, která zřejmě zároveň sloužila na převážení sazenic.Po dvaceti minutách cesty občas přerušené výmolem, jsme dojeli k dřevěným domečkům.První co mne udeřilo do nosu byla směs pachu a vůní.Nejsilněji byla cítít fermež ,kterou byla napuštena budova domu a do toho intenzivně voněl les.Z vedlejší budovy bučela hladová a nepodojená kráva a do toho kokrhal kohout ,který proháněl hejno slepic.Při vstupu do domu jsem byla překvapena pořádkem ,který tam panoval .
"Máš tu pořádek."řekla jsem
"Šak jsem celý týden uklůzal"řekl hrdým hanáckym dialektem.
Na stole v kuchyni staly narovnané předměty, přesně v tom pořadí ,jak jsem mu vykládala o tom co mám ráda.Vedle Bohemie a Modrého z nebe byla mísa z bramborovým salátem a místnosti se linula vůně smažených řízku.Tomu všemu vévodilá modrá krabička, hrdě trunící na bonboniéře.
Trochu mi sice vadilo ječení mých dvou jorkšíráků, kteří se snažili z pod kredence vydolovat šedivou myš, která přežila i kocoura sedícího na zápraži a evidentně nebrala mé psy vážně.Vložila jsem zkomírajíci pugét toužící po kapce vody do připravené vázy a přijala jsem nabízenou židli.
Oběd byl kupodivu dobrý ,ale co se dá vytknout bramborovému salátu a řízkům.Mi pejsci způsobně pochrupkavali nasycení suchou směsí a Pepa otevřel šampaňské.Pří přípítku mi podal modrou krabičku se slovy:"Důfam že sa ti bude lubit."
Rozbalila jsem papír a se strachem co mne čeká jsem krabičku otevřela.
Vykoukl na mne z modrého sametu ocelový prstýnek.
Pepa řekl:"Ten je pro tebe, aby naša láska byla tak pevná jak ten prstýnek."
Nezmohla jsem se na slovo.
Pepa řekl :"Na chvilku si zdřímnu, jak ti to nebude vadit a uložil se na kanape hyzdící jinak pěknou kuchyň."Ty víš na co se nejvíce těším?"zeptal se mně Pepa.
"To nevím na co?"Odpověděla jsem z otázkou v očích.
"Že už nebudu muset vařit a uklůzat."To byla poslední slova,která jsem slyšela než Pepa začal dřímat.Zavolala jsem si pejsky a šla pomalu k silnici.Chvílí sice trvalo, než jsem našla signál mobilního telefonu a než jsem dispečerce taxislužby vysvětlila kde jsem, ale nakonec jsem se svými pejsky na klíně uháněla v rychlíku do Ostravy.

Víla

24. září 2011 v 13:24 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...

1.12.2009

Má milá

Pár slovíček na ráno až otevřeš oči
Moc se těším na tvá sladká ústa ,
vonící vzdáleným kouřem,
Moc tu vůní s tebe miluji
Je to tak fascinující ,
jako jsi celá TY

Jsi moje VÍLA
utkaná z pavoučích sítí,
tak jemná a hladká,
šťavnatá a sladká.

Komentáře:Andromeda

03.12.09 09:58:46\ Bludička

Jsem utkána z tvých pavoučích sítí a čekám, kdy mě tvá ruka chytí a zachytí něžný pád víly bez křídel. Chceš mě mít rád a být můj přítel. Zamilovanost Láskou nazýváš, hledáš a nalézáš, že máš jen - co dáš...

Fotografie zastavené v čase tvrdou rukou osudu,aneb hřbitovní polibek

24. září 2011 v 13:22 | Johanz z Mallevilu |  Povídky
21.12.2009

Řítím se z Děhylovského kopce do mlžného oparu Hlučínské štěrkovny,
"Jé Hlučín tady mám otce na hřbitově:-(("
"Hm a co má být." Řekl jsem k ženě sedící na místě spolujezdce.
"Měla bych mu zasvítit."
"Tak jo.Zajedeme do Lidlu koupíme svíčku a sirky a skoknem na hřbitov."
"Dobře ,ale nechci tě zdržovat."
"To je jedno kde budeme courat jestli u vody, nebo na hřbitově."

Regály v LÍDLU přetékaly zbytky svíček zapomenutých od dušiček.Někdo nemá nikoho,někdo nemá ani na svíčku a někomu je to jedno, protože nevěří na duši.
Vybrali jsme olejovou ,prý déle svítí .

"Jenže já na ten hřbitov netrefím, ale je tam kostel."podotýká Hašlerka
"Nějak to najdeme."
Pár lidí, kteří zřejmě byli z jiné země, nám nedokázalo vysvětlit jak se ke hřbitovu dostaneme.Jenže věžička trčící nad obytným domem nasvědčovala ,že jsme na správné cestě,
Bylo pět hodin pět minut a branka hřbitova ,bezpečně odolávala náporu mé ruky.
ZAVŘENO.
Co teď?
"Přelezu přes plot" řekla Hašlerka
"Tak lezu taky"....Naposledy jsem lezl přes plot, snad před dvaceti léty.
Když se spojí dva schopní lidé, není nic problém.Prozkoumal jsem okolí branky a vzhledem k tomu ,že v každém muži pořád dříme kus kluka ,hned jsem našel řešení.
Vedle branky nám posloužila nízká betonová popelnice ,jako první schod a na druhé straně začínající zábradlí,jako druhý schod.
Hup hup a Hašlerka byla na druhé straně.
Trochu problému jsem měl s tím, prostrčit Míňonku přes mříže ,chtěl jsem ji propasírovat mezi oky, ale to se protivila , potom jsem ji předal vrchem přes plot.Miňonka je pejsek vážicí 1.2kg a věčně předvádějící tanec svatého Víta.

Hup hup hup hup.Pro mne těch devadesát kilogramu přenést na druhou stranu nebylo již tak snadné ,ale zvládl jsem to tak, že bych se za to nestyděl ani ve třiceti.
Možná za to můžou vitamíny ,které beru ,nebo to, že jsem zhodil deset kilo a chodím cvičit do fitka ,nebo přítomnost krásné ženy, ale přenesl jsem se jako vrabec frrrrr.

Se zaduněním jsem dopadl na hřbitovní chodník ,prošlapaný smutkem a osvětlený září blikotajících plamínku.Vítr tiše probíral hřívy smutečních tisů a evokoval v duši poselství poslední cesty.Po pomnících stékaly slzy vosku a tvořily tvary sopečných kuželů.Fotografie zastavené v čase ,tvrdou rukou osudu, čněly jako němá výčitka bohu, za ukončenou cestu.
Miňonka tiše kňučela do rytmu vanoucího větru ,který sliboval blížící se orkán a plamínky postupně opouštěly svět mrtvých a náhrobky hroužili se do tmy.

"Proč lide chodí svítit na hřbitov, když je světlo" zašeptala Hašlerka
"Aby je neodvlekli duše mrtvých do své říše."
"Aha" přitiskla se ke mně a zachvěla se.
Také JÁ jsem se zachvěl.Důvod byl trochu jiný.Její štíhlé tělo ve mne probudilo pocity,které jsem již dlouhé měsíce nepoznal.Byl to jen záchvěv ,ale naznačil mi zcela jasně ,že je všechno jak má být a že tady ,do říše mrtvých ještě nepatřím.

Hašlerka jako by vycítila to co se ve mne děje ,obrátila ke mně svojí tvář ozářenou mihotajícím se světlem svíček a nabídla mi svá ústa k polibku.Její rty byly hebké, jako jižní vítr a voněly voskem.Tam, ve tmě plné blikajících hvězdiček ,zamčení za vraty hřbitova ,jsme spojili své rty k prvnímu polibku.


TY

24. září 2011 v 13:20 | Andromeda |  Andromeda

Ty

Autor:Andromeda

Pěstuji si pocity a po citu jsi TY,
cesta od JÁ k TY není dlouhá,
kdo nehledá ji ten se rouhá.
Přeji ti, abys na ní viděla,když prší
třpyt v trávě a diamantové kapky
a nejen vodu co z mraků srší,
jemné a průzračné kapky.
Přeji si vidět v slzách kapky odvahy
vymývající strach, že nespojí se v řeku
tekoucí k moři fantazie MY.


Dlouhá je touhá
Johanz

Dlouhá je touhá
psaním se nevyčerpá
Lesk z očí
vytéká
Daleká cesta
kapek
srdce hoří
Každá zvlášt
se hledá
v moři

Hradby mraků...

24. září 2011 v 13:15 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...

27.11.2009


Hradby mraku visí nad propastí země
slunce nesměle ozařuje vykukující modř ranní oblohy,
jsem probuzen projíždějícím drakem,
a tiše pozorují chvějící se listí,
rozkrojený citron mumlá svou kyselou výčitku,
květy orchidejí svými pestíky šeptají slova lásky,
prázdný hrnek vybízí nastartovat ráno,
běžící ručka odpočítává nový den
.

Bubnování deště připomíná šumění splavu

24. září 2011 v 13:12 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

Léto 2009


Letní večer.

Bubnování deště připomíná šumění splavu na Morávce a evokuje rozzářený den plný slunečních paprsků.Rozpálené kameny sálají akumulovaným teplem dlouho do noci a zahřívají těla milenců ,kteří se vyrojí vždy se začínajícím stmíváním.Teplo rozehřátých kamenů se mísí s teplem přivinutých těl a stoupá k jasné obloze ,ozářené hvězdným svitem.Jasné perličky visící na obloze připomínají ,že na celém světě je plno bytostí ,které potřebují lásku ke svému životu, jako ptácí křídla k letu.Zastřihněte holubům křídla a stanou se z nich slepice.Vezměte mužům ženy a stanou se z nich VOLI.

Civilizace vítězí nad tichem

24. září 2011 v 13:10 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Podvečer

Hrčení fukaru přehlušuje poslední výkřiky vrabců štěbetajících v křoví podzimní píseň.Rozčílené slepice brblají na vrabce,že jim ujídají z korýtka.Kohout v útočné poze brání své hejno.Fukar v obráceném chodu nasává svou porci listí a umačkává ji v plátěném pytli.Slunce se zubatě usmívá na zimomřivě se choulící, krčící se lidičky a studený vítr prohání listí po kruhové aréně zahrady.Pes Rex si olizuje staré rány z mládí a z komína se valí pláč mrtvého dřeva.V dáli naříká cirkulálka trhající svými zuby dřevěné šlachy.Kolem projíždí plechová obluda a svými koly přehlušuje všechno ostatní....Civilizace vítězí nad tichem

Paleta nedělního odpoledne....

24. září 2011 v 13:09 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra


Foto Johanz 22.11.2009 13.12.45

Cítím tvojí kůží ve své dlani

24. září 2011 v 13:07 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...

Na ráno či na večer cítím to sálání ,
posílám ti má milá lehounké vyznání.

Cítím TVOJI kůží ve své dlani ,jako samet hladkou,
určena je bohem na hraní, chutí svojí sladkou
TVOU vůní za ouškem, pijí plnými doušky,
Nebesa mi přináší , přetěžké zkoušky.
Překrásná žena, jako TY ,voňavá a slaďoučka
JSI něžná, JSI moje heboučká.

Desítky lidských nohou dusá v rytmu běžicích pásů

24. září 2011 v 13:05 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

21.11.2009 21:32:30


Fitko

Denní příděl slunce se vyčerpal v 16 hodin ,ale v Shoping parku svítí tísíce malých hvězdiček nonstop. Vodopády světla zahánějí tmu ,která se zmocňuje lidských příbytku po otočení vypínačem.Desítky lidských nohou dusá v rytmu běžících pásů.Duc duc zní hudba podkreslující buchot dopadajících želez, připoutaných jednou stranou k lidským končetinám a druhou stranou přes kladky k železným závažím.Vyšisované ručníky tříbí vkus návštěvníku ,vyšitým logem společnosti ,tyjící z lidské touhy po dokonalosti.Předražené vody prolité hrdlem sajících , zhoršují ekonomický profil cvičících.Plastová voda páchne fenolem a svěží teče jen z vodovodu.Přes všechny zápory působí cvičení velmi blahodárně na duší, čímž zajišťuje svěží pocity těm ,kteří nejsou líní a pravidelně chodí cvičit.Sauna ,vířivka a pára jsou již jen třešničkou na dortu aktivity.

Dodatek 29.8.2011 Fitko bylo uzavřeno a dnes je v jeho prostorách svatební salon.

Vize

24. září 2011 v 10:03 | Johanz z Mallevilu |  "Politika"
Tlupy neupravených bezdomovců, které vytvořilo dvacetileté budování kapitalismu, se potulují po českých stepích. Vyprahlou krajinou z doby výprodeje dřevní hmoty se valí dlouhý proud hladových zdivočelých "lidí". Marně hledají v troskách bývalých prosperujících fabrik něco k snědku. Všude jen ruiny a býlí. V čele tohoto tisícihlavého davu, na posledním koni zachráněném před sežráním, jede křesťanský vůdce. Jeho nejbližší mu roztomile říkají KRAĎOUSEK. V dálce jsou vidět obrysy města. Nad městem se točí kola větrných turbín a je cítit svěží vůní ozonu. Kalousek zvedá ruku a zastavuje dav. Z jeho úst se valí slova. Mi drazí politici hle před námi je město, které uniklo naším daním, a lidé v něm si žijí nad poměry. Pojďte, uvalíme na toto město daně, abychom mohli toto naše tisícihlavé stádo nenasytů nasytit a až nic nezbude, potáhneme dál. A přišli k městské bráně a zatloukli na dveře. Z hlídkové věže vykoukla hlava a zazněl huronský smích. Potom se ozvalo TÁHNI ŠMÉJDE I ZE SVOU KOHORTOU zpět do České stepi, kterou jsi svým panováním vytvořil a neopovažuj se přiblížit k poslednímu svobodnému městu Moravskému. Naše hradby, které nás uzavřely před tvou bezzubou hamižnosti, jsou pevné, a potomci horníku jsou připraveni hájit své město do poslední kapky krve. Kalousek vida, že zde se svou psychopatickou rétorikou tady neuspěje, nakopl Nečase a Drábka do zadnice a popohnal koně. Jeho silueta zmizela v dálce a jen puch raracha ještě dlouho visel v ovzduší.

Dopis pro neznámou ženu:

23. září 2011 v 22:30 | Johanz z Mallevilu |  Poradce mladého muže....


21.11.2009 14:39:16


Zrovna jsem se vrátil z lovu .Ulovil jsem kuře vyřízl mu prsíčka a hodil je na pánev.Krmím se tady a datlují jedním prstem mezi soustem a soustem.Oheň pomalu vyhasíná jako oči starce a z dálky zní klekání.Byl jsem uchopen tvým psaním a polapen osidly jemnosti tvého pera.Cítím potřebu něhy, která ti pryšti z každého slůvka ,které položíš na papír.Přijímám tvou pobídku a moji snahou bude učinit zadost tvé potřebě.Také já mám stejnou potřebu těchto slůvek ,které potěší srdíčko a zrychlí tep srdce.Jen piš k někomu koho jsi vůbec neviděl.Nedá se odmítnout ,nedá se splnit.Psaním k tobě, oslovuji svůj idol, jenže ten se mění podle potřeby, stejně, jako když máš chuť na čokoládu ,jednou oříškovou podruhé hořkou a nakonec třeba belgické pralinky.Pokaždé je to čokoláda jen příchutě jsou různé.Je to jako jedná žena ,která je pokaždé tajemná a jiná ,ale uvnitř plná potřeby něhy.Základní potřeba člověka je láska a kdo to nepochopí ,nebo má na srdci balast ze špatných zkušeností, nebo výchovy,je ochuzen o obrovskou škálu pocitů.Jsem rád, že jsem takový ,jaký jsem a nebráním se tomu,
Někdy se to do vás zakousne trochu víc ,ale i to je součást božího plánu.Nemám rád studené lidí ,ani přetvářku.Slova musí proudit ze srdce ,jako potůček od pramene a pomalu se rozrůstat v řeku.Pokud potůček spojený z pramínku lásky nezesílí natolik ,aby překonal balvany života ,stojící mu v cestě je v nebezpečí ,že se ztratí ve skalní škvíře nebo pískovém podloží.Teprve, když se potok přemění v řeku je v bezpečí že hráz života nezastaví tento proud.


Ztichlým městem kráčí dav lidí

23. září 2011 v 22:28 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?

21.11.2009 09:55:24



Ztichlým městem kráčí dav lidí ,připomíná to trochu prvomájový průvod ,dav se sune želvím tempem ,je to sen ve snu.Prázdné šedivé obličeje ,dlouhé šedivé pláště,šedivá obloha a šedivé domy.Mezi postavami však probleskuje něco barevného je to postava ,která se vymyká všem ostatním, je plná barevnosti rozzářuje prostor svou jasností.Převládající barvou je zelená s trochou žluté snad to je pistáciová.Vyvolává to v člověku pocit slunečního svitu v listnatém lese.Paprsky rozjasňují celou ulici...pocit veselosti se přenáší i po probuzení ,ale jen na chvílí ,než si vědomí uvědomí že to byl jen SEN

Slunce se choulí do peřiny západních mraků.

23. září 2011 v 22:24 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
20.11.2009 22:07:15


Večerníček

Kráčím neposekanou kukuřici a poslouchám, jak šustí ŠUSTÍ. V dálce peláší osamocený zajíc, který unikl myslivcům i pytlákům a netuší, že ho při přebíhání vozovky porazí řidič, který křečovitě tlačí pedál plynu až k podlaze, aby stihl večerní seriál o ničem. Krtek, který ještě neusnul zimním spánkem se zavrtí v hlíně a jeho pohyb neunikne pozornosti krahujce kopírujícího bílou stopu tryskového letadla. Slunce se choulí do peřiny západních mraků, které věšťí, že zítra nesmím zapomenout deštník. Pod nohama zaskřípe struskové podloží polní cesty a tváří se jako třikrát drahší makadam(drcený kámen z lomu)Vytáhnu z kapsy poslední čokoládový bonbon a dám ho fifince, která vrtí ocasem , jako válečné mitshubishi třílistovou vrtuli. Noc začíná vládnout zemi a vytahuje na své obyvatele studený vzduch zimy. Zapínám zips čínské bundy, která jako poslední odolala zubům FIFINKY a jdu do tepla sálajícího z kamen , díký horníkům, kteří přežili zoufalé pokusy všech vlád, zničit celé národní hospodářství.



MARNOST NAD MARNOST

23. září 2011 v 22:22 | Johanz z Mallevilu |  Poradce mladého muže....

20.11.2009


Na začátku cesty jsou představy, které jsou u obou partneru naprosto shodné. Postupem času se,ale představy začnou odlišovat od reality.
Cesty se začínají rozdvojovat.
Manželství nebo partnerství je hlavně o toleranci .Milovat bez výhrad člověka se podaří málokomu,je k tomu zapotřebí obrovské lásky, aby jsme brali člověka takového, jaký je i z jeho chybami.
Nikdo není bez chyb a je jen na nás, co v nás ve vztahu k druhému člověku převáží.
SPOKOJENOST nebo NESPOKOJENOST
.Láska je jako spravedlnost....Je slepá..
Na jednu stranu váhy se kladou POZITIVA a na druhou stranu se kladou NEGATIVA.
O tom co převáží rozhodují naše zkušenosti ,trpělivost,moudrost nebo hloupost.
Proto může být spousta hlupců spokojena a chytrých lidí nespokojena.

Jenže jednou každá cesta skončí .

V tomto výhledu je všechno marnost