Autor vychází se směsi doměnek a faktů a nezakláda si na tom, že má pravdu, protože pravda je závislá na úhlu pohledu.

Všechny příspěvky podepsané autorem vyjadřují jen jeden jeho názor,
který viděný jiným úhlem pohledu může být naprosto odlišný a psaný v jiném čase může vyznít naprosto jinak.

Pochopení, znamená mít rozšířené vidění.JzM

Zřím tě.(Avatar)

Píseň pro všechny krásné ženy.

ŠAMAN
Autor Johanz
Jsem šaman zrozený z víry,
že osud je SATAN,plný síry.
Ty,z pekla,zrozená v břichu,
umyté ruce,krví z hříchu.
Svíce pozvolná již zhasíná,ŠAMAN tvé činy PROKLÍNÁ.
Osud je předem určený,má i světlé okamžiky.
V hříchu jsme se milovali,i vráželi do srdce dýky.

Září 2011

Ráno 10

30. září 2011 v 8:56 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Každé ráno je stejné.Sousedovi lovečtí psi vyprovázeji jeho dvojčata do školy hlasitým štěkotem.Jejich štebetání mi připomíná mladá léta.Okna z mého pokoje vedla do dvora školky a to v době kdy ženám nedělalo potíže mít tři děti znamenalo nekončící šum dětských hlasů.Deset let po druhé světové válce se ročně stavělo desetitisie bytu takzvaných králikáren, ktere ovšem o tisic procent převyšovaly standart pavlačových domů z jejich toaletami na pavlači a s vodovodním kohoutkem v mezipatře.Za posledních dvaadvacet let se v této zemi nepostavilo nic lepšího, když nepočítám těch několik domů na lukrativních místech určených pro zbohatlíky.Vstupoval jsem do živnosti s nadšením člověka který nevěděl co ho čeká a již pět roku před revoluci jsem měl svuj první živnostenský list(tehdy se to ale jmenovalo jinak).První krámek se smíšeným zbožím jsem otevřel v roce 1990 a v něm na ploše 12,5 metru bylo vše potřebné.Po roce jsem přestěhoval do větší místnosti a rozšířil sortiment.Za další rok vstoupilo do země Tesco a Kkauflad později Lidl,Globus,Albert,Hypernova a kdoví kdo ještě a to byl okamžik konce.Byl to okamžik, kdy zisky z obchodu se začaly valit za hranice této země a místo aby zvelebovaly tuto zemi zvelebují majitelům jejich rezidence na tichomořských ostrovech.To je globalizace.

Čekání 2

29. září 2011 v 11:22 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
Foto-Johanz Čekání Peggy
Peggy

Čekání

29. září 2011 v 9:45 | Foto-Johanz |  Foto-Atmosféra
foto-Johanz Čekání Happy
Heppy

Ráno 9

29. září 2011 v 8:09 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Všichni ještě tvrdě spí jen já poletávám po domě.V půl druhé v posteli a v sedm vzhůru.To není nespavost mnohdy to doženu přes den jen si myslím, že spánek je ztráta času.Nevím sice co ztrácím, ale i ten dojem stojí za to, abych nepolehával .Nejsem gaučový typ a do postele mne uloží jen nemoc a mnohdy ani ta ne.Se zlomenou nohou jsem pochodoval zimním lesem o berlích už týden po ošetření.Pravda zlomenina to byla lehká bez bolesti, ale i tak mne ošetřující lékař sprdl na dvě doby.Souseduv kohout mi okukuje přes plot moje dvě parádní slepice a svého hejna si nevšíma.Úplně cítím, jak si v duchu říká"jen si odskočím za plot a pak se spořádaně vrátím a nikdo nic nepozná".Jenže v tom okamžiku mi slepice ponesou oplodněná vajíčka a budou kuřátka.Nevím sice jak sousedovi dokážu, že to udělal jeho kohout nemám čas číhat, jako Paparrazzi s fotoaparátem na záběr kopulujicího kohouta.Takže pokud budu chtít alimenty tak budu muset nechat udělat genetické testy.Doufám jen, že soused nebude chtít svou polovinu kuřete a nebude se soudit o otcovství to by mi slepičí polévka zhořkla v ústech.Sluníčko už prosvítá listovím přes třešeň, kterou jsem koupil před léty, jako zakrslou a která vyrostla do výšky sedmi metru .Jdu něco dělat i když v této zemi je práce spolehlivým nástrojem, jak udržet politickou garnitůru u moci, pořád je to způsob, jak si udržet nějaký životní standart.No a vzhledem k tomu , že neplatím daně, protože si na svém udělám téměř všechno sám a nepotřebuji k tomu žádnou FIRMU, která mne odře z kůže ve jménu potřeby majitelů cestovat na Bahamy, stačí mi jen pár hodin práce za měsíc.
Přeji hezký a slunečný den Johanz z Mallevilu.

zRaje do pekla 35

28. září 2011 v 9:19 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie
8.11. 2008, 07:58 den 8.

Mila lilien
Jen jeden řádek ,přeji pěknou Sobotu a hodně hudby...odjíždím
vzpomínat .
Moc krásně píšeš. Díky

8. 11. 2008, 14:33 den 8.

Milý Zdeňku,
díky za Tvou jednu ranní větičku, potěšila.
Říkala jsem si, že Ti napíšu až navečer, ale tím jak mi v hlavě jedou
myšlenky, prostě to nejde a tak jsem se rozhodla pro variantu B, a
sice, že si s Tebou budu povídat průběžně, jak budu mít chuť. Takže
teď je 10.39 hod., udělala jsem si papu - jogurt s müsli a v
myšlenkách jsem s Tebou.
Koukala jsem na to nové MITo a myslím, že jsem se právě
zamilovala....nevěděla jsem o něm, ale Alfa Romeo se mi líbilo už
tenkrát, když jsem si kupovala Bravu, jenže možnosti byly omezené...
A myslím, že pro mě by stačila i ta verze 78 koní. Na město je i to až
až. A ty tvary jsou úžasné. Tos mi ani neměl říkat... Jen jsem nenašla,
jestli bude i 5dveřová verze.... Každopádně i ta vnitřní výbava, široká
kola....jen při mých požadavcích by se cena asi pohybovala ještě
mnohem někde jinde a obávám se, že to nebude reálné... ale když
budu jíst jen ty jogurty....a trošku omezím parfémy.....no, kdoví.....
Ještě jsem Ti nepopsala noční zlobení Filípka. Tak to vypadá tak, že
ježek jde na noční procházku přes Filípkovu zahradu a Filípek mu
nechce dovolit projít a tak vystrašený ježek ze sebe udělá pichlavou
kuličku a je v klidu, zatímco Filípek kolem něho hrabe vodní příkop a
šíleně a zuřivě štěká. To se děje většinou mezi 1 - 3 hodinou noční .
Takže mě přinutí vstát,jít ven, pěkně vzít ježka na lopatičku (nahrnu
ho smetáčkem) a odnesu ho ven. A pak se jdu podívat na zpustošený
trávník, který tak pracně udržuji. Je tam vždy ostrůvek trávy (ten, co
na něm byl ježek) a kolem hlíněný příkop.
A nevysvětlíš mu to a nevysvětlíš mu to, že to nemá dělat
Dnes jsem se rozhodla, že vymaluji kolem okýnek. Mám totiž
vymalovaný celý domeček barevně (asi bys to nepřežil) a kolem
okýnek jsem to nechala bílé, jenže jsem se k tomu ještě nedostala,
pořád bylo něco důležitějšího. Ale dnes ráno jsem se do toho pustila a
snad to do večera zvládnu....
Tak a ted si mailík uložím a v kolik budu pokračovat, to netuším.....,
jen mám trošku strach, aby z toho večer nebyla knížka
Přemýšlela jsem i o tom,jak jsi mi psal o té Austrálii a něco na tom
bude, i když my dva určitě zakládat nic nebudeme . Jen si myslím,
že nedostatek žen v České republice není, spíše naopak....Tvoje
"zvací" dopisy jsou tak milé, že bych asi moc dlouho neváhala i
kdybych bydlela v Anglii a Tys mě zval do Austrálie....
Tak máme 13.05 a jde mi to nějak pomalu. Mám to vymalované teprve
jednou a už se mi nechce. Malování není činnost, která mě baví a
tak i když to vypadá docela dobře, nějak mi to nepřináší to pravé
uspokojení.....
Je 14.23 a musím se politovat . To jsem asi přehnala. Slibuju, že se
už nebudu plést odborníkům do řemesla . Slibuji si to sama sobě,
ale třeba to budu někdy v budoucnosti potřebovat připomenout, proto
to píšu Tobě.....
Zdá se, že je fajn si s někým povídat, s někým, kdo umí
pochopit......moje myšlenky, pocity.....
Tak já už Ti to raději pošlu teď aby z toho fakt nakonec ta knížka
nebyla
Těším se na psaníčko od Tebe i na Tebe , lvíčku.
Li. a Filípek (je hodný)

zRaje do pekla 34

28. září 2011 v 9:14 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie
7.11. 2008, 22:31 den 7.
Milý lvíčku,
někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybych napsala......Můj milý lvíčku
Ale nechci si Tě přivlastňovat, tak nevím, zda Ti to nevadí......
Jsem moc ráda, že se mi podařilo Tě rozesmát a počkej, počkej - zatím
"jedeme jen na půl plynu" , vůbec netušíš co všechno ve mě dřímá
V té setmělé sborovně jsem byla JEN s počítačem, tak snad to s tím
podezíráním nebude tak zlé
Jsem štěstím bez sebe, žes konečně pochopil situaci s panem
profesorem, protože třetí vysvětlování bych už teoreticky asi nezvládla
Jméno pro mě je milé a líbí se mi. Nikdo nikdy pro mě nic takového
nevymyslel, jen bylo vždy konstatováno, že xxxxx zní tvrdě a xxxxxxx
moc zdrobněle a tím to skončilo . Jediný můj milý bratranec,
kterého jsem měla moc ráda, ale který už tady není, mi říkal xxxx a
Tys mi ho připomněl a ještě jsi to stonásobně vylepšil......
Alfaromeo je nádhera a vůbec italská auta - na ně si může říkat kdo
chce co chce - nedám na ně dopustit. A motorově jsou úžasná, jen se
musí občas "projet" a nenechat je zlenivět! No já bych měla řešení s
tím letadlem - je fajn se občas proletět, ale pro mě je adrenalin jen ten
start, kdy Tě ta neviditelná síla zatlačí do sedadla..... Proto mi
vyhovovalo, když jsme letěly s mezipřistáním. Všichni nadávali, jen já
s dcerou jsme si to užívaly
Asi jsem měla být pilotem, ale tryskového letadla - to musí být
adrenalin.....letuškou bych být nechtěla.
V příštím životě se o to určitě pokusím
Jo a měl bys vědět, že děti říkají pravdu, tak si toho važ, jen nechápu,
proč je tam to slovíčko JAK?
A co se týče toho, zda mi můžeš psát i pozdě, pak odpovídám, že
psaníčko od Tebe i do mého snu uvítám kdykoli a v kteroukoli noční
hodinu.
Já anglicky neumím vůbec nic, ale Tvoje milé oslovení jsem si
přeložila.....Já bych Ti tak akorát mohla napsat:
Lieber Zdenku, wünsche Dir schöne Träume und Gute Nacht
Domeček se otřásá v základech (to by se Ti líbilo) a naštěstí mám
okna, které nepropouští hluk - původně to bylo kvůli autům, ale zdá
se, že teď to spíše budou oceňovat sousedé kvůli mé hlasité hudbě, ale
jinak to prostě nejde......nemůžu si pomoct.....
Přeji Ti zítra hezký vzpomínkový den a když si ve svých vzpomínkách
vzpomeneš i na mě (třeba jen minutku), budu moc potěšena.
Sladké sny pro tebe od Li.

zRaje do pekla 33

28. září 2011 v 9:11 | Johanz z Mallevilu |  Titran a Natalie
7. 11. 2008, 21:32 den 7.
My dear Lilien
To málo co z angličtiny umím stačí tak na pozdrav a
rozloučení...před chvíli jsem ukončil své povinnosti vůčí
předkům(ještě zítra)
Děkuji moc jsem se nasmál při představě jak po tmě sedíš před
počítačem v setmělé sborovně....Měla by jsi myslet na svou pověst
zprávy se šíří rychle a nejrychleji se šíří ty neověřené.
Musím se podívat do nadstavení , jestli už zase mohu nadstavit
zasílání upozornění o příchozím mailu.
Jednu dobu to bylo zrušené a hodně lidí přešlo na centrum.cz ,který
tuto službu zachoval.
Zcela jsem pochopil jak jsi to myslela s panem profesorem ovšem
až po druhém vysvětlení. Chytrému napověz hloupého trkni.
teď už mě čeká trknutí.
Jméno .
Měla jsi poslední možnost se ozvat
Jsem rád že ti nevadí hlasitá hudba ani rychlá jízda tak asi na tu
první schůzku pojedeme do Beskyd na té cestě do FM...se to dá
pěkně rozpálit....chudáci z oktávkama cítím jejich pohledy co si to
takové malinké auto dovoluje je předjíždět a než se vzpamatují je
pozdě....potom jsou ti z těmi silnými auty 200 koní pod kapotou
,těm pokorně uhnu znám své možnosti....moc se mi líbí alfa romeo
MITO...150 KONÍ PŘI NECELEM OBSAHU 1400...zvažuji ale už
z toho mám strach protože to je už letadlo....
Zítra se ti neozvu až večer tak se celý den budu těšit na tvůj meil.
Užívej si sobotu z Filípkem já budu trpět u švagra a řešit politické
aktuality
Tchyně byla fantastická žena, která oplývala trpělivosti a láskou k
lidem a tak dvakrát za rok ji musím navštívit..
Rifle které jsem si koupil sedí jako ušité a syn mé dcery řekl že v
nich vypadám jako mladý kluk....VRANGLER JE VRANGLER
FIFINKA kouše morkovou kost místo bot a já se s loučím s
myšlenkou na tebe....později se ještě připojím ,ale nevím jestli ti
mohu tak pozdě psát ,abych tě neprobudil se snu ,který ti přeji moc
krásný...
DOBROU NOCENKU... PRO LILIEN ZDENĚK
Sorry ani nemám čas opravit chyby...

Ráno 8

28. září 2011 v 8:54 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky
Opuštění psi škrabaním a vytím davali najevo, že spát v kuchyni se jim vůbec nelíbi.Zůstal jsem neoblomný, protože nové protibleší obojky napuštěné látkou, která by zabila i slona nejsou dobrým společníkem v posteli.Došlo to tak daleko, že jsem plácačkou na mouchy musel sjednat pořádek a Peggy která rychle neutekla dostala jednu na svůj kostnatý zadeček.Potom už byl klid a ticho rušene jen občasným projetím tramvaje zaplavilo dům a všichni jsme usnuli.Happy a Peggy teď leží v křesle otočení ke mně a pozorují mne vyčitavým pohledem.V duchu si říkají za co dostaly trest, že nemohli spát v jedné posteli se mnou.No až vytřou své kožíšky do okolního prostředí ,vrátíme se k původnímu režimu.Sluničko mi nakukuje do terasy a tvaří se zubatě.Otevřenými dveřmi mi na záda proudí chladný ranní vzduch nasycený vůní usínajíci přírody.Zatím to ještě zvládám jen tak nalehko v boxerkách DIM, ale cítím, že se blíží okamžik, kdy přesunu počítač na zimní provoz do pokojíku, který celé léto funguje jen jako skladiště.Přemýšlím co s dnešním svátečním dnem a nic mne nenapadá.Vypadá to na dlouhý nudný den strávený v kruhu rodiny mé dcery, která se rozhodla stavět dům v těsne blizkosti toho mého a je tady pečena vařená.
Dobré ráno přeje Johanz

Rozloučení s Johanz.sBlog.cz

27. září 2011 v 18:31 Nezařazeno
Znáte tu písničku už je to uděláno už je to HOTOVO NEVÍDÁNO NESLÝCHÁNO ZÍTRA ZAČNEM NA NOVO.

Z důvodu rušení služby sBlog na seznamu.cz jsem celý Johanz.sBlog.cz postupně přenesl na novou adresu.

www.Johanz.blog.cz

Ještě mne čeká, abych celý blog obnovil do původní podoby před ZNIČENÍM hekrem a překopírovat asi tisíc příspěvku, ale co bych dělal za dlouhých zimních večerů.
Vždyť příběh Titrana a Natálie je teprvé v sedmém dni Kapitola se jmenuje

PŘIZNÁNÍ.

Takže se loučím se svými pravidelnými čtenáři zvláště s někým s USA kdo chodil na blog i několikrát denně a doufám, že mu změna adresy nebude dělat potíže....takže nezapomeňte

www.Johanz.blog.cz


Váš Johanz z Mallevilu

Odry

27. září 2011 v 18:00 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Včera odpoledne jsem měl jednu z mála delších cest na motocyklu a tak jsem se stavil najíst.
Jája si dala masovou směs a já jsem si dal kuřecí po čínsku v restauraci
U Zdeňků v Odrách.To jsem si dal.Takové pěkné jméno, ale kuchaře by měli zastřelit...Tak přesolený...spíše přeglutamanovaný pokrm jsem už dlouho nejedl Brrrrrrrrrrrrrrr
No jestli čekal číšník tringelt tak se spletl Ještě jsem vzkázal kuchaři, že
kdybych plivl na slimáka tak umře, jako v kbelíku se slanou vodou a pro jistotu
jsem ještě dodal, aby si léčil pamět, když zapomněl, že to jídlo už jednou solil....

Číšník se omlouval, ale co je to platné....

Mirek můj kamarád na kopečku ve Veselí si užíval slunečné odpoledne a tak jsme
se k němu připojili a užívali jsme si ho ve třech.Vzpomněl jsem, jak jsme, jako kluci
jeli od Edisonu v Hrabůvce k lékárně pověšeni na náraznících tramvaje a jak v
tom dešti, který byl mě brněla ruka, když tramvaj probíjela,
No dnes by to byla jízdenka na kremaci.

V šest hodin jsme to zabalili a odjeli zpět směrem Ostrava...I když vede kolem
Oder dálnice jel jsem po staré cestě...je tam teď docela prázdno a zmizela i
moje oblíbena hospoda.Jo dálnice dokáže vylidnit mnoho hospod, které dříve
prosperovaly...Třeba tu v Daskabátech kde vařili super čertovský guláš...loni
jsem se tam omylem zastavil a málem jsem se pozvracel...vonělo to jako kravské lejno.


BUDDHA

27. září 2011 v 17:47 Esoterika


Co je to BUDDHA

Buddha není ani BŮH,ani světec,ani nadčlověk nebo
snad nadpozemská bytost.
Je jedním z nás.
Může se jím stát kdokoliv.
Je zkrátka někým,komu se podařilo vymýtit UTRPENÍ
Jenže pozor ne ze světa,nýbrž ze sebe.
Už netrpí.
Už se nerozčiluje.
Nepociťuje nenávist ,závist,žárlivost nebo zášť.
Ani smutek ,nepokoj,chtivost či úzkost.
Neovládá ho už žádostivost,nenasytnost nebo
sobectví.
Jenže může se snad o něm říci,že je apatický,
lhostejný,bez citu?
NIKOLI.
City má.
A všechny.
Nenechá se však jimi ovládat.
Nedovolí jim nekontrolovatelně růst.
Nenechá se jimi zotročit.
Nehýčká je.
Je řeč samozřejmě o těch negativních,záporných citech,
pocitech a touhách.
Pěstuje jen ty pozitivní.
A těmi jsou vyrovnanost,pokoj,radost a dobrá nálada,soulad, a harmonie,láska.
To znamená,že dokáže zůstat uvnitř vyrovnaný a naplňovat se pozitivními hnutími mysli,těšit se jimi a neutralizovat jimi pocity záporné.
Jeho mysl je stále klidná a pokojná.
Jeho tělo je uvolněné.
Už nepociťuje stres či napětí.
Žije radostí,dobrou náladou,souladem,láskou.
Hluboko uvnitř něho vládnou právě tato vlastnosti:
RADOST,SOULAD,LÁSKA,DOBRÁ NÁLADA.


BUDDHA JE TEN,KDO DOSÁHL POKOJE
A VYROVNANOSTI
A DOKÁŽE SI JE UCHOVAT V JAKÉKOLI SITUACI

Ráno 7

27. září 2011 v 12:13 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky


Tak jsem se dnes probudil, šmátrám kolem sebe a nikdo...pardon Peggy hřála, jako elektrická dečka ,Její malé tělíčko vydává tolik tepla, že se divím, kde se to v ní s těch několika granuli, které spořádá k jídlu bere.Možná by se tak dala ušetřit platba za elektřinu, která jde stejně neustále vzhůru.Kdysi tak lidé žili v symbióze s domácími zvířaty.Dnes už psi voní šamponem na pejsky, který je drahší než šampon na lidi.To asi aby se psi nedrbali.V noci jsem měl sen, že je zemětřesení, protože se mi hlava třepala, jako kdybych měl padoucnici.To jen Peggy třepala nohou jako ratlík, který si zahrabává nalezenou kost .Sluníčko už vylezlo zpoza stromů a začíná mi svítit do očí...v noci měsíc v úplňku a přes den slunce.To je fajn, než přijdou ty podzimní plískanice.Včerejší výlet s JAJOU do Oder mne nabil energií, jako každý výlet do přírody, nebo za dobrými lidmi.Jen prdel se mi třepe ještě teď.Už vím proč se některým motocyklům říkalo kostitřas.To samozřejmě přeháním, ale nejsem daleko od pravdy.
Pijí svou ranní kávu tentokrát místo Jacobs Cronung tak Jacobs Velvet to podle toho, která je zrovna za akční cenu a chystám se vyrazit za práci. Soused je v nemocnici a tak všechnu práci zastává jeho žena.Zase jednou uhodilo těsně vedle mne a to je chlap a myslivec o téměř deset let mladší.No nikdo nejsme nesmrtelný, ale proč tak brzy.Kolikrát jsem si říkal, když jsem ho slyšel křičet na dvojčata, chlapče tebe jednou picne..(.snad to bude bez velkých následku)...no a je to tady...takže Kafíčko a klídek

Sen nebo JINÁ realita?

27. září 2011 v 12:11 | Johanz z Mallevilu |  Sen nebo jiná realita?


Není to tak dávno co jsem měl v noci živý sen ve kterém vystupoval i můj soused a který v tom snu zahynul pod spadnutym lešením.Nikomu jsem ten sen nevykládal, protože lešení spadlo mou vinou.No a kdo by se tím chlubil i když je to ve snu.

Dnes jsem stoje na zahradě slyšel své jméno ....Nikoho jsem neviděl, ale po druhém zavolání jsem spatřil sousedovou dcerku, která je z dvojčat, jak ji vykukuje hlava z okna ložnice.Když jsme se pozdravili tak jsem se ji mimoděk zeptal kde má tatínka?
"Je v nemocnici"Řekla směrem ke mně
"A co se mu stalo"Zeptal jsem se hlavičky, která sotva čouhala přes parapet.
"Něco se mu pokazilo v hlavě"Odpověděla...

Tak jen doufám, že sen, který se mi zdál nebyl prorocký....

Jak se stát BUDDHOU v pěti týdnech.

27. září 2011 v 12:09 | Gulio Cesare Giaccobbe |  Esoterika
Gulio Cesare Giaccobbe

Jak se stát BUDDHOU v pěti týdnech.



Stát se BUDHOU v pěti týdnech se asi podaří málokomu a ani mi, který s touto naukou koketuje v podstatě od mládí.Na to jsem příliš připoutaný v EGU.
Každopádně jsem si vybíral mezi touto knihou a mezi knihou J.X.Doležala o pěstování konopí.Pak jsem si uvědomil, že tuto příručku o konopí mám už snad 15 let zasunutou na půdě mezi vyřazenými knihami a tak zvítězil BUDDHA.


Možná za celou knihu jen úvodní slova:

Ty putující vesmírem,
jenž jsi prolétl životem jako meteorit,
kéž tvůj pád do prázdna nebyl zbytečný,
kéž jsi se nerozplynul v nicotu;
dej smysl své pomíjivé přítomnosti
v této pomíjivé realitě tím,
že dáš vzrůst nejvznešenějšímu naplnění
a nejvyššímu cíli vědomí,
který dává Hmotě velikost:
Lásce bez lpění.

Buddha je uvnitř TEBE:
hřích narůstá ,
dokud nenastane jeho další vtělení.

Ve věčném proudění od nicoty k nicotě učiň,
Ať mezi prázdnotami
POZNÁNÍ a LÁSKA
zaujmou své místo ve vývoji tohoto vesmíru.

Jen hvězdný prach na řasách

27. září 2011 v 12:06 | Andromeda |  Andromeda

2010-04-20 22:28:18

Cinestar Jak nebýt stár.

Pod svítícím nápisem kina
skrývá se má představa jiná.
Jak krajina v krajině ukrytá,
pro toho kdo do ni zavitá

Jdu k ní chodníkem plným hvězd
A chci se jimi nechat vést,
když padaly pod nohy davu
Chladly a drobily vlastní slávu.



Jen hvězdný prach na řasách
Mě plakat přiměje horké krůpěje.
Smutku, krutosti, vznešenosti krás,
Lásky, moudrosti, veselí a naděje.



Rozsvítí se světla za končícím příběhem
a můj se zase nově odmyká,
odvíjí právě objeveným pohledem.
Hvězdou co se rodí a hvězdou co zaniká

Andromeda
Atmosféra Baskervillská blata.

Foto Johanz
|

Dům kde bydlí láska....

27. září 2011 v 12:03 | Andromeda |  Andromeda

2010-04-20 21:48:27

Dům kde bydlí láska

Taky mám projekt na vlastní dům,
co podobá se všem mým snům,
Místo pevné střechy jenom nebe,
místo dveří náruč a v ní tebe,
Okna místo stěn plná světel,
aby k nám pták štěstí vletěl.
Do domu, který podobá se stromu.

Kámoška Netová ANDROMEDA

VESMÍR je pumpa, která saje EMOCE .

27. září 2011 v 12:01 | Johanz z Mallevilu |  Esoterika

2010-04-14 12:10:06


Šedá obloha na obzoru dotýkající se země, evokuje ,že ujdete ješte kousek a zmizíte v záplavě vodních kapek a uzavřete tak koloběh svého života.Šeď venku i uvnitř uspává i jindy aktívní Happy a Peggy.Smutně chodí kolem a kňučí si o pohlazení.Teprve, když s pejsky žijete, poznáte kolik citu se skrývá v jejich malých srdcích.Někdo nerozlišuje mezi psem a člověkem a jeho srdce už okoralo
Někdy mi to připadá ,že VESMÍR je pumpa, která saje EMOCE .
Střet dobra a zla.Vesmír musí být v rovnováze a když je někde mnoho dobra je to vykoupeno na opačném pólu zlem.Proto i dvá lidé dobří, kteří jsou si absolutně podobní musí dříve nebo později narazit na barieru.Nelze čerpat z jedné nádoby do nekonečna a vesmír zasáhne,aby se potenciál vyrovnal a dojde ke střetu ať jsou jedinci na straně dobra nebo zla.Nejlépe se žije v páru lidem, kteří jsou v rovnováze dobra a zla a nebo jejihž potenciál na přímce mezi zlem a dobrem se vzájemně vyrovnáva....Vesmír si do toho nedá kecat a i když si mnoho lidí myslí, že jsou chytřejší ,vrátí je vesmír do věčného koloběhu života a smrti

Andělská pošta.

27. září 2011 v 11:53 | Johanz z Mallevilu |  Ba-snění...

2010-03-16 08:36:03


Andělská pošta



Má milá,
Vezmi si svůj mobil do postýlky,
JÁ v noci posílám,
poštu pro andílky.

Když budeš celou noc,
klidně spát ,
andílek tě o půlnoci
přijde zulíbat.

Cesta Stopem 1969

27. září 2011 v 9:08 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....

2010-03-04 18:50:06


Začaly
prázdniny.

Cesta z Brna do Litoměřic byla složitá, jako všechno, když člověk nemá peníze.Rozhodli jsme se, že pojedeme stopem.Dálnice nikde a tak jsme se postavili na silnici směr Brno Praha a mávali jsme .Nestáli jsme tam moc dlouho, když nám zastavila úplně nová pekařská Avie.Těšili jsme se, že si cestu užijeme, ale řidič nás nacpal do nákladového prostoru a tak jediné co nás spojovalo s vnějším světem bylo okýnko ve stropě auta,Cesta byla příšerná a my jsme v každé zatáčce klouzali po podlaze automobilu, jako uklízečka hadrem po namydlené podlaze.Nakonec jsme to vyřešili tak,že jsme si sedli každý k jedné stěně automobilu a zapřeli se nohama do sebe.Na neplánované zastávce mezi Brnem a Prahou jsme se zásobili pivem z převráceného kamionu.Na poli , kde po délce sta metru byly rozsypané láhve , bylo tolik řidičů ,jako dnes v supermarketu,když dávají něco zdarma.Za chvílí přijela policie,začala řídit provoz a tak jsme mohli pokračovat.Nejdéle trvala cesta přes Prahu ,ale zase byla mnohem zábavnější i když výkladní skříně nabízely jen omezený pohled na atrapy zboží.
Výpadovka na Mělník zela prázdnotou a těch několik aut nás nevšímavě míjelo.
Přesto si s té doby pamatuji jak se Vltava v Mělníku vlévá do Labe.
Dvě řeky se mění v jednu a dál pokračuji v jednolitém toku.
Litoměřice nás přivítaly vůní léta a nastávající tmy.Moje tetička dej ji bůh hluboký spánek, v té době ještě sličná žena v nejlepších létech ,spala na kanapi v hostinském pokoji ,kde se dalo vlézt po širokých schodech na terasu a oknem přímo do pokoje.
Tak to bylo vždycky.Jenže tentokrát v tom něco zaskřípalo.Moje tetička probuzena šramotem vyskočila z kanape a vidíc v okně siluetu přirazila okenní křídlo.
"AU co to děláš ?"zařval jsem a spadl z okna na schody.
Tetička která poznala můj hlas, rozsvítila světlo na terase a začalo vítání...sešli se všichni ,kdo byl doma kromě strejdy,který sloužil v místní vojenské posádce.


Eva 1975

27. září 2011 v 9:06 | Johanz z Mallevilu |  Pozdravy z minulosti....


Bylo léto před léty
Rozlehlá jídelna na stavbě cementárny hlučela mlaskáním a voněla zpocenými těly dělníku a vůní tři obědů na výběr.Byla hodinová přestávka k jídlu a tak tady bylo asi tři sta lidí,tři sta chlapů a JÁ.Srkal jsem svou polévku, abych ještě stihl jeden Litoměřický kalich a nevěnoval okolí žádnou pozornost.Najednou mne něco upozornilo na to, že se situace změnila.V jídelně bylo ticho, jako v lese, do kterého vstoupil predátor.Hlasy ztichly a všechny hlavy se otáčely k vstupním dveřím.Poháněn lákavou vidinou oroseného moku jsem tomu nevěnoval pozornost až do mne strčil jeřábník, kterému jsme říkali Bidlo.Byl tak vysoký, že kdyby měl tu sílu mohl panely umísťovat na stropy ručně.
"Pro koho asi přišla?"Zeptal se mne.
"Kdo?"Mumlal jsem s plnou pusou knedlíku.
"Přece ta kočka, která stojí ve dveřích"Řekl Bidlo.
Ticho v jídelně mne přece jen donutilo otočit hlavu.
Zaostřil jsem oči do prosluněného otvoru dveří.
Tam stála ONA.Blonďaté lokýnky ji splývaly do poloviny zad a rámovaly ji obličej svatozáří.
Její dlouhé nohy provokovaly svou nahotou tu stovku mlaskajících mužů
a tmavě modré oči prohledávaly místnost pronikavým pohledem.
"Ty vole"řekl jsem k Bidlovi
"Co je"Zeptal se mne
"Nějak jsi zčervenal."Neodpustil si.
Vstal jsem a šel směrem ke dveřím.Byla to Eva, se kterou jsem se seznámil ve vinárně u Dejmasu v Lovosicích
Všechny pohledy teď směřovaly ke mně.Cítil jsem, jak chlapům ukapává závist do kalhot,ale bylo mi to jedno.
"Ahoj Evo"Políbil jsem ji na tvář.
"Ahoj Zdeňku"vrátila mi polibek
Chytil jsem ji za ruku a odvedl ji k požární nádrží, kde jsme po večerech vysedávali a kouřili.Po návratu jsem si to pěkně vyslechl.Jo úspěch u žen se neodpouští a už vůbec ne, když jsou krásné.

Johanz z Mallevilu

Za záměnu vinárny se omlouvám U Dejmasu či Dejmaliků v Litoměřicích tam jsem chodil taky, ale v jiné době..... Bohužel jak se jmenovala ta vinárna v Lovosicích mi vypadlo z hlavy je to už přece jen 35 let.....


Perštejn díl 1...Cesta.

27. září 2011 v 7:58 | Johanz z Mallevilu |  Pernštejn 2010


Červená IBIZA

ukrajuje z ranního času kilometr za kilometrem docela spolehlivě vzhledem k tomu, jaká je to stařenka.Cesta za "dobrodružstím" na hrad PERNŠTEJN kde jsou čtyřdenní slavnosti začala.Pozvání dvou čarodějek a mistru REIKI dala této misi nádech tajemna.

Dálnice zkrátila čas směrem ke znamínku mínus ,ale silniční kontrola za OLOMOUCÍ tomu nasadila korunu.Vystrčená ruka policisty mávající z okénka, neukazovala na krásy vycházejícího slunce na Hané, ale abych odbočil k pumpě a zastavil vozidlo.
Foukám do náustku a nic .
"Ještě jednou pane řidič dokud zní signál."Říká policista.
Ještě, že nemám rozedmu plic, to bych se jim tady složil říkám si v duchu a tlačím ,že se málem nepotento.
"Samé nuly."Říká jeden policista k druhému.
"Vystupte si z auta a pojďte se mnou k vozu!"Říká tonem nepřípouštějícím diskusi policista.
"Mohl rovnou říct na SLUŽEBNU, pomyslel jsem si, když jsem si prohlédl vnitřek vozidla.
Pak ,že nemají na platy ,když vybavení "služebny" muselo stát statisíce.
Po prolustrování mne i automobilu jsem usmlouval pokutu za to, že nemám dálniční známku na dva tisíce a to, že jsem telefonoval za jízdy mi bylo odpuštěno.
Nevím na co musí mít, každé auto dálniční známku ,kdo má tři auta tak platí za blbost politiku.Stačila by jedna známka na jméno, nebo vlepená do řidičského průkazu.No jo, ale češi jsou........

Když pominu skutečnost, že mne na dálnici zastavili ještě jednou jiní policisté, ale to už jsem známku měl a zhasnuté světla jsem svedl na šok z výše pokuty,kterou jsem dostal od jejich kolegů a která je neúměrná českým platům, dojel jsem na Perštejn téměř v pořádku.ale to TÉMĚŘ bude v druhé části.


Foto: http://foreverss.rajce.idnes.cz/Pernstejn_2010/


Moravice 29.5.2010 2 díl.

26. září 2011 v 23:19 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

DÍL DRUHÝ Až metrové vlny

Kráčím si po silnici
se sudem přes rameno a na zahrádce, kterou míjím vystavuje své tělo zubatému slunci, elegantní paní .
"Prosím Vás,jak daleko je k Žimrovickému splavu?"Ptám se
"Je to kousek jen vyjdete z obce a jste tam." Odpovídá paní s úsměvem
" A odkud jdete?"Nedá ji zvědavost
"Ale....vypadl jsem z člunu , veslo mi uplavalo a tak jdu pěšky."
"Vždyť je zákaz plutí je vysoká voda.Říká s vážnou tváří.
"Vysoká voda?Ta snad byla minulý týden...."vracím ji slůvka přes plot, který nás odděluje od sebe.
"To byla , však se taky nekonal sjezd Moravice, jenže teď navíc vypouští vodu ještě přehrady a tak je vody ještě víc."
Rozloučil jsem se a s myšlenkou, že to Bobo pěkně vytmavím jsem šel pěšky ke splavu.
Nad splavem se houpal v čeřící se řece přivázaný člun, ve kterém ležela dvě vesla.Tak to asi nebude náš člun i když věci uvnitř člunu nasvědčovaly opaku.

Dva pozorovatele sedící na kamenech pod splavem spatřili plout veslo po proudu řeky a viděli ho jak se zachytilo v pobřežních křovinách.
Když Bobo doplula jen ji ukázali místo kde uvázlo....
Náhoda, kterou jsem si promítl v hlavě ve chvílí, když se veslo ztrácelo v dálce ve vlnách řeky.
Bobo , která dokazovala ,že má své známe všude, byla zabraná v živém hovoru s majiteli několika bicyklu.
Obrátila se na mne.
"Je ty jsi už tady?".
"Našel jsem lepší cestu a nemusel jsem jít přes kopec."Odpověděl jsem.
"Poplujeme ještě dále, přece nepůjdeš k nádraží pěšky pro auto."Koukla na mne prosebným pohledem.Spolkl jsem své námitky,které jsem měl na jazyku a šel pro člun .Neměli jsme odvahu přejet přes splav, ve kterém to vířilo jako v kotli s gulášem a tak jsme člun přenesli.
Dole sedící lidé nám uhnuli a my spustili člun na vodu pod splavem.
Dvě zatáčky a přišlo vířiště v Hradci .
Až metrové vlny nás při průjezdu scákali natolik ,že mé jediné suché prádlo vzalo za své a já se sušil celou cestu až domu.


Fotky jsou na :
http://foreverss.rajce.idnes.cz/Moravice_29.5.2010/



Moravice 29.5.2010 1 díl.

26. září 2011 v 23:18 | Johanz z Mallevilu |  Povídky

DÍL PRVNÍ-Splav ve Vítkově bouřil jako při povodních|



"Při povodních nebylo tolik vody, jako teď, když přehrada odpouští vodu a čeká se na další déšt" řekl starousedlík u splavu v Podhradí.Co se dá dělat prohodil jsem ke kamarádce a prázdnému okolí ,které se při "oficielním plutí" Moravice hemží desítkami vodáků.Vybalili jsme Barakudu ,která prý je stabilnější než Pálava.
Jak jsem se přesvědčil je to tak.Zatím co loni jsme se s Pálavou převrátili letos mne nízko nad vodou ležící kmen jen srazil do 12stupňů studené vody.
Nášlapným nafukovadlem jsme napumpovali ani málo ani moc a zabalili všechny věci do nepromokavého sudu.Spojil jsem sud s lodí a pytlem,ve kterém byli věci ,které mohli zmoknout,lanem z Bolatic a spustili jsme člun do vody.Kolem nás se mezitím začaly hemžit dva páry neoprenových vodáku na malých lodičkách pro jednoho. Celou cestu jsme si vyměnovali místa a pozorovali je, jak dělají potápky a převracejí se pod vodu a zpět.


Barakuda vyrazila rychlostí ,kterou Moravice zažívá jen někdy.Voda byla krásně zelená ,což svědčilo o tom, že to není voda povodňová ale přehradní.
"Hele koukej čáp" řekl jsem kamarádce.Na pravém břehu stál na mělčině nádherný černý výtvor přírody.Klapl červeným zobákem a když jsme jej minuli ,odrazil se, natáhl své červené nohy a zkřížil naši stopu na hladině.Kousek nás předletl nad levým mokřadem a opět plavně přelétl řeku před našima očima a usedl na větev stromu.Jen kvůli tomu si musím koupit vodotěsné pouzdro na fotoaparát.Po chvíli vyskočil z vody barevný pstruh,ale toho bych nevyfotil ani vodotěsným fotoaparátem.Byl příliš rychlý.Sluníčko svítilo na plné pecky a my jsme se zastavili na malou svačinku na břehu řeky u dřevěného srubu.Nafotil jsem si zátiší na pařezu a spolykali jsme nějaké dobroty od maminky mé kamarádky.
U prvního splavu jsme sesedli z lodě a spustili ji na provaze do proudu pod splavem.Ve zdymadle byl klid a tak jsme sešplhali po žebříku a bokem vjeli do kotle pod splavem.
Kolem starého mlýna jsme pluli opatrně, protože loni jsme zajeli přídí člunu pod mlýnský kámen a při couvání jsme se převrhli.Naše opatrnost nebyla zapotřebí protože kámen byl hluboko pod vodou.
Blížili jsme se k Žimrovickému kotli v mezi jehož kameny se jelo nějaké mistrovství.Voda vřela jako při sto stupních a my jsme si oddechli,že jsme to projeli bez úhony.
"Tak jsme to zvládli"řekla Bobo a jen to dořekla, necelý kilometr před cílem zabrala veslem tak ,že se záď Barakudy stočila přímo pod nízko ležící strom.Nemohl jsem se pohnout ani tam ani zpět.Voda mne tlačila pod strom a jediné řešení bylo "vystoupit"což jsem učinil tím, že jsem se převrátil do vody.Veslo plavalo dvacet metru po proudu a já se smutně díval, jak mizí v dálce.
"Bobo beru si sud a jdu pěšky musím přelézt celý kopec."
Řekl jsem k Bobo ,která z přídí pozorovala celé to drama s vykulenýma očima.
"S jedním veslem si dva nedáme rady."
"Počkej mne u splavu v Hradci"
Hustý porost trávy a keřů mi znemožňoval orientaci a Bobo v Barakudě a s jedním veslem zmizela v zátočině.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a povzdechl si...kam jít....do kopce rovně či po proudu...?
Snad vrozené štěstí, které mne neopustilo pod kmenem stromu zapříčinilo, že jsem asi po sto metrech narazil na cestičku a potom na můstek vedoucí na protější břeh.Převlékl jsem se v křoví do suchého prádla, dal sud na rameno a pokračoval dále pěšky po silnici.......

Cesta draka-První jízda

26. září 2011 v 23:15 | Johanz z Mallevilu |  Fejetonky

2010-02-28 19:27:01

Cesta draka.

Otevřel jsem dveře stodoly a tiše zaklel.Prach zvířený vichrem, který pronikl mezerou mezi střechou a zdivem sedl na Yamahu.Nádrž vypadala, jako posypaná krupičkou pro děti.Otočil jsem motocykl k výjezdu, zmačknul startér a nic.Znovu a nic nezapnl jsem hlavní vypínač na řidítkach.Napravil jsem chybu zmáčknu startér a nic.Zaklel jsem znovu."Sakra"
Tentokrát byla chyba ve stojanu.Když jej nezvednete nenastartujete.Tentokrát bylo vše v pořádku a já jsem pomalu pouštěl spojku.Drc...to bylo příliš rychle.Nakonec se mi podařilo po několika pokusech s prohrábnutím struskového podloži vyjet.Zimu jsem necítil i když únor není zrovna vhodný k vyjížďkám na motocyklu, ale kdo se bojí nesmí do lesa a dočká se kolečkového křesla.Motor tiše brumlal a já přemýšlel kam pojedu.Na křižovatce Bravantice ,Ostrava,Bílovec ,Studénka je nová Restaurace pro motorkáře.Já jsem nový motorkář a tak pojedu tam.V Olbramicích jsem odbočil na polní cestu vedoucí k větrnému mlýnu.V letě jsem tam jel autem a neměl jsem problém.Tentokrát problém byl,v zatáčce sníh a bláto ,až jsem zaklel potřetí a tím jsem měl celodenní dávku klení vyčerpanou.Zadní kolo létalo, jako když se honí štěňata a motorka se chovala podle toho.Nevěděl jsem ,na kterou stranu jedu.To Bude mytí ,škoda ,že není myčka na motocykly.Podle toho, že vymetu každou díru hned první den, asi to nebudu mít jednoduché.U mlýna jsem se vyfotil poslal to své kamarádce ,ať má taky něco ze života a jel jsem dál.Tentokrát jsem si dal v Bravanticích horký čaj.Na parkovišti se osamoceně choulila Suzuki, jejíž majitel uvnitř hlasitě srkal polévku a jinak tam bylo několik Paďouru bojících se chladu se svými auty.Uvnitř se intenzivně připravovali na jaro dva milenci a nikoho nevideli.Nuda .Radějí pojedu zpět.Zaplatil jsem dvacku a nastartoval.Tentokrat se to povedlo bez problému.Začínám se učit.Myslím ,že tak tisíc kilometru a dostanu ten stroj do ruky.Kamarád Petr loni najel čtyři sta km za celý rok.Já mám za tři dny 120 km počítám, že ho doženu tak kolem10 března ,pochopitelně, když nebude moc sněhu.Zima nevadí ,v kůží z izraelských krav je teplo.
Na zpáteční cestě se nic zvláštního nestalo, až na to, že jsem to trochu rozjel z kopečka a když se dole objevila dvě auta tak jsem měl co dělat abych to ubrzdil.Dvakrát jsem zastavil, abych napsal SMS a když jsem jel zpět k domovu, tak jsem si zpíval.To už se mi sakra dlouho nestalo.Tedy bez toho sakra.Ještě jsem trubnul na souseda, který svého draka šetří tak ,aby ho na něm odvezli na kremaci a zajel jsem plavně do stodoly.Vypnul jsem motor a šel jsem se převléct.

Dobrý den přeje Johanz z Mallevilu.

POVZDECH MOTÝLA

26. září 2011 v 23:14 | ??? |  Ba-snění...

2010-02-02 18:11:09